If You Can't Fix It, Replace It || Larry ✔

~15~

Seděl jsem na pláži a sledoval Louise dovádět s malými dětmi. Stavěl s nimi hrad z písku a pak si házeli s míčkem. Vypadalo to dokonale a on si očividně s dětmi rozuměl. Tiše jsem si povzdechl. Kéž by to byly naše děti a já už konečně měl rodinu, jenže si budu muset zase několik let počkat a pak několik let, než by nám schválili papíry k adopci a my to miminko vůbec dostali domů.

Chtělo se mi plakat. Jestli mi to s Louisem nevyjde, tak si nejsem jistý jestli budu chtít ještě s někým být. Už teď jsem zničený ze všeho kolem.

Rychle jsem setřel jednu slzy, když se ty děti s Louisem loučily. Spousty lidí už opouštělo pláž, jelikož začínala tma, ale já jsem nikam nepospíchal. Díky Louisovi jsem si užíval klid dovolené. Donutil mě vypnout telefon a nechat ho na hotelu a bylo to to nejlepší rozhodnutí. Nemusel jsem na nic myslet a tenhle týden si můžu užít jako nikdy.

„Hrozně moc bych chtěl takovou malou holčičku,“ byla první slova, co mi modroočko řekl, když se posadil ke mně. Byl jsem trochu zklamaný, když jsem viděl, ze na zádech nemá křídla, ani jizvy, jelikož jsem vážně věřil, že je anděl. Alespoň neměl růžky.

„Vážně?“ zeptal jsem se s úsměvem a objal ho. Pokýval hlavou a nádherně se usmál. „Také bych chtěl miminko. Myslel jsem si, že tenhle rok už budu řešit adopci a ne podělaný rozvod.“

„Co kdybychom ukradli tam tu? Dívej! Zrovna rodiče balí věci a ona tam ještě něco dělá. Máme šanci,“ řekl, načež jsem se začal smát a podíval se mu do očí. Tvářil se zmateně a nechápavě se rozhlédl. „Co je na tom vtipné?“ Podotkl a chvíli mě nechal v tom, že to myslel vážně, než se začal smát a povalil mě pod sebe.

„Chceš někam jít, nebo tu zůstaneme do večera?“ zeptal jsem se ho, když na mě tak hezky ležel a hladil můj hrudník.

„Chtěl bych zůstat tady a užít si večerní plavání,“ odpověděl, přičemž si položil hlavu na můj hrudník, kde nejspíš poslouchal tlukot mého srdce. „Teď můžeme chvíli ležet a mazlit se. Nechce se mi zítra jet zase domů. Ten týden s tebou utekl rychle. Už dlouho mi nebylo takhle skvěle. Jsem s tebou neskutečně moc šťastný a poprvé nemám pocit, že si tě musím udržet svým tělem,“ vydechl. Nádherně se jeho slova poslouchala. Pořád mi říkal, jak nádherný jsem, a že mu je se mnou úžasně. Věděl, že to potřebuju slyšet.

„Cítím to stejné, lásko,“ vydechl jsem a jemně prsty hladil jeho záda. „Ale není to s tebou snadné. Jsi zatraceně neodolatelný a rozhodně mi nepomáhá, když na pokoji chodíš celý večer jen v kalhotkách.“

„Promiň,“ zasmál se a jemně mě políbil na tvář. „Tak já přestanu. Bude lepší, když budu chodit nahý?“ zaculil se a tím mi vytvořil velký úsměv. Pořád měl nějaké narážky, když jsem něco řekl a já to zbožňoval.

„Pokud budeš chodit nahý, tak tě ohnu o první věc, co bude po ruce,“ Zašeptal jsem mu do ucha a převalil se na bok, abych na něj viděl. Byl nádherný. Nedokázal jsem přestat být uchvácený jeho krásou.

On se opatrně zvedl a posadil. „Tak to budu raději oblečený. Neradi bychom něco zničili, když bys mě o to ohnul,“ zaculil se, věnoval mi polibek a zamířil do vody. Rozhlédl jsem se kolem. Byli jsme tu sami. Slunce už zapadlo a byla krásná tma. Louis v měsíčním světle vypadal jako skutečný anděl.

Rychle jsem se zvedl a zamířil za ním. Miloval jsem ho. Byl jsem si tím naprosto jistý. Věřil jsem tomu, že byl stvořený pro mě. Nikdo nemohl být takhle perfektní a nebýt moje spřízněná duše. Vlezl jsem do vody a plaval k němu.

„Loui, musíš s tím přestat,“ řekl jsem a pevně ho stiskl. Překvapeně se mi podíval do očí s otázkou o čem to mluvím. „Musíš přestat být tak dokonalý,“ pokroutil jsem hlavou. „Mám pocit, že je tohle celé jen sen a já se za chvíli probudím do další hádky s Erickem. Nechci zpátky do reality.“

On mě pevně objal a omotal nohy kolem mého pasu. „Nemusíš se bát, jelikož tohle není sen a já nikam nejdu. Co kdybych se vrátil s tebou k tobě, aby ses s ním nemusel potýkat sám, až ho budeš chtít vyhodit?“ navrhl, ale já věděl, jak špatný nápad to byl. „Nechci, aby na tebe křičel a byl jsi kvůli němu smutný.“

„Takhle by se pustil do tebe. To není dobrý nápad. Akorát bys ho vyprovokoval a chtěl by ti ublížit. Pořád to chci vyřešit jako civilizovaný člověk. Snad i on dostane rozum,“ hladil jsem Louisova stehna a tiskl ho k sobě. „Už se těším, až budu rozvedený a jen tvůj přítel. Chci mít oficiální datum, které budeme používat na naše výročí.“

Louis se sklonil a jemně začal líbat mé rty. „Takhle budeme mít alespoň dvě výročí, které můžeme slavit. Nebo můžeme rovnou slavit každý den, co jsme spolu, Hazz,“ zaculil se. „Jen doufám, že můj táta přestane mít kecy. Nelíbí se mu, že jsem s tebou,“ Pokroutil hlavou. „Myslí si, že je celý tenhle vztah chyba, a že bych ti měl dát košem, abyste si dokázali s Erickem najít cestu zpátky k sobě. Neví jaký váš vztah ve skutečnosti je. Erick mu nalhal takové věci. Ani neví o tom, že tě podvedl. Určitě by potom změnil názor.“

Povzdechl jsem si. Nechtěl jsem, aby se mnou kdokoliv z jeho rodiny měl problém. Mojí rodinu nepozná, jelikož už s nimi nejsem v kontaktu. Nevzali dobře, že jsem gay, takže se naše cesty rozešly a Erickova rodina na tom byla podobně. Jediná jeho sestra pro něj zůstala. Teď jsem měl možnost mít alespoň část rodiny a kdybychom vážně jednoho dne adoptovali dítě, tak chci aby mělo alespoň z jedné strany babičku a dědečka.

„Závidím ti, že máš tak velkou rodinu. Tři sestry a brácha. Určitě chci být se všemi za dobře. Vím jaké to je být bez rodiny a tobě bych to ani trochu nepřál. Rozhodně ne kvůli mně,“ řekl jsem nejistě a nespouštěl z něj pohled.

„To se nestane. Až tě pořádně pozná a uvidí, jak jsme spolu šťastní, tak to pochopí. Mamka si tě zamiluje a ségry už mě každý den otravují, abych jim posílal víc tvých fotek. Ještě že můj brácha je na holky, alespoň jeden člen z mé rodiny po tobě nebude slintat,“ zasmál se a pevně mě objal. „Navíc mu je dvanáct.“

„Mně stačíš ty. Věřím tomu, že celá tvá rodina je nádherná, ale tebe bych neměnil. Jsi jeden jediný na světě,“ tak moc jsem chtěl říct, že už jsem se do něj zamiloval až po uši. Jak bych ho nemohl milovat hned?

„Hazz,“ zasmál se Louis a pevněji mě stiskl. Zírali jsme si do očí několik dlouhých minut. „Miluju tě,“ zašeptal a já měl pocit, že mám halucinace. To jsem si musel jen představovat, ale byla to pravda. Skutečně to řekl.

Cítil jsem slzy v očích. „Taky tě miluju, Lou,“ zasmál jsem se a šťastně ho políbil. Myslel jsem si, že už nemůžu být šťastnější, ale spletl jsem se. S ním bude život jedna velká jízda štěstí.