If You Can't Fix It, Replace It || Larry ✔

~14~

„Přestaň,“ Zavrčel jsem a praštil do stolu. Už mě unavovala to neustálé hádání, jen jsem chtěl všechno vyřešit v klidu a pokračovat dál se svým životem, ale on to všechno stěžoval. „Prostě podepiš ten podělaný papír. Já už jsem rozhodnutý a nechci s tebou být. Ty si můžeš také někoho najít a být zase šťastný. Moc dobře víš, že už mám někoho jiného a záleží mi na něm zatraceně moc. Omlouvám se ti, že jsem nepočkal, až nebudeme spolu. Nezasloužíš si to, ale už tě nemiluju a chci být šťastný a to stejné chci i pro tebe, ale já tě šťastného už nedokážu dělat,“ s těmi slovy jsem k němu přisunul rozvodové papíry.

„Nepodepíšu to,“ řekl Erick prostě s pokrčením ramen a pohrdavě se usmál. „Ty jsi můj manžel a za chvíli tě ta malá štětka omrzí, nebo odkopne a já tu počkám až se připlazíš zpátky s omluvou. Dojde ti, že já jsem tvoje spřízněná duše. Chápu, že jsi zmatený se svými city, když jsme se pořád jen hádali. Dám ti čas,“ zoufale jsem po jeho slovech stiskl víčka k sobě. „A co se týká bydlení, tak se nestěhuju. Je to náš byt.“

Zíral jsem na něj jako blázen. To snad nemyslel vážně? „Tohle je můj byt, Ericku a já tě tu nechci. Samozřejmě ti dám čas, abys našel vlastní bydlení, ale nezůstaneš tu. Je to můj byt, placený z mých peněz, co jsem šetřil celých deset let a ty si na něj nepřispěl ani korunou. To že jsme manželé, neznamená že jsi spolumajitel. Nechci ti dávat časové ultimátum do kdy se vystěhovat, ale dám ti ho pokud si nebudeš nic hledat. Omlouvám se, že to dopadlo takhle. Nikdy jsem tohle nechtěl.“

Erick se jen usmál a pohladil mě po paži. „Neboj se, za pár dní dostaneš rozum a pak to všechno napravíme. Já jsem tvůj manžel a on je jen kurva,“

„Není žádná kurva a nechci, aby si o něm takhle dál mluvil. Tohle bylo naposledy,“ pokroutil jsem nad ním hlavou. „Jdu si zabalit věci. Jedu na týden pryč, tak se pokus si najít něco, než se vrátím,“ otočil jsem se a odešel do pokoje, abych si zabalil kufr.

Chtěl jsem křičet frustrací. Proč mi to Erick dělal tak složité? Stačilo by, aby podepsal ty papíry a nemuseli bychom to víc řešit, ale on si myslí, že se k němu vrátím? I kdyby mi to s Louisem nevyšlo, tak bych to neudělal. Už jen kvůli tomu, co jsem mu sám udělal.

Hodil jsem do kufru poslední věc a zamířil ven. „Kam jedeš? Na týden! Na tom jsme se vůbec nedohodli,“ vyjekl za mnou Erick a rychle běžel ke dveřím, které zastoupil.

„Už se s tebou nemusím na ničem domlouvat. Už nejsme partneři, ano? Nemáš na mě, a já na tebe, nejmenší právo, tak toho nech,“ povzdechl jsem si zoufale. Už jsem na tohle hádání byl asi starý. Ještě před měsícem jsem koukal na papíry pro adopci. Jak se to mohlo všechno, tak změnit?

„Ano, nejsme partneři, ale jsme manželé, Harolde. Uvědom si to. Musíš mi říkat, když se najednou rozhodneš, že si na týden odjedeš! Takže mluv?“ řekl a já už toho měl dost. Jasně jsem mu řekl, že je mezi námi konec, ale on jako kdyby neposlouchal.

„Já už s tebou, ale nechci být!“ vykřikl jsem a praštil do zdi. Cítil jsem, že jsem tam udělal díru, ale bylo mi to jedno. „Až se vrátím, tak tu nebudeš, nebo tě nechám vyvést násilím. Ty papíry podepiš, nebo si zaplatím právníka a bude nás to oba stát draho, ale víš moc dobře, že já si to na rozdíl od tebe můžu dovolit. Skončili jsme.“

Seděl jsem v autě a zoufale si položil hlavu na volant. Nechtěl jsem na něj být takový, ale on jako kdyby moje slova neposlouchal. Myslel jsem si, že to půjde jednoduše, ale on to musel zase celé ztížit. Věděl jsem, že po téhle zkušenosti se znovu oženit nebudu chtít. Ne takhle brzo. Dám si čas. Partneři, nebo manželé? Nemusím na to pospíchat.