If You Can't Fix It, Replace It || Larry ✔

~7~

Probudil jsem se s mírnou kocovinou v cizím pokoji a chvíli jsem si myslel, že jsem snad odešel s Louisem k němu, než mi došlo, že jsem se zabydlel na hotelu. Můj pokoj byl krásný, včera večer jsem ho moc neocenil. Postel byla obrovská a pohodlná, jelikož jsem jí měl celou pro sebe. Rozvalil jsem se a myslel jsem jen na včerejší noc. Louis byl tak moc dobrý a nádherný. Všechno s ním mi přišlo správné. Teď už jsem se jen mohl modlit, že mi napíše a já ho budu moct znovu vidět. Byl bych pak moc šťastný, kdyby se se mnou chtěl vidět i za střízliva.

Oblékl jsem se do stejného oblečení, které jsem měl včera a zamířil jsem dolu na snídani. Měl jsem šílený hlad a potřeboval jsem se hýbat. Pořád jsem nervózně zíral na telefon a čekal. Když mi konečně přišla zpráva a já jí potěšeně otevřel, tak jsem zjistil, že mi jen píše moje drahá polovička, kdy se laskavě chystám uráčit přijít domů. Normálně bych telefon vypnul a nenechal se jím rušit, ale teď by se to nehodilo. Místo toho jsem jeho zprávu ignoroval a zamířil jsem se projít po městě. Stejně se budu muset dostavit domů, abych se převlékl, pokud ten modrooký anděl opravdu napíše.

Trvalo to asi hodinu, než mi konečně přišla zpráva a já se spokojeně usmál. Podíval jsem se na svůj prsteníček, kde stále nebyl prsten a bez problémů jsem tomu chlapci odepsal, že ho očekávám přesně v osm hodin před restaurací Golden Spoon. Nejlepší restaurace ve městě. Tam jsem okamžitě zavolal a při sdělení mého jména, okamžitě uvolnili jeden stůl pro moji maličkost. Moji rodiče sice žijí až v Londýně, ale jejich jméno ovlivňuje skoro celou Anglii. Občas jsem toho trochu využil, i když jsem se od nich už před lety odřízl.

Louis mi odepsal, že tam bude jako na koni ve svém nejlepším oblečení a já jsem s úsměvem zamířil domů. Věděl jsem, že tam Erick bude, ale nehodlal jsem s ním nic řešit. Tenhle víkend jsem se chtěl pořádně seznámit s Louisem a pak Erickovi oznámím, že se rozvedeme, jelikož ho nechci podvádět, i když ho už nemiluju. To není správné.

„Teď se navzájem ignorujeme?“ vyjel po mně Erick hned, co jsem se vrátil domů. Přešel jsem do ložnice a našel jsem pořádné čisté oblečení. „Budeš se mnou mluvit?“ zavrčel a zkřížil ruce na prsou.

„Už nemám, co ti říct,“ řekl jsem jednoduše a zavřel jsem se do koupelny.

V půl sedmé už jsem byl u restaurace a nervózně jsem čekal. Nebyl jsem si jistý, jestli je to rande, nebo prostě jen schůzka, ale doufal jsem, že v Louisovi opravdu vidím svoji budoucnost. Snad to tak bude cítit i on a bude se mnou. Nechci se spálit hned poprvé, ale ten modrooký anděl by mohl být opravdu bolestivá jizva.

„Jsi tu,“ sladký hlas, který mě donutil se otočit a uviděl jsem nádherného chlapce, který měl na sobě černé rifle a krásnou černou košili.

„Lou,“ vydechl jsem a cítil jsem, jak se mi z něho rozbušilo srdce. „Bál jsem se, že nepřijdeš,“ odkašlal jsem si a on udělal několik kroků blíž ke mně. Jeho přítomnost mě dělala nervózním, ale to na tom bylo nejlepší, jelikož jsem díky tomu konečně cítil nějaké pocity.

„Nenechal bych si ujít schůzku s někým takovým,“ postavil se na špičky a věnoval mi lehký polibek na tvář. „Jen jsem byl smutný, že jsi mě tam nechal po tak krásném okamžiku, ale třeba mi to dnes vynahradíš,“ mrkl po mně a já se ušklíbl. Byl sladký.

„Cokoliv,“ ušklíbl jsem se a poukázal jsem na restauraci. „Co kdybychom se první pořádně najedli?“ navrhl jsem a on bez váhání přikývl. Podržel jsem mu dveře a uvnitř jsme se nechali uvést ke krásnému stolu. Usmíval jsem se, když jsem viděl Louise, jak si to fascinovaně prohlíží. Bylo to trochu dražší, ale chtěl jsem mu jen nahradit ten krásný včerejší večer a možná ho trochu poznat, abych věděl, jestli by to vůbec mělo smysl. Přál bych si vztah, ale neodolal bych ani o pouhou jednorázovku, kdyby o víc Louis nestál.

„Jsi si jistý, že jsme tady správně?“ zasmál se Louis, když se rozhlížel kolem dokola. „Já jsem zvyklý večeřet maximálně tak v pizzerii, tohle je na můj vkus trochu luxus,“ dodal a bylo očividné, že je nervózní.

Pousmál jsem se a podal jsem mu jídelní lístek. „Co kdyby sis vybral něco dobrého, aniž bys sledoval ceny a užil si se mnou tenhle večer?“ navrhl jsem a on nejistě přikývl. Poprvé jsem v něm viděl určitou nervozitu, jelikož za celou tu dobu byl hrozně sebevědomý, a to zase znervózňovalo mě. Objednali jsme si jídlo a pití a já ho bedlivě sledoval. „Co očekáváš od toho, že jsi se mnou včera večer trávil čas, a že si souhlasil s touhle schůzkou?“ zeptal jsem se nakonec, abych opravdu věděl, na čem jsem.

Cítil jsem na sobě Louisovi zkoumavé modré oči a zakousl jsem se do rtu. „Vidím, že prstýnek nemáš,“ řekl jako kdyby ignoroval moji otázku. „To je dobře, jelikož pak vím, že mohu mluvit upřímně. Chci tebe,“ odkašlal si. „Abych byl určitější, tak chci tebe pro sebe. Poznat tě, svést tě, získat si tvé srdce a právo být po tvém boku a dělat tě šťastným, jak si zasloužíš. Výměnou bych od tebe čekal to stejné, ale nemusím tě znát, abych neviděl, že jsi milující člověk, který si jen pro lásku vybral někoho, kdo ho naprosto vyždímal,“ řekl Louis a po chvíli se zasmál. „Promiň, nechci znít jako můj otec, ale asi zním,“ projel si prsty své hnědé vlasy a napil se. „Zkrátka tě chci, jak fyzicky, tak emociálně. Vím, že se vůbec neznáme, ale pořád je pravda, co jsem řekl včera večer. Něco mě k tobě táhne a vzhledem k tomu, že ty tu sedíš teď se mnou, tak to cítíš stejně.“

Ušklíbl jsem se a opřel se o stůl. „Jsi krásný, mladý a máš tolik možností. Já toužím po rodině a chci dítě, což už jsem ti říkal-“

„Taky chci rodinu. Miluju děti a vždycky jsem po nich toužil. Je mi sice jen dvacet dva, ale jediné po čem toužím je pravá láska, rodina a hromada dětí,“ přerušil mě a vzal mě za jednu ruku. „A nejspíš jsem to i našel,“ dodal a přejel prstem po hřbetu mé ruky.

„Nejspíš.“