If You Can't Fix It, Replace It || Larry ✔

~10~

Ráno jsem se probudil a v náručí držel toho nejdokonalejšího andílka na světě. Nebylo to správné, nic z toho, co jsem za poslední dny udělal, ale dnes udělám tu nejlepší možnou věc. Řeknu Erickovi, že se chci rozvést. Musím to udělat, jelikož teď už jsem věděl, že s ním už šťastný nikdy nebudu. Stačila mi taková chvíle s Louisem, abych věděl o co všechno přicházím.

„Nespíš?“ zamručel tiše Louis a víc se na mě přivinul. Byl naprosto nádherný. Nezasloužil jsem si někoho takového.

„S tebou v náručí těžko. Musím se na tebe pořád dívat,“ zašeptal jsem a jemně hladil jeho záda. On se na mě usmál a při pohledu na jeho rty, jsem si vzpomněl na to, jak moc dobře mi udělal. Jen jsem chtěl rukou sjet níž a pod jeho kalhoty, abych se dotkl toho perfektního zadku. „Měl bych být za hodinu v poradně a pak musím do práce,“ přiznal jsem, i když neochotně a on se opatrně posadil.

Pokýval hlavou a olízl si rty. „Já musím také do ateliéru. Měl bych mít nějaké klienty na focení,“ oznámil, přičemž se mi podíval do očí. „Nic záživného, ale na to si budu muset počkat, až budeš souhlasit, abych si tě nafotil nahého.“

Zaculil jsem se a přitáhl si ho do polibku. Jeho rty perfektně padly na ty moje. „Děkuji ti za včerejší večer. Takhle dobře mi nebylo hodně dlouho. Dnes ukončím poradnu a Erickovi oznámím rozvod. Už nemá cenu to prodlužovat.“

„Lituješ toho, že jsi nepočkal, až budeš rozvedený muž?“ Zeptal se tiše Louis a jemně hladil můj hrudník. „Nechtěl jsem, abys mě s ním takhle podvedl. Jen jsi zkrátka neodolatelný a já mám pocit, že už tě pak nikdy neuvidím.“

Zavrtěl jsem hlavou, jelikož jsem věděl, že i kdyby mezi námi bylo jen tohle, tak budu šťastný. Mohl jsem mít alespoň na chvíli anděla. „Nelituju. Já už ho nemiluju a on mě pravděpodobně taky ne. Necítím k němu nejmenší závazek. Rozvod už je pro mě taková formalita.“

On se usmál a natáhl se pro polibek, který jsem mu moc rád oplatil. Pak už jsme oba vstávali. Musel jsem ještě domů, abych se mohl převléct a vzít si věci do práce. Dnes jsem dělal až pozdě do večera.

Za chvíli už jsem byl na odchodu, načež mě Louis pevně objal s dokonalým úsměvem na tváři. „Dokážeš to,“ řekl mi na povzbuzení a já se naposledy podíval do těch safírů, které měl místo očí.

Rozloučil jsem se s ním, rychle se doma převlékl a nervózně zamířil do poradny. Seděl jsem v čekárně a čekal, jenže Erick se neukazoval a pan Tomlinson si mě nevolal. Po asi půl hodině se otevřely dveře a já měl možnost vidět mého manžela, který už seděl dovnitř a rozhozenou tvář našeho terapeuta. Vešel jsem dovnitř a podíval se na oba.

„Stýkáte se s mým synem za zády vašeho muže?“ zeptal se pan Tomlinson a moje srdce poskočilo strachy. Otočil jsem se k němu. „Viděl jsem fotku z nějakého baru. Byli jste tam a bylo vidět, jak se líbáte,“ vysvětlil a založil si ruce na hrudi, přičemž Erick tiše vzlykl.

Zoufale jsem se na něj podíval a potom na Ericka. „Ano,“ Prostě jsem přikývl, nemělo nejmenší cenu lhát. „Potkali jsme se v tom baru a váš syn mě donutil cítit se jako nikdy. Je tak neskutečně úžasný a já si po dlouhé době přišel šťastně a nádherně,“ otočil jsem se k mé polovičce a povzdechl si. „Nechtěl jsem, abys na to přišel takhle, ale jsem rozhodnutý. Chci požádat o rozvod. Nejsme spolu ani jeden šťastný a já se dál trápit nechci.“

„Potom všem, co jsi mi říkal, když jsem se opil a vyspal se s tím klukem, což si ani nepamatuju, uděláš tohle? Jsi nechutný, Harolde. Nezasloužíš si mě. Byl jsem ochotný tě udělat šťastného,“ pokroutil Erick hlavou a tiše vzlykl.

„Šťastného?“ Uchechtl jsem se. „Kdy naposledy jsi mi položil jakoukoli lichotku, nebo se mě zeptal jaký jsem měl den, usmál se na mě s láskou a ne s nenávistí v očích a kdy naposledy jsi mě nechal se tě dotknout? Obejmout tě ze spaní, políbit tě, nebo tě držet za ruku? Já už v tomhle vztahu nemůžu zůstat. Teď už vím, že jsou lidé, kteří se ke mně dokáží chovat, jak si zasloužím.“

„Ale…“ Zašeptal Erick, načež jsem jen pokroutil hlavou a podíval se na pana Tomlinsona.

„I vám se omlouvám za to, že jsem do tohohle vašeho syna zatáhl. Je opravdu perfektní. Jeho slova mi dala naději, že mám ještě právo na šťastný život. Buďte na něj hrdý, jelikož si to zaslouží,“ s tím jsem na stůl položil částku na zaplacení poradny. „Tímto bych chtěl ukončit naše poradenství. Už ho více nebudeme potřebovat,“ a po těch slovech jsem vyšel ven.

Ve stejné chvíli dovnitř do čekárny vcházel Louis s nějakým klukem, kterého vedl za ruku. Polkl jsem a zíral na ně. Ten kluk byl asi stejně mladý jako Louis, na očích měl sluneční brýle a něčemu se smál. „Nejraději bych to všechno strhal,“ Říkal zrovna Louis se smíchem.

Nedokázal jsem přestat zírat na jejich spojené ruce a v hlavě si přehrával jeho slova. Mohli mi to hned dojít, tohle bylo až moc perfektní na to, aby to byla pravda. Jen jsem se mu dokázal podívat do očí a zoufale se nadechl. „To mi mohlo dojít,“ odfrkl jsem prostě a rychle proběhl mezi dveřmi. Musel jsem pryč, do práce. Ignoroval jsem jeho hlas za sebou. Byl jsem naivní. Je nádherný, může mít koho chce a já si myslel, že by se smířil se mnou? Samozřejmě, že ne. Byl jsem jen zábava na užití.

Snažil jsem se na to nemyslet a hlavně na to, že budu do konce života sám. Nikdy si neadoptuju dítě a nikdy asi nebudu šťastný. Jsem už moc starý, aby mě někdo chtěl.  Musím se s tím smířit.