If You Can't Fix It, Replace It || Larry ✔

~8~

Po výtečné večeři jsme zamířili ven z restaurace. Naprosto jsem si zamiloval pohled na Louise, skoro jsem z něj nemohl spustit oči a musel obdivovat, jak krásný vlastně je. Nechtěl jsem od něj odejít, chtěl jsem být pořád s ním a ohlídat ho od ostatních, kteří by mi tohohle anděla chtěli vzít. Vyšli jsme před restauraci a já jsem ho pevně držel za ruku, aby mi nikam neutekl. Pořád může. Přece jen ho nevlastním.

„Nechci se vracet domů,“ řekl jsem upřímně. „Cítím se s tebou až moc dobře na to, abych to chtěl tady ukončit,“ dodal jsem ještě a alespoň jsem se s ním chtěl projít po nočním městě.

On se pousmál a políbil mě na hřbet ruky.  „Mohli bychom se projít? Jestli chceš, tak bych tě klidně pozval i na kafe, nebo víno ke mně?“ navrhl a já se zamračil. „Ne, nebydlím tam, kde má otec ordinaci,“ zasmál se jako kdyby věděl na co myslím. Přece jen je to jediné místo, kde jsem ho přes den viděl. „Tam pracuju, mám vlastní byt jen kousek odtud.“

Ušklíbl jsem se a opatrně jsem si ho přitáhl k sobě. Rukama jsem jemně hladil jeho boky a díval se mu do očí. „Ale dám si jen kafe, nic víc,“ vydechl jsem, a i v té tmě jsem krásně viděl jeho úšklebek. Přikývl a ruku v ruce jsme se vydali k jeho bytu. „Je takové příjemné být s někým s kým je mi dobře. Kvůli Erickovi nemám žádné přátele. Dokázal být opravdu žárlivý a já jsem byl tak hloupý, že jsem byl ochoten kvůli němu ztratit všechny ostatní,“ potřeboval jsem se trochu vymluvit ze svých starostí a doufal jsem, že to malému anděli nebude vadit.

„Taky jsem žárlivý, ale jen pokud mám důvod. Žárlivost ve vztahu by neměla být, jde o důvěru, kterou musíte jeden k druhému mít. Bez toho nemá vztah moc šanci. Viděl jsem to častokrát. Hodně problémů, co můj otec řeší, tak se zakládají hlavně na žárlivosti,“ řekl Louis tím melodickým hlasem a usmál se na mě. „U lidí je docela přirozené žárlit. Chtějí mít to, co mají rádi, nebo si myslí, že by každý chtěl, jen pro sebe.“

Prohlédl jsem si ho a víc si ho k sobě přitáhl. „Já tohle nutkání začínám mít čím víc se na tebe dívám,“ zašeptal jsem mu do ucha a on se zahihňal. „Nikdy jsem na něj nežárlil, ani když mě podvedl. Ani nevím proč,“ pokrčil jsem rameny. „Nemyslel jsem si, že by mě chtěl opustit asi.“

Na tohle raději Louis nic neřekl a zastavil před obyčejným domem. „Bydlím v horním patře, takže buď potichu, než budeme tam,“ zaculil se a odemkl. Zuli jsme se a vyšli schody, kde odemkl svůj byt a zavedl mě dovnitř. Rozhlédl jsem se a musel jsem uznat, že je to malé a útulné. Byla tu kuchyň s obývákem dohromady a jedny dveře nejspíš do ložnice a druhé do koupelny. „Tak pojď,“ vyzval mě chlapec a sám šel rovnou do kuchyně, kde začal připravovat kávu a do jedné sklenice nalil víno.

„Máš to tu hezké,“ obdivoval jsem krásné fotografie po zdech, které mi ihned padly do oka. „To jsi fotil ty?“ zeptal jsem se, když jsem se zastavil u fotografií, kde byl jeho otec a další lidé, takže jsem soudil, že to bude jeho rodina.

„Ano,“ přikývl. „U otce v budově mám ateliér, kde fotím. Nechci znít moc egoisticky, ale myslím si, že jsem v tom dobrý. Fotím už asi od devíti, a tak nějak jsem si z toho udělal i kariéru,“ Louis se při svých slovech pousmál a napil se vína. Řekl jsem mu, že bych si dal taky, načež nalil i druhou skleničku a podal mi jí. „Vždycky jsem však chtěl fotit i trochu odvážnější fotky, ale na takové fotky mám jen sebe,“ přiťukl si se mnou a znovu se napil, než šel dodělat kávu.

„Kdybych nebyl tak starý, tak by to znělo lákavě, ale teď už by to bylo jen zbytečné zabírání paměti foťáku,“ posadil jsem se a sledoval jsem.

Začal se smát po mých slovech a do rukou vzal skleničku a hrníček a posadil se ke mně. „Dvacet osm není starý, Harry. Nejsi přece žádný dědek a vsadím se, že postavu musíš mít luxusní na fotky,“ sledoval jsem, jak si skousl ret a jeho oči si prohlédly mé tělo. „Už jen to oblečení, jak ti je těsné.“

„Jak víš, že mi je tolik, lásko?“ zeptal jsem se a musel jsem se pořádně napít vína, abych si ho nestáhl pod sebe a nepolíbil.

Louis jen pokrčil rameny a sladce se usmíval. Byl rozkošný, ale až moc tajemný. „Vím toho tolik, až bys možná měl mít strach, Harry Stylesi,“ pomalu odložil skleničku vína a pak se ke mně natáhl a přiblížil naše tváře k sobě. Cítil jsem jeho horký dech a prostě jsem ho chytil za týl hlavy a přitáhl jsem si ho do hrubého polibku. Nechápal jsem, jak může být, tak dokonalý a bál jsem se, že je to všechno jen sladká přetvářka, ale chtěl jsem si to alespoň užít, dokud jsem mohl.

„Tvoje rty jsou tak zatraceně dobré,“ zakňučel jsem a on se do nich jemně kousl. Vzal mi moji skleničku a položil jí vedle té svojí, než si opatrně vlezl na můj klín a znovu mě líbal, až jsem z toho naprosto ztrácel dech. Nechával jsem se jím opečovávat, jelikož to vypadalo, že to ho opravdu moc baví. Navíc jsem byl velice rád opečovávaný.

„Jsou dobré a taky moc šikovné,“ vydechl mi do ucha a jemně mě do něj kousl, než sjel na můj krk. Neznačil si ho, ale jen kousal a jemně pusinkoval, což mi nevadilo. Jeho slova mě rozhodila a hned jsem si představil, kde by mohly být jeho rty šikovné. Stiskl jsem jeho zadek do obou svých rukou a tiše jsem zasténal, když jsem díky němu byl tvrdý.

„Říkal jsem jen kafe, nic víc,“ po mých slovech mi Louis začal vyhrnovat triko a já nebyl schopný ho zastavit. Nechtěl jsem s ním nic mít, dokud nebudu rozvedený, ale ta fyzická přitažlivost mezi námi byla až moc silná.