If You Can't Fix It, Replace It || Larry ✔

~14~

„Předpokládám, že to nešlo moc snadno,“ povzdechl si Louis při pohledu na mojí ruku, když nastoupil ke mně do auta. Ani jsem si nevšiml, že jsem si jí tou ránou poranil. Vytáhl lékárničku a vzal mojí ruku, aby jí ošetřil a zavázal.

Usmál jsem se na něj, byl tak nádherný a hodný. „Odmítl podepsat ty papíry a celou dobu nedokázal pochopit, že s ním už nejsem. Takhle jsem se dlouho nenaštval,“ řekl jsem tiše a nedokázal ho přestat sledovat. „A to co říkal se mi ani trochu nelíbilo.“

„Vyřešíte to. Určitě dostane rozum,“ jeho slova mi připomněla to, co říkal Erick. Také si myslel, že já dostanu rozum.  „A když ne, tak to bude chvíli trvat, ale stejně se to povede,“ zašeptal a jemně mě políbil na zavázanou ruku. „A jestli s tím bydlením bude mít problém, tak můžeš kdykoliv být u mě, než se odstěhuje.“

Díval jsem se mu do očí. Potřeboval jsem někoho tak hodného. „Jak jsem se naštval, tak jsem mu dal ultimátum,“ řekl jsem a nastartoval auto. „Že až se vrátím, tak bude pryč, nebo ho nechám vyvést,“ pokroutil jsem hlavou. „Lituji toho, nechtěl jsem po něm vyjet. To já ho opouštím. Nezaslouží si takové chování.“

Louis položil ruku na mé stehno a nepřestával mě sledovat. „Jestli bude dělat problémy, tak si to zaslouží,“ otočil tvář k silnici a pevně mě stiskl.

Raději jsem se soustředil na cestu a nervózně stiskl volant. Jeli jsme asi půl hodiny a pak jsme zamířili na letiště ruku v ruce.

„A jsme tady,“ zasmál jsem se, když jsme se konečně po dlouhé cestě dostali z letiště. Rozhlédl jsem se kolem a těšil jsem se, až se dostaneme na hotel. Už teď mi bylo vedro.

„Byl to dobrý nápad udělat si dovolenou a na chvíli od všeho vypadnout,“ pousmál se Louis. Zastavili jsme si taxík, kterým jsme se nechali odvést do hotelu, který byl již zarezervovaný. Těšil jsem se, až půjdeme k moři a na chvíli vypnu. Stres kolem Ericka už mě přiváděl k šílenství. Pořád jsme se jen hádali, i když jsme se viděli třeba jen na hodinu denně.

„Přece jen jsme spolu už měsíc. Musíme to přece nějak oslavit. Obyčejné rande je podle mě málo,“ zaculil jsem se a natáhl se pro polibek. S Louisem mi konečně bylo dobře a skoro všechen volný čas jsem trávil s ním. Snažil jsem se ho dělat šťastným a on mě.

„Ten pokoj je nádherný,“ zasmál se Louis a vyskočil na postel, která byla veliká a vypadala pohodlně. „A ta postel krásně měkká,“ dodal a já jsem okamžitě vlezl nad něj, abych se mohl chvíli věnovat jeho nádherným rtům.

Pevně jsem ho na sebe tiskl a spokojeně líbal každý milimetr jeho maličkosti. Stiskl jsem pevně jeho boky, načež omotal nohy kolem mého pasu. Od našeho rozhovoru v ateliéru se mezi námi nic nestalo. Maximálně líbání. Byl jsem díky tomu šťastnější, jelikož pak jsme oba věděli, že jeden druhého chceme i bez sexuální potřeby.

Jenže teď jsem ho vážně chtěl cítit. Stejně už bylo pozdě a ven se nedostaneme. Stáhl jsem z něj triko a usmál se mu do rtů. „Ty jsi nádherný a měkký. Nějaká postel na tebe nemá,“ zašeptal jsem mu do rtů.

„Chtěl bys raději, abych byl tvrdý?“ zasmál se Louis a ušklíbl se. „Klidně můžu být, ale pak bude tvůj obličej po zbytek večera mezi mýma nohama.“

„Lákavá nabídka. Přeci jen jsem ještě nevečeřel,“ začal jsem mu rozepínat kalhoty. Tak nádherný, lákavý a hříšný. Jak by mu člověk mohl říct ne, když nabízí svůj zadeček jako na stříbrném tácu.

Navzájem jsme se svlékli a nepřestávali se líbat. Tiskli jsme se k sobě ve spodním prádle a já zoufale polkl, když jsem viděl krásné kalhotky, co měl na sobě. „Zabíjíš mě,“ zaskučel jsem a přejel prstem po lemu rudého materiálu.

„Jsem schopný udělat všechno, co budeš chtít, abys byl šťastný. Pokud budeš šťastný ty, tak budu i já,“ zašeptal mi do rtů. Přejel jsem rukou přes jeho hrudník, až k jeho krku a snažil se zatlačit dozadu tu myšlenku, že bych ho chtěl stisknout. Jenže on jako kdyby přesně věděl na co myslím, když vzal mojí ruku a opatrně roztáhl moje prsty, které položil na svůj krk.

„Lou, co to,“ vydechl jsem a on se usmál a zašeptal, že je to v pořádku. Polkl jsem a nervózně sledoval jeho krk. Myslel to vážně? „Jsi si jistý?“ zeptal jsem se a jen lehce ho stiskl, aby věděl, co přesně bych chtěl.

„Ano, Harry,“ zašeptal s úsměvem. „Věřím ti a jestli to chceš zkusit, tak já taky. Jen buď opatrný. To je vše.“

Přikývl jsem a zíral mu do očí, když jsem víc stiskl jeho hubený krk. Byl tak oddaný a já z toho nemohl, jelikož neměl problém udělat pro mě snad cokoliv. Navíc ten pocit byl nepopsatelný, když jsem ho začal zbavovat dechu a měl jsem takovou kontrolu jako nikdy v životě.

Stiskl jsem jeho krk o něco víc, a když se mu slastně protočily oči, věděl jsem, že jsem se zamiloval. Šíleně moc jsem to chtěl říct, ale nemohl jsem. Na to bylo brzo a akorát bych ho vyděsil, což jsem opravdu Místo toho jsem si ho přitiskl do tvrdého polibku. Perfektní.