Prolog

3.6K 102 4
                                    

"Vázně tam musím jet?," podívala se Anne na mámu, která pozorovala manžela jak odnáší zavazadla její dcera někam do vlaku. Obě stály na nádraží 9/45 hned vedle Bradavického expresu.

"Ano musíš. Teď už ano, když všechno víš," usmála se na ni máma. Anne si povzdychla. Její máma si toho všimla a podívala se jí do očí:
"Hele, Bradavice nejsou jen škole, ve které zůstaneš celý rok. Jsou to místo, které tě udrží v bezpečí, nabídne ti pomoc, když jí budeš nejvíc potřebovat. Kde myslíš, že jsem poznala tátu?"

"To je mi jedno. Budu nejhorší v ročníku!," rozčilovala se Anne, "jediné kouzlo, které umím je Obliviate, protože jsem ho viděla na vlastní oči."

"To kouzlo, které dokážeš, je mocné. Bradavice tě vše potřebné naučí. A jsi pilná studentka, nepochybně budeš v havraspáru, jako já a tvůj tatínek," narovnala se v zádech.

Najednou přiběhl táta. Jenom dceru pohladil po vlasech, věděl, že to nemá lehké.

"Proč jste mi o tom neřekli dřív?"

"Zlatíčko, chodíš do mudlovské školy. Je až moc velké riziko, že bys prozradila kouzelnické tajemství. A čím míň jsi toho věděla, tím líp pro tebe," sklonil se k Anne táta.

"Kdybys cokoli potřebovala, bude tu...,"usmála se hrdě máma, ale nedořekla to.

Anne zpozorovala známou postavu a rozeběhla se k ní. "Strýček Moony! Co tu děláš?"

Profesor Lupin se zasmál: "učím tu Annie. Znovu jsem přijal nabídku od Brumbála, takže kdybys potřebovala cokoli, budu tam s tebou."

Pak se k ní ale sklonil, aby jí viděl zpříma do očí a zašeptal: "ještě jednou mi řekneš strýčku Moony a zasednu si na tebe prcku. Kolik ti je? Pět?"

Anne ho praštila do ramene: "když ty mi můžeš říkat prcku, tak já ti můžu říkat strýčku Moony. A navíc to je roztomilý."

"Nepochybně," prohodil Lupin, než stihla Anne matka vzít za paži a odvléct někam pryč.

"Pro tebe to není žádný strýček ale profesor Lupin!." Když byla naštvaná, často se jí Anne bála. Jako například teď. Dívala se jí tak blízko do očí, že snad viděla i skrz ni. Avšak Anne znala svou mámu. Ano, je velmi přísná, ale má ji ráda. A ona je její dcera, ať se jí to líbí nebo ne.

Najednou se ozvalo zapískání vlaku. Anne táta zpozorněl a vzal do ruky její malý batoh s věcmi. Podal jí ho a řekl, že vlak už bude odjíždět.

Anne se naposledy otočila, řekla jim, že je má ráda a po nízkých schůdkách vešla do vlaku.

The Hogwarts princess Kde žijí příběhy. Začni objevovat