Změna je život

I.

Pátek:
Konečně pátek a já můžu v klidu odejít ze školy. Bydlím asi 30 minut od mé školy, takže není důvod proč pěšky nejít. Tentokrát ale vycházím ze školy s příjemným překvapením.
Přijeli si pro mě přijeli rodičové kteří na mě už netrpělivě čekali.
"Konečně jsme se tě dočkali" promluvila maminka a jen co mě uviděla, objala mě.
Bylo to nijaké podezřelé, do školy pro mě snad nikdy nejezdí jen tak "Taky vás ráda vidím" odpověděla jsem, a jen co mě maminka propustila z obětí, objala jsem tatínek
"máme pro tebe překvapení!" Promluvil "Jaké překvapení? Víte že překvapení nesnáším!" "To samozřejmě víme, ale myslím že budeš nadšená" "To znamená že jdeme do auta, ať to stihneme! Že Alice?!" "Ano Jacku" pověděli si mezi sebou a všichni jsme si nasedli do auta a vyjeli
"A už mi tedy řeknete, kam jedeme a co je to za překvapení?" Zeptala jsem se asi po dvou hodinách jízdy "Myslím, že by jsi jí to měl říct Jacku" "Potom to nebude překvapení Alice"
"Tak jí to alespoň naznač!" "Ne, Alice, říkal jsem že potom to nebude překvapení"
"Můžete mi říct proč jedeme směr letiště? My snad někam letíme? Já nemám nic sebou!"
Přerušila jsem jejich rozhovor já
"Takže Jacku! Řekni jí to!" "Kate, dneska letíme pryč to je pravda, ale kam letíme, to ti prozatím nepovím! Spokojena Alice?" "Ne, měl jsi ji říct kam letíme" "Ale Alice, ty přeci víš jak si na tomhle zakládám!" "Jacku, já ti říkám, že ona nebude ráda pokud jí to neřekneš!"
"A Alice já ti zase říkám, že překvapení je překvapení a teď už vystupovat, ať nám to neuletí!" Odpoví otec, když zaparkoval na parkovišti na letišti a podá mi konečně letenku
"Londýn? Vždyť tam už jsme byli!" "Kate, to sice ano, ale teď tam nejedeme na dovolenou! Večer musíme být doma! Takže si vezmi tuhle kabelku, do ní si dej jenom telefon, peněženku, letenku a pas! Více potřebovat nebudeš" řekla maminka a ukázala na novou černou kabelku MK.
"Mami, kde si tu kabelku vzala?" "Koupila jsem ti ji. Copak se ti nelíbí? Já myslela že jsi ji chtěla?" "No ano chtěla, ale proč jsi mi ji koupila? Vždy jsi říkala že je moc drahá!"
"Maminka tím chce říct že naše finanční situace se trošku zlepšila, takže tohle je jako malý dárek!" "Dárek? A my snad někdy byli chudí?" "Ne, Kate, prostě je teď trochu jiná situace, ale teď si ji prostě vezmi a jdeme!"
"Dobře, už jdu!" Popadla jsem kabelku, naskládala do ní věci které potřebuji a vyšli jsme na letiště. Překvapivě tam na nás čekal nijaký muž a odváděl nás zřejmě k letadlu
"Takže mi jsme přišly pozdě a kvůli nám má letadlo zpoždění?" "Ale ne zlato, my přijeli včas jenom poletíme trochu jiným letadlem!"
"Alice, ty jí zase všechno řekneš a překvapení to nebude" "Jacku, já už jí to tajit nechci"
Co mi nechtějí tajit? Tady něco není v pořádku!
"Copak mi tajíte? Jsem snad adoptovaná?"
"Ne, zlatíčko jasně že nejsi, jak tě to vůbec napadlo? Vidíš Jacku, já ti to říkala" "Kate, všechno se dozvíš v nejbližších hodinách, ale teď nastupovat do letadla!" Dořekl otec a ukázal na soukromé letadlo
"Vy jste snad vyhrály milión? Vždyť tohle muselo stát nejmíň několik desítek tisíc!"
"Zalto, tohle je už naše letadlo, kamkoliv budeš chtít letět, poletíš tímhle. Nemám pravdu Alice?" "Ano, přesně tak?" V tuhle chvíli už jsem vybouchla smíchy "Děláte si ze mě legraci? My a soukromé letadlo? Co my k tomu dál řeknete? Vlastníme vilu, která má tři patra v centru Londýna? Nebo dokonce i nijakou firmu?" Rodiče na to nic neřekli jen se na sebe podívali a vyměnily si pohledy. To už jsme ale nastupovali do letadla, takže jsem to nechtěla řešit. Celou dobu letu jsem nechtěla mluvit, přišlo mi to zbytečné. Stejně by se rodičové zase pohádali
"Kate, budeme přistávat!" Řekne tatínek a připne si pás stejně jako maminka a já"Ale proč jsme letěli tímhle letadlem?" "Protože teď si potřebujeme něco akutně zařídit a ty jsi naší součástí, takže to vidím že během nejbližší hodiny budeš vědět většinu důvodů" poví maminka když zrovna přistáváme a později scházíme schody přičemž logicky opouštíme letadlo.
"My pojedeme tímhle?" Podívám se na rodiče kteří už nasedají do černého Range Roveru
"A čím by jsi zlato chtěla jet?!" "Tati, třeba metrem!" "Na metro zapomeň na dlouhou dobu!" "Tak mi už někdo řekněte co se tady sakra děje!" "Dobře, jak myslíš!" "Zlatíčko, nasedni do auta a tatínek ti řekne o co jde"
S velkým naštváním a protestováním nasednu do auta a čekám, co mi k dnešku poví rodiče! Odpovědi jsem se zřejmě nedočkala a protože jsem se jich nadále nechtěla vyptávat, vydali jsme se na cestu do "centra" Londýna!
"Co má tohle znamenat?" Zeptám se když zastavíme před jednou ze sta luxusních vil
"Tohle je tvůj nový domov Kate!" "Takže všechno tohle je jenom kvůli stěhování?"
"Ano, budeme se stěhovat sem do Londýna, ale teď ještě probíhají v domě poslední drobné stavební úpravy takže se stěhujeme až příští týden! Nemám pravdu Jacku?" Táta jenom přikývne "A kde jste na to vzali peníze?" "To bude další zastávka zlatíčko!" "Jak další zastávka" Na to už mi nikdo neodpoví a opět vyrážíme někam do bližšího centra města.
Hodně mě překvapí, když zastavíme před vysokou budovou, s luxusním designem a nádhernými mramorovými schody do budovy!
"Tak a tady teď budu pracovat, dnes si jdu vyzvednout klíče od mé kanceláře tak můžeš jít se mnou, ale pokud nechceš, můžeš jít s maminkou do kavárny" "To ke v pořádku, ale půjdu radši s maminkou" "Jak myslíš Kate"
Odpoví otec a my opět vyrážíme směr nijaká kavárna. Abych řekla pravdu čekala jsem všechno, ale to že zastavíme u kavárny s velkým nápisem "Frankenstein" to jsem opravdu nečekala!
"Takže tím slovem kavárna jsi myslela, že jedeme do tvojí kavárny?" "Přesně tak, pojď se podívat dovnitř, je úžasná" "Ale mami, tohle přeci není zadarmo, kde jste to všechno vzali?"
"Tatínek je nyní na velmi výhodné pozici, a jeho řekněme klienti ho doslova podpláceli aby se stal tím, kým je!" "Takže táta dostal náš dům a letadlo, aby se stal někým, kdo vlastně ani nevím kdo je?" "Nejenom to, k tomu větší byt v centru Londýna, dvě auta a tvoje "stipendium" na konzervatoři, kam nastupuješ příští měsíc"
"A kým že je můj otec?" "Manažer pěvecké skupiny" "Cože?" Zastavil se mi svět a já vnímala jen sama sebe. Tohle byl pro mě velice silný a zdrcující rozhovor