You're Singer, I'm Hater || Zayn Malik ✔

24.kapitola - Nemůžu to ukončit

// Jak jsem slíbila dnes ještě jeden díl. Jsem s ním už spokojenější než s tím předešlým. Dalí přidám v pondělí na 100%.
Hope you like it ;)*

„Nemůžu to ukončit. Nevím proč, ale když to řekl... Jediné co jsem v tu chvíli mohla říct bylo, že mu to v tu chvíli zatím nemůžu říct taky," řekla jsem zmateně a Niall mě objal kolem ramen. 

„A nezamilovala jsi se do něj tak trochu?" Koukl na mě s vážným pohledem Niall. 

„Ne, nikdy!" Vykřikla jsem. 

„Já jen, že když to nedokážeš ukončit...jiné řešení není," pokrčil rameny. 

„Ale já.....já ho pořád nemám ráda. Kdykoliv o něm přemýšlím, neodpustím si něco, čím si ho zhnusím. To není láska," nadále jsem odporovala. 

„Ale přemýšlíš o něm. Nechceš si dovolit přiznat, že ho už nenenávidíš. Mezi nenávistní a láskou je tenká hranice. Možná už u tebe přešla," pokračoval. 

„Pleteš se," stála jsem si na svém. 

„Myslím, že ne. Jenom to nechceš uznat. Nechceš si dovolit ho milovat. Nechceš si dovolit, aby tě miloval kdokoliv," snažil se mi Ni namluvit tu svojí pohádku o tom, že ho miluju. 

„Fakt meleš nesmysly. Je sice pravda, že v některých chvílích ho tolik nenenávidím a některé chvíle s ním se mi líbí a že kousek mě nechce, aby to skončilo, ale-„ chtěla jsem pokračovat, ale Niall mi položil ruku na pusu a tím mě umlčel. 

„Přiznáváš si, že část tebe ho miluje. Ta část začíná potlačovat tu, co se ho štítí a ty si toho ani nevšímáš a lehce jí to dovoluješ. Měla by jsi si to přiznat, je zbytečné to už popírat," pousmál se. 

Zakňučela jsem a hlavu mu zabořila do ramene, „Ale já nemůžu. Já nevím, co se se mnou děje, ale jeho přítomnost mi už tolik nevadí a dneska jsem ho sama od sebe objala a já.... Já se toho bojím. Já tohle nechci. Nechci být zamilovaná a už vůbec ne do něj," přerývavě jsem dýchala. 

„Ale jsi a není to nic špatného," pohladil mě po zádech Niall, „Neměla by jsi si všechno zakazovat," dodal. 

„Když přiznám, že ho možná miluju už se o tom nebudeme muset bavit?" Řekla jsem nakonec. 

„Já vím, že ho miluješ, takže je to zbytečné, ale jak chceš. Nemusíme se už o tom bavit, když nechceš," řekl a já jsem mu byla vděčná a odtáhla se od něj. Přeci jen objímání by už stačilo. 

„Takže... jak se těšíš do Los Angeles?" Mrkl Niall. 

"Vlastně jsem do téhle chvíle netušila, že další místo vašeho turné je Los Angeles, ale když to vím...... JO! LA baby!" Skoro jsem nadšením pištěla. LA bylo moje slabé místo. To město jsem zbožňovala. Byla jsem tam jen jednou před pár lety a to město jsem si totálně zamilovala. Už brzo jsem měla v plánu se tam odstěhovat. Niall se mému nadšení zasmál. 

„Jak vidím, přemýšlíš o tom, že si to rozmyslíš a přece jen tu zůstaneš s rodinou," mrkl provokativně. 

„Ne, nikdy. Do LA bych jela s kýmkoliv, takže i s tou vaší kapelou," řekla jsem horlivě a na tváři se mi rozlil úsměv. O hodně se mi teď zlepšila nálada. 

„Kdy vyrážíme?" Zeptala jsem se. 

„Zítra ráno, takže by jsi si měla sbalit věci, co nemáš v kufru," mrkl. 

„Aha a kdy jste mi měli v plánu říct, že se zítra odjíždí, kdybych nevyšla na chodbu a ty by jsi na mě nenarazil a já se ti nevyzpovídávala v pokoji, hm?" Založila jsem si ruce na hrudi. 

„Ale stalo se to přesně tak, jak si to popsala a teď už to víš, takže to neřeš," mávl rukou a tím jsem si domyslela, že bych se to dozvěděla ráno, kdy by do mě všichni hučeli, ať si pohnu. 

„Tak fajn, já si půjdu těch pár věcí pobalit a možná si ještě něco ujasnit....no prostě jdu," uzavřela jsem to a odkráčela ke dveřím. 

„A objetí na rozloučenou nebude?" Zavolal za mnou Niall. 

„Ne, nesmím tě tak rozmazlovat," vyplázla jsem jazyk a otevřela dveře. 

„Je vidět, že už se ti zlepšila nálada," uslyšela jsem ještě Niallův hlas, než jsem vyšla ze dveří. 

„Jo máš pravdu a výjimečně ty body za lepší náladu připíšu tobě," věnovala jsem mu úsměv a pak za sebou zavřela dveře. Znovu jsem byla na chodbě a váhavě vyšla k pokoji. Moje tělo začala zase ovládat nervozita, div, že se mi ještě nepodlomily kolena. Otevřela jsem dveře od našeho pokoje a vešla dovnitř. 

„Jsem zpátky," oznámila jsem s úsměvem na tváři a hned začala sbírat svoje věci, které nebyli v kufru. 

„Už víš, že zítra jedeme do LA?" Zeptal se mě Zayn a pozoroval mě, jak balím. 

„Niall mi to před chvilku oznámil. Tak strašně se těším," řekl jsem radostným tónem, „Miluju LA," dodala jsem. Proč mu to vlastně říkám.

„Super. Někdy tě tam vezmu mimo turné. Jen my dva," mrkl a já se usmála. Počkat, nemám být zhnusená? Kašlu na to. Skočila jsem na pohovku přímo Zaynovi na záda a tím ho povalila. Přetočil se a nechal mě ležet na něm. Byla jsem si jistá, že v tuhle chvíli Zayn zírá na jiskřičky v mých očí, které vlastně nevím, co způsobilo. Nadšení z LA, z jeho blízkosti...... z obojího? Nervózně jsem se usmála. Musím to zjistit. Teď nebo nikdy. Naklonila jsem se k němu a svoje rty přiložila na ty jeho. Na nic nemysli, nezavírej svou mysl.... Opakovala jsem si v duchu. Instinktivně jsem přivřela oči a pomalu začala se svými rty pohybovat. Zaynovi ruce jsem ucítila na svém pasu, jen kousek nad zadkem. Ale nic jsem neudělala. Nechala jsem se jen unášet tím polibkem, kterým jsem si chtěla ujasnit, co vlastně cítím. Ale to šimrání v břiše a pocit, že to není špatné, mi nepomáhal. Možná jsem svojí mysl neměla nechat tolik otevřenou. Třeba se mi do ní někdo naboural a tyhle věci tam narychlo vložil. Počítač takhle přece nabourat jde a mozek je vlastně takový lidský počítač, tak proč by to tak nešlo? Třeba mám vážně hacknutý mozek. 

„Miluju tě," vypadlo z mých úst, když jsem se odtáhla. Ty slova jsem řekla s takovým klidem. Jen malá část mě mi za ně v duchu nadávala. Tak malá část, která mizela a mizela a mizela...