You're Singer, I'm Hater || Zayn Malik ✔

33.kapitola- Jak ti to mám dokázat?

Kluci dozkoušeli a došli k nám. Vystřelila jsem z pohovky a pohledem sklouzla za dnešek už po několikáté k Zaynovi. Jeho oči se ke mně taky obrátily a na pár sekund jsme se takhle navzájem pozorovali. Ale hned potom jsem pohled od jeho čokoládově hnědých očí odvrátila k mému Irovi a pár kroky se ocitla těsně u něj. Svoje ruce jsem obmotala kolem jeho krku. 

„Lepšíte se," zalichotila jsem mu. Upřímně, já jsem jejich zkoušku moc nevnímala. Částečně jsem jí prokecala a částečně jsem se utápěla ve svých vlastních zmatených myšlenkách, které mnohdy ani nedávali smysl.

"Och, tak od tebe si to vážím," uchechtl se a mně do uší pronikl částečně Perrin hlas. Něco říkala Zaynovi, něco ohromně důležitého a on jí na to odpověděl jen nesrozumitelné hm. Přímo mě pálil jeho pohled v zádech. Pousmála jsem se a přitiskla své rty na Niallovo. Naše polibky začaly být postupně víc žhavější a vášnivější. Niallovi ruce putovali pomalu po mém těle a já svoje ruce přemístila do jeho vlasů, které jsem mu mírně cuchala. 

„Ale no tak, nepotřebujeme vidět live sex," odkašlal si Louis a já se od Nialla jen trochu oddálila. Pořád jsem cítila teplo, které z něj sálalo a jeho dech na krku. Tiskla jsem se k němu a pootočila se na Louise. 

„Vy tu ještě jste?" Zeptala jsem se nevinně a nahodila úsměv. Po očku jsem znovu koukla na kluka, kterého jsem se snažila celou dobu tímhle tak trochu vyprovokovat. Koukal se jinam a naprosto každého ignoroval, což se Perrie, která stála u něj moc nelíbilo a mračila se. 

„Můžeš mě konečně začít vnímat?" Vyjela po něm a já se sama pro sebe zamyslela, kvůli čemu je mimo. Byl mimo kvůli tomu, že jsem s Niallem? Byl mimo kvůli tomuhle všemu? Podařilo se mi dosáhnout svého, nebo má ve skutečnosti dneska jen blbou náladu, kvůli něčemu jinému a já si tohle všechno jen zbytečně namlouvám? Nechtěla jsem nad tím přemýšlet a tak jsem usoudila, že jsem udělala, co jsem chtěla. 

„Nepůjdeme už někam, abychom je tu neznechucovali?" Navrhla jsem Niallovi a chytla se jemně jeho ruky. 

„Jo, klidně," věnoval mi úsměv. 

„Takže my mizíme," řekla jsem vesele a zatahala Nialla za ruku, aby se pohnul k východu. 

„Mějte se," mávl ostatním Niall druhou, volnou rukou. 

„Čau," řekla jsem já jen stroze a společně s Niallem jsme vyšli ven ze studia. 

„Máš určitý požadavek kam jít, nebo to necháš na mně?" Zeptal se mě Niall venku. 

„Nechám to na tobě," mrkla jsem. 

„Tak dobře, jdeme," řekl a vyšel ke svému autu.

+++++                     

„Nikdy jsem golf nehrála," poznamenala jsem a neohrabaně držela golfovou hůl v ruce. 

„To nevadí, naučím tě to," pokrčil Niall rameny a zezadu mě objal. Opřela jsem se o něj. 

„Máš úplně špatný postoj. Musíš pokrčit kolena a mírně se naklonit," dirigoval mě a vzal moje ruce do svých. Nějak mi 'našteloval' golfovou hůl. Pomáhal mi při nápřahu a mně se nakonec s jeho pomocí podařilo trefit do míčku, který i nějaký kus letěl. 

„Skoro v jamce," začala jsem radostně poskakovat jako malé dítě. Niall se mému nadšení zasmál. 

„Víš, že jsi takhle mnohem sladší?" Poznamenal.

„Jak?" Řekla jsem nechápavě. 

„Když se usmíváš, raduješ místo mračení, úšklebků a hádání," vysvětlil mi. 

Pokrčila jsem rameny, „To bude tím, že s tebou se nikdo nemůže mračit. Tvoje dobrá nálada je šíleně nakažlivá a každý dřív nebo později podlehne. Možná by proti tomu měli vymyslet očkování," zamrkala jsem řasy a nasadila andílkovský úsměv. 

„Ale kdo by se proti tomu chtěl očkovat, hm?" Posmíval se mi. 

„No, možná máš pravdu. Ale víš proti čemu bych se opravdu ráda očkovala? Proti Zaynovi," odbočila jsem zase k jinému tématu. 

„Zase se dostáváme k němu," povzdechl si Niall.

„Promiň, ale já... já vážně netuším, proč mám potřebu o něm pořád mluvit," omluvila jsem se mu.

„To je v pohodě," řekl Niall neutrálně. 

„Radši pojďme pokračovat v golfu," dodal nakonec a já přikývla.

+++++

„Díky za dnešek," poznamenala jsem, když jsem vystupovala z auta před naším domem. 

„Není za co, díky, že jsi ho se mnou strávila," nádherně se usmál. Proč z tohohle úsměvu nemůžu cítit šimrání v břiše a nemůžou se mi podlamovat nohy z našich polibků? Proč mezi námi nejde z mé strany o opravdovou lásku? Byl vůbec dobrý nápad tohle zkoušet? Co když se nezamiluju a Niallovi ublížím? Nechci ho ztratit. Pomalu jsme se loudali k domovním dveřím. 

„Mně se tak nechce jít dovnitř," povzdechla jsem si. 

„A proč?" Natáhl Niall ruku k mojí tváři a jemně mě prstem pohladil.

„Nechce se mi čelit výslechu od otce a nechce se mi jít od tebe," řekla jsem polohlasně. Možná tyhle řeči zní zamilovaně, ale říkala bych mu to, i kdybychom byli pořád jen nejlepší přátelé.

„A nechceš přespat u mě? Vyřešili by jsme oba problémy," navrhl, ale já zakroutila hlavou. 

„Ne, otec se po delší době vrátil domů a navíc jsem měla narozky, takže od něj čekám dárky," mrkla jsem.

„Ale někdy jindy určitě," dodala jsem. 

„Tak fajn," naklonil se ke mně Niall a na kratičký moment přiložil své rty k těm mým. 

„Se Zay-„ zarazila jsem se. Nechtěla jsem už před Niallem mluvit o Zaynovi, protože jsem si všimla, že mu to vadilo. 

„Co máš zase se Zaynem?" Poklesla jeho nálada. 

„Ale nic," pípla jsem radši. 

„Víš proč mi vůbec vadí, že o něm pořád mluvíš?" Zeptal se náhle a já zavrtěla hlavou. „Srovnáváš ho se mnou, i když já bych ti nikdy tak neublížil. A navíc, když o něm tolik mluvíš, ještě k němu něco cítíš. Má pak pro tebe vůbec smysl se mnou být když stejně myslíš na něj?" Řekl ublíženě. 

„Nesrovnávám ho s tebou," ohradila jsem se. 

„Ne přímo," odsekl. 

Povzdechla jsem si, „Nialle, chápej mě. Byl první kluk, do kterého jsem si dovolila se zamilovat a on mi ublížil, já nepopírám, že k němu něco cítím. Ale to něco je silná nenávist. A má pro mě smysl s tebou být. Už dobře můžeš vědět, že kdyby to pro mě nemělo smysl, byla bych mnohem víc ve stresu, nervóznější a ne tak uvolněná," vysvětlovala jsem mu. 

„Mezi nenávistí a láskou není moc velký rozdíl a to ty už můžeš znát z vlastní zkušenosti," nedal se.

 „Navíc, co já vím, co se ti honí v hlavě. Někdy jsi vážně nevyzpytatelná," řekl zmateně.

„O co ti jde? Jak ti mám dokázat, že s tebou vážně chci být a nedělám to z donucení? Řekni mi to, protože já už vážně nevím," frustrovaně jsem si prohrábla vlasy. 

„Dokaž mi to," promluvil nakonec Niall a zadíval se mi do očí. 

„Jak ti to mám dokázat?" 

Niall se opřel o stěnu, která byla za mnou, „Řekni, že mě miluješ."