You're Singer, I'm Hater || Zayn Malik ✔

17.kapitola - Jsem v poho a teď můžeš zase jet

// A je tu nová část. Vážně jsem chtěla přidat dřív, ale nějak mi to nevyšlo. V sobotu a neděli časově a v pondělí zdravotně. Jelikož mi je dneska už o něco líp, byla jsem schopná napsat konečně nový díl. A taky přivítejte Mackanzie, jelikož jsem se rozhodla, že tu do příběhu ještě určitě nějak zapojím, protože malé děti to dělají tak nějak roztomilejší :DD Další díl dám... tak za 3 komenty? Jop... ;)
Hope you like it ;)*

„Klidně, pokud se tam nebudeme muset zdržovat dlouho, jelikož ještě máme zkoušku před koncertem," řekl Niall. 

„Jo, neboj. On se jen ukáže, zkontroluje jestli tam vážně jsem a zase pojede do pryč," ujistila jsem ho. 

„Tak fajn, můžeme vyrazit klidně za déle, ne?" Zeptal se mě ještě. 

„Jo, jasně,"přikývla jsem.

++++++++

„Zastav radši tady, aby si tě můj táta nevšiml. Mohlo by mu taky něco dojít a o to vážně nestojím," zamumlala jsem k Niallovi, který jen nepatrně přikývl a zaparkoval o ulici dál. 

„Počkej na mě tady, určitě budu za chvilku zpátky," odepnula jsem si pás a vystoupila z auta. 

„Dobře," slyšela jsem Nialla zamumlat, předtím, než jsem zavřela dveře od auta a vyrazila po ulici k domu své matky. Nestihla jsem mít ani strach a být nervózní, protože jsem to prostě jen chtěla mít rychle z krku. Zastavila jsem se u domu, kde měla bydlet má druhá rodinka a zazvonila. Přišla mi otevřít malá holčička, nebo-li moje nevlastní sestřička Mackanzie? Ano, tak se jmenovala. Docupitala ke mně a objala mě kolem nohou, protože byla moc malá na normální objetí. 

„Ahoj," řekla jsem a nervózně se ošila. Ne, že bych neměla ráda malé děti, ale neměla jsem ráda svou nevlastní sestru. 

„Ty jsi moje sestšička?" Zeptala se s nevinným kukučem. 

„Už to tak asi bude," prohrábla jsem si vlasy. 

„Piper," slyšela jsem hlas svojí matky. 

Zvedla jsem pohled k blížící se osobě, „Jsem tu jak jsi chtěla. Dovezl mě Niall, takže hned, jak táta bude zase pryč, pakuju se, jelikož on pak musí na zkoušku před koncertem," oznámila jsem jí bez emocí. 

„Dobře zlatíčko," řekla trochu sklesle. Jako by jí bylo líto, že se tu nezdržím. Je vážně dobrá herečka.

"Proč jsi nechala Nialla čekat v autě? Mohl jít dál," dodala ještě. 

„Pro jistotu, aby si ho otec nevšiml. Není zase tak hloupý, aby si nedal 5 a 5 dohromady," pokrčila jsem rameny. Zavřela jsem za sebou dosud pořád otevřené dveře a v závěsu té malé holky jsem se vydala za matkou do kuchyně. 

„Víš, mohla by jsi mi ukázat pokoj ve kterém tu mám údajně být, aby to vypadalo důvěryhodněji? Táta totiž ví, že se strašně ráda zavírám v pokoji," oznámila jsem matce. 

„Jasně, pojď za mnou," mile se usmála. 

„Můžu jít se sestšičkou?" Zeptala se Mackanzie. V duchu jsem převrátila očima. Proč jsou malé děti tak.... Nevinné a.... naivní? 

„Jasně, že můžeš," řekla jí moje matka a Mackanzie se mě chytla za ruku. Ne, ani tohle mě vážně neodměkčí. Povzdechla jsem si a následovala matku do 'svého' pokoje. 

„Tady," otevřela dveře od jednoho z pokojů a já i s malou Mackanzie vstoupila dovnitř. 

„Zavři prosím dveře," řekla jsem matce a sedla si na ustlanou postel. Mackanzie si sedla vedle mě a pořád se na mě usmívala. Matka zavřela dveře.