You're Singer, I'm Hater || Zayn Malik ✔

35.kapitola - Jen jeden polibek

Rozhodla jsem se, že se do svého nového domu nastěhuju o víkendu a to i s Charliene, která souhlasila se spolubydlením. Momentálně jsem si balila do krabic věci, o kterých jsem si byla jistá, že už je těch pár dní vážně potřebovat nebudu. Dole jsem slyšela domovní zvonek, nějak jsem to neřešila, protože jsem se spoléhala na to, že otec otevře. A taky to udělal, slyšela jsem dole něčí hlasy a pak, jak otec zavolal moje jméno. Odložila jsem jednu z krabic a vyšla z pokoje dolů. Ve dveřích jsem viděla stát poslíčka. 

„Je tu něco pro tebe," řekl otec a já došla blíž ke dveřím. 

„Tady to podepište," dal mi do ruky poslíček propisku a nějaký papír a já se rychle podepsala. Poslíček mi podal přepravku, ve které bylo malé štěně a já vytřeštila oči. 

„Kdo mi posílá štěně?" Zamumlala jsem nechápavě, ale to už poslíček byl pryč a otec zavřel dveře. U přepravky byl lísteček. Vzala jsem ho a rozevřela. 

Opožděně všechno Nejlepší k narozeninám. Doufám, že se ti můj dárek bude líbit.
Ps. Je to fenka. - Z. 

Přelítla jsem text pohledem. Z jako Zayn? Dělá si srandu? Snaží se mě uplácet štěňaty? Tak to teda ne. To štěně si sice nechám, ale nic se mezi ním a mnou nezmění. Otevřela jsem přepravku a z ní vyběhlo drobné štěňátko Jack Russel Teriéra. Pousmála jsem se a vzala štěně do náruče. 

„Ty jsi roztomilá," rozplývala jsem se nad ní a fenka mi olízla tvář. Zasmála jsem se. 

„Budu ti říkat Jamie," rozhodla jsem se. 

„Od koho to je?" Zeptal se mně otec.

„Narozeninový dárek od Zayna," pokrčila jsem rameny a nechala otce stát na místě, zatímco jsem i s Jamie a její přepravkou vyšla zpátky do mého pokoje. Položila jsem fenku na postel. 

„Půjdu ti koupit pár věcí, počkej tu na mě, jo?" Promluvila jsem fence, která si lehla na můj polštář a měla přivřené oči. Její polohlasné štěknutí jsem považovala za ano a ze stolu jsem si vzala peněženku.

+++++

Procházela jsem zverimexem a v rukou držela už snad milión věcí pro Jamie. Když jsem měla asi všechno, došla jsem k pokladně, zaplatila a s dvěma taškami v rukách jsem vyšla z obchodu. 

„Počkej," slyšela jsem za sebou známý hlas a přinutila jsem se zastavit. 

„Takže jsi si můj narozeninový dárek nechala?" Koukl na moje tašky. 

„Psi se nevrací," odsekla jsem se a Zayn s usmál. „Ale nemysli si, že si mě jedním roztomilým štěnětem uplatíš a já s tebou přestanu nemluvit a nenávidět tě," zamumlala jsem chladně. 

„A dvě by pomohli?" Zavtipkoval, ale já jsem se nesmála. Zayn si povzdechl a za zápěstí si mě k sobě přitáhl blíž. „A takhle se k sobě budeme chovat už napořád? Takhle to nechci," řekl vážně. 

„To jsi si měl rozmyslet dřív. Navíc pochybuju, že vůbec víš, co chceš," odsekla jsem. 

„Vím že, chci ještě jednou cítit tvoje rty na těch svých. Jen jeden polibek," řekl polohlasně a já zvedla oči k jeho obličeji. 

„Myslím, že tentokrát to na mě už neplatí," o krok jsem ustoupila a vytrhla jsem svojí ruku z jeho sevření. 

„Prosím," zakňučel Zayn a já zavrtěla hlavou. 

„Ne a už vůbec ne tady," zamumlala jsem. 

„Tak si aspoň musíme promluvit," namítl. 

„Myslím, že už jsme mluvili dost. A jestli si myslíš, že když si promluvíme, že všechno bude lepší, pleteš se. Já už tě nechci v mém životě," řekla jsem tvrdě a nemínila svá slova vzít zpátky. „Navíc nemám čas, o víkendu se stěhuju a už si pomalu balím věci," dodala jsem. 

„Kam se stěhuješ?" Zeptal se vyděšeně Zayn.

„Myslím, že ti to může být fuk," trhla jsem rameny a rozhodla se otočit na podpatku a odkráčet pryč. Nechala jsem Zayna Zaynem a bylo mi jedno, co se mu právě teď honí v hlavě. Když má potřebu si se mnou pořád hrát, i když má Perrie, nemá to smysl. Nemá smysl, abych ještě plýtvala slovy vyslanými jeho směrem. V kapse mi začal zvonit mobil. Vyndala jsem ho a přijala hovor. 

„Ahoj Nialle," řekla jsem do telefonu. 

„Ahoj, nechceš něco podniknout o víkendu?" Zeptal se mě. 

„Nemůžu s Charliene se stěhujeme do domu, který mi dal tatínek k narozkám," odpověděla jsem. 

„A kde ten dům je?" Vyptával se. 

„Na druhém konci Londýna, než bydlím teď," řekla jsem ne moc detailně. 

„A nebudete chtít pomoct se stěhováním?" Nabídl se. 

„To by šlo, jestli se ti chce, tak klidně," pousmála jsem se pro sebe. 

„Super, tak se těším," řekl mile. 

„Já taky, ahoj," řekla jsem a rovnou to típla, protože jsem vyšla z nákupního centra. Pršelo a já musela jít celkem kus pěšky. Povzdechla jsem si, když u mě přibrzdilo černé auto. 

„Nechceš svézt?" U auta se stáhlo okénko a z něj vykoukl Zayn. 

„Myslím, že se v tom dešti nerozpustím," ušklíbla jsem se. 

Zayn otevřel dveře spolujezdce, „Prostě si nastup," zavrčel. 

„Nebuď panovačný," sykla jsem. 

„To ty nebuď panovačná," odsekl. 

„Fajn," zamumlala jsem a se zakroucením očí nastoupila do auta. Připoutala jsem se a zavřela dveře. Zayn vyjel mlčky po silnici. Po asi 15 minutách ticha se auto zastavilo před naším domem. 

„Nemohli by jsme na to prostě zapomenout?" Řekl po chvilce Zayn. 

„No jasně, mohli, ale tím se pak vracíme k době, kdy jsem tě sice bezdůvodně, ale nenáviděla," zamumlala jsem lhostejně a vystoupila z auta. Zayn ještě něco řekl, ale to už jsem mu nerozuměla. I s taškami jsem doběhla ke dveřím a vešla dovnitř. V domě bylo ticho, takže byl otec buď v pracovně nebo úplně pryč. Zalezla jsem do svého pokoje za Jamie a do CD přehrávače dala jedno z Cdéček, které jsem ještě nezabalila do krabice. Pokojem se rozezněli první tóny písničky Nobody Knows. Jamie otevřela oči a začala vrtět ocáskem, když mě viděla. Položila jsem tašky, sedla si na postel a položila si fenku do klína. 

„Jsi skoro jediná věc, která nějakým způsobem souvisí se Zaynem a já jí mám ráda," zašeptala jsem jí do ucha a začala drbat za ušima.

// Nová kapitola jak jsem slibovala. Je zase kratší, aspoň myslím. Mám předepsaný ještě jeden díl, který přidám asi zítra. Budu ráda za votes a  komentáře ;)