You're Singer, I'm Hater || Zayn Malik ✔

10.kapitola - Beru zpátky....

// Další kapitolka. Konečně jsem domyslela děj tak do poloviny, takže se mi to teď píše jednodušeji než když jsem nevěděla co dám do příští kapitoly. Další přidám v pátek/sobotu podle času. Hope you like it.

Nakonec to nebylo tak hrozné, jak jsem očekávala. S Niallem se dalo i celkem normálně bavit. Byla ho ve One Infection škoda. Letadlo přistálo a my jsme mohli vystoupit. 

„Nialle, co jsi jí udělal nebo slíbil, že je až nějak moc klidná?" Pokýval ke mně hlavou Harry. Jen jsem se na něj zašklebila. 

„Pipeřina síla vzdoru nebyla dostačující, aby odolala tomuhle," ukázal na sebe Niall se sebevědomým úsměvem. 

Bouchla jsem ho do ramene, „Už jsem ti jednou říkala, ať si tak moc nefandíš Horane. Jen mi prostě nefungoval twitter, tak jsem si povídala s tebou," upozornila jsem ho, „A jak vidím tak i naposled," pokrčila jsem nakonec rameny a prošla před ním ven z letadla. V kapse mi zavibroval mobil. Vytáhla jsem se a otevřela sms-ku. Tak dlouho mi nepřišla sms-ka od mé matky. Už jsem jí ani jako matku nebrala. Byla pro mě nikdo. Jako cizí člověk, u kterého budu muset strávit dva měsíce, jelikož si můj otec myslí, že mi to nějak pomůže v převýchově.

Od: Máma
Cekame na tebe na letisti. -M

Povzdechla jsem si. Čekáme znamená, že na mě čeká i se svou novou rodinkou do které já nepatřím. U které jsem to nedůležité páté kolo u vozu, které je všem ukradené. Uklidila jsem mobil. 

„Nialle? Kde mám hledat moje kufry?" Otočila jsem se na člověka, kterého jsem dokázala snášet asi nejlíp z přítomných. 

„Donesu ti je," řekl. 

„Tak jo, půjdu s tebou," zamumlala jsem a šla za Niallem. Po chvilce měl všechny mé věci. 

„Už si je vezmu, jelikož na mě čeká rodinka, do které nepatřím a přesto si na to budu muset hrát," řekla jsem otráveně. 

„Vezmu ti je," řekl Niall a trhl mými věcmi dozadu, když jsem se pro ně natáhla. 

„Hm, to nemusíš, ale fajn," zabručela jsem a vyrazila k nejbližšímu východu z letiště. Andělíčku můj strážníčku, nemůže mě třeba přejet auto? Nebo tu nemůže přistát ufo a vzít mě sebou na jinou planetu? Já ty dva měsíce s tou rádoby šťastnou rodinkou nepřežiju, prosila jsem v duchu, ale myslím, že můj strážný anděl se na mě jako obvykle z vysoka vysere místo toho, aby mi pomáhal. Niall šel vedle mě mlčky. Asi mu došlo, že teď už bych nebyla ochotná si s ním povídat. Vyšli jsme před letiště a já si všimla mojí matky a nablýskaného auta. Nic oproti tátově garáži. Ani jsem si neuvědomila, že jsem chytla pevně Niallovu ruku a každým krokem mu jí víc a víc drtila. Když už jsme byli skoro u mé matky musel mít už rozdrcené kosti v ruce, ale zdálo se, že mu to nevadilo. 

„Já to nezvládnu," zpanikařila jsem. Musí to asi vypadat, že svojí matku nenávidím. No a z části je to pravda. Vykašlala se na svojí vlastní dceru! No, jak bych se asi měla zachovat? Skočit jí kolem krku a říct jí, jak ráda jí vidím a že jí děkuju, že jsem jako skoro jediná vyrůstala bez matky? Odešla ode mě a od otce v mém nejkrytičtějším věku, když jsem jí nejvíc potřebovala. 

„Nialle, pomoz mi," vypadla mi z pusy slova, která jsem vyslovila vážně už z hodně velkého zoufalství.
Niall se na mě bezradně koukl, „Možná mám řešení, ale nebudeš z něj nadšená," řekl váhavě. 

„Cokoliv jen abych nemusela být s mou druhou (ne)rodinkou," řekla jsem rychle a trochu úlevně, že Nialla něco napadlo. Niall pokrčil rameny. 

Moje matka si nás všimla. „Piper, ty jsi tak vyrostla," usmála se. Chtělo se mi z ní zvracet. Nemám přece poruchu růstu, abych od 11 nevyrostla. Mlčela jsem. Nezmohla jsem se na nic jen na ní koukat a posílat nenápadné signály k Niallovi. 

„Dobrý Den," pozdravil mojí matku Niall. 

„A ty jsi kdo?" Obrátila na něj pohled. 

„Niall Horan, Pipeřin kamarád," představil se. Dupla jsem mu na nohu. Nikdy se nikdo z One Infection nezařadí mezi mé přátele, to ani ve snu. Niall podivně zkroutil tvář. 

„Nastala taková menší změna plánu. Pipeřin otec poslal Piper k vám, ale ona se nakonec rozhodla jet se mnou a zbytkem kapely One Direction na naše turné, které začíná právě tady. Určitě to pochopíte a pustíte jí, že ano?" Nasadil prý jeho verzi štěněcího pohledu, který prý působil na všechny. No, na mě ne, takže skoro všechny. Čekala jsem, že moje matka nějak vylítne, ale ona se místo toho na Nialla usmála. 

„Jistěže. Vím, že by jí to Rami nikdy nedovolil, jelikož mu přijde příliš divoká a nechce jí v tom podporovat, ale já ti to dovolím Piper. Jsi mladá a musíš si užívat života. Jen klidně jeď na to turné s těmi chlapci a užij si to. Před otcem tě budu krýt," mrkla na mě matka. Otevřela jsem pusu dokořán. 

„D-díky?" řekla jsem trochu tázavě. Hned mě to ale přešlo, když jsem si uvědomila, že jí to vlastně nahrávalo do karet. Přece nebude mít na krku svou druhou, nepodstatnou dceru. Niall jí dal šanci se mě zbavit, tak proč toho nevyužít, že? Pro sebe jsem se zamračila. Teprve pak mi došla druhá věc. Niall mě odsoudil k dvěma měsícům s One Infection. 

„Dobře. Můžu tě aspoň obejmout Piper, než mi zase zmizíš?" Zeptala se moje matka. 

„Ne," řekla jsem rázně. 

Trochu se stáhla. „Chápu tě," řekla po chvilce. Chápe mě? A jak by asi mohla?! Skoro vůbec mě nezná a to je to má matka. Nemůže mě pochopit. Nikdy v životě. 

„No, nebudu zdržovat. Tak se mějte a kdyby tvůj otec najednou začal dělat komplikace, ozvu se ti," řekla a nastoupila do auta. Neodpověděla jsem jí. Bylo to stejně už zbytečné. Auto se rozjelo pryč a já se koukla na Nialla. 

„Hmm, beru zpět... možná bych vážně přežila dva měsíce s matkou, než dva měsíce s One Infection a hlavně tím debilem Malikem," řekla jsem mu vyčítavě. 

„Hele, chtěla jsi pomoct, tak jsem ti pomohl. Varoval jsem tě, že z toho nebudeš nadšená a přesto jsi souhlasila. Příště si pomoz sama," pokrčil rameny. 

„Jo to bude asi nejlepší," odsekla jsem. 

„No, čekal jsem spíš, že ne, to je v pohodě Nialle. Díky Nialle, ale fajn. Budu tvojí odpověď akceptovat," uculil se. Neměl by být na mě trochu naštvaný? Tenhle kluk rozhodně není v pořádku. 

„Musím tě upozornit, že to říkám jen v slabých chvilkách a ta právě skončila," mrkla jsem a byla nucena se trochu pousmát. 

„Nevadí, já si počkám," řekl sebevědomě. „No, ale to teď neřešme. Měli by jsme se vrátit za klukama," řekl nakonec. 

„Asi budu muset přehodnotit priority. Tohle nepřežiju..." zabručela jsem. 

„Piper, aspoň budeš mít šanci nás líp poznat a přestat nás nenávidět," řekl. 

„Jo. Sni dál Horane," řekla jsem s úšklebkem. Stejně jsem nakonec ale zase vyšla za Niallem. 

„Myslím, že Zayn nepřežije novinku, že se se mnou bude hádat celé dva měsíce," nadhodila jsem trochu potěšeně. 

„Tebe to baví?" Otočil se na mě krátce Niall. 

„No. Možná...trochu," řekla jsem tichým hláskem. 

„Ale přesto bych to obětovala, kdybych ho nemusela znát, nemusela být v jeho blízkosti a nemusela dýchat stejný vzduchu," dodala jsem rychle. 

„Tím pádem by jsme vás dva měli držet v co největší vzdálenosti," uchechtl se Niall. 

„Pokud nechcete, aby váš milovaný Malik skončil na psychiatrii, tak jo," mrkla jsem.