You're Singer, I'm Hater || Zayn Malik ✔

9.kapitola - Cesta smrti

// Spožděně je tu další kapitola. Dřív jsem to prostě nějak nestíhala. Hope you like it. Prosím nějaké to votes a můžete zanechat komentík pokud se vám bude chtít ;) Další bych měla přidat ve středu případně ve čtvrtek podle času ;)

Byl den odjezdu. Už jsem se vracela ze školy, ve které jsem byla dneska naposled. Aspoň tedy na dva měsíce. To byla jediná výhoda tohohle mého cestování k matičce. Pozorovala jsem svoje věci v pokoji. Po chvilce jsem dole slyšela auto. Vykoukla jsem z okna ve chvíli, kdy jsem z toho auta viděla vycházet pět největších idiotů na světě. Zakoulela jsem očima. Otevřela jsem dveře od pokoje ve chvíli, kdy se otevřeli i ty vchodové. 

„Moje věci!" Zavolala jsem dolů. 

„My nejsme tvoje služebnictvo," odpověděl mi Zayn. 

„Vážně ne? Tak to jsme se asi nějak špatně pochopili," ušklíbla jsem se.

„U tebe nic neobyčejného, že?" rýpl si Zayn.

Naklonila jsem se ze zábradlí, „Ty už máš zase ty své nudné černé vlasy?" Řekla jsem zklamaně. 

„Vadí ti to?" Zeptal se. 

„Jo," přikývla jsem. 

„Tak to je dobře," usmál se. 

„Tak co bude s těma kuframa?" Zeptala jsem se nakonec. 

„Já ti je vezmu," řekl Niall a mířil ke mně po schodech. 

„Nialle, jí by ty ruce taky neupadli," slyšela jsem Zaynovu poznámku. 

„To tobě taky ne," pokrčila jsem rameny. Niall kolem mě prošel do mého pokoje a vzal mi můj kufr s taškou. 

„Nialle? Za jiných okolností bych ti řekla díky, ale to ty můžeš za to, že musím jet s vámi, takže nic," otočila jsem se na něj. 

„Baví tě ta nenávist?" Poznamenal Niall. 

„No celkem jo," ušklíbla jsem se. 

„Ne, radši nic," zamumlal si Niall pro sebe a vzal moje věci po schodech dolů. 

„Opatrně ať ti neupadnou," upozornila jsem ho a pak taky seběhla po schodech. 

„Nialle, proč tě napadlo jí vzít sebou?" Zeptal se podrážděně Zayn.

„Jo, Nialle. Ne počkat...nechci mít společné názory s panem Malikem, takže.... Proč sebou bereme i Zayna? Přece je vás pět, což je dost na to, aby jste jednoho mohli nechat doma," navrhla jsem. 

„Vy dva do sebe nepřestanete rýpat co?" Poznamenal Liam.

„Hele já nemůžu za to, že tady slečna je extra rýpalka," řekl Zayn na svou obranu. 

„A já nemůžu za to, že tady pan Malik má tak velké ego, že nesnese, když ho někdo nemá rád a tak to řeší navážením se do něj, v tomto případě do ní," ušklíbla jsem se. Zayn prostě nebude mít poslední slovo. 

„Ticho nebo vám oboum zalepím pusu lepící páskou," řekl Louis varovně. Nějakým zázrakem se podařilo One Infection mě dostat do jejich auta. Ani jsem se nějak obvzlášť s otcem neloučila, spíš jsem dělala uraženou. Auto se rozjelo směrem k letišti. Do uší jsem si hned dala sluchátka a pustila písničky dost nahlas, abych neslyšela nikoho z přítomných. Opřela jsem si hlavu o okno auta a přimhouřila oči. Po půl hodině do mě šťouchl Harry. Cukla jsem sebou a omylem, i když jsem toho nelitovala, mu vrazila loktem do zubů. Vyndala jsem si sluchátka z uší a pootočila jsem se k němu. 

„Nepromiň," řekla jsem prostě a uklidila si sluchátka do kapsy. 

„Jen jsem ti chtěl říct, že jsme na letišti," řekl po chvilce, když se vzpamatoval. 

„Fajn no," neměla jsem chuť se nějak víc vybavovat. Vystoupila jsem z auta. O svoje kufry jsem se nestarala, jelikož se o ně místo mě znovu určitě postará někdo jiný. Zase mi věci vzal Niall. Kdybych neměla svou hrdost možná bych se s ním začala bavit, protože mi připadal nejvíc v pohodě, ale hrdost asi nepřemůžu. Šla jsem za One Direction a jejich bodyguardy k jejich soukromému letadlu. Kolem byly všude ječící a brečící fanynky. 

„Proč se s nimi ta děvka pořád tahá?" Slyšela jsem poznámku nějaké holky. Zastavila jsem se a koukla na ní. 

„Chceš si to se mnou vyměnit? Tak klidně, jelikož já o to nestojím," řekla jsem jí a vážně mířila do davu fanynek. 

„Piper stůj," chytil mě za zápěstí Niall. Trhala jsem sebou, ale nepustil mě. 

„Hele ať si to se mnou klidně ta holka vymění," prskala jsem vztekle. 

„Piper, sakra přestaň se chovat tak dětinsky a pojď," řekl přísně Niall. 

„Nebudu tě poslouchat," podívala jsem se na něj. 

„Jsem starší než ty, takže by jsi měla," pokrčil rameny. 

„Věk je jen číslo," ušklíbla jsem se.

„Máš pravdu. Ty se totiž rozhodně chováš na míň," přikývl a táhl mě k letadlu. 

„Taky už trpíš epidemií šíleného Malika?" Zeptala jsem se. Niall se rozesmál. 

„Hele, nevím co ti na tom přijde tak vtipného. Já to myslím vážně," namítla jsem. 

„Asi ho hodně nenávidíš co?" Zeptal se mě Niall místo odpovědi. 

„Možná víc než One Direction celkově," přikývla jsem. 

„A co já?" Zeptal se náhle Niall. 

„Nenenávidím tě, jen tě nemám ráda," vysvětlila jsem mu svůj vztah k němu. 

„Tak to je to na dobré cestě, abys mě měla ráda, že jo?" Pousmál se. 

„Tolik si nefandi," zamumlala jsem. To už jsem šla po schůdkách do letadla. Sedla jsem si v letadle v dostatečné vzdálenosti od ostatních. Nějak jsem už neměla náladu poslouchat pořád dokola ty samé písničky, ale ani jsem si nechtěla s nikým z nich začít povídat. Letadlo asi po půl hodině konečně vzlétlo. Obrátila jsem svůj pohled k malému okýnku. 

„Můžu si přisednout?" Vyrušil mě Niallův hlas z velmi zajímavého pozorování oblohy. 

„Ne," řekla jsem, aniž bych se namáhala otočit. 

„Jinde není místo," dodal. 

„Tak si sedni na zem," zamumlala jsem. Niall mě samozřejmě neposlechl a sedl si vedle mě. 

„Hele tak proč jsi se mě ptal, když je ti můj názor stejně fuk?" Otočila jsem se k němu a zamračeným úšklebkem. 

„Nevím, tak ze slušnosti," pokrčil rameny a pousmál se. 

„Jen tě chci upozornit, že nemám v úmyslu si s tebou teď povídat, abys věděl," upozornila jsem ho. 

„Ale právě to teď děláš," mrkl. 

„Tak odteď," pokrčila jsem rameny a znovu otočila hlavu na druhou stranu. 

„Pipér...prosím povídej si se mnou. Já se nudíím," zaskučel Niall. 

„Říkal tady někdo něco?" Zeptala jsem se lhostejným tónem. Vyndala jsem si svůj mobil a pokusila se přihlásit na twitter, ale nějak mi to nešlo. „No, bezva," zamumlala jsem potichu a váhavě jsem se otočila na Nialla, „Fajn, budu si s tebou povídat. Ale jenom tady a teď," povzdechla jsem si. 

„Jo!" Usmál se Niall, „Takže...jaká je tvoje oblíbená barva?" Zeptal se. 

„Ale ještě tě musím upozornit, že o kravinách se nebavím, takže ti ani na tu tvojí otázku neodpovím," mrkla jsem. Jestli bych tenhle let měla strávit povídáním o oblíbené barvě, zvířátku a podobném asi bych dobrovolně vyskočila z okna. A to už by pak vážně dovršilo tuhle cestu smrti.