You're Singer, I'm Hater || Zayn Malik ✔

39.kapitola - Za pokus to stojí

Ze skříně jsem si vytáhla čisté oblečení a převlékla se. Ručník jsem položila na topení a ohlédla se na Zayna, který vkročil do místnosti. Byl už taky oblečený. Došel ke mně a ruce obmotal kolem mého pasu. Zvedla jsem k němu oči. 

„Takže to spolu zkusíme?" Zeptal se mě. 

„Za pokus to stojí," usmála jsem se. Doufala jsem, že nedělám chybu. Zase. Že jsem konečně udělala správné rozhodnutí a že mi konečně něco vyjde tak, jak chci. 

„Ale zatím to neříkejme Charliene a Niallovi," dodala jsem. 

„Proč?" Pozdvihl obočí. 

„S Charliene jsme se seznámily tak, že jsem si jí na tebe postěžovala v LA, ale neřekla jsem jí, že mluvím o Zaynovi Malikovi. Řekla jsem jí to teprve v ten den, kdy jsi se v tomhle domě poprvé objevil a neříkala jsem jí nové okolnosti, takže tě nemá už zase tak moc ráda, takže.. zatím bude lepší když o tom vědět nebude, dokud jí nepřesvědčím, aby zmírnila svůj postoj. A Niall to nesmí vědět, protože.... nechci, aby řekl 'já ti to říkal', nebo něco v tom smyslu, i když si přesně nepamatuju, že by mi to říkal, určitě by se vymluvil na to, že si to v duchu pořád myslel, nebo jsem ho zrovna ignorovala," vysvětlila jsem a když jsem domluvila, sotva jsem popadala dech. 

„Jo, tipoval jsem si, že s Niallem ti půjde o svou hrdost," zasmál se Zayn a já ho pozorovala. Jeho úsměv byl momentálně nakažlivý a i mně se koutky zvedly směrem nahoru. 

„Že by jsi mě aspoň trochu znal?" Šťouchla jsem do Zayna. 

„To doufám," mrkl a natáhl se ke mně, aby mě mohl políbit. Nebránila jsem se tomu a když se naše rty dotkly, zavřela jsem oči. Každý další polibek mě ujišťoval, že to není chyba a dával mi větší a větší pocit naděje, ale teď jde o to, jestli to nebyli jen iluze. 

„Neopustíš mě Piper, že ne?" Zeptal se mě Zayn, zatímco jsme dál stáli v těsném objetí. 

„Pokud mi nedáš důvod," pokrčila jsem mírně rameny. 

„Měla jsi říct 'ne neopustím'," zamračil se Zayn. 

„Tak to se omlouvám, příště mi radši předem pošli scénář k našemu rozhovoru, ok?" Zamrkala jsem řasami a snažila se nezačít smát. Šlo to těžce, když se moje nálada zvedla o 100%. Jenže to tu už bylo a jak to dopadlo. Jenže moje nejspíš naivní já si začalo namlouvat, že tentokrát je to jinak. 

„Myslel jsem si, že kromě Perrie už nikdy nikoho nebudu moct milovat, ale spletl jsem se," řekl a já si opřela svou hlavu o jeho hruď. 

„Už prosím žádná Perrie, dobře? Na tohle téma se s tebou odmítám bavit," semkla jsem rty k sobě. 

„Máš pravdu, je to uzavřená kapitola," souhlasil Zayn.

++++

V posledních dnech jsem se zase cítila, jako bych se vznášela nad duhou. Zayn se mnou trávil maximum času. Tedy až na dnešek, protože dnes se vracela Charliene a nechtěla jsem riskovat, co by dělala, kdyby ho u nás doma viděla. Seděla jsem na pohovce a pohled jsem měla upřený na mobil, na kterém mi každou chvilku zapípala smska od Zayna. Nechápala jsem ty zamilované lidi, kteří bez sebe nedokázali vydržet skoro ani hodinu a byli sebou skoro posedlí. Z romantických filmů se mi dělalo špatně, ale teď jsem byla jedna ze zamilovaných. Z fleku bych si mohla zahrát v romantickém filmu a nepotřebovala bych ani scénář a talent, protože kdykoliv kdy jsem se zamyslela nad Zaynem, měla jsem pocit, že se rozteču tak rychle, jako zmrzlina na Sahaře. V zámku jsem uslyšela klíče. Vyťukala jsem rychlou odpověď na poslední smsku a pak mobil pohodila vedle sebe a pomalu se blížila ke dveřím, které se otevřeli a v nich stála Charlie.

„Ahoj," objala jsem jí kolem krku a ona upustila kufr, aby mi objetí mohla opětovat. 

„Ahoj, jak jsi se tu měla?" Zeptala se mě Charliene a pak se ode mě odtáhla. 

„Jo, v pohodě," řekla jsem a snažila se o neutrální hlas, „Ale povídej o sobě, jak bylo v Georgii?" Řekla jsem rychle a nasadila úsměv. Char mi začala všechno popisovat do detailů, ale já se moc nedokázala soustředit. V hlavě jsem byla už zase ve svém vlastním světě. 

„Piper. Pipéér! Země volá Piper," mávala mi Charlie rukou před obličejem a já sebou trhla. 

„Já tě vnímám," vyhrkla jsem. 

„No jasně, koukáš se do blba, přiblble se usmíváš a ignoruješ, když na tebe mluvím, ale vnímáš mě," řekla ironicky, „Nejsi ty náhodou zamilovaná?" Zeptala se zvědavě Char a já vytřeštila oči. 

„Ale prosím tebe, kdybych byla zamilovaná, byla by jsi první, která by to o tom věděla," odfrkla jsem si. Myslím, že můj odmítavý výraz byl až přehnaný. 

Charliene nakrčila obočí. „No, fajn," řekla nakonec, „Půjdu si teď vybalit," dořekla a já přikývla.

„Jasně, jen jdi," mrkla jsem na ní. Char vzala svůj kufr a vyšla do svého pokoje. Zavřela jsem za ní dveře, které byli ještě pořád otevřené a vrátila se pro svůj mobil, na kterém svítilo upozornění. Odemkla jsem displej, ale bohužel to bylo upozornění z aplikace a ne zpráva. Nakonec jsem vyšla do svého pokoje a s mobilem v ruce se svezla na postel. V tu chvíli mi pípla smka. Rychle jsem jí otevřela, ale zjistila jsem, že je od Nialla, kterého jsem poslední dobu vážně zanedbávala.

Od: Nialler
Žiješ ještě vůbec?

Přečetla jsem si zprávu.

Pro: Nialler
Ne a teď ti na smsku odpovídá můj duch -.-

Odepsala jsem a bylo mi jedno, jak podrážděně to vyzní, protože jsem trochu podrážděná byla, jelikož jsem zprávu čekala od někoho jiného. Zamračila jsem se. Vážně mi na Zaynovi tolik záleží? Vždyť to ani nemůže být zdravé. Navíc po tom, jak mi ublížil. Kdo mi zaručí, že to neudělá znovu? Znovu mi pípla zpráva od Nialla.

Od:Nialler
Udělal jsem ti něco?

Panebože. Nechtěla jsem, aby si myslel, že jsem na něj naštvaná nebo tak něco.

Pro: Nialler
Ne, Nialle. Sorry. Nemyslela jsem to tak ;)

Odložila jsem mobil. 

„Piper! Máš tu poštu," uslyšela jsem Charlin hlas za dveřmi. Na mobilu mi pípla odpověď, ale ignorovala jsem to a zvedla se z postele. Otevřela jsem dveře, za kterými stála Char.

„Mohla jsi jít dovnitř klidně," upozornila jsem. Pokrčila rameny a natáhla ke mně obálku. 

„Co to je?" Zeptala jsem se.

„Nemám tušení, ale je to adresováno tobě," řekla mi. 

Zvědavě jsem nakrčila obočí, „To jsem zvědavá, kdo mi co píše," poznamenala jsem. V koutku duše jsem chtěla, aby to bylo od Zayna, ale to byl nesmysl, když jsme si skoro celý den smskovali. Vzala jsem si od Charliene obálku, kterou držela v rukou a zvědavě jí otevřela. Vytáhla jsem z obálky světle narůžovělý papír, který voněl parfémem. Ušklíbla jsem a přejela očima první řádek nádherně napsaného textu.

// Takže a je tu předposlední kapitola. Momentálně ještě dodělávám mini úpravy na poslední kapitole, kterou přidám zítra nebo pozítří a tím tenhle příběh skončí. Ahh... fakt nedokážu uvěřit, že už to budu končit. Ale to se ještě budu vykecávat v posledním dílu :D. Takžéé co si myslíte, že v tom dopisu bude napsané? Potěší komentíky a votes, hlavně když je to ta předposlední kapitola už ;))