You're Singer, I'm Hater || Zayn Malik ✔

21.kapitola - Vážně to chci udělat

Zayn mě převalil pod sebe. V mém mozku mi blikaly a pípaly všechny možné červené kontrolky, ale ignorovala jsem je. Jako bych jen kontrolky přikryla plachtou a ignorovala je. Moje tělo se prohnulo slastí, když Zaynovy rty začaly zkoumat moje tělo od krku kousek po kousku. Přivřela jsem oči. Když jeho rty doputovaly k lemu mých džínů, zastavil se. Za chvilku jsem byla už jen ve spodním prádle, protože džíny odcestovali za zbytkem oblečení. Ve spodním prádle, pod Malikem. Je to o mnohem méně děsivější, než v mých představách. 

„Vážně to chceš?" Zeptal se mě Zayn. Jeho hlas zněl tak s-. Opovaž se říct to slovo Piper! Okřikla jsem se v duchu. 

„Jo," vyšlo z mých úst a myslela jsem to vážně. I když moje podvědomí říkalo ne, to ostatní mělo převahu a já to vážně chtěla udělat. Vážně to chci udělat! Panika, ale zůstala jen v mé hlavě. Zayn se dostal k zapínání mojí podprsenky a začal se s ní prát. Když se mu podařila rozepnout, dveře se rozletěli. 

„Potřebuju s tebou ml-„ dolehl ke mně Louisův hlas. Rychle jsem si podprsenku zase zapnula a shodila ze sebe Zayna. Někdo tam nahoře mě zastavil. Nejspíš uf? 

„J-já...sorry....p-přijdu p-později," vykoktal Louis s očima dokořán a dveře zabouchl. 

„Do prdele," zaklela jsem a začala na sebe házet svoje oblečení. „Neměl nás vidět," mumlala jsem. Zase jsem byla oblečená a můj mozek zase zaostřil všechny smysly. Vyšla jsem ke dveřím. 

„Kam jdeš?" Zeptal se Zayn ochraptěle. Ani jsem se na něj nepodívala. Nemohla jsem.

„Já mu to jdu vysvětlit," řekla jsem rozhodně. 

„Myslím, že to už mu smysluplně nevysvětlíš," slyšela jsem ještě Zayna, než jsem vyšla ze dveří a zavřela za sebou. Viděla jsem Louise jít chodbou. 

„Louisi, čekej!" Zavolala jsem za ním. Váhavě se zastavil a natočil ke mě hlavu. Doběhla jsem k němu. 

„Chceš mi říct, že to nebylo tak, jak to vypadalo?" Poznamenal Louis. Jeho pohled značil, že je ještě trochu vykolejený. 

„Ne, vlastně jo...možná," pokrčila jsem rameny, „Hlavně to prosím nikomu neříkej. Já měla prostě zkrat mozku a jsem ráda, že mě tvoje otevření dveří zastavilo," řekla jsem naléhavě. 

„Nikomu to neřeknu, ale Zayn by ti něco měl říct, když s tebou chce ehm-„ nenechala jsem ho domluvit. 

„Neříkej to nahlas," můj hlas se mírně třásl, „Ale co by mi měl říct?" Nechápala jsem. 

„Že.... ne. Já ti to říkat nebudu, to on by ti to měl říct a vyžrat si ty následky," řekl Louis a zavrtěl hlavou. 

„Mě z vás jebne," zavrčela jsem. 

„Piper mluvím vážně. On si to začal a měl by ti to říct, pokud je chlap," stál si Louis na svém. 

„Fajn!" Odsekla jsem naštvaně, „Jenže on mi to neřekne, já to vím. A když tohle slyším. I Niall mluvil tak nějak divně a já už fakt nevím, co si o tom mám myslet. Chováte se, jako by skrýval tajemství, že má třeba druhou identitu jako Hannah Montana nebo tak něco," artikulovala jsem hodně rukama.

„Hannah Montana to není," mrkl Louis a zasmál se. 

„Tím pádem to nebude nic tak hrozného, abych to nemohla vědět," mrkla jsem. 

„Ne, vážně to ze mě nedostaneš, protože to bych ti to musel říct až ve vzdálenosti několik kilometrů megafonem," pokrčil rameny. 

„Ne, nedá se s tebou mluvit," otočila jsem se a šla pryč, „Jo a ještě. Mezi mnou a ním nic není," otočila jsem se přes rameno na Louise. 

„Jo jasně," řekl ironicky a pak pokračoval ve svojí cestě pryč. Povzdechla jsem si. Neměl to vidět. Jenže, kdyby to neviděl, vážně bych se s ním vyspala. Všechno zlé je k něčemu dobré. Chvilku jsem stála před dveřmi našeho pokoje. 

„Čekáš až se ty dveře sami otevřou?" Uslyšela jsem Niallův hlas. Nevím proč, ale měla jsem chuť mu skočit kolem krku a začít brečet, co jsem málem udělala za kravinu. Samozřejmě jsem to neudělala.... Kvůli svojí reputaci. 

„Ne," řekla jsem prostě a dál zírala na dveře. 

„Mám ti ty dveře otevřít, abys mohla jít za Zayneem?" Provokoval mě a já se na něj prudce otočila. 

„O tom mi ani nemluv," řekla jsem rázně. 

„Co se stalo?" Nasadil vážnější tón. 

„Já..." přemáhala jsem se k tomu, abych to vyslovila. Nakonec jsem se naklonila k Niallově uchu,: „Málem jsem se s ním vyspala," pošeptala jsem a pak se od něj zase odtáhla. Niall vykulil oči. 

„Vážně?" Zeptal se a já krátce přikývla. 

„Nevím, jak jsem si to mohla dovolit. Naštěstí pak dovnitř vešel Louis. I když naštěstí jen na jednu stranu, protože na druhou ví, že něco s ním mám, ale nic neřekne," soukala jsem ze sebe. Měla jsem pocit, že Niallovi to říct můžu naprosto všechno. 

„Nedivím se, že nic neřekne," zamumlal Niall potichu. 

„Cože?" Pozvedla jsem obočí. 

„Ale nic," mávl Niall rukou. 

„Panebože, co přede mnou Zayn tají, že se takhle choval i Louis a řekl mi, že mi to nemůže říct, že to musí Zayn sám?" Vystartovala jsem hned. 

„Louis má pravdu. Tohle by jsi se měla dozvědět od něj, i když by to asi narušilo tvůj plán, ale kdybys to překousla a zapojila to do toho, tak ne," pokrčil rameny Niall. 

„Ne, radši budu v tom pokoji a zeptám se na to Zayna, protože vy jste stejní. Nic mi neřeknete," řekla jsem uraženě. 

„Tak jdi," nebránil mi Niall. 

„Ty jsi fakt kámoš," zakoulela jsem očima a otevřela dveře od pokoje. A bez rozloučení s Niallem vešla dovnitř. 

„Zayne? My dva si teď vážně musíme promluvit," řekla jsem a pohledem vyhledala jeho oči. 

„A o čem?" Zeptal se mě nechápavě. Už na sobě neměl ručník, ale normální oblečení a tak jsem se na něj mohla koukat o něco klidněji.  

Zhluboka jsem se nadechla, „O tom, že...."

// And next chapter is here. Omlouvám se těm, kteří chtěli 13+ ;P Možná někdy příště (pravděpodobně se nedočkáte :D) ;) 

Hope you like it ;)