You're Singer, I'm Hater || Zayn Malik ✔

Prolog

Znáte ten pocit když o něco nestojíte, ale přesto to máte? Něco, za co by druzí dali cokoliv, ale vám je to ukradené? Tak tenhle pocit mám snad už od narození. Můj otec je celkem úspěšný textař a domů si zve významné hvězdičky. Asi jsem nevděčná, když nepotřebuju k životu je všechny znát. Asi chci moc, když si přeju mít obyčejný život, aby se se mnou lidi nebavili jen kvůli tomu, že můj otec zná všechny ty slavné lidi a já tím pádem taky a hlavně, abych si mohla dělat, co chci a nedozvědět se o tom v novinách. Ne, nebyla jsem zase tak slavná, ale když máte možnost dostat se na V.I.P. party, těžko odmítnete. No ano, asi jediná výhoda pro mě tohoto všeho. Bohužel, takhle vznikají spekulace o tom s kým tam jsem a podobné. No a někdy z toho vznikne nějaká naprostá kravina, za kterou mi dá otec většinou domácí vězení nebo podobný stupidní trest za mé 'špatné chování'. Sorry, že se chci aspoň trochu bavit.

„Piper, jsi v tom pokoji vůbec?" Probudil mě ze zamyšlení otcův hlas. Prudce jsem sebou trhla a málem spadla. Někdy se prostě až moc zamýšlím nad svým životem.

„Jo, jsem tu," zavolala jsem otráveným tónem.

„A mohla by jsi mi laskavě ty dveře otevřít?" Dodal. Aha, o tohle mu celou dobu šlo. Uráčila jsem se mu otevřít dveře a tím ho pustit do pokoje.

„Co potřebuješ?" Pokusila jsem se o přívětivý tón a milý úsměv. Snad se mi to povedlo, ale nedokážu to posoudit no.

„Budu teď nějakou dobu pracovat s One Direction na jejich pár písničkách," odmlčel se. Většinu mých spolužaček by teď začali šílet radostí. Och, One Direction, splněný sen! Ale se mnou to ani nehnulo.

„Jasně, strašně rád spolupracuješ s teplýma klukama," ušklíbla jsem se.

„Piper!" Okřikl mě otec, ale ve mně to žádnou provinilost nevyvolalo.

„No a to nejdůležitější...přijdou už dneska k nám," vymáčkl se nakonec.

„Jasně, naprosto tě chápu. Mám se vypařit někam ven. To mi nemusíš říkat dvakrát," řekla jsem a chtěla odejít.

„Ani hnout!" Zastavil mě otec.

„Ale tati..." zakňučela jsem.

„Konec debaty. Potřebuju na písničky od nich názor někoho, kdo není jejich fanoušek," řekl.

„Ale to přece nemusím být u skládání textu," namítla jsem.

„Ale musíš a žádné námitky. My jsme už domluvili," řekl a než jsem stačila něco namítnout odešel z mého pokoje.

„No bezva," zamračila jsem se a pleskla sebou na postel. Vždycky přece bylo mým snem hodnotit přiteplenou bandu, pomyslela jsem si ironicky. Za co panebože?!

// Tak jo. Začala jsem psát novou povídku. Mám sice předepsáno pár dílů, ale pravidelně povídku začnu zveřejňovat až v neděli ;) Hope you like it.