You're Singer, I'm Hater || Zayn Malik ✔

1.kapitola - Proč?!

Seděla jsem na posteli a v hlavě si pořád přehrávala ten moment, kdy jsem byla odsouzena k setkání s One Infection, nebo jak se jmenovali. Povzdechla jsem si a podepřela si bradu rukou. Nešlo se z toho vyvléknout, to jsem věděla předem. Natáhla jsem se po mobilu a zamyšleně jsem se koukala na displej. Nakonec mi to dopnulo. Když nemůžu pryč, aspoň si pozvu jednu z mých „kamarádek", která je samozřejmě directionerka. Ať si tu návštěvu mého otce užijí, když budou mít za zadkem šílenou fanynku. Našla jsem v seznamu kontaktů jméno Alexis. Stiskla jsem tlačítko na volání a přiložila si mobil k uchu.

„Piper?" Ozval se v telefonu její hlas.

„Ahoj Alexis," řekla jsem až přehnaně mile. „Nechtěla by jsi se stavit?" začala jsem, „Dneska si můj otec pozval totiž domů One Direction, tak já si aspoň pozvu neslavnou kamarádku," dodala jsem schválně. Věděla jsem, že po tom na 100% přijde.

"V-vážně? O-One D-direction?" Trochu zadrhávala.

„Jo," řekla jsem prostě.

„Tak j-já přijdu!" Vypískla a zavěsila. Zákeřně jsem se usmála. Zvedla jsem se z postele a položila mobil na noční stolek. Vyšla jsem z pokoje a seběhla po skleněných schodech dolů. Otec byl nejspíš ve svojí takzvané pracovně. Došla jsem do kuchyně a nalila si džus. Pomalu jsem upíjela ze skleničky, když jsem zaslechla zvonek. Rozeběhla jsem se ke dveřím, ale ty už otvíral můj táta a mluvil s Alexis.

„Piper tě pozvala?" Zeptal se jí. Nevím co řekla Alexis, protože jsem jí neslyšela. "Tak to bude nějaký omyl. Ona moc dobře věděla, že dneska to nejde. Budu jí dnes potřebovat. Ale stav se určitě někdy jindy," řekl jí. Měla jsem chuť tam vběhnout, ale moje nohy byly zaryté hluboko pod zemí. Alexis něco odpověděla a můj táta se s ní rozloučil a zabouchl za ní dveře.

„To jsi neudělal!" Konečně jsem se probrala.

„Ale udělal. Tohle už je prostě trochu moc holčičko. Myslíš, že nepoznám na té tvojí kamarádce, že je fanynka mých klientů, když nemá One Direction jen ve vlasech a na obličeji?" Ušklíbl se.

„Ale nebudeš vyhazovat moje kamarádky," vztekala jsem se.

„Když si je sem pozveš naschvál tak je vyhazovat můžu a budu," řekl tvrdě.

„Ale....proč?!" Zasyčela jsem.

„Ty se ptáš proč? Až moc jsi zdivočela a nebudeš si prostě dělat, co chceš a kdyby tu byla tvoje matka tak...." Nedořekl.

„Mámou se laskavě neoháněj! Ani se jí nedivím, že od tebe odešla!" Vykřikla jsem a rozeběhla se zpátky do pokoje.

„Piper, to už vážně přeháníš," zavolal za mnou otec. Ignorovala jsem ho. Zabouchla jsem se v pokoji a sklouzla po stěně dolů. Kdykoliv vyslovil slovo máma, chtělo se mi brečet. Chyběla mi. Odešla od otce když mi bylo 11 a mě tu s ním nechala. Odstěhovala se do Sydney a našla si nového přítele. Momentálně má novou rodinu, má dokonce i náhradu za mě. Nesnáším svou nevlastní sestru, i když jsem jí nikdy neviděla. Nesnášela jsem jí za to, že mi přebrala u matky místo její milované holčičky. Dala jsem si hlavu do dlaní a po tvářích mi začaly stékat slzy. Někdy jsem měla na matku vztek, ale nedokázala jsem jí mít přestat ráda tak, jako to dokázala ona. Zvedla jsem se a otřela si oči. Po tváři jsem měla rozmazanou řasenku. Odešla jsem do koupelny a opláchla si tvář. Zhluboka jsem se nadechla a koukla na sebe do zrcadla. Zavrtěla jsem nad svým odrazem hlavou a prohrábla si hnědo-červené vlasy. Vyšla jsem z koupelny a vrátila se do pokoje. Nemínila jsem z něj vyjít. Zamkla jsem se a znovu se natáhla po mobilu. Tentokrát jsem se zastavila na kontaktu Máma. Váhala jsem a držela prst nad tlačítkem. Nakonec jsem odhodila mobil do peřiny. Neměla jsem odvahu na to, jí zavolat. Co jí tak asi budu říkat? Jak mi chybí a aby se vrátila a ona to udělá? Ne. Dokážu si představit, co by mi řekla. Že u otce mi bude dobře, že se o mě postará. Neuslyším od ní žádné 'bude to dobré holčičko' nebo 'mám tě ráda'. Tyhle slova si schovává pro svou druhou 5-lettou dcerušku. Vtipné, že jsem žárlila na 5-letté dítě. Dole jsem uslyšela šramot a to mě vytrhlo z myšlenek. Slyšela jsem otcův hlas, ale taky se ozvali cizí hlasy. Panebože! Oni už jsou tu, zděsila jsem se. Chovala jsem se jakoby dole stál sériový vrah a šel si pro mě a vážně jsem si tak připadala, když jsem slyšela kroky, které byli pořád hlasitější.

Ozvalo se klepání na dveře, „Piper.." měla jsem blízko k infarktu a málem zaječela, než jsem si uvědomila, že je to jen táta. Roztřeseně jsem otevřela dveře. Byl to vážně jen on.

„Co je?" Zamračila jsem se.

„Mohla by jsi prosím přijít do mé pracovny?" Řekl s důrazem na prosím.

„Když prosíš," ušklíbla jsem se.

„Díky," řekl chabě a odešel. Opustila jsem svůj pokoj a pomalu se loudala na nepřátelské území.

// 1.díl mé nové povídky. Snad si tuhle povídku oblíbíte a já se pokusím přidávat pravidelně. Hope you like it.

Ps. Coments and votes by potěšily

Btw. Další díl bude v úterý na 100 %