Dlouho jsem toužila po novém životě. Prostě odjet někam daleko, kde nebudu nikoho znát. A začít od znova. Stejně jednoduše, jako když zmáčknete tlačítko restart. Nikdy mě nenapadlo, že nejdřív bude muset umřít tolik lidí. Tolik lidí na kterých mi záleží. ,,Nejsem vždycky takový. Jen mám rád, když jsou věci po mým. " Přestala jsem šátrat po kapsách a nevěřícně jsem se na něj koukla. ,,A to má být omluva?" Neodpověděl, jen ke mně natáhl ruku se zapalovačem. _________________________________________ V příběhu budou asi sem tam vulgarismy (myslím, že kvůli tomu v dnešní době příběh omezovat věkem nemusím 😏). A jestli se tam vyskytne něco jiného... já nevím....jsem jediná kdo si myslí že dnešní děti toho už zažily a viděly víc, než někteří lidé na středních? Prostě...příběh všichni čtete na vlastní nebezpečí 😂