Restart

8.

Zůstal na mě zírat.

,,To asi nebylo to nejlepší, co jsi mohla říct." Pomalu sjel ze sedla na zem.

,,Můžu si říkat co chci!"

,,Nemůžeš! Nemůžeš, protože jsi MOJE a budeš mě poslouchat!" Teď jsem vyděšeně zírala já.

,,Ty jsi magor! Jsi cvok! Ani nevím jak se jmenuješ! A ty mi tu teď říkáš, že... vlastně nevím co chceš!"

,,Já po tobě nic nechci. Ty ode mě něco chceš, jen o tom ještě nevíš." Odmlčel se.

,,Když jsem přemýšlel nad tím, jak ti to řeknu, nikdy jsem si to nepředstavoval takhle, ale..."

,,Jak mi řekneš co?"Ignoroval mojí otázku, jen se pousmál.

,,Kdyby šly věci podle plánu, vypadalo by to teď jinak." Tázavě jsem se na něj podívala a on si zkousl spodní ret.

,,Ležela bys pode mnou a křičela moje jméno." Nemohla jsem si pomoct a posměšně si odfrkla, ale cítila jsem jak mi začínají hořet tváře. Zamračila jsem se. Vždyť ani nemáš důvod se červenat!

 Znovu se pousmál: ,,Roztomilý. Ani jsem se nepřiblížil tomu, co bych s tebou chtěl dělat a ty máš stejně úplně červené tváře." Po těchto slovech jsem zrudla ještě víc. Překřížila jsem si ruce na hrudi a hrdě pozvedla hlavu, abych vypadala vyšší. Veškerá má snaha o vyzařování sebevědomí, se vytratila v tu chvíli, kdy natáhl ruku k mojí tváři. Vyděšeně jsem uskočila dál.

,,Copak?"

,,Nechci aby ses mě znovu dotýkal."

V jeho pohledu se mihlo překvapení, ale za chvíli ho opět vystřídal sebevědomí výraz. ,,Pročpak, maličká? Neříkej, že se ti to nelíbilo, vím že ano."

Rázně jsem ho odmávla rukou. ,,A přesně o to jde. Nestála jsem o to. A i kdybych o to stála, ty ses na to neptal. Vůbec tě nezajímalo co já chci. Co když mám přítele?"

Na chvíli se zatvářil zadumaně. ,,Jestli mas kluka tak tedy nejsi moc hodná přítelkyně. Zasloužila by sis trest. A vzhledem k tomu že tu tvůj přítel není,  klidně to vezmu za něj...."

,,Dost, dost, dost! Přestaň převracet všechno, co řeknu! Nechci tě. Nikdy tě chtít nebudu. Chováš se jako malý kluk. Proste s tím přestaň. "

,,Nebuď drzá, nebo tě budu muset naučit, kde je tvé místo." Pronesl ledově klidným hlasem, z kterého mi běhal mráz po zádech. Vrátil se ke koni a odcválal pryč.

Zůstala jsem stát sama uprostřed cesty, neschopna normálně myslet. Cože se tu zrovna stalo?

Lenna se rozhodla, že mě "uvede do společnosti".
  Potom co opustila mě a mého tátu, se znovu vdala, za poměrně známého italského spisovatele. To nastartovalo její kariéru, a někdy kolem 23 let zahrála pár blafů v různých filmech a nafotila několik fotek. Nešlo o nic velkého, ale získala tím vlastní skupinu fanoušků (Je fajn, že pořád existují lidi, kteří obdivují i takové katastrofy, jako je moje matka.). O několik let později její nový manžel zemřel. Majetek, který zdědila po rodičích, se tedy rozrostl ještě o ten manželův.
  Takže teď jsme prý bohatí a slavní dost na to, abychom byli zváni a tedy i povinováni chodit na různé akce. Jako tahle premiéra. Ani nevím na co jdeme. Jediný na co se celý den soustředím, je ta hromada cvoků, na kterou se budu muset celý večer usmívat.