Restart

7.

Pomalu jsem se posadila. Zamotala se mi hlava. Cítila jsem tupou bolest v rameni a boku. Přede mnou se objevil Šedoočko na koni, snažící se chytit Arta. Když se chystal seskočit, rychle jsem se zvedla.

Pak jsem se zase sesunula a na zem, protože se mi zamotala hlava. Chytla jsem se stromu a vytáhla se na nohy. Chvilku jsem tam jen tak stála a pozorovala lov na meho koně. Když se mi jakž takž přestala motat hlava, vydala jsem se na rozklepaných nohách k mému zlatíčku. Odvedla jsem ho dál od toho kluka a vylezla z pařezu. Když bude potreba utíkat, na koni budu rozhodně rychlejší.

Naštvaně jsem se na něj otočila. Myslím, že za tu dobu co ho znám,  jsem se na něj jinak snad ani nedívala.

,,Pověz mi, připadá ti normální běhat po lese a shazovat lidi z koní? " Zeptala jsem se sladce.

,,Promiň. Jsi v pořádku?" Není nemocný? Byla jsem připravená na nějakou kousavou poznámku, ne na omluvu!

,,Eh... já... nojo... jo, jasně. " Zabrblala jsem.

,,Myslím,..." Začal a já si všimla, ze dojeli blíže k nám. ,,...že bych tě měl vzít k sobě...." S těmi slovy se ke mně natáhl a dřív než jsem si stihla uvědomit co se děje, objevila jsem se před ním, na jeho koni. ,,...Protože... jsi po tom pádu celá rozklepaná a já bych byl velmi nerad kdybys spadla znovu." Objal mě kolem pasu. Nespokojeně jsem ho přes ruku pleskla.

,,Já nepotřebuju, abys mě vozil!" Začala jsem se vrtět a snažila se slézt dolů. Zastavil koně a chytil moje ruce. Cítila jsem docela dobrý svaly, přitisklý na má záda. Cítila jsem jak se mi břichem rozlévá příjemné teplo. Ne! Fuj, to nemůže být kvůli němu.

,,Okamžitě. Mě. Pusť." Zasyčela jsem někam za sebe. Byla jsem naštvaná na něj, za to, že si něco takového vůbec dovolil. A na sebe. Za to, jak přehnaně na něj reaguju. Přitiskl si mě k sobě ještě pevněji. Ucítila jsem pod zadkem jeho kamaráda. Prudce jsem se nadechla.

,,U mě ti to sedí mnohem víc." Přesunul jednu ruku na můj bok a začal dělat malé kroužky palcem. Nervózně jsem se zavrtěla. Nevšímej si ho. Opakovala jsem si ta slova pořád dokola, jako takovou malou mantru. S každým mým pokusem o vytvoření nějakého prostoru mezi námi, si mě přitáhl snad ještě blíž.

,,Tak si to konečně přiznej." Zašimral mě po chvíli na uchu jeho horký dech. Naskočila mi z toho husina. Několikrát jsem polkla, abych mohla mluvit.

,,Co...co si mám přiznat?"

Stiskl mi pevně bok a druhou rukou sjel od pasu na stehno.
,,Přiznej si co s tebou dělám, honey." Zašeptal a skousl mi lalůček. Pevně jsem stiskla mezi zuby svůj spodní ret, abych zadržela sten.

,,Nevím o čem to mluvíš." Snažila jsem se ignorovat jeho ruku, kreslící kroužky na mé stehno.

Sundal ze mě 1 ruku, chytil otěže a pobídl koně do kroku. Zahodil otěže a vrátil ruku na můj pas. Chvíli jsme jeli v klidu (až na moje srdce, to letělo světelnou rychlostí),pak se mi druhou rukou začal jemně hrabat ve vlasech. Najednou za ně prudce zatáhl.

Sklonil se blíž a jemně mě kousnul do odhaleného krku. Překvapeně jsem vzdychla a kousek se odtáhla. Nespokojeně zamručel. Obmotal si moje vlasy kolem ruky a škubnul směrem k němu. Cítila jsem, jak ta chytřejší část mě, která se to celé snažila zastavit, pomalu ale jistě přichází o poslední kousky moci. V hlavě jsem měla úplně vymleto, jediný co jsem v tu chvíli věděla bylo, že ho chci. Chci ho políbit tak moc až to bolí.

Teď už to nebylo jen jemné oždibování, ale vysloveně mě kousal. Zavzdychala jsem. Uchechtnul se proti mojí kůži. Z toho bude cucflek jak kráva. Tohle není fér. Není fér,že nade mnou má takovou moc. Pousmála jsem se. Je načase vyrovnat skóre.  Namáčkla jsem se k němu co nejblíže. V tu chvíli, kdy mě chtěl kousnout, jsem jemně zakroužila pánví proti jeho rozkroku. Místo kousnutí se mi opřel čelem o šíji a tiše vzdychl. Pousmála jsem se. Takže je to oboustranné. Zopakovala jsem ten pohyb ještě několikrát. Cítila jsem jeho horký dech při každém vzdychnutí a zasténání. Najednou mě k sobě pevně přitiskl. Teď jsem pro změnu vzdychla já.

Dotkl se rty mého ucha. Hrubým, zadýchaným hlasem zašeptal: ,,Jestli nechceš, abych tě ošukal opřenou o strom...Nech toho."

Povolil ruce kolem mého břicha. Znovu jsem se provokativně zavrtěla. Líbila se mi ta moc kterou jsem nad ním měla. Ztuhl. Ruka mu vystřelila od boku a prsty obmotal můj krk. Hrubě mi zaklonil hlavu a přimáčkl ji na jeho rameno. Vyděšeně jsem vykulila oči.

,,Jsi zlobivá. A víš co si zaslouží zlobivé holky, jako jsi ty?" Šeptal těsně vedle mého ucha. ,,Chceš abych tě potrestal, honey?" Co mu na to mám asi tak říct? Snažila jsem se zabreptat alespoň nějakou kravinu, ale začínal mi docházet vzduch. Slabě jsem zavrtěla hlavou.

,,Dobře. Dneska ti to ještě odpustím. Ale pamatuj, že příště tak mírný nebudu."  Pronášel za mnou a u během toho pouštěl pomalu můj krk. Zachvěla jsem se, když sjel rukou od mého krku přes klíční kosti.

Vytrhla jsem se mu a seskočila na zem. Nejsem malá, mam svojí hlavu.

,,Nedal jsem ti svolení slézt!!" Zahřímal za mnou.

Otočila jsem se na něj. Znovu ty ledové oči.

,,Co ti dává právo mluvit se mnou jako s malým dítětem? Nepatřím ti!" Ke konci věty mi přeskakočil hlas.
,,Známe se 6 dní, 6 zkurvenejch dní a už teď tě nenávidím!"