Osmnácté narozeniny byly pro Danta důležitým mezníkem hned z několika důvodů. Zaprvé, a kvůli tomu měl problémy dospat už měsíc před svou oslavou, si konečně mohl sbalit věci a přestěhovat se z domu rodičů do vlastního bytu v Belltown. Přesvědčit matku, aby mu s otcem přispívali na dost krvavý nájem, bylo až překvapivě snadné a Danta přepadla jistá melancholie a pocit ukřivdění. Samozřejmě mohl být více než rád, že v domácnosti neproběhly žádné scény, které by snad mohly rozvířit atmosféru v obecně klidném sousedství Leschi, na druhou stranu by se ve své revoltě proti rodině cítil mnohem líp, kdyby to opravdu revolta byla. V hloubi duše totiž žádné dítě nechce slyšet to, co mu matka řekla jednou v neděli u večeře.
„Našel jsem byt v centru," oznámil doprostřed ticha během konzumace lososa s bramborem.
Jeho matka se natáhla pro sklenici bílého vína. Byla to drobnější žena s plnými křivkami. Rezavé vlasy – které Dante po své matce hrdě zdědil – nosila stažené ozdobnou sponou na temeni hlavy, prsty jí zdobily zlaté prsteny, kolem krku jí visel drobný křížek a Dantovi vždycky dělalo problém přiznat si, že žena, která způsobně a nastrojeně sedává každý večer v jídelně a ví, který příbor se jak a k čemu používá, zároveň tráví dlouhá dopoledne v zahradě nad záhonem. Jako malý chlapec s ní často obdivoval muškáty na parapetech, jezdil s ní do zahradnictví a tetelil se blahem, když mu dovolila vybrat si květinu podle svého přání a zasadit ji do levého zadního rohu zahrady, který později společně překřtili na Dantův botanický koutek.
Henrietta Sterlingová si vyměnila pohled se svým manželem, který seděl na opačném konci dlouhého lesklého stolu. Po tom vysokém muži s hranatými brýlemi a pleší Dante zdědil pihovatou tvář, kterou tak nenáviděl. Alespoň jej ale nečekala budoucnost bez vlasů, jak si často v hlavě připomínal. Na rozdíl od Quentina, kterému už v mládí vlasy ustupovaly z vysokého čela, a kdykoli někdo z rodiny udělal poznámku ke dni, kdy se probudí bez jediného vlásku, ohrnul nos a po zbytek dne nepromluvil. Kdyby tak věděl...
„Chtěl bych se tam přestěhovat," pokračoval, když se ani jeden z nich neměl k reakci.
Matka dopila víno z vysoké sklenice na stopce a obrátila se k synovi. „Asi to bude nejlepší."
A možná i to ho vyburcovalo hned po komorní oslavě ve společnosti rodičů a několika příbuzných, kteří však samozřejmě vůbec nepřijeli kvůli Dantovi, zamířit do centra Seattlu. Původně byl domluvený s ještěrkami, že přijede na Bainbridge Island, cosi mu však napovědělo, že ještě lepší, než se pak vrátit domů totálně ztřískaný, by bylo nastoupit další ráno do obýváku nejen se značným množstvím alkoholu v krvi, ale navíc i s tetováním.
Dante obecně svou nezletilost neřešil, vždycky se našel nějaký způsob, jak si sehnat alkohol, trávu i vstup do mládeži nepřístupných podniků, ovšem v případě tetovacích a body salonů to bylo něco jiného. Ať totiž v Seattlu a okolí hledal, jak chtěl, nenašel nikoho, kdo by byl ochotný si ho posadit do křesla. Jeden čas dokonce uvažoval, že by zavítal do nějakého pochybnějšího podniku, ale přeci jen se nejednalo jen o obrázkovou tetovačku z hračkářství, a za značného rozmlouvání z Maxovy strany si to nakonec rozmyslel.
Teď ale nastala perfektní příležitost, přestože si bolestivě uvědomoval slib, který si navzájem ještěrky daly – jejich prvním tetováním bude ještěrka, jak ji Dante ledabyle načrtl na koleni. Vždyť už měli i vybraný salon.
A právě tam Dante zamířil. Byl to podnik, který se podle Isaacových slov specializoval na cokoli, co zahrnovalo bodání jehlou do těla. V zamřížovaných oknech visel neonový nápis s názvem salonu a několik plechových květináčů s kaktusy. Otevřel těžké dveře s pozlaceným madlem a vstoupil do drobné místnosti, která zřejmě sloužila jako čekárna a recepce. Za dřevěným otlučeným stolkem seděla dívka s vyholenou hlavou, několikrát propíchanýma ušima a vytetovanými růžemi na krku. Vzhlédla a věnovala mu úsměv. V kožených sedačkách naproti u cihlové zdi nikdo neseděl a Dante si tak mohl nerušeně prohlédnout několik plakátů vyobrazujících nejpopulárnější tetování, náčrt ucha se všemi možnými piercingy a nakonec certifikát.
„Přišel ses objednat?" oslovila ho. Překvapilo ho, jak vysoký a sladký hlas navzdory svému vzezření měla.
„Spíš jsem doufal, že by se našel někdo, kdo by mě mohl hned tetovat," řekl Dante a ještě jednou se otočil k obrázkům srdcí, sluncí, květin i složitějších designů.
Dívka něco vyťukala do počítače před sebou a pak posmutněle zavrtěla hlavou: „Bohužel, oba tatéři mají dneska úplně plno, ale možná by ses někam vešel příští týden, jestli máš čas."
„A ty bys mě tetovat nemohla?"
Rozesmála se a ukázala řadu bílých zubů. „Já se tu zaučuju na piercingy."
Dante věděl, že nikdy nezapomene na výraz, kterým ho matka počastovala, když se následující den brzy ráno vřítil do domu s černým kamínkem v pravé nosní dírce.
„Tuhle hrůzu jsi fakt potřeboval na obličeji?" řekla později tónem, který znal moc dobře a kterým s oblibou vyjadřovala, že s jeho rozhodnutím absolutně nesouhlasí.
„Neboj, nebudeš na to přece muset koukat každej den," ušklíbl se.
Ani po třech letech a několika tetováních salon nezměnil. Lennon trvala na tom, že do Capitol Hill pojedou metrem, přestože on se chtěl projít. Nicméně jí vyhověl – od rána žvýkala jednu žvýkačku za druhou, takže mu po dvou hodinách strávených za pultem po jejím boku připadalo, že pracuje s větvičkou peprmintu, a kdykoli se ji pokusil uklidnit, zaprskala jako kočka, aby ji nechal být. Nebylo to její první tetování, pokud si vzpomínal, na kotník si před pár lety nechala udělat peříčko, nicméně ji za její nervozitu rozhodně nehodlal provokovat. Ještě teď měl v paměti záchvaty trémy, které Max prodělával pár minut před zahájením jejich vystoupení.
„Květinové duo," přivítala je Avery. Vlasy měla typicky pečlivě vyholené a v obočí jí přibyl stříbrný kroužek.
Dante věnoval Lennon nechápavý pohled.
„Nechala jsem nás tak zapsat," pokrčila rameny a on se rozesmál.
Dostali výsadu přitáhnout si lehátka k sobě a Dante po celou bezmála hodinu přejížděl palcem Lennon po hřbetu ruky, zatímco ona svou dlaní doslova drtila všechny jeho prsty. Vlastně byl překvapený, že jeho doteky tolerovala; téměř ho uklidnilo, když poté, co opustili salon, se zase vrátila ke svému odtažitému já.
„Teda já tě nechápu," řekla mu, když čekali na metro, „to máš nějakou úchylku na bolest nebo co?"
Uchechtl se: „Proč si to myslíš?"
„To už je tvoje druhý tetování na žebrech, tam to bolí nejvíc."
„Říká se to," pokrčil rameny. „Ale že by to byla nějaká příšerná bolest... Spíš chci vidět tebe, co budeš dělat s tím nártem."
„Neboj, mám baleríny," mávla rukou. I tak si ale nemohl nevšimnout, že ve svých hnědých šněrovacích botách na vysokém podpatku kulhá; ve voze ji nechal posadit se na poslední volné sedadlo.
„Dante?" ozvala se po chvíli. Tázavě se na ni ohlédl, ale stačil mu jediný pohled na její tvář, aby poznal, o čem chce mluvit. Podmračeně stáhl obočí k sobě a odvrátil se.
„Hele, slibuju ti, že ji nebudu kontaktovat," řekl a naprosto vážně a pak pro sebe dodal: „A sobě vlastně taky."
„Tobě věřím, ale jí moc ne."
Dante překvapeně vytáhl obočí: „Cože? Kdybys ji viděla, hrozně ječela... Fakt si nemyslím, že by o mě ještě měla zájem."
„Já nevím, nezapomínej, že to ona se s tebou chtěla sejít."
Zakroutil hlavou: „Lennie, věř mi."
„Byl jsi s Eamesem, že jo?"
„Neplánovaně," poškrábal se na zátylku.
Lennon protočila oči. „Dante, slib mi, že ji budeš ignorovat."
„Myslíš, že si ho nedokážu udržet v kalhotách?" ušklíbl se a pak téměř ublíženě vyjekl, když pokrčila rameny. „Fajn, slibuju. Ale ne že mi ji necháš na krku, zkus ji ode mě trochu odradit."
„To nebude problém."
Dante se zamračil a přistoupil ke dveřím, když se přiblížila jeho zastávka. „Mohla jsi aspoň předstírat, že si myslíš, že jsem skvělej."
Pobaveně zakroutila hlavou a zvedla ruku na rozloučenou. „Měj se, květinový bratře."
Z podzemního nástupiště odcházel poměrně zmatený. Se záležitostí s Maisie se už vyrovnal a smířil se s tím, že se bude muset po nějakou dobu vyhýbat všem akcím u Lennon, tohle ovšem byla od té zrzky rána pod pás. Nemohla ho přeci jen tak odkopnout a pak Lennon přiznat, že by byla ráda za druhou šanci. Oprava, třetí. Koneckonců na jejich prvním rande v klubu se k němu taky příliš neměla.
Zapálil si cigaretu a udělal si mentální poznámku, že dokud se Maisie opravdu neozve, pustí to z hlavy. Protože pravda byla, že Maisie měla své kouzlo a kromě potupy ho vždy zalila i vlna vzrušení, když si vzpomněl, jak se těsně před tím, než jej odstrčila, líbali na její posteli. Nemohl jen tak zapomenout na to, s jakou nutností jej držela kolem krku a s jakou vášní se k němu přimkla téměř okamžitě po tom, co se objevil na jejím prahu.
Silou vůle se přinutil myslet na cokoli jiného, protože si uvědomil, že přijít do bytu, kde je Arthur, s lehkou erekcí, by nebylo zrovna nejvhodnější. Z krabičky vytáhl další cigaretu a s jistou oddaností ji dokouřil až po filtr než ji zašlápl do chodníku svou těžkou botou.
Arthura našel sedět u kuchyňského stolu s laptopem před sebou a miskou včerejších těstovin vedle. Věnoval mu úsměv, když ho viděl přijít, sundal si z nosu své brýle, promnul si oči a připomněl mu, že v ledničce má svou porci večeře.
„Tak co, zítra budeme montovat?" zeptal se Dante, když si všiml, že dveře do Arthurovy ložnice jsou otevřené a místnost je plná krabic s dosud nesestaveným nábytkem.
Arthurovi blýsklo v očích: „Páni, celebrita bude sestavovat mojí postel."
Dante na něj mrkl, ale protentokrát si odpustil lehce nemístnou poznámku, která se mu drala na jazyk.
„Co tetování?"
Pokrčil rameny, jako by snad chtěl být kolem své nejnovější ozdoby na těle tajemný. „Vypadá to líp než jsem doufal."
„A můžu ho vidět?"
„Myslím, že dřív nebo později ho stejně uvidíš."
Ušklíbl se, když Arthur zčervenal.
„Nemusíš mi ho ukazovat, když nechceš, samozřejmě," dodal rychle.
Dante si rozepl zelenou košili a odhalil bandáží zalepený pravý prs. „Celý je to jen barva, takže to pár dní bude vypadat fakt hnusně."
Arthur chápavě přikývl.
„Můžeš mi to pomoct vyčistit, pokud ti nevadí krev a mužský bradavky," ušklíbl se Dante. Arthur protočil oči.
„Sestra dostala infekci do kroužku v uchu, takže si troufám říct, že jsem připravenej na cokoli."
„Máš sestru?" zeptal se Dante.
Arthur se zatvářil nechápavě: „Jasně, Robin. Přijede na Díkůvzdání."
„Aha, nějak jsem si domyslel, že to bude tvůj brácha."
Společně se rozesmáli.
„A ty máš sourozence?" ozval se Arthur, když se uklidnili.
Dante polkl a po chvíli ticha řekl: „Ne. Ne, nemám."