Když se Celia oblékla v křehkém denním světle, které se dralo oknem uvnitř jejího a Beatricina pokoje, služka vyměnila cíchu na její posteli, všímající si kapky krve na bílé látce. Další služka navlékla Celií rukávy na ruce, když stála s napřaženýma rukama, očima sledovala služčin výraz ve tváři. Dívka se zamračila a sebrala cíchu, vzhlížející na Celii. Usmála se na dívku, která udělala pukrle, když došla k Celií.
„Můžu vám přinést něco na bolest, slečno?"
Celia něžně potřásla hlavou.
„Ne, děkuji, jsem docela v pořádku."
Odpověď zanechala dívku s nejistým pohledem, ale znovu udělala pukrle a opustila pokoj.
Celia přesunula váhu z jedné nohy na druhou, bolest z pravé paty, s jehlou, kterou se píchla do nohy, se šířila. Musela si představit, že ona a Harry dovršili jejich tajnou svatbu a to znamenalo falšovat skvrnky krve. Služka si myslela, že to byl Celiin měsíční důvod, opravdu to byla krev z její paty, aby simulovala krvácení, které se objevuje během první noci, kterou žena stráví s mužem. Ačkoli by to služce nejdříve nedošlo, byla by předvolána jako svědek, kdyby se někdo ptal na Celiino dítě.
Beatrice vklouzla do pokoje, stejně jako když Celiina služka dokončila oblékání.
„Slyšela jsem, jak si služky na chodbě něco šuškaly," řekla.
„Dobře. Nech je zajímat."
„Královna nás očekává."
Beatrice a Celia opustily pokoj, setkávající se s Cassandrou a Margaret před dveřmi Elizabethiny komnaty. Celia tiše stála vedle Beatrice, přičemž tiše šeptala Margaret o Lukově snaze. Cassandra zúžila na oči, načež se Beatrice přesunula od Margaretina boku vedle Celie.
„Doufám, že se cítíš lépe," řekla Cassandra chladně.
Celia se otočila, odstupující od Beatrice, aby si promluvila s Cassandrou.
„Ano, děkuji."
„Co tě trápí? Špatné jídlo, zase?" zvedla Cassandra tmavé obočí, její oči se třpytily jako hadi.
„Zdá se, že jsem poslední dobou neměla štěstí na jídlo."
„Možná se tě v kuchyni někdo pokouší dostat," řekla, její slova byla propletená sarkasmem. „Měla by sis o tom promluvit s královnou. Jsem si jistá, že by si to dala na nahoru na seznam, když se zdá, že jsi jí tak blízká."
„Ano, myslím, že promluvím. Zatímco se bavíme, chtěla bys, abych s ní promluvila o tvém hledání ženicha? Jsem si jistá, že by jí nevadilo nabídnout pomocnou ruku v tomhle směru, zvláště kdybych ji požádal na tvou žádost." Celiiny rty se zformovaly do uculení, přičemž sledovala, jak z Cassandrina obličeje zmizela barva.
Margaret a Beatrice přestaly mluvit a podívaly se na Celii a Cassandru, jejich rty se od sebe oddělily a lehce pozvedly obočí nad Celiinou poznámkou.
„Možná bychom měly jít," zapojila se Margaret, její ruka se natáhla po klice. „Myslím si, že jsme čekaly dost dlouho."
Beatrice následovala Margaret do královniny komnaty a Celia se otočila, aby udělala to samé, ale její loket byl potažen Cassandrou, zastavující její tělo před pohybem. Celia trhla hlavou, kudrliny se jí přehodily přes rameno.
„Říká to o tobě hodně, že její výsost pro tebe vybrala manžela tak brzy, zvláště toho, který žije daleko od královského dvora. Navrhuji, abys sesedla z koně, než to pokazíš a zůstaneš zraněná," říkala Cassandra.
Celia vytrhla paži z Cassandrina úchopu.
„Děkuji za vaší radu, slečno Cassandro, ale jednoduše jsem servírovala to, co jsem dostala. Jsi ke mně jen škodolibá od mého návratu na dvůr. Omlouvám se, jestli se cítíš, že jsem ti vzala místo nejbližší královniny služebné, ale neudělala jsem to záměrně."
Cassandra našpulila své purpurové rty a poklepala si prsty o paži, dívající se na Celii.
„No, předpokládám, že budeš brzy pryč."
Celia zmateně nakrčila obočí.
„Tvoje svatba?"
Celiin zmatený výraz se jen prohloubil, obava se jí hnala žílami nad myšlenkou její svatby s Harrym.
„S lordem Berkeleym?" specifikovala Cassandra.
Celia si povzdechla, její tělo se uvolnilo.
„Ou, ano."
„Jsi opravdu idiot, že?" zafuněla Cassandra, procházející kolem ní, vcházející do královniny komnaty.
Celia převrátila oči a pohladila se přes břicho, následující Cassandru do pokoje, kde Elizabeth stála u velkého okna, sluneční svit zahříval její bledé tělo, až bude mísa vody nahrazena Cassandrou. Celia přešla k její posteli a roztáhla přikrývky, natřepávající polštáře a ukládající je upravené do hlavy. Tiše přešla k Elizabeth, jen aby se zastavila v cestě při vyslovení svého jména.
„Celie," promluvila Elizabeth, její hlas byl křehký. Celia se ke královně otočila čelem a hluboce se poklonila, vyhýbající se jejímu pohledu.
„Věřím, že jsi v pořádku."
Celia jen přikývla.
„Dobře. Vím, že tě lord Berkeley včera hledal. Omluvím tě z tvých dnešních povinnosti, abys s ním mohla trávit čas."
„Vaše výsosti-."
„Není třeba mi děkovat." Usmála se kulišácky.
Celia věděla, že pohled na její tváři byl čistý; nechtěla žádnou část z Jamese a jeho zvrácených her s anglickou společností. Elizabeth se usmála.
Měla Cassandra pravdu, že se mě královna chtěla zbavit? Zajímala se Celia.
Celia se poklonila do pukrle, nechávající hlavu pokloněnou, než se znovu zvedla.
„To je nový náhrdelník?" zeptala se Elizabeth, jdoucí k Celií. Její hubený prst zajel k proužku kůže kolem jejího krku a Celia se ztuhla pod jejím chladným dotekem, nechávající oči přilepené na nohách. Elizabeth spustila prst, než se dotkla konce, kde prstýnek bezpečně visel.
„Připomíná mi křížek sira Harryho."
Celia se neodvážila zvednout pohled k Elizabethinému, věděla, že její pohled byl tmavý a drsný jako medúza připravená změnit její kořist na kámen.
„Opravdu?" zeptala se Celia.
Elizabeth v odpověď zahučela.
„Neříkej mi, že se zamilováváš do toho piráta." Uchechtla se tiše.
Celia vynutila malý úsměv.
„Nikdy, vaše výsosti. Vzala jsem jej Isabel."
Elizabeth ignorovala Celiinu odpověď a špacírovala přes místnost, namáčející si ruce do čerstvé vody, kterou cákala v míse, kterou Cassandra opatrně držela.
Celia poslala Beatrice malý úsměv, než odešla, zavírající za sebou něžně těžké dveře a povzdychávající si jemně. Pod hrudí si spojila ruce a šla velkou chodbou, její nízké podpatky klapaly na mramorové podlaze. Její nohy se bezmyšlenkovitě pohybovaly, nesoucí ji do zahrad. Sladká vůně květin smíchána s čerstvým vzduchem naplnila její nozdry, když se přiblížila k zeleni, uvolňující své stažené svaly.
Jako na zavolanou se v jejím periferním vidění objevil Harry, blížící se k ní s pevným výrazem ve tváři. Jak vždycky věděl, kde ji najít, byla záhada, kterou Celia nemohla pochopit. Poklonil se v její přítomnosti a na oplátku udělala pukrle, aby nepřitáhla pozornost dvořanů.
„Lord Berkeley vás hledá, jsem slyšel," řekl, nabízející Celií rámě.
Bez váhání se jej chytla.
„Královna to taky slyšela, proto jsem dnes uvolněna z mých denních povinností."
„Omotala sis jí kolem prstu."
„Myslím, že je to naopak." Harry se zamračil, shlížející na jeho manželku. Celia stáhla stisk na jeho paži, zarývající prsty do jeho bicepsu a cítila, jak se pod jejím dotekem uvolnil. Přísahala, že její srdce na chvíli přestalo bít, bilo tak rychle, jako pták mával křídly ve vzduchu.
„Je neústupná ohledně zasnoubení s ním. Je to jako by se mě chtěla zbavit."
„Měl jsem dojem, že byla z tebe nadšená. Co se změnilo?"
„Lady Cassandra Greenová." Povzdechla si Celia. „Její slova jsou jedem v mém mozku. Ačkoli jsem si všimla spíše chladného tónu výsosti vůči mě. Je to jako by mě z něčeho podezírala. Vždycky se cítím napnutě, bojím se kolem ní mluvit."
„Je královna, Celie," řekl Harry.
„Já vím, já vím."
Pár se zastavil uprostřed kroku, když se objevil zoufalý James, spěchající k nim, vlasy měl rozevláté a oči vytřeštěné. Bojoval, aby popadl dech, když se skláněl před Harrym a Celií, jeho svalnatá hruď se rytmicky zvedala a klesala.
„Hledal jsem vás," řekl, jeho hlas byl trhaný, když se nadechoval mezi slovy.
„Ou, doufám, že jsem vám nezpůsobila žádný problém," řekla Celia.
James potřásl hlavou.
„Ani jeden." Lehce se pootočil čelem k Harrymu. „Dobrý sire, nevěřím, že jsme měli tu čest se setkat." Jeho oči střelily po Celií, tiše ji prosící, aby ho představila.
„Ou!" řekla Celia. „Lorde Berkeley, tohle je sir Harry Styles, kapitán Zlaté vlny a můj udatný zachránce." Harry se uklonil.
„Sire Harry, tohle je James Berkeley."
Jamesovy rty se zacukaly nad nedostatkem uznání vůči němu, ale nonšalantně se před Harrym poklonil.
„Zachránce? Nevěřím, že jsem slyšel takový příběh. Celie, možná bys mě mohla uvést do děje, zatímco se projdeme?"
James nabídl rámě Celií, která nejistě vzhlédla na Harryho. Harry okamžitě stáhl paži od své ženy a udělal krok vzad, posílající jí odměřené přikývnutí.
„Uvidíme se jindy, Celie," ujistil ji Harry, než se otočil na podpatku a šel zpátky k paláci.
Celia sledovala, jak Harryho pyšná postava zmizela za rohem, srdce ji začalo bolet jeho nepřítomností. Najednou ucítila ruku na své a její tělo bylo taženo vpřed, jakmile se James rozešel, vláčející Celii pár kroků za sebou.
_________
Došla mi slova zatím.:D
Edited