Celia šla s pohupováním v krocích, když ona a kapitán opustili loď, pořád cítila houpání vln pod nohama, i když byla na pevnině. Ticho ty dva sužovalo, když se za ně dostal Luke, nad nimi se tyčil hrad a odlévající stín, jak se k němu přibližovali.
Dva strážci stáli na každé straně brány, jejich pohledy byly kamenné a pevné, pyšně nosili na uniformě tudorovskou květinu. Jeden z nich lehce naklonil hlavu, když k němu Celia došla, vybavila se mu v mozku vzpomínka, jak se její nezapomenutelné ohnivé kadeře a hluboké modré oči zářily už zdálky.
„Slečno Celie," promluvil hlubokým hlasem, zůstávající ve strnulé pozici.
Celia ho poznala.
„Sire Arthure." Usmála se. „Jste zpátky z vaší cesty do Kentu. Jak se má vaše rodina?"
„Má sestra je nemocná."
„To nerada slyším," odpověděla Celia.
„Děkuji, slečno," řekl. „Pokud mohu, není vaše cesta do Francie krátká? Neměli jste se vrátit celý další týden."
„Měli jsme komplikaci, ale nemusíte se obávat. Můžeme vstoupit?"
„Samozřejmě-."
Sir Arthur signalizoval, aby brána byla zdvižena, ale strážce na druhé straně ho přerušil.
„Stůj." Očima po Arthurovi střílel dýky, než je přesunul na ty tři.
„Co jsou zač?"
„Jsou to mí dobří přátelé. Sir Harry a doktor Williams," vysvětlila Celia.
„Vaši přátelé jsou v greenwichském paláci vítaní, jsem si jistý," řekl Arthur.
Neznámý strážce si něco zamumlal, když Arthur mávnul, aby se brána zvedla. Jak se kovové tyče zvedaly, Celia se podívala na Harryho, který jí věnoval znepokojující pohled.
„Nervózní?" zeptala se Celia tlumeným tónem.
„Více, než bych rád přiznal," odpověděl.
„Dej mi ruku," řekla. Harry udělal, co mu bylo řečeno a Celia ovinula paži kolem jeho bicepsu, cítící, jak se příležitostně pod látkou košile napnul.
„Mám v úmyslu ukázat svého zachránce."
Harryho nízké uchechtnutí bylo umlčeno, když těžké dveře od paláce byly otevřeny dvěma strážci. Celia se ohlédla na Luka, jehož oči se rozevřely strachem, jako by byl dítě vcházející do temného lesa.
„Vítejte na královském dvoře," řekla Celia, usmívající se, přičemž je vedla do svého domova.
Jejich kroky se rozléhaly na lesklé mramorové podlaze, ve které se odrážely jejich tváře. Stěny se tyčily na každé straně kolem nich, obrazy legendárních monarchů, jako byl Jindřich VIII a Elizabeth z Yorku, lemovaly vstupní halu. Došli k dalším dveřím, Celia se na strážné usmála, zapalující její šarm jednoduše jako svíčku.
„Slečno Celie," řekli najednou, zmatení bylo v jejich tóně.
„Dobrý den, pánové," řekla. „Musím mluvit s královna o záležitostech týkajících se otcova místa pobytu."
„A oni?" zeptal se jeden ze strážců, kývající k mužům vedle Celie.
„Mé jméno je sir Harry Styles. Jsem zde kvůli audience s královnou."
„Dobře tedy," odpověděl strážce.
„Půjdu první," řekla Celia Harrymu. „Počkejte tady."
Jak strážci otevřeli dveře, Celia se pomalu nadechla, připravující se na pohledy a šepot dvořanů. Ale nic ji nemohlo připravit na šokované tváře dvořanů, když na ní přistály jejich oči. V místnosti bylo ticho, jak vkročila dovnitř, cvakání zavírání dveří se za ní rozléhalo v tichu. Slyšela své jméno cestovat po ústech dvořanů v šepotu, jejich oči vypalovaly díry do její krásné kůže, načež na ni bedlivě zírali. Klepot bodů na mramorové podlaze byl neuvěřitelně silný a navzdory předtuchy, která se usadila v jejím žaludku, držela Celia pohled přímo na královně.
Elizabeth seděla na trůně v magicky zdobených šatech, které si Celia představovala, že zabraly hodinu, aby ji do nich oblékli. Její vermilionové lokny byly natočeny do perfektnosti, dosahující přírodního vzhledu, jímž byla Celia ozdobená od narození, ačkoli její vlasy byly přirozeně rovné.
Konečně došla na konec dlouhé uličky, která vedla ke královnině trůnu, Celia si přidřepla do nízkého pukrle.
„Slečno Celie," promluvila Elizabeth jasně, její hlas prořízl husté ticho. Celia se postavila.
„Pojď." Kývla Elizabeth hlavou na stranu, naznačující Celií, aby se postavila vedle ní.
Ačkoli byl dvůr plný podvodu a jedu, Celií chyběly výhody královnina naslouchání; stála vedle jejího trůnu v čele místnosti, byla jednou z nich.
„Co se stalo s hudbou?" zeptala se Elizabeth s uklidňujícím úsměvem. Dvorní kapela znovu začala s jejich veselou hudbou, vracející dvořany do jejich konverzace drbů. Elizabeth se pak otočila k Celií.
„Proč jsi zpátky tak brzy?"
„Vaše veličenstvo, vyskytla se komplikace." Elizabeth na ni zúžila oči. „Dopluli jsme na konec anglických vod, když Španělé napadli naší loď."
„Cože?" Elizabethin hlas přehlušil hudbu, přerušující ji. Všechny oči byly na královně a Celií. Mávla rukou a hudba začala nanovo, ale dvůr byl tentokrát opatrnější, aby nastražil oči a uši.
„Cože?" zeptala se tentokrát tišeji. „Kde je tvůj otec? A sestra?"
„Jejich poloha je neznámá," odpověděla Celia jemně.
„A jak jsi přežila?"
„Byla jsem shozená z lodi. A pak mě zachránil pirát. Sir Harry Styles ze Zlaté vlny."
„Ah," řekla Elizabeth. „Jaké štěstí, že se vaše cesty zkřížily. Je tady?"
„Ano," odpověděla Celia.
„Výtečně. Přivedeš mi ho, má drahá?"
„Samozřejmě, vaše veličenstvo."
„Oh, Celie, zadrž." Padla Elizabethina chladná ruka na Celiin loket. „Tvé rodiny je mi líto, ale nejsi sama. Vím, že můj původní záměr tvé pozice byl jako dík za služby tvého otce, ale dokázala jsi mi, že jsi loajální. Dovolím ti zůstat." Elizabethiny rysy zjemnily a malý úsměv se blýsknul na jejich šarlatových rtech.
„Děkuji vám, vaše veličenstvo. Jsem vděčná." Usmála se Celia a udělala pukrle.
Elizabeth přikývla.
„Běž a přiveď mi tvého zachránce. Představ ho anglickému dvoru."
Dveře se otevřely, aby odhalily Harryho, hrajícího si nervózně s lemem košile. Hned, jak se Celia objevila, jeho postava se napřímila a odkašlal si, aby nabral klid. Celia natáhla ruku a on jí věnoval rámě. Oba šli dlouhou uličkou, přičemž jim dvořané znovu posílali pohledy, tentokrát se více zaměřili na Harryho než na Celii, a Luke šel za nimi.
Když došli k trůnu, Celia znovu předvedla pukrle a Harry a Luke se uklonili, dokud si Elizabeth neodkašlala. Trojice se napřímila, dovolující svým očím zatoulat se po okolí.
„Vaše veličenstvo, sir Harry Styles, kapitán Zlaté vlny, a doktor Williams, lodní lékař," řekla Celia.
Elizabeth kývla na Celii, aby se vrátila k jejímu boku, takže nechala dva muže trapně stát před královnou. Hudba teď už skoro nehrála, vytvářela ve vzduchu pocit těžkosti, jako by něco mělo vypálit a celé peklo by povolilo. A skoro se to stalo.
Elizabeth opatrně vstala z trůnu a přešla k Harrymu, každý krok, který udělala, byl metodicky pomalý a těžký. Cembalo přestalo hrát a dvořané byli tiše, zvuk šustění královniny sukně, jak šla, byl jediný zvuk, který byl slyšet. Zastavila se přímo před Harrym. Její tmavé oči zkoumaly jeho rysy, pohlcovaly přítomnost piráta, kterého najala na slovo kamaráda. Jeho hruď se zvedala a pomalu klesala, ačkoli mu to připadalo, jako by uběhl míli.
Elizabeth natáhla k Harrymu ruku, váhavě ji vzal a lehce na její prsten přiložil rty. Usmála se nad jeho činností a stáhla ruku.
„Vítejte v greenwichském paláci."
_________
Vím, že je díl po hrozně dlouhé době. Měla jsem jej přeložený už dříve, ale neměla jsem čas, tak doufám, že mi to odpustíte.:))
Edited