,,Kdo si chce zahrát černého petra?" Navrhne nadšeně Sumi a vytáhne karty. Potichu zamručím na protest. Jen otevřu své nintendo a pustím se do hraní svých pokémonů.
„Kawaii," Vydechne nadšeně Noriko a podívá se mi přes rameno. Jen přikývnu. Není mi moc dobře – to bude tím, že jsem snědla veškerý radioaktivní odpad k obědu a pak jsem zažila centrifugu.
,,Katsu, kde budeme bydlet?" Zeptá se Ryuu. Asi taky nemá moc dobrou náladu. Nedivím se. Unesli ho a nabourali jeho káru.
„Já u Akashiho, vy si bydlete, kde chcete," Odpoví monotónně Katsu. Takže my jedeme za kapitánem Zázračné generace? Tohle se stává čím dál tím zajímavější. Na chvíli zvednu zrak od displaye.
,,Katsu-chan má přítele?" vyhrkne šokovaně Sumi. Cože?!
,,Já myslela, že bude s Kagamim. Vždyť to mezi nimi tak jiskří," Namítne Mei.
,,Ani jeden určitě není roztomilý," odfrkne si Noriko.
,,Akashi není můj přítel a ani jím nikdy nebude. A Mei, kde jsi vzala tu blbost o Kagamim?" zasměje se Katsu. Já si dovolím souhlasit s Mei. Hodí se k sobě – jeden větší Baka než druhý. Už začínám přemýšlet trochu jako Katsu. Měla bych se dát trochu do kupy. Nějak tuhle špatnou náladu musím nazvat. Katsu – syndrom. Jo, to je ono. Příznaky: špatná nálada, mračení, nadávání a smysluplné myšlenky.
,,Ryuu-san, co to je láska?" Zeptá se zmateně Sumi.
,,To je dost těžká otázka, Sumi-chan," zasměje se nervózně Ryuu. To je na mě moc těžká otázka. Raději se vrátím ke hraní pokemonů.
,,Láska je sama o sobě jen slovo. Dokud do tvého života nepřijde někdo, kdo tomu slovu nedá význam. Najednou chceš s tím člověkem trávit čas, jsi smutná, když je smutný on. Můžeš být i nervózní a červenat se jen při myšlence, jak moc bys ho chtěla políbit. Láska je krásná, ale jen tehdy když je opětovaná a ten druhý to k tobě cítí stejně. Jakmile jsi jediná, která miluje, je to dosti bolestivé a ty trpíš žalem," spustí Ryuu a Sumi se zatváří zamyšleně.
,,Tak to nechci být zamilovaná," zašeptá vyděšeně. Mei jí jen konejšivě poplácá po hlavě.
,,To bude v pohodě. Od toho jsme tu my, abychom tě utěšily a rozbily tomu hajzlovi držku," zasměje se Mei. Asi z toho má radost.
,,A co ty Aiko-chan, už jsi někdy byla zamilovaná?" Otočí se Sumi na mě.
„Huh?" Zvednu oči od nintenda. Na co se to ptala? Já jí neposlouchala...sakra! Em...byla řeč o lásce že? Takže se asi ptala, jestli jsem byla zamilovaná, nebo tak něco. Zrudnu a zamyslím se. Ano, já dokážu přemýšlet. Strike! Ne...říká se něco jiného...Bingo! Jo, to je to slovo. Fajn, ráda do hlavy mi nepomohla. Škoda, že jsem se utápěla v naději. Ale zpět k problému. Byla jsem někdy zamilovaná?
„Nedá se říct, že bych byla přímo zamilovaná" Začnu větu. Asi mi moc nevěří, jen jsem v nich vzbudila ještě větší zájem.
„,A co ten kluk s hlavou v barvě trávy na fotbalovém hřišti, jehož jméno jsem ve jménu spravedlnosti zapomněla?" zeptá se Mei s šibalským úsměvem, jako by právě zabila dvě mouchy jednou ranou. Sumi se zatváří jako žurnalistka, která si chystá rozhovor s nějakým významným politikem. Midorimu? Ne, nejsem zamilovaná. Teda myslím.
„Nazvala bych to spíše zvláštní druh přátelství" Vymyslela jsem rychlou a stručnou odpověď. Sumi se zatváří poraženě. Doufám, že mi to věří, protože je to pravda. Nejsem do něj zamilovaná. A navíc, k čemu by mi to bylo, když by on nechtěl mě? A kdo by miloval někoho, jako jsem já, že?
„Zvláštní druh přátelství?" zamručí Noriko a po tváři se jí rozlije úsměv. Proč mám takový pocit, že myslí na Takaa? Na koho jiného? No, ona by asi byla schopná takhle myslet i o bramborách a kamenech.
„Katsu, co je za člověka ten Akashi?" ozve se zvědavě Mei.
„Arogantní prcek, který nikdy nezažil prohru a myslí si o sobě, jak je neporazitelný," Popíše ho pár slovy Katsu. Nevím jaký je, jako člověk, ale jako hráč je opravdu skvělý. Nedávno jsem někde četla, že se stal kapitánem Rakuzanu. Jsem na něj poměrně zvědavá. Ale teď mám jiný zájem. Moji pokémoni jsou lvl. 16 a musím porazit druhého trenéra stadionu.
„Kapitán zázračné generace. Bude zajímavé trénovat s jejich týmem," poznamená Ryuu zamyšleně. Pravda, pomohou nám hodně zesílit, nebo se na nás mohou pěkně vykašlat a tahle cesta bude zbytečná.
„Uděláme si taky přezdívku! Něco mnohem víc super čuper než je Zázračná generace. Co tým super roztomilých pokémonů se sklony k agresi?" navrhne nadšeně Sumi. Slyšela jsme pokémoni?
„To je moc dlouhý, baka," namítne potichu Noriko.
„Tak co tým SRPSSKA?" navrhne zkratku Mei.
„Spíš něco jako roztomilé bikiny!" vloží se do toho s novou energií Ryuu. Mohl by občas přemýšlet mozkem a ne rozkrokem.
„Zamítá se," odmítne je Katsu.
„Co navrhuješ ty za název týmu?" zeptám se mě s nadějí v hlase.
„Já nevím, třeba Podivíni?" Namítnu ironickým tónem. To je u mě celkem novinka. Jak se mi ale můžou divit. Je mi zle, mám v háji pravou ruku, unesli mě a vlastně ani nevím, jestli mě moji rodiče nebudou hledat. Zabalili mi vůbec?
„Mhm Podivíni, to nezní špatně," Uzná Katsu. Je to hrozné. Pochybuji, že by někdo fandil týmu s takovým ujetým názvem. I když, by to skvěle charakterizovala náš tým. Jako kapitánku máme červenovlasou kreaturu se sklony k agresi, náš trenér je úchylný idiot. V sestavě máme holku ujetou na superhrdinství, další je evidentně sjetá duhou a ta nejmenší je ďáblík v těle anděla. A pak jsem tu já: hyperaktivní kuře. Super. Co přijde dál? Holka závislá na jedení ananasu?
„Aiko-chan, chceš ukázat kouzlo?" zasměje se vesele Sumi. Zvednu oči od hry. Hmmm, kouzlo? Mám ráda kouzla.
„Ryuu-san, můžete se postavit? Prosím," Sumi udělá oči andílka. Ryuu se jako na povel hrdě postaví. On jí na to vážně skočil. Baka.
„Aiko-chan, tohle kouzlo jsem nazvala rakev mučení," zašeptá strašidelným hlasem Sumi. Vší silou kopne Ryuua do jeho nádobíčka. Polije ho pot a úplně zbledne. Chytne se postižené místo a svalí se na zem kupé. Vypadá jako umírající housenka, přičemž vydává podivné zvuky.
„Sumi-chan, prooč?" zeptá se zuboženě.
„Ryuu, to se opovažuješ si ho držet před dívkami? Ve jménu spravedlnosti tě odsoudím, perverzáku," Zasměje se Mei a skočí na něj. Pousměju se. Tohle nebylo vůbec špatný, i když to muselo bolet. Ale to, jak snadno ho Sumi donutila, mě ani moc nepřekvapilo. Je modelka, a když se zatváří trochu jako andílek, tenhle úchyl pro ni udělá cokoliv - skoro.
Ale jestli si myslí, že mi zvedly náladu, tak se pletou. To by nejdříve museli vysvětlit mým rodičům to, jak to že nejsem v nemocnici.
„Lechtací útok verze Mei!" Zakřičí naše super-žena a skočí na mě. Nintendo mi vypadne z ruky – díky bohu jen Noriko do klína. Ta se ho okamžitě chopí. Začne mě lechtat. Začnu se smát na celé kolo a vrtět na všechny strany. Vlastně ani nevnímám jejich výhružky. Přes vlastní smích je neslyším. No, až na pár věci: Výraz jak vysušený citron – okno – trénink – svléknout – brokolice – černý Petr – umřeš. Takže to muselo být něco jako: Máš výraz jako vysušený citron, dáš si trénink s oknem, nebo tě svlékneme a darujeme tě brokolici, pak si s námi zahraješ černého Petra, nebo umřeš. To asi ne. Spíš něco jako: když budeš mít dál výraz vysušeného citronu, poletíš oknem na trénink, pak tě svlékneme před brokolicí, nebo si zahraješ černého Petra a zamřeš. Jo, to zní víc jako oni.
„Asi si s vámi zahraju," Řeknu rychle. Nechci, aby mi ještě ublížili. Jsou až moc nebezpeční a nevypočitatelní.
„Dobře, Mei, rozdej karty," zavelí Katsu. Wau. Ona jde hrát taky? Je nemocná nebo tak něco, že s námi hraje hry? Nevidím v tom takový problém, když se bude bavit. Je to jen zvláštní. Ta, která většinu zábavy odmítá, nám tu velí v rozdávání karet černého Petra.
Mei každému rozdá čtyři karty. Prohlédnu si všechny hráče. Katsu má dokonalý Poker face. Stejný, jako používá, když mě chce zavraždit. Třeba chce ty karty taky zabít. Tu ošklivou kartu má Sumi. Vždy, když se jí Ryuu dotkne, usměje se, ale jakmile šáhne po jiné kartě, tváří se jako bité štěně. Hele, ti ptáčci za oknem! Jsou tak rozkošní! Oh, já musím dávat pozor na hru co? Hups. Teď fakt nevím, kam Ryuu tu kartu černého Petra dal. Jak vím, že si jí vytáhl? Sumi se tváří jako sluníčko. S pokrčením ramen jednu kartu vytáhnu. Ryuu hodí své karty na stoleček pod oknem a zatváří se odmítavě. HA!
„To je blbost, tohle hrát nebudu. Navíc, už jsme tady," okomentuje to trenér a já podívám z okénka. Doopravdy jsme již v Kyotu a já mám na sobě stále nemocniční pyžamo. No co, už je to asi úplně jedno. Holky mi podají moje zavazadlo. Jak se sakra dostali ke mně domů?!
„Ve jménu spravedlnosti si dávejte pozor na tašky. Zlodějové čekají všude." Prohlásí Mei.
,,Mei, máš na zádech housenku, která se tě snaží zabít," varuje jí Katsu. Až teď si všimnu, jak se Mei snaží nějaký člověk dobít do kapsy od mikiny.
„Nemám ráda hmyz. Sundej mi jí," poprosí hrdinka s výrazem mučedníka a prudce se otočí. Svou rukou vrazí zloději do nosu a ten spadne na zem.
„Je, omlouvám se. Jste v pořádku," začne zmatkovat Mei.
„Neomlouvej se, pán je určitě velice milý a odpustí ti, protože jinak by mohl čelit vážným problémům." Klekne si k němu Katsu.
„Že ano?" Usměje se. Je vážně děsivá. To musí doma hodiny stát před zrcadlem a zubit se na svůj odraz. Asi bych se klidila a doufala, že už Ktasu nikdy nepotkám, být v jeho kůži.
„A-a-no, jistě," zakoktá zděšeně muž v kabátu a uteče do davu.
„Co to u všech krtčích zadků bylo?" nakrčí nos Sumi. Začnu se smát a k tomu se přidají i Noriko a Ryuu. My si snad tenhle výlet ještě užijeme. Asi to nebyl tak zlý nápad jet s Katsu. Musím ještě vyřešit ubytování. Nebudu bydlet u Akashiho, někoho jako já by tam stejně nechtěl. Holky šikovný mi sbalili i peněženku!
„Já si asi jdu zamluvit hotel, protože dost pochybuju, že by Akashi souhlasil s dalšímy hosty. Kde se sejdeme?" zeptám se tónem, který spíše říká: řekni, že můžu bydlet u kapitána Rakuzanu a že mě nenecháte samotnou. Vlastně mám jen malé zkušenosti s tím, jak si objednat hotel. Ovšem to, že mi Katsu řekne pozitivní odpověď, je mizivá. Stejně jako že mi na hlavu spadne hlávka zelí.
„Nebude souhlasit. V žádném případě by nesouhlasil s dalšími hosty. Ale komu na tom sejde? Je to jen maniak s nůžkami. Navíc, ztratili by jste se." Poví klidně Katsu. Něco mi na té větě nesedlo. Jak jako maniak s nůžkami? No, snad to bylo jen přirovnání a ne popis. Nedokážu si představit, že by byl někdo větší cvok než ona.
„Kam zmizela Sumi?" změní téma Katsu.
„Chtěla si jít pro něco k jídlu, tak jsem jí dal peníze." Zahihňá se Ryuu.
„Koukněte, jak krásné zelí jsem sehnala!" Zakřičí nadšeně Sumi a rozběhne se k nám. No, stále lepší love story než Twillight. Sumi a hlávka zelí. Oh, právě zakopla. Sleduji hlávku zelí, jak letí přímo na mou hlavu. Ještě že jsem myslela na hlávku zelí a ne třeba na kovadlinu nebo bowlingovou kouli. Zelí mě porazí k zemi. To je už podruhé tento týden, co mám skoro otřes mozku.
„Promiň hlávko-chan, jsi v pořádku?" Opráší Sumi hlávku zelí. To si ze mě dělá velblouda? Ona po mě hodí tou zelenou věcí a ještě se omlouvá jí, ne mě. Kam ten svět spěje? Zvednu se a dojdu k malé modelce. Ukradnu jí její zelí a s chutí se do něj zakousnu. Co kousnu. Narvu si ho skoro celé do pusy. Sumi obklopí depresivní aura.
„Ve jménu spravedlnosti tu hlávku pusť, zlodějko zelí!" Usměje se Mei a skočí po mně. Vydám ze sebe zvuk, který připomíná pískací hračku pro psa a na poslední chvíli hodím hlávku zelí po Katsu. Poté se pod vahou Mei skácím k zemi.
„Pomoc..." Zasípu v naději na záchranu. Ta holka mi drtí tělo o beton. Katsu si zelí zvědavě prohlédne a ukousne si. Když se na ni Sumi začne sápat, hodí ho po Noriko. Ta jej s lehkostí chytí a dojí. Minutka ticha pro hlávku-chan.
„Moje hlávka-chan," Poví Sumi smutně. To máš za to, ty malý ďáble, že jsi po mě tu zeleninu hodila. Je zelí zelenina, že ano?
„Všichni na hromadu!" Zeřve najednou Ryuu. Ne. Ne. Ne a NE! Trenér skočí na Mei a já znovu vydám zasípání. Sumi také opustí depresivní nálada a skočí na Ryuua. Asi ze mě vymáčknou duši. Když ze mě vymáčknou duši, nebudu moct hrát. Katsu a Noriko se na sebe podívají a pak začnou odcházet. Nenechávejte mě tady!
Ahoj!
Tak, další část je na světě! Je trošku delší, takže mi trvalo o to déle jí přepsat. Snad se vám bude líbít. Jak se těšíte na to, až Aiko a spol dorazí k Akashimu? Jak dlouho tam vydrží v celku? A doopravdy jim tento výlet pomůže?
P.S: Děkuji za všechno :3
A nyní mě omluvte, jdu koukat na další díl Boku no hero academia 2 *zoufale čeká na překlad Kuroko no basket: Last game*
Vaše Bluepony_cz