O pár let později
„ Harry, nasadíš Andrewovi rukavice, prosím?",
„ Provedu!",
„ Lio, přestaň se kroutit. Už musíme jít!",
„ Aje já necu,"
„ Tati, já nechci rukavice!",
„ Andy, neser mě, pospícháme,",
„ Harry, mluv slušně a podrž Amelii, já mu ty rukavice nasadím,",
„ Já ale ty pitomý rukavice nechci,",
„ Pojď ke mně, princezno, táta si tě vezme k sobě,"
„ Andrew nemluv takhle před Liou!" vytrhnu svému sedmiletému synovi rukavice z rukou a zuřivě mu je nasadím. „ Tak a nech si je," podívám se na něj naposledy a znovu si převezmu malou Liu, abych jí také mohla obléknout.
Budu upřímná takhle jsem si přípravy na Andyho první vánoční besídku nepředstavovala. Ale, co jsem taky měla čekat. Se sedmiletým synem a roční dcerou mi mohlo být jasné, že i s Harrym se vyskytnou nějaké komplikace. Dvě děti jsou hold dvě velké starosti navíc.
„ Pojď, Andrew, už půjdeme do auta. Maminka se sestřičkou nás dojdou," Harry prohrábne kučery našeho syna a ještě před odchodem se na mě usměje.
„ Lio, drahoušku, prosím tě, nech mě zapnout ti tu bundičku," posadím malou na stoličku, která leží vedle vchodových dveří, a s použitím vší síly jí zapnu zimní bundu. Potom jí upravím čepici na hlavě a znovu si jí vezmu do náruče. Samozřejmě, že Lia protestuje mručením a občasným vykřikováním záporných slůvek jako ne, nechci a tak dále.
Postavím se s ní a naposledy zkontroluji situaci v domě. Všechna světla, kromě toho na chodbě, jsou zhasnutá, a tak zhasnu i to a vyjdu ze dveří, které posléze zamknu.
Jen co moje plíce ucítí mrazivý anglický vzduch, přitáhnu si mojí holčičku ještě blíže k sobě, aby nenachladla. Lie je rok a dva měsíce, už pomalu začíná chodit, a tak se snažím užívat si chvil, kdy mě ještě nežádá, abych jí na zem pustila.
K autu se snažím dostat co nejrychleji, jelikož už tak máme zpoždění. Na besídce máme být za čtvrt hodiny a bůh ví, jak dlouho nám cesta londýnskými ulicemi bude trvat. Tolik k mému zvládání rodinného života. S jedním dítětem ve školce to bylo jednoduché, ale jen co Andrew nastoupil do prvního ročníku na základní škole, Harry si musel udělat další dítě.
„ Klid, zlato, to stihneme," položí mi Harry ruku na stehno, jakmile si sednu na sedadlo vedle řidiče.
„ To doufám," vydechnu a pozoruji profil mého přítele, když vyjíždí z brány od našeho pozemku. „ Myslíš, že tam ostatní už budou?" touto otázkou narážím na Louise s Liamem, kterých děti na této besídce také vystupují.
„ Jak znám Louise a Danielle, tak tam dojedou stejně jako my dva, ne-li později," odpoví mi se soustředěným výrazem na večerní poloprázdné ulice. „ A Paynovci nakonec nedorazí. Jsou nemocní," na chvíli odvrátí zrak z vozovky a podívá se na mě.
„ Cože?" zapiští Andrew na zadním sedadle.
„ Prý všichni dostali chřipku," objasní nám to Harry.
„ A strejda Niall tam nebude?" znovu vykřikne Andrew.
„ Andrew, nekřič," upozorním ho.
„ Ještě před odjezdem jsem mu psal, ať dorazí, ale nevím, jestli nebude moc línej," zasměje se Harry.
„ Uvidíme," položím mu ruku na jeho, kterou má položenou na řadící páce. Stojíme na semaforu, takže to je bezpečné.
„ Těšíš se, Lio, až mě uslyšíš zpívat?" slyším Andyho, jak se šeptem ptá Lii. Podíváme se na sebe s Harrym a usmějeme se. Oba jsme rádi za vztah, který mezi sebou děti mají. Ale bůh ví, jak dlouho jim to vydrží.
Co se týče Andrewova zpěvu, tak musím přiznat, že se na to těším i já sama, jelikož tento talent zdědil rozhodně po Harrym. Samozřejmě, že až projde pubertou a jeho hlas zmutuje, tak se možná jeho schopnosti zpívat změní, ale prozatím je jeho zpěv dokonalý.
Překvapivě dojedeme ke škole včas, a jakmile Harry zaparkuje na školním parkovišti, požádám ho, aby šel s Liou obsadit nějaká místa v aule, zatímco já odvedu Andrewa do zákulisí. Harry mi vyhoví a vezme si malou k sobě.
„ Tak pojď, ty darebáku," popadnu Andrewa kolem ramen a kráčím s ním k zadnímu vchodu.
„ Mamí, nech toho," setřepe mojí ruku z jeho ramen a odstoupí krok ode mě.
„ Proč? Co se děje?" nechápu, proč mě od sebe odstrkuje.
„ Mám tady spolužáky. Ztrapňuješ mě," vysvětlí mi, přičemž protočí očima.
„ Jo aha, tak to promiň," zasměju se nad ním a odstoupím od něho ještě o krok dál, abych ho neztrapňovala. Netušila jsem, že to řeší už v sedmi letech.
„ Hej, Stylesovci, počkejte!" zaslechnu známý hlas, jak na nás volá, když už jsme skoro u vchodu do školy. Já i Andrew se zastavíme a ohlédneme se za sebe na běžícího Louise s Freddiem. „ Šup, Frede, zrychli, ať tam nejsme pozdě," slyším, jak Louis peskuje Freddieho, a musím se zasmát.
„ Louisi, Louisi, nech ho být aspoň teď, stačí, že ho peskuješ při fotbale," vyjedu na něj a dodám: „ Ahoj, Freddie," ten mě ale nevnímá a už se baví s Andrewem, se svým nejlepším kamarádem.
„ Emmo, zlato, hele nemluv mi do mojí výchovy a já nebudu mluvit do tvojí. I když: Měl bych tě upozornit, že nechávat roční dítě s Harrym samotné není moc moudrý," mrkne na mě a potom mě se slovy: „ Jen si dělám srandu," obejme.
„ To doufám, protože jinak bych ti vyčetla všechny tvoje chyby ve výchově. Například to jak si zapomněl vyzvednout Freddieho-"
„ A je to tu zase,"
„- a Andrewa po tréninku, když pršelo!" dopovím a znovu se musím zamračit při vzpomínce na jejich téměř hodinové čekání v dešti.
„ Kolikrát se mám ještě omlouvat?" povzdychne si Louis.
„ Tak už ho nech, teto. Víš, že táta je tak trochu..." začne svého otce ospravedlňovat Freddie, přičemž se zastaví po výhružném pohledu svého otce.
„ Já tě varuju, Frede! Nebuď drzej a radši už běžte, abyste to stihli a my mohli slyšet váš úžasný zpěv," vztyčí Louis ukazováček a pohlédne na svého syna výhružným pohledem.
„ Tak fajn," vydechnu a odvrátím od této komické scény pohled a kouknu na svého synáčka, který se vedle Freddieho směje. „ Zlato," oslovím ho. „ Hodně štěstí. Já i tatínek věříme, že to dáš," prohrábnu mu jeho kudrnatou čupřinu a skloním se k němu, abych ho políbila na čelo, ale on mě odstrčí.
„ Mami, co jsem říkal?!" vydechne tónem, který zní, jakoby se divil, jak někdo může být tak blbý jako já.
„ Fajn, už tě nechám," zvednu ruce do obraného gesta a popadnu Louise za rameno, čímž ho přeruším v jeho motivační řeči, kterou se snaží podpořit Freddieho. Přesněji mu vyhrožuje, že pokud to pokazí, nedostane k zítřejším Vánocům žádné dárky.
„ Emmo, má drahá nejlepší přítelkyně, platí to toho 27.?" zahákne do sebe naše lokty a otočí se na mě se šťastnými jiskřičkami v očích.
Vždy mě překvapovalo, jakým pozitivismem Louis vždy překypoval. Nikdy nepřestal kolem sebe rozdávat radost. Když mu před lety před Vánoci umřela máma, byl to on, díky kterému se jeho rodina z této ztráty vzpamatovala. Bez něj by byl můj život a život všech, co znám, o dost smutnější.
„ Louisi, drahý, počkej," zastavím ho, když si něco uvědomím. Já blbá. Jak je možné, že jsem si na to ihned nevzpomněla?
„ Hm?" pohlédne na mě s vědoucím pohledem.
„ Louisi, můj nejlepší kamaráde, partnere ve zločinu, komiku...ty moje trdlo. Přeju ti jen to nejlepší k tvým narozeninám. Doufám, že se v takto vysokém věku konečně poučíš a začneš být příkladným otcem svého syna a že si s Danielle pořídíte tucet malých Tomlinsonů. Dobře... už konec vtípků. Mám tě moc ráda, Louisi. Přeju ti hlavně zdraví a štěstí. Mám tě moc, moc ráda," políbím ho na obě líčka a potom mu ještě do ucha pošeptám: „ Dárky od nás dostaneš až 27."
„ Děkuju, Em," oplatí mi šeptem a pevně mě stiskne ve své náruči.
Když se od sebe odtáhneme, v očích mu zahlédnu odlesky slz. Jde vidět, že i dnes překypuje radostí, kterou (ostatně jako vždy) nakazil i mě, a tak mu s úsměvem odpovím na jeho předchozí otázku: „ Jasně, že platí,", abych ho ještě více nedojala, kdybych mu řekla, že nemá vůbec za co, že já jsem vděčná jemu prakticky za celý svůj současný život. Bez něj bych Harrryho znovu nepotkala.
„ 26. jste u Harryho rodiny?" nenápadně si otře oči, a pak se na mě znovu podívá.
„ Jo," vydechnu vyděšeně. Tato otázka mě přivede na úplně jiné myšlenky „ Bude tam lidí jak nasráno, i když..." zastavím se, když si uvědomím, že Louisova rodina je poměrně rozsáhlejší než ta naše. „ Je pravda, že já nemám, co říkat,"
„ No to teda nemáš, zlato. Od té doby, co do rodiny přibyli další dvojčata je to peklo," povzdychne si při vzpomínce na Lottieiny děti.
„ Ale nepovídej. Já se náhodou těším, až tvojí rodinu zase uvidím," bouchnu ho do ramene.
„ Vždyť já taky, jen..." ztiší svůj hlas. Je mi ihned jasné na co naráží. Ačkoliv to byl právě on, kdo po smrti jeho mámy všem dodával energii, sám se trápil. I když svojí rodinu miluje nadevše, prázdné místo, které zbylo po smrti jeho mámy, nikdo nezaplní. Kromě Danielle se svěřil už jen mně, a tak vím, jak se právě teď ve vánočním čase cítí.
„ Louisi," zastavím ho v cestě po školních chodbách a obejmu ho. To je vše, co nyní potřebuje. Mezi mnou a Louisem už delší dobu funguje tiché dorozumívání, takže vždy vycítíme, co ten druhý potřebuje.
„ Děkuju, Emmo, budu v pohodě, ale prostě...víš." zasměje se na ulehčení situace.
„ Vím," usměju se. „ Tak pojď, Tommo, ať neprošvihneme ani sekundu,"
Postavím se a začnu ještě více tleskat. Po tváři mi stéká jedna vroucí slza za druhou a já se nemohu přestat usmívat.
„ Emmo," zašeptá mi do ucha Harry stojící po mé levici. Otočím se k němu a vidím, že i on má v očích slzy. Lia, která spočívá v jeho náruči, se na naše dojetí nechápavě kouká.
„ Zlato," přitisknu se na volnou část jeho hrudi a nechám se jím políbit do vlasů.
„ Co jsme to zplodili za dokonalost, viď," zasměju se nad jeho slovy, přičemž pohled znovu stočím na pódium, kde se právě uklání náš syn. Je to neuvěřitelný pocit, cítit pýchu na své vlastní dítě. V momentech jako je tento, necítím pýchu jen za svého syna, ale i za mě s Harrym. Za to, že jsme dokázali vytvořit něco tak výjimečného.
„ Miluju tě, lásko," znovu slyším Harryho dojatý hlas v mých uších.
„ Já tebe taky, Harry. Já tě taky miluju," zvednu hlavu a zahledím se mu do tváře, abych viděla jeho oči plné lásky.
Po chvíli se od Harryho odtáhnu a pohlédnu na Louise, který sedí po mé pravici a v ruce svírá Daniellinu ruku. „ Tak co? Dostane dárky?" zeptám se ho.
Když se na mě otočí, v jeho radostných očích vidím to stejné, co jsem viděla v očích Harryho: pýchu nad svým dítětem. „ To víš, že jo, Em," přikývne a mně se zdá, že mu z očí ukápla slza. Usměji se a slíbím si, že si tuto Louisovu stránku nechám pro sebe, stejně tak jako chvíli, kterou jsme spolu sdíleli po cestě do školy.
„ Koukám, že nás tohle všechny trochu moc dojalo," otočím se znovu za Harryho hlasem a souhlasně přikývnu.
„ Ach ty naše děti," a znovu se mu zachumlám do náruče.
Čekáme na Andrewa a Freddieho před zadním vstupem do školy, a když se kluci konečně objeví, Harry okamžitě rozevře svojí náruč a nechá Andyho, aby mu do ní vběhnul: „ Synu!"
„ Tati!"
„ Jsem na tebe pyšný, Andy. Jsi jednoznačně nejlepší zpěvák z celé školy," prohrábne mu čupřinu. Svá slova řekne trochu tišeji, aby je neslyšel Louis, jelikož by se spolu začali znovu hádat.
Vždy se přou o to, který syn zpívá lépe. Já osobně si myslím, že oba jsou perfektní zpěváci, mají to v genech, ale pro svoje ego vždy tvrdím, že nejlepším zpěvákem je Andrew.
„ Po kom asi, lásko," přistoupím k nim a pohladím Harryho po zádech při narážce na jeho nepřekonatelný talent.
„ Mamí," přesune se Andrew ke mně a obejme mě tak silně, až mám problém s udržením Amelie, a tak jí radši položím na zem, kde jí přidržuji svojí levou rukou.
„ Byl jsi perfektní," políbím ho do vlasů a z očí mi přitom ukápne další slza.
„ Tak a teď si všichni zasloužíme pořádnou večeři. Co myslíte, děcka?" přeruší náš dojemný moment Louis se svojí energicky podanou otázkou.
„ Jooo," zakřičí Andrew s Freddiem současně.
„ Naše hvězdy rozhodli, tak musíme," zapojí se Danielle.
„ Uhm... vy si klidně běžte, ale já s Liou už pojedeme domů. Bude už osm hodin a dneska odpoledne nespala. Už je unavená," pohladím malou po červené tvářičce.
Všichni začnou protestovat, ale Harry z mého pohledu vyčte, že se nenechám přemluvit, a tak nakonec souhlasí.
„ Tak já pojedu se strejdou a ty se k nám pak přidáš, tati," navrhne Andrew.
„ To zní dobře," přikývne Harry.
Já předám Liu Harrymu a rozloučím se s Louisem, Danielle a Freddiem, kterým popřeju krásné svátky. Louisovi znovu popřeju a slíbím mu, že 27. pořádně oslavíme jeho narozeniny.
„ Mám ti něco dovést?" zeptá se mě Harry, když za ním přijdu do auta.
„ Můžeš," pousměji se a dodám: „ Nechám se překvapit. Jako vždy," při posledním slově ho políbím na jeho čerstvě oholenou tvář. Vždycky se mě ptá, co mi má dovést a já se jím vždy chci nechat překvapit, jelikož mi pokaždé doveze to nejlepší jídlo.
„ Emmo," vydechne.
„ Ano?" odtáhnu se od něj, ale jen na pár centimetrů, abych mu stále byla co nejblíže.
„ Co jsem udělal, že si zasloužím tohle?" upřeně se mi zahledí do očí.
„ Děje se něco? Co bys měl udělat?" nechápu, kam svými slovy míří. Nepochopila jsem jeho zasněný výraz v očích.
„ Jo, děje," s něhou uchopí mojí tvář do svých rukou. „ Mám ten nejdokonalejší život, jaký si mohu přát. Mám dvě překrásné děti a perfektní přítelkyni," z jeho očí čiší láska a něha.
„ Harry," zašeptám do ticha v autě. „ Lásko. Na tuhle otázku se ptám já sama sebe každičký den," přivřu oči a políbím ho na jeho hebká ústa. „ Jsem nejšťastnější na světě," odtáhnu se od něj jen na maličký moment, a pak polibek znovu prohloubím.
„ Aaaaaaaaa," přeruší náš romantický moment brek ozývající se ze zadní sedačky.
„ No joo, zlatíčko, ty pojď taky ke mně. Tebe máme taky moc rádi," natáhne se Harry dozadu pro Liu, kterou jedním pohybem odepne z autosedačky a vloží ji mezi nás.
„ Ty naše malá princezno," políbím jí hlavičku schovanou v čepičce a poté svůj pohled znovu přesunu na Harryho, který na mě také zhlíží.
„ Budu se snažit být co nejrychleji doma,"
„ Nemusíš, zlato. Já stejně ještě musím zavolat Willovi a Deanovi a popřát jim hezký Vánoce," odvětím mu s úsměvem.
„ Tak jo," znovu mě políbí.
„ I když, možná byste mohli trochu pospíchat. Aby Andrew stihl přichystat sušenky pro Santu," vzpomenu si najednou.
„ No jo vlastně," zasměje se a položí Liu znovu do její autosedačky, kde během cesty domů usne.
„ Vstávejte, vstávejte, vstávejte! Jsou tu dárky!" probudí mě hlasité hulákání Andrewa.
„ Už je to tady," přikryje si hlavu polštářem Harry. Já se rozespale přetočím na druhý bok, kde už se stihla probudit Lia a okamžitě začala plakat, jako vždy, když se neprobudí sama od sebe.
„ Shh, princezno, neplač," pohladím jí po maličké hlavičce pokryté krátkými světlými vlásky.
„ Tati, honem, vylez z postele!" znovu zaječí Andrew, přičemž Harry vystrčí hlavu zpod polštáře a podívá se na mě přes Amelii. Amelie často spí mezi mnou a Harrym, i když už má vlastní postýlku. Nějak se jí i nám líbí, když je mezi námi.
„ Počkej chvíli, Andy," lehne si Harry na záda a začne se vleže protahovat. Nedivím se, že se mu nechce vstávat. Ani mně se nechce, jelikož jsme vstávali už v pět hodin ráno, abychom připravili dárky (Andrew ještě netuší, že Santa neexistuje). Navíc nás párkrát vzbudila Lia. Většinu nocí už prospí celé, ale dnešní mezi ně nepatřila.
„ Už jdeme, zlato," posadím se a Liu, která se už začala chichotat, si vezmu do náruče. „ Snědl Santa všechny sušenky, které jsi mu přichystal?" ptám se Andrewa, zatímco si obouvám pantofle.
„ Jo!" vykřikne radostně. „ Není tam ani jedna a sklenice je taky prázdná!" dodá se širokým úsměvem. Ačkoliv je v Británii tradice dávat Santovi sherry nebo pivo, rozhodli jsme se s Harrym, že v rámci správné výchovy budeme pokračovat v americké tradici, kterou jsem Andrewa učila první léta jeho života.
„ Tak to jsem ráda!" odpovím mu s radostí. Nechápu, že ho Harry nechal prosadit si, aby Santovi přichystal deset sušenek. Pak jsme to v noci museli všechno sníst a já mám dojem, že mi praskne břicho.
Andrew znovu nadšeně vyběhne z pokoje, když vidí, že i Harry vypadá vzbuzeně. Zaslechnu už jen, jak sbíhá schody do přízemí.
„ Lásko, pojď, ať dohlédneš, že si žádné dárky neotevře, dokud nepřipravím kakao," natáhnu ruku k Harrymu, abych ho vytáhla z postele.
„ Tak jooo," zamručí, znovu se v posteli protáhne a pak se nakloní k mé natažené ruce, kterou políbí.
Pousměju se nad ním a řeknu: „ Tak pojď, ty můj Romeo,", přičemž ho pohladím po tváři. Harry zvedne svojí hlavu, s úsměvem se mi zahledí do tváře a konečně vyleze z postele.
Má na sobě pouze boxerky, a tak si na nohy natáhne šedé volné tepláky a přes hlavu si přetáhne obyčejné bílé tričko.
„ Harry," zaúpím.
„ Ani na to nemysli, zlato,"
„ Prosím, prosím,"
„ Víš, že tě miluju, ale to si na sebe odmítám vzít,"
„ Jen dneska ráno. Jsou Vánoce! Prosím, udělej to pro mě."
Harry si poraženě povzdychne a svěsí ramena. „ Tak to sem dej," Podám mu Liu a nadšeně zatleskám, pak se otočím na patě a vejdu do šatny, kde po pár sekundách najdu Harryho vánoční svetr. Nechápu, proč ho nechce nosit. Je to typický červený svetr se vzory sobů, vloček a dalších vánočních symbolů. Nepatří mezi nejhorší a já jsem mu ho prostě musela koupit, protože Vánoce miluju.
Vrátím se zpět do ložnice, kde najdu Harryho, jak si s Liou, která je oblečená ve svém vánočním pyžámku (stejně jako já) hraje. Když mě uvidí, postaví Liu na zem, která se ihned začne pomalu procházet. Harry ke mně přejde a vezme mi z ruky svůj vánoční svetr. Naposledy se na mě zakaboní, než si ho natáhne přes hlavu, a já se na něj vítězně usměju. Aspoň, že tak. Všichni z naší rodiny kromě Harryho mají vánoční pyžamo. Jsem ráda, že se mi ho podařilo přesvědčit aspoň ke svetru.
„ Mami! Tati!" znovu zaslechnu Andrewa, který na nás křičí z přízemí. Popadnu Liu za její malou ručičku a pomalu s ní jdu dolů za Andrewem. Podle zvuků tipuji, že Harry jde za námi. Po cestě se podívám do zrcadla a zjistím, že moje copánky, které mi před spaním upletl Harry, stále vypadají dobře.
Vlasy mám dlouhé po lopatky a přemýšlím, že se znovu nechám ostříhat, ale Harry, který si už přes čtyři roky udržuje krátké vlasy (dodržel svůj slib a nechal se ostříhat hned další den po tom, co mě ukázal klukům), nechce, abych se ostříhala. Baví ho totiž si s mými vlasy hrát. Jak už jsem zmínila výše: plete mi copánky, ale nejvíce ho baví si s nimi prostě hrát, když vedle něj ležím.
„ Běž za bráškou, zlatíčko," pustím Liinu malinkou ručičku a nechám Harryho, aby ty dva hlídal, zatímco jdu udělat kakao a připravit sušenky.
„ Dělej mami!"
„ Nebuď drzý, Andrew! Santa by ty dárky ještě klidně mohl odnést," slyším, jak Harry Andyho pokárá, a musím se zasmát. Vždycky se musím smát, když je Harry na Andrewa nebo Liu přísný, protože je vždycky tak neupřímný. Jde vidět, jak mu to je proti srsti. Neumí na ně být zlý. To je jeho slabost, když někoho miluje.
O pár minut se vrátím zpět do obýváku i se třemi vánočními hrnky horkého kakaa a jedním malinkatým sobím hrníčkem pro Liu. V krbu už hoří dřevo a v televizi běží Grinch. Jako vždycky. Vánoce jsou v naší rodině, v rodině Stylesů, strašně stereotypní.
„ Děkujeme, lásko," políbí mě Harry na tvář, když se posadím vedle něj. Zmáčknu mu ruku, kterou si ihned položil na mé stehno, a pohled přesunu na Andrewa, který se snaží zjistit, jaké dárky jsou jeho, a na Liu, která okolo něj pochoduje a vždy, když začne ztrácet rovnováhu, se o něj zachytí.
„ Princezno, pojď k tatínkovi, ať nám tvůj bráška může podat dárky," natáhne Harry svojí volnou ruku k Amelii, která k němu okamžitě přijde.
„ Už můžu?" otočí se k nám natěšeně Andrew a já mu na odpověď pouze přikývnu.
Pak ale dodám: „ Rozdej ale dárky nám všem,"
Andrew se začne přehrabovat kupou dárků a postupně je nám rozdává. Pozoruji nadšení v jeho očích a sama jsem šťastná. Stejně jako Harry a malá Lia, která už začala chaoticky trhat mašle a balicí papír ze svých dárků.
Jako malá jsem Vánoce milovala, ale po smrti mých rodičů jsem dlouhá léta nemohla přijít na způsob, jak si tyto rodinné svátky užívat. Až po příchodu Andrewa na svět jsem znovu objevila to pravé kouzlo Vánoc.
Právě proto mě naplňuje dětinská radost, když rozbaluji své dárky. Je mi jasné, že Harry se mezi námi cítí jako jediný dospělý. Ale vadí mu to? Jsem si jistá, že ne. Podle výrazu v jeho tváři a jiskřiček radosti v jeho očích vím, jak šťastný právě teď je. Všichni jsou šťastní, a tak jsem šťastná i já.
„ Lásko?" osloví mě Harry, když mi Andrew do ruky vloží malý, zlatý balíček obvázaný červenou mašlí.
„ Ano?" podívám se na něj a na mé tváři se ještě více rozšíří úsměv.
„ Miluju tě," nakloní se přes Liu, aby mě mohl políbit.
„ Já tebe taky," oplatím mu polibek. Jsem ráda za to, jak moc často si tyto slova opakujeme. Znamená to pro mne i pro Harryho mnoho.
„ Aaaaaa. Já věděl, že mi to Santa přinese!" začne křičet Andrew. Právě rozbalil velkou krabici, ve které se nachází autodráha.
Já s Harrym se od sebe odtáhneme, přičemž se na mě Harry vítězně usměje. Za jeho vítězným úsměvem stojí moje pochyby a Harryho přesvědčení, že se Andrewovi autodráha bude líbit. Několikrát jsem mu říkala, že z toho nebude tak nadšený. Samozřejmě, že měl Harry jako vždy pravdu.
Kromě jeho vítězného úsměvu se mi ale Harry jinak nevysměje a pouze mě pobídne, abych otevřela krabičku, která mi už chvíli leží v ruce. Opatrně rozvážu mašli a poté roztrhnu zlatý balicí papír. Za balicím papírem se skrývá další červená krabička nápadně podobná krabičkám z klenotnictví. Samozřejmě, že je to krabička z klenotnictví. Před tím, než otevřu krabičku, pohlédnu na Harryho a zmateně se usměju.
Abyste chápali: už jsme svoji. Právě proto se bojím, co v té krabičce je, když už to nemůže být snubní prsten. Harry ví, že moc nenosím šperky. Pouze zlaté náušnice ve tvaru písmene H (Harry mi je dal k mým 22 narozeninám), zlatý řetízek na nohu po mé mámě a diamantový (samozřejmě, diamanty si nemohl odpustit) svatební prsten. Dobře... není to málo, ale mě to bohatě stačí.
Pomalu roztřesenými prsty otevřu červenou krabičku, a to, co v ní najdu, mě velmi příjemně překvapí. Najdu v ní zlatý řetízek s přívěskem srdce. Malé a jednoduché, ale přitom naprosto geniální. Srdíčko je sotva větší jak můj nehet na malíčku a to mi dokazuje, jak moc mě Harry poslouchá a miluje. Ví, že mám ráda nenápadné šperky a tento řetízek je ta nejméně nápadná věc, co jsem kdy viděla.
„ Lásko," vzhlédnu k němu.
„ Líbí?" zeptá se a v jeho očích mu hrají pochybnosti.
„ Jestli se mi to líbí?" zeptám se překvapena nad faktem, že o výběru dárku opravdu pochybuje.
„ Harry," uchopím jeho tvář do svých rukou a opatrně, abych neublížila Lie, se nakloním k jeho uchu a zašeptám: „ Je to perfektní dárek. Mockrát ti děkuju," políbím ho na rty. Pak se odtáhnu a požádám ho, aby mi řetízek zapnul kolem krku.
Když se jeho rozehřáté prsty dotknou mé kůže, objeví se mi na ní okamžitě husí kůže, jakoby se mě Harry dotkl poprvé a já po dlouhých letech platonické lásky ucítila dotyk milované osoby.
Je neuvěřitelné, v jakém stádiu se naše láska stále nachází. Každý den Harryho miluji víc a víc. Večer usínám s pocitem naprosté spokojenosti a ráno se probouzím ještě šťastnější. Harry a naše děti mě naplňují.
Poté, co mi náhrdelník zapne, mě Harry políbí na zátylku a mně po zádech přejede mráz.
Vidíte, o čem mluvím?
Vzpomenu si na naší konverzaci o našem chování předtím, než jsem Harryho opustila. Na to, jak jsme se snažili být perfektní. Očividně jsme ani jeden nechápal, co přesně znamená slovo dokonalost.
Neočekávám, že ty, co teď čteš tyto slova, pochopíš, proč si myslím, že můj život je dokonalý. Vždyť já sama jsem to pochopila až nedávno.
Uvědomuji se, že máme problémy. Já a Harry se hádáme, Amelie začíná být rozmazlená a Andrew není zrovna nejvzornější dít. A to jsou ty nejmenší problémy. Ale i přesto, přese vše, co jsem v životě ztratila si myslím, že je můj život v tomto stádiu dokonalý.
Mám šťastné manželství a dvě děti. To by mi samo o sobě stačilo ke štěstí. Ale díky našemu zdraví, penězům a střeše nad hlavou si myslím, že mám dokonalý život. To je moje definice dokonalosti...
THE END
---
Nečekala jsem, že pro mě bude tak obtížné napsat slovo Epilog do názvu této kapitoly. V průběhu psaní Perfection jsem se strašně změnila a stejně tak se změnily i moje názory. Postupem času se mi tento příběh znelíbil a nutila jsem se do psaní, ale po 30. kapitole mi znovu začal přirůstat k srdci, protože jsem cítila, že teprve teď je příběh o tom, o čem jsem ho od začátku chtěla mít. O změně člověka k lepšímu.
Vím, že občas byly obrovské mezery mezi přidáním jednotlivých kapitol (nebudu ani začínat o tom, jak jsem příběh chtěla mít dokončený už na konci roku 2016...asi jste si všimli, že tahle kapitola měla/má být vánoční speciál...ups, jsem trochu opožděná), ale doufám, že mě Vy, co jste došli až sem chápete a máte mě i přes mé nedostatky rádi.
S Perfection jsem spokojená, ačkoliv některé kapitoly nebyly nejlepší. S Emmou, Harrym a dalšími postavami se loučím strašně nerada, ale už to udělat musím. Slíbila jsem si, že tento příběh nebude dlouhý (neočekávala jsem, že 40 kapitol mi zabere přes dva roky), a tak to dodržuji.
Takžeee... co se mnou bude dál, možná se ptáte. Jestli máte rádi mojí tvorbu, tak se určitě můžete těšit na další příběh, který mám už docela dost rozpracovaný. Příběh bude tentokrát s Louisem. Možná Vás nepřekvapí, že ho mám z kluků nejradši. Ačkoliv mi psaní milostných scén s Harrym bylo příjemné, nemohla jsem se ubránit pocitu, že s Louisem bych je psala přirozeněji. Navíc jsem to už několikrát říkala v poznámkách autora při minulých kapitolách.
Nevím, kdy příběh začnu přidávat. Mám napsaných pár kapitol a přemýšlím, že bych přidala prolog, už jen proto, abyste věděli, kde hledat informace. Uvidím...
Ještě předtím, než tuto kapitolu zveřejním, chci vyjádřit svůj smutek nad smrtí Louisovi mamky. Rest in peace Johannah ♥
Jo a by the way: Já věřím, že se 1D dají znovu dohromady a vyrazí na tour a objeví se i v Čr (a na Slovensku), abych je mohla vidět na živo. Nevím, jestli to bude letos nebo až příští rok, každopádně věřím, že se to stane!! (ale nevěřím v návrat Zayna...)
Chci Vám poděkovat za všechnu Vaši podporu. Za všechny votes a komentáře, které jste mi zde zanechali. I každé přečtení mi dodávalo energii k psaní. Mám Vás moc ráda a velmi si vážím Vaší podpory ♥
-BethKab-