2 630 slov
31.12. 1977
Je to již rok a něco od doby, kdy jsme se dali s Náměsíčníkem oficiálně dohromady. A řeknu vám jedno. Je to nádhera. Když vím, že na mě každého dne čeká on, hned se mi lépe vstává. Jako třeba teď...
Po uklidňující ranní sprše směřuji mé kroky do společenky. Sejdu schody a naskytne se mi důvěrně známý pohled na kouzelnou místnost hrající červenými a zlatými kolejními barvami. Působí tak majestátně a vznešeně jako sám lev, kterého s hrdostí nosíme na našem znaku.
Chrabří a odvážní.
Jo, to jsme celí my. Obzvláště pak na Silvestra, kdy se chrabře a odvážně plížíme ke Třem košťatům, abychom zde nakoupili ten nejlepší kouzelnický alkohol, jaký můžete v Prasinkách koupit.
Právě k tomu se totiž za okamžik chystáme. Jsem dochvilná jako vždy, takže na mě kluci už deset minut čekají.
Všichni mají dobrou náladu a hravé párty úsměvy. A jelikož se nemohou dočkat našeho malého výletu, nevydrželi ani sedět na pohovce. Postávají u rámu obrazu, který vede ven.
,,Rychlonožko! No konečně," vyhrkne James hned, jak si mě všimne.
,,Jako bys nikdy nepřišel nikam pozdě," zamumlám.
,,My jen byli nervní z Náměsíčníka," obhájí je Tichošlápek.
,,Jo," přitaká jeho brýlatý kamarád. ,,Celou dobu si brouká zamilované písničky, je to fakt nechutný," ohrne nos. To je roztomilé.
,,Héj, to není pravda!" osočí se jmenovaný a uraženě založí ruce na prsou.
,,Ale mně by to nevadilo," přistoupím k němu a políbím ho na líčko. Spokojeně se zaculí a políbí tentokrát on mě ale na rty. Zalechtá mě v břiše radostí a láskou. Miluji ho.
Na režim chození jsme s Remem přepli úplně bez problémů. Chováme se k sobě jako dřív. Mluvíme spolu jako dřív a já po něm stále pokukuji jako dřív. Rozdíl je jen v tom, že nyní pokukuje i on po mně a láskyplné doteky, dříve nezvyklé, se nyní staly naší denní rutinou.
,,Jdeme?" zeptá se raději Peter, jemuž naše cukrování zřejmě není po chuti.
,,Jdeme," nacvičeným pohybem chytnu svého přítele za ruku a propletu si s ním prsty.
* * * * * *
Nakupování ani nestojí za zmínku. Bylo stejné jako vždy. Do hradu jsme se vrátili s opravdu malým baťůžkem, do kterého jsme s malou pomocí od hůlky nacpali snad milion různých alkoholických nápojů.
Dnešní večer bude vážně bomba. Nebelvírští se celý týden nebaví o nič jiném. Vstup je vždy povolen studentům od čtvrtého ročníku výš. Pro ty nejmladší zůstanou pobertovské párty pouze legendou. Jsme tu totiž naposledy.
Poslední dobou nad tím stále přemýšlím. Tento hrad je naším domovem sedm dlouhých let a my ho teď máme opustit? Je to nespravedlivé. Nikdy už neuvidím tak úžasné a kouzelné místo jako jsou Bradavice.
Doufám, že po skončení školy se budeme s přáteli i nadále vídat, protože... Co bych si počala bez Pobertů? A bez Lily, Nath a Charlotte?!
,,Já se tak strašně těším!" zvolá Tichošlápek a po cestě do věže poskakuje.
,,Já taky, bude to párty století," rozplývá se James.
,,To říkáte vždycky," prohodí Peter, čímž si od střapatého kamaráda vyslouží dlouhý vyčítavý pohled.
,,Pobertové vždycky zařídí párty století."
,,Já se teda taky těším," přizná Remus, pustí mou ruku a chytne mě kolem ramen. Obejmu ho kolem pasu, sladíme náš krok a vzájemně cítíme každičký pohyb toho druhého. Nejlepší způsob chůze.
,,Doufám, že si tam na mě najdeš čas," zašeptá mi do ucha, až se zachvěji. Nechápu, kdy se z něj stal takový romantik. Ale nestěžuju si.
,,Na tebe vždycky," zašeptám mu zpět. Na něj vždycky....
* * * * * *
,,Holky, co si berete na sebe?" zeptá se hlasem plným zoufalství Nath, když vstoupím do dveří, a upřeně pozoruje svůj odraz v zrcadle.
,,Oblečení," odpovím vesele, a zabouchnu za sebou.
,,Ale jaké?"
,,Co to pořád řešíš Nathalie? Tichošlápka už máš v hrsti."
,,Já vím, ale stejně se mu chci líbit." Teoreticky ji chápu. Nejspíš si dám při výběru oblečení také záležet.
,,Nepřijde vám, že pořád řešíme jen oblečení?" vzhlédne Lily od nějaké tlusté bichle.
,,Řešíme, co je potřeba," řekne prostě blondýnka a urovná si vlasy na ramenou. Lily jen protočí oči a zadívá se opět do knížky.
Lily.
V červnu jsem se konečně odhodlala jí říct o Snapeových pletkách s černou magíí. Trošku se spolu pohádali. A po tom, co se stalo po zkouškách... Od té doby, co ji Severus nazval mudlovskou šmejdkou, s ním neprohodila jediné slovo. Omluvy svého bývalého kamaráda přehlížela.
Nechápu, proč to udělal. Jasně. James, Sirius a ocásek Peter ho samozřejmě opět provokovali. Já jsem se rozhodla upustit od všech žertíků na něj se slovy, že je to fajn kluk. Remus mě podpořil a onoho žertíku se také nezúčastnil. Když se Snapea Lily zastala, z nějakého důvodu jí řekl velmi škaredou větu, ze které všichni slyšeli jen tyto dvě slova. Mudlovská šmejdka. Mudlovská šmejdka, mudlovská šmejdka....... Vsadím se, že Lily na to nikdy nezapomene.
Takže rusovláska nám ve výběru oblečení nápomocná nebude. No nic. Dáme se do toho, ať jsme na večer připravené.
Ve skutečnosti nám náš malý módní salón netrval déle než půl hodiny. S přehledem jsme stihli oběd i s odpočinkem. Volný čas jsme věnovali učení na OVCE. Ano, možná se budete divit, ale i já se občas dokážu podívat do knížky.
Na okno našeho pokoje zaťuká sova.
,,Ahoj, Stello," vpustím si dovnitř a rychle zavřu okno, abych nás uchránila před mrazivým vzduchem.
Bezva. Asi jsem si právě našla vhodný druh prokrastinace.
Milá Rychlonožko,
jen jsem Ti chtěl říct, že se moc těším na večer a že se už nemůžu dočkat.
Remus
To jsem ráda, že to cítíme stejně. A výzdobu už máte hotovou?
Máme, ale jestli chceš, můžeš dojít.
Už běžím, u nás se šprtá...
Rychle holkám oznámím, že mám ještě nějakou práci a vyběhnu z toho knížkového pekla. Zabočím ke schodům do chlapeckých ložnic a známou cestou přijdu až ke dveřím, na kterých je vyryto varování, že do tohoto pokoje můžete vstoupit pouze na vlastní nebezpečí a také, že se vám pod nohy mohou připlést bomby hnojůvky.
Reálně jsou v tomto pokoji nebezpečné možná tak prdy Petera Petigrewa. A ty jsou horší než bomby hnojůvky. Věřte mi.
Bez klepání vejdu. Myslím, že jsem jediný člověk na hradě, který je obyvatelem dvou pokojů zároveň. Poberti mě hlasitě přivítají. Automaticky si sednu k Náměsíčníkovi na postel.
,,Ta vaše tradice s posíláním dopisů je sice vážně roztomilá," řekne James se sebezapřením, ,,ale kvůli vám a těm vašim opeřencům, mám zaneřáděnou postel." Vstane a vyklepe peří z přikrývky.
,,Zajímavé, že u nás v pokoji je pořádek." Nebo si alespoň holky zatím nestěžovali. James na odpověď jen zamručí.
,,Kdy to tedy hodláme spustit?" zeptám se a nechám se zezadu obejmout od Rema. Položí si bradu na mé pravé rameno.
,,Za hodinu."
,,Za hodinu? A co budeme do té doby dělat?"
,,Nevím... Filch?"
* * * * * *
Poté, co jsme zmrazili školníka a obarvili mu vlasy i Norrisku na růžovo, jsme se šli konečně připravit na silvestrovskou párty.
Já a Nath na sebe pouze hodíme hadříky, které jsme si předem připravily (nutno podotknout, že riflové kraťasy a tričko s nápisem Pobertův tým, které jsem vyfasovala od Tichošlápka, mi vážně seknou).
Blondýnka má kraťasy růžové jako Filchova hlava a k nim černý top s velkým výstřihem. Prý to tak má Sirius rád nebo co...... Její slova, ne moje.
,,Lily, jdeš taky?" otočí se na ni Nath, když jsme úplně připravené.
,,Ne, musím se učit," ponoří nos do zápisků z přeměňování. Že by se zrovna Lily potřebovala učit.... To bychom byli nespíš v nějakém alternativním světě.
,,Kdyby ses nakonec rozhodla, budeme tě čekat," usměji se a předběhnu tím Nath, která se už nadechuje k přesvědčování. Zrzka jen přikývne a my se natěšeně vrháme vstříc silvestrovskému večírku.
Nebelvírská společenská místnost je narvaná k prasknutí. Hluk, horko a barevná blikající světělka- toť popis naší společenky. Samozřejmě jsme neopomněli použít na zdi tlumící kouzlo, protože si živě dokáži představit, co by se stalo, kdyby sem vtrhla třeba taková McGonagallová.
,,Nath," oslovím kamarádku. Při vyslovení jejího jména s sebou prudce škubne.
,,Jo?"
,,Jestli si ještě víc potáhneš ten výstřih dolů, neupoutáš tím jen pozornost Tichošlápka ale i všech přítomných."
,,Je to tak hrozný?" kriticky se zadívá dolů na prsa.
,,Ne, jen jsem tě varovala předem," zasměji se. Pak mi někdo zakryje oči dlaněmi.
,,Náměsíčníku?"
,,Jaks mě poznala?" vyhrkne dotčeně a uvolní mi výhled.
,,Kdo jiný voní po čokoládě a je ten nejromantičtější kluk na světě?" zalichotím mu.
,,No přece já," odpoví Sirius, který se zjeví od nikud a na pozdrav políbí Nath. ,,Až na tu čokoládu." Pobaveně zavrtím hlavou a zamávám posledním dvěma Pobertům.
,,Kde je Evansová?" James propátrává každé zákoutí místnosti.
,,Říkala, že se musí učit."
,,Ona? Tak to teda ne, strávím s ní večer, ať chce, nebo ne." Otočí se na podpatku a vyběhne schody k chlapeckým ložnicím. Pak už jen vidíme barevnou šmouhu, to jak Dvanácterák letí na koštěti k dívčím ložnicím.
,,Třeba ji odtud dostane," řekne jako vždy optimistická blondýnka.
,,Třeba jo. Ale my si pojďme užít párty!" zahalekám a rozeběhnu se k provizorně sestavenému baru, který představuje dřevěný stůl a jeden podplacený nebelvírský student.
,,Co si dáte?" zeptá se s úsměvem mě a mých přátel.
,,To nejlepší, co máš," mrknu na něj.
,,Takže jedenkrát Ledově ohnivou jahodovou whiskey?" To zní zajímavě... Proč nezkusit něco nového, že?
,,Ano, prosím."
,,Dvakrát," přidá se Remus akčně.
,,Třikrát," vyhrkne i Nath.
,,Čtyřikrát," nezaostává Tichošlápek. Barman nacvičenými pohyby naleje do průhledné skleničky mudlovské brandy a hodí do něj pár jahod a pár kostek ledu. Na závěr vezme hůlku a vyčaruje nahoře rudé plamínky.
Přiťukneme si a vyklopíme to do sebe. Nath a Náměsíčník se okamžitě neprofesionálně rozkuckají a přiloží si ruce k hrdlu. My s Tichošlápkem je jen se smíchem pozorujeme.
,,Nebojte, dneska vás doženeme," vykašle ze sebe blondýnka. To určitě.
,,Reme, klid, nemusíme se opít, abychom se dobře bavili," poplácám svého kluka po zádech.
,,S tím naprosto souhlasím," vydechne těžce. Najednou si mě však hladově přitáhne k sobě a dlouze políbí.
,,Lidi," zamumlá vzdáleně Tichošlápek, ale ignorujeme ho. ,,Tak my vás nebudeme rušit." Mávnutím jej odeženu a užívám si náš hluboký polibek. Pod jeho doteky úplně roztávám. Podlamují se mi kolena. Ještě, že mě Remus tak pevně drží. Co drží... úplně mě drtí v obětí.
Nevím, jak to dělá, ale každá pusa, každý náš dotek, je něčím originální a jiný než ten předchozí. Nyní tomu není jinak. Takhle dravě a s takovým hladem mě ještě nikdy nelíbal.
Chce mě. A já chci zase jeho.
Odpojím se a prudce vydýchávám.
,,Lásko, měli bychom jít nahoru," navrhnu. Remus možná maličko znejistí, ale nic není tak silné jako touha. Přikývne s tím jeho sexy výrazem, kdy poznáte, že to, co nastane rozhodně nebude sranda. Je nebezpečně nažhavený.
Chytne mě za ruku a táhne do schodů. Ochotně běžím za ním. Práskne dveřmi do pokoje Pobertů.
,,Colloportus," zamumlá a odhodí hůlku na zem vedle postele. Opět se na sebe vrhneme. Je šílené, co s člověkem dokáže udělat láska. Remus mě svalí na postel a klekne si vedle mě. Přitáhnu ho co nejblíže k sobě. Líbá mě na všechna odhalená místa. Ze rtů se přesune na má ramena, paži dlaň a zpět, přes šíji až k druhé ruce. Hladím ho po zádech a zajíždím mu rukou do vlasů. Když už se jeho rty setkají s každým místem, kde je kůže odhalená, spěšně mi sundá tričko a odhodí ho, kdo ví kam...
Rty se mu opět dají do pohybu. Vypadá tak zkušeně, a přece vím, že je to pro něj poprvé. Stejně jako pro mě. Neřídíme se žádnými pravidly ani radami zkušených. Jen děláme, co cítíme.
Přes hlavu přetáhnu i jeho tričko. Je překrásný. Jizvy od Šedohřbeta mu tajemně zdobí celou hruď podobně jako tvář. Svalů má tak akorát. Ani ne moc ani ne málo. Dokonalý. Dokonalý pro mě.
Brzy letí do neznáma i naše kalhoty a spodní prádlo. Jsme teď před sebou prvně úplně nazí. Jsme si blízko a naše těla hoří nedočkavostí.
,,Maio, miluju tě," řekne měkce
,,I já miluji tebe, Remusi."
A tak jsme se poprvé spojili doufaje, že nás nic nerozdělí.
Já a on.
My dva...
Spolu...
* * * * * *
Mezitím
Již přes hodinu se šprtám principy přeměňovacích kouzel. Ano, vím, že jsem s nimi měla jít na tu párty, ale něco mě od nich drží dál.
Když mě člověk, kterého jsem považovala za nejlepšího přítele, zradil, hodně mě to vzalo. A následky si nesu až do teď. Ani sedm dlouhých měsíců nedokázalo můj zármutek zmenšit. A i když se holky vážně snaží, ještě se jim nepovedlo mi zvednout náladu.
,,Haló?!" ozve se z poza dveří chlapecký hlas.
,,Kdo je tam?"
,,Někdo, koho už nebaví, jak jsi smutná." Musím se pousmát. Nevěděla jsem, že na mě někdo myslí, když si všichni dole užívají párty. Vyskočím na nohy a otevřu dveře.
,,Pottere?" vyhrknu překvapeně. ,,To má být zase nějaký vtip?"
,,Lily, nikdy nevtipkuji, když jde o tebe," pronese uraženě a opře se o hranu stěny. Řekl mi Lily. A zase moc krásně.
,,Tak co tu děláš?"
,,Říkal jsem, že už mě nebaví, jak jsi smutná. Přišel jsem tě rozveselit," odmlčí se. ,,Tak pozveš mě dál?" roztáhne rty do širokého úsměvu. Pozvat Jamese Pottera, největšího egoistu a pablba všech dob, k nám do pokoje? Proč ne.... Uhnu mu, aby mohl projít a zavřu za ním dveře.
,,Jako doma," zasměji se. Po dlouhé době.
,,Tak se mi líbíš," řekne. Nevím proč, se nemohu přestat usmívat.
,,Jak?"
,,Takhle," ukáže na můj rozveselený obličej.
,,Řekneš mi, co tě trápí?" zajímá se. On se zajímá. Je to úplně jiný James Potter než ten, který na mě šest let v kuse pořvával lichotky přes celý hrad a zval mě na rande vždy, když si zrovna nepěstoval ego na Filchovi, Norrisové a zmijozelských studentech. On se o mě zajímá.
,,Zrovna teď mě trápí, že místo toho, aby sis užíval tam dole, se tu nudíš se mnou," řeknu upřímně a kecnu si na postel.
,,Možná se budeš divit, ale jsi pro mě důležitější než nějaká párty," sedne si na židli naproti mě. ,,A nenudím se tu." Já jsem pro něj důležitá?
,,Já jsem pro tebe důležitá?" vyjede ze mě, než si stihnu uvědomit, co říkám. Chlapec nadzvedne obočí, jako bych byla úplně blbá.
,,Copak ty nevíš, že jsem do tebe blázen už od prvního ročníku?"
,,Nevěděla jsem, jestli to myslíš vážně. Byl jsi přeci takový ztřeštěný. Ztrapňoval jsi mě před celou školou," obviním ho, ale stále se směji. Najednou mi všechna ta léta, která jsem prožívala ve strachu z dalších trapasů, které mi přivodí tohle střapaté pako přede mnou, připadají jen jako vtipná historka.
Právě mi všechno došlo. On je do mě vážně zamilovaný. Z nějakého důvodu se mi úsměv ještě více rozšíří a já tomu blbečkovi skočím kolem krku.
,,Lily..." zašeptá mé jméno sladce do vlasů.
,,Promiň." Tímto jedním slovem vyjádřím, jak moc mě mrzí, že jsem ho od sebe celé ty roky jen odháněla.
,,Nemáš se proč omlouvat," zahuhlá šťastně.
,,Já už tě nechci odmítat, Jamesi." Odtáhnu se od něj a zadívám se mu do očí. ,,Jestli nejsi proti, chci to s tebou zkusit." Je až moc lehké to vyslovit. Jakoby ta slova ve mně jen čekala, až je pošlu pryč.
,,Jestli nejsem proti? Lilyen, bojuji o tebe sám se sebou sedm let. Myslíš, že bych byl proti?" zatváří se dojatě. Má slzy štěstí na krajíčku a já se v tu chvíli neudržím. Nebo se spíš nechci držet a projednou se zchovat spontánně.
Přiblížím se k jeho rtům.
,,Polib mě," zašeptám a on to udělá.
Z okna slyším prskat ohňostroje. Je nový rok.
Hola, hola!
Je tu nová kapitola!
Snad se líbila. Až dnes jsem si všimla, že jsem v předchozích kapitolách psala v datech špatně rok 😢🍫 Všechno jsem tedy přepsala a teď už je to doufám správně 😂
Prosím, abyste mi jakékoli chyby či nedostatky v mém příběhu nahlásili, když si jich všimnete 😊🍇🍫
Děkuju moc za ohromných 5k přečtení!!!
Vaše Pešu
PPS: Kdo sledoval v pondělí úplňek? 😁😁😱💖
Ps: Jak jste si užili dnešní dávku žhavosti? 😂😂😂