Milý Náměsíčníku I.

30. Pošahaný den

2 200 slov

Charlotte

,,U Merlinových vousů!" vykřiknu, když zjistím kde jsem a hlavně s kým tam jsem.
,,C-co se to děje?!" Obtloustlý kluk, v jehož náručí se nacházím sebou zmateně zacuká a rychle mě shodí z gauče. Spadnu na huňatý rudý koberec a málem tím mým pádem zamáčknu jakéhosi nebelvírského studenta, který nejspíš skončil podobně jako já a nedokázal se vnoci dostat do svého pokoje.

Matně se rozvzpomenu na průběh včerejší noci. Vím jistě, že jsem ji strávila na nebelvírské silvestrovské párty, kam mě pozvaly holky. Potkala jsem tu Nath se Siriusem a ti mě opili. Pak mě opustili a myslím, že to byl ten moment, kdy jsem zakopla a padla do náruče Peteru Pettigrewovi. S ním jsem strávila zbytek večera.

,,Jejda, promiň, Char, jsi v pořádku?" nabízí mi ruku a chce mě zvednout ze země.
,,Myslím že jo," příjmu jeho pomoc a když mě prudce vytáhne na nohy, zaúpím bolestí.

,,Moje hlava," chytnu se za ni a sednu si zpět na gauč.
,,Máš kocovinu, počkej," sáhne rychle někam do kapsy, ale z bolesti mám mžitky před očima, tak nevidím co vytáhne.

,,Vypij to, trošku se ti uleví," dá mi do ruky skleněnou lavičku. Vyklopím do sebe její nechutně vypadající a stejně tak chutnající obsah. Po chvíli mě bolest hlavy částečně opustí a dokonce se mi přestane chtít zvracet.

,,Co to bylo?" uznale se podívám na prázdnou lahvičku, čemuž se Peter pobaveně zasměje.
,,Pobertovský vynález. Lektvar proti kocovině."

,,Jak jste ho udělali?" vykulím na něj oči.
,,To je tajemství."
Po minutě nic neříkání se mi zkoumavě zahledí do tváře.

,,Charlotte?"
,,Hmm?"

,,Co všechno si pamatuješ?" zeptá se.
,,Pamatuju si, že jsem si s tebou užila," pak si uvědomím, co jsem to řekla za blbost. ,,Teda ne užila, jako užila... Spíš užila, jako, že jsem se bavila," vykoktám ze sebe rychle. Je možné, že se mi líbí Peter Pettigrew? Tlustý kluk, věčný stín Jamese Pottera, Siriuse Blacka a Remuse Lupina? Při pohledu do jeho nevinných a nejistých očí vám s jistotou mohu říct, že to možné je.

,,Chápu," oddychne si uvolněně. ,,Taky jsem si to s tebou... užil," zasměje se.

,,Je pěkné, že po roce a půl jsem tě mohla poznat," oplatím mu úsměv.
,,Jo, to je."

,,Musíme to někdy zopakovat," navrhnu.
,,Musíme," pohladí mě po rameni a já se zachvěji.

,,Zatím se měj, Charlotte," vstane a má se k odchodu.
,,Ahoj, Petere."
Vysvětlí mi někdo, jak jsem se zrovna já mohla zabouchnout do největšího podivína školy?!

* * * * * *

Maia

Vzbudím se odpočatá a šťastná. Pod přikrývkou cítím Náměsíčníkovu nahotu a jediné, co slyším, je jeho klidný dech a tlukot srdce. Uvelebím se na jeho zjizvené hrudi a přivřu oči. Snažím se neusnout, abych mohla vnímat ten krásný pocit tepla, lásky a bezpečí.

,,Dobré ráno," zachrčí. Nejspíš jsem ho probudila.
,,Dobré ráno," zapřu se do loktů a pohlédnu do jeho sladkých očí. Merline, je tak nádherný. Na pravé tváři má otisknuté skrčené povlečení z toho, jak dlouho ležel na polštáři, a mžourání očima spolu s rozcuchem na hlavě působí strašně roztomile a přitažlivě.
,,Jak ses vyspala?" zeptá se a zazívá.

,,S tebou. Takže asi zatím nejlíp v životě. A ty?"
,,Nápodobně," pronese a přitáhne si mě do objetí.

,,Tak strašně tě miluju, Náměsíčníku."
,,Vždyť já tebe taky." Pohladí mě po nahých zádech, až mi z toho naskočí husina. Začnu mu láskyplně přejíždět po jizvách na jeho hrudi prsty. Vždy přesně přetáhnutím tam a zpět zkopíruji rýhu a pak se přesunu k další a další. Jako bych je tím chtěla zahojit.