Milý Náměsíčníku I.

32. Čas plyne dál

1 374 slov

O 2 roky později

,,Ahoj lásko!" slyším volat Rema z kuchyně, když zabouchnu vchodové dveře.
,,Ahoj!"

,,Jak bylo v práci!?"
,,Nechceš s těmi otázkami počkat, až za tebou přijdu?" zasměji se při vyzouvaní bot. Nahlédnu do pootevřených dveří kuchyně. Nikoho tu však nevidím, což mi přijde zvláštní. Zdálo se mi, že se Remus ozývá odsud.

,,Baf!" překvapí mě zpoza přivřených dveří, až leknutím vyjeknu.
,,To si říkáš bystrozorka, když tě vyděsí tvůj vlastní přítel?" vysmívá se mi.

,,Není zrovna obvyklé, aby na mě smrtijedi dělali Baf..." vymluvím se..
,,Aha, tak promiň, já se tě příště rovnou pokusím uřknout," zašklebí se a vtiskne mi pusu na tvář.

,,Abys neskončil v Azkabanu, brouku," unaveně usednu na dřevěnou židli.
Tolik k našemu humoru.
,,A rekneš mi už konečně, jak bylo v té práci?" zeptá se a postaví vodu na kafe.
,,Snažili jsme se vystopovat Lestrangeovi. Jejich stopu jsme zaznamenali na východě Británie, kde napadli jednu kouzelnickou rodinu. Merlinužel jsme zprávu o napadení dostali moc pozdě," odmlčím se a zadívám se do země. ,,Otec a jedno dítě jsou po smrti. Matka s dcerou přežili. Jmenovali se Oliver a Jack Priceovi." Pamatuju si všechna jména zemřelých, k nimž jsme nepřišli dost brzo, abychom je zachránili. Přibývá jich čím dál více. Lord Voldemort nabírá na síle. Všichni vědí, že se blíží nejhorší.
,,Maio, víš, že to není tvoje chyba..."

,,Vím, ale mrzí mě, že další rodina přišla o dva své blízké. Jak se asi musí cítit..." Jakoby mi viděl do hlavy a věděl, co přesně potřebuji, přisune si blíž ke mně jednu židli a přitáhne mě do utěšujícího obětí. Tak, jak to umí jen on.
Hladí mě a líbá do vlasů jako dítě, kterému se zdál zlý sen.

,,Zítra je úplněk..." řeknu po chvíli.
,,Hmm," zamručí v odpověď. "Vezmeš si volno?"

,,Nevím. Moody nebude nadšený." Mám strach, že bystrozorům jednou dojde, co jsem zač. Každý měsíc v úplňkových dnech se cítím naprosto hrozně. Vyčerpaná, bledá, se zvýšenou teplotou a je mi na blití. Krom toho mě bolí celý člověk tak, že skoro nemůžu chodit. A to ještě nemluvím o zítřku, protože zítra se všechno minimálně zdvojnásobí. Nebude dlouho trvat a Moody nebo kdokoli jiný zpozorují, že je něco v nepořádku.
Remus vstane a zalije kávu.

,,Dej si, dodá ti energii," položí přede mě šálek.
,,Děkuju, jsi skvělý," zalichotím mu. Zaslouží si mé lichotky. Remus Lupin je velmi pozorný přítel, u kterého byste řekli, že je mým manželem, protože se tak k sobě chováme. Po dvou letech bydlení u Lyalla a Holy Lupinových, jsme si mou prací u bystrozorů a Removou přelétavostí v různých zaměstnaních, vydělali dost peněz na nový byt v centru Londýna, příhodně docela dost blízko domu mé mamky a jejího nového přítele.

Odchod z Bradavic byl pro nás pro všechny opravdu těžký. Otevřely se nám dveře do života dospělých kouzelníků. Všechny dětské hry a žerty musely jít stranou.
S Poberty se však stále vídáme. Já a James spolu pracujeme a s ostatními se setkáváme na schůzích Fénixova řádu. A abych nezapomněla! Dvanácterák a Lily jsou již téměř sedmým měsícem manželé a čekají děťátko. Má se to narodit někdy nakonci července, což je za pár týdnů. Stejně to mají i manželé Longbottomovi. Zbytek Pobertů v tomto ohledu poněkud zaostává.

S Remem sice vedu jakýsi intimní život, ale to je vpodstatě vše. Navzájem se velmi milujeme, ale nechci Náměsíčníka k ničemu nutit. Budu prostě čekat, až se k něčemu dokope sám a třeba se té žádosti o ruku i dočkám. Nath to vidí se Siriusem stejně. A zajímá vás, jak dopadli Peter s Charlotte?