Milý Náměsíčníku I.

16. Neříkejte mu to

1 311 slov

8.srpna

Den odjezdu k Potterovým nadešel. Batoh opatřený nezjistitelným zvětšovacím kouzlem mám sbalený a nachystaný přede dveřmi. Čekám na mamku, než dojde z práce, protože slíbila, že mě k Potterovým přenese, abych se nemusela zdržovat v autobusech.

Zatím to ale vypadá, že autobusem by to bylo podstatně rychlejší. Mamka má už hodinové zpoždění.
Ozve se rána přímo vedle židle, na které sedím, až zděšením nadskočím.

,,Fujtajbl," odplivnu si, když se podívám na výsměšný pohled bystrozorky. ,,Mám z tebe dostat infarkt?"

,,Ahoj, zlatíčko," řekne místo odpovědi mamka, skloní se a políbí mě na čelo.
,,No nazdar," zamrmlám v odpověď.

,,Tak můžeme vyrazit?" Pohlédne na mě tázavě. Maio, mrzí mě, že mám takové zpoždění, už se to nebude opakovat, na znamení lítosti ti koupím štěně... Ještě chvilku počkám jestli něco takového přijde, ale nejspíš bych se nedočkala, takže jen protočím oči a vstanu ze židle.

,,Jasně," usměju se a vykročím směrem k batohu...

* * * * * *
Dveře do domu se otevřou.
,,Ahoj, Rychlonožko!" přivítá mě se smíchem Sirius.

,,Tichošlápku! Vůbec ses nezměnil." Položím kufr a skončím mu do náruče. Po chvíli mě od něj ze zadu, odtrhnou něčí ruce a přivinou k sobě.
,,Rychlonožko, tohle je můj dům, to mě máš objímat," směje se a pustí mě.

,,Jamesi, nebuď tak majetnický," pohrozí mu žena stojící s mojí mamkou za dveřmi.
,,To je v pořádku, paní Potterová. James už potřeboval ženské objetí," zastane se kamaráda se smíchem dlouhovlasý kluk.

,,A já mu snad nestačím?" řekne provokativně Euphemia Potterová a dál už se baví s mojí mamkou.

,,Tak se pojď zabydlet." Brýlatý klučina ukáže směrem k dřevěnému schodišti a uchopí do ruky můj batoh, který jsem sundala ze zad hned po příchodu.

Vystoupáme po schodech nahoru a vejdeme do malého útulného pokoje, kde je jen postel s nočním stolkem a lampou, skříň a na zemi zelený huňatý koberec.
,,Vítej v ráji, Rychlonožko," James rozmáchne rukama tak, že mě bací přímo do obličeje.

,,Jauvajs," postěžuji si. Dvanácterák se na mě omluvně zadívá a já protočím oči.
,,Vybalíš si teď nebo až po obědě?"

,,Čím později, tím líp..." Nesnáším vybalování.

Jakmile James otevře dveře do kuchyně, udeří mě do nosu vůně pečeného masa. Sirius již sedí u jídelního stolu a trpělivě vyčkává. Přisedneme si k němu.

,,Jak se ti líbí pokoj, Maio?" promluví mým směrem paní Potterová od plotny.
,,Je moc krásný, děkuji," odpovím. ,,Jsem ráda, že nemusím být na pokoji s těmahle prasatama." Kývnu s úsměvem ke klukům.

,,Hned mi to bylo jasné," zasměje se zvonivým ženským smíchem a dále mává trpělivě hůlkou nad jídlem. Jedním krátkým pohybem otevře troubu a druhým z ní vytáhne pekáč s masem. Naloží na talířky, které pak odlevituje na stůl.

,,Dobrou chuť, děti."
,,Mami," houkne podrážděně Dvanácterák. ,,My nejsme žádné děti."

,,Ne? A co jste?" pozvedne pobaveně obočí paní Potterová.
,,Jsme dospívající," odpoví Sirius namísto, kamaráda a zazubí se.