Milý Náměsíčníku I.

29. Nový rok

2 630 slov

31.12. 1977

     Je to již rok a něco od doby, kdy jsme se dali s Náměsíčníkem oficiálně dohromady. A řeknu vám jedno. Je to nádhera. Když vím, že na mě každého dne čeká on, hned se mi lépe vstává. Jako třeba teď...

     Po uklidňující ranní sprše směřuji mé kroky do společenky. Sejdu schody a naskytne se mi důvěrně známý pohled na kouzelnou místnost hrající červenými a zlatými kolejními barvami. Působí tak majestátně a vznešeně jako sám lev, kterého s hrdostí nosíme na našem znaku.
Chrabří a odvážní.
Jo, to jsme celí my. Obzvláště pak na Silvestra, kdy se chrabře a odvážně plížíme ke Třem košťatům, abychom zde nakoupili ten nejlepší kouzelnický alkohol, jaký můžete v Prasinkách koupit.
Právě k tomu se totiž za okamžik chystáme. Jsem dochvilná jako vždy, takže na mě kluci už deset minut čekají.

     Všichni mají dobrou náladu a hravé párty úsměvy. A jelikož se nemohou dočkat našeho malého výletu, nevydrželi ani sedět na pohovce. Postávají u rámu obrazu, který vede ven.

     ,,Rychlonožko! No konečně," vyhrkne James hned, jak si mě všimne.
     ,,Jako bys nikdy nepřišel nikam pozdě," zamumlám.

     ,,My jen byli nervní z Náměsíčníka," obhájí je Tichošlápek.
     ,,Jo," přitaká jeho brýlatý kamarád. ,,Celou dobu si brouká zamilované písničky, je to fakt nechutný," ohrne nos. To je roztomilé.

     ,,Héj, to není pravda!" osočí se jmenovaný a uraženě založí ruce na prsou.
     ,,Ale mně by to nevadilo," přistoupím k němu a políbím ho na líčko. Spokojeně se zaculí a políbí tentokrát on mě ale na rty. Zalechtá mě v břiše radostí a láskou. Miluji ho.

     Na režim chození jsme s Remem přepli úplně bez problémů. Chováme se k sobě jako dřív. Mluvíme spolu jako dřív a já po něm stále pokukuji jako dřív. Rozdíl je jen v tom, že nyní pokukuje i on po mně a láskyplné doteky, dříve nezvyklé, se nyní staly naší denní rutinou.

     ,,Jdeme?" zeptá se raději Peter, jemuž naše cukrování zřejmě není po chuti.
     ,,Jdeme," nacvičeným pohybem chytnu svého přítele za ruku a propletu si s ním prsty.

*      *      *      *      *      *

     Nakupování ani nestojí za zmínku. Bylo stejné jako vždy. Do hradu jsme se vrátili s opravdu malým baťůžkem, do kterého jsme s malou pomocí od hůlky nacpali snad milion různých alkoholických nápojů.
Dnešní večer bude vážně bomba. Nebelvírští se celý týden nebaví o nič jiném. Vstup je vždy povolen studentům od čtvrtého ročníku výš. Pro ty nejmladší zůstanou pobertovské párty pouze legendou. Jsme tu totiž naposledy.
Poslední dobou nad tím stále přemýšlím. Tento hrad je naším domovem sedm dlouhých let a my ho teď máme opustit? Je to nespravedlivé. Nikdy už neuvidím tak úžasné a kouzelné místo jako jsou Bradavice.

     Doufám, že po skončení školy se budeme s přáteli i nadále vídat, protože... Co bych si počala bez Pobertů? A bez Lily, Nath a Charlotte?!
     ,,Já se tak strašně těším!" zvolá Tichošlápek a po cestě do věže poskakuje.

     ,,Já taky, bude to párty století," rozplývá se James.
     ,,To říkáte vždycky," prohodí Peter, čímž si od střapatého kamaráda vyslouží dlouhý vyčítavý pohled.

     ,,Pobertové vždycky zařídí párty století."
     ,,Já se teda taky těším," přizná Remus, pustí mou ruku a chytne mě kolem ramen. Obejmu ho kolem pasu, sladíme náš krok a vzájemně cítíme každičký pohyb toho druhého. Nejlepší způsob chůze.