ONE DIRECTION NA TOUR!
První dvě show v Londýně byly ihned vyprodány a podle fanynek to opravdu stálo za všechno to čekání! Několik dívek se svěřilo, že na koncertě One Direction bylo již v době, kdy ve skupině vystupoval ještě Zayn Malik, a že se obávaly, jestli se jim budou One Direction po letech stále líbit. Ale podle jejich slov, jsou One Direction ještě lepší jak dřívě„ Na 1D jsem byla dnes potřetí a byla to absolutně nejlepší show ze všech! Jejich zvuk je o moc lepší,". Podobné ohlasy na skupinu mají všichni, kteří na těchto dvou koncertech byli.
Zítra odstartují tour po Spojených Státech Amerických. První show se bude konat v Los Angeles a poté kluci pokračují do San Francisca...
Znovu, již po několikáté přejíždím řádky článku, který dnes ráno vyšel v novinách. Stále se zastavuji na jménu města, ve kterém nyní bydlím.
San Francisco.
Jak velká je šance, že je zde potkám? Minimální a navíc... už je to tak dlouho. Přes tři a půl roku. Tři a půl roku, co jsem Harryho neviděla jinak, jak v televizi, na počítači, v novinách nebo... v mém synovi. Je neuvěřitelné, jak moc je Andrew Harrymu podobný a to mu budou za týden teprve tři roky. Přesně v den koncertu One Direction v mém městě.
Andrew vypadá nepřehlédnutelně stejně jako Harry. Hnědé kudrnaté vlasy, smaragdově zelené oči a ty nezaměnitelné stylesovské ďolíčky. Jediné, čím se od svého otce liší a co má po mně, je nos. Jinak je to celý Harry. Občas se bojím jít po ulici, aby se mě někdo náhodou nezeptal, jestli to není dítě Harryho Stylese. Protože je. Je to jeho dítě a on to neví. Nikdy se to ani nedozví.
„ Mami," přes celý obývací pokoj ke mně přeběhne malý chlapeček, který mi výškou dosahuje sotva pod pas, což je k mému malému vzrůstu opravdu co říci. Doufám, že až vyroste, bude stejně vysoký jako já, protože pochybuji, že by někdo chtěl zdědit mých 160 centimetrů.
„ Ano, zlato?" usměji se na něj a prohrábnu mu jeho hnědou kudrnatou čupřinu.
„ Já chci zmrzlinu," zašišlá panovačně svým dětským, pisklavým hlasem. Já zvednu zrak k televizi a vidím tam dětský pořad, ve kterém moderátorka drží kornout kopečkové zmrzliny, a je mi hned jasné, kde můj syn vzal myšlenku na zmrzlinu.
A já, jelikož jsem hodná maminka, souhlasím s tím, že půjdeme koupit do parku zmrzlinu (nemá to vůbec nic společného s tím faktem, že už chci vypadnout z této čtvercové místnosti a konečně nechat svojí hlavu odpočinout od těch hrůzných dětských pořadů, které běží v televizi 24/7 a můj syn je i přes jeho věk zbožňuje)
Zvednu se z černé kožené barové stoličky a z kuchyňské linky popadnu šedý svetřík, který si ihned obléknu. Poté se předkloním a svoje čerstvě ostříhané vlasy na mikádo si dám do culíku. Zbývá mi obléci Andrewovi lehkou jarní bundu a boty, vzít si kabelku a budeme moci vyrazit do centra tohoto krásného velkoměsta.
Jen co splním výše uvedené činnosti, zamknu za sebou byt a sejdu do prvního patra, ve kterém se nachází kavárna. Moje kavárna. To koukáte, co? Já, člověk, co si před pár lety neuměl uvařit ani čaj, vlastním kavárnu! Celkem působivé, že?
Vejdu do kuchyně, ve které se nyní nachází Jessica a Peter, číšnice a kuchař. Pozdravím je a chvíli si s nimi povídám. Mimo jiné Jessice slíbím i to, že až se vrátím, vypomůžu jí s obsluhou. Andrew se mi mezitím motá pod nohama. Při odchodu jim oznámím, že se za hodinu vrátím, přičemž se ve dveřích srazím s Willem, který přináší prázdný talíř. Ano, tím Willem. Stále tu se mnou je a vlastně je i spolumajitelem této kavárny.
Will si ale více jak mé maličkosti všímá toho špunta Andrewa, se kterým si plácne, prohodí pár slov, a já s Andym jsme volni jít pryč z kavárny. Z budovy vyjdeme zadním vchodem, ne proto, abychom se vyhli ne vždy šťastným zákazníkům, ale spíše proto, že je to blíže k parku, ve kterém prodávají tu nejlepší zmrzlinu v San Franciscu.
Andrew se mě drží svojí malou ručičkou, ale po chvíli ho chůze začne nudit, a tak mě přinutí vzít ho do náruče svým brekem. Z úzké boční uličky zahneme doleva a ocitneme se na křižovatce, kde, když přejdeme přechod, budeme stát u největšího sanfranciského parku. Doufám, že je zde mnoho důvodů, proč je moje kavárna jedna z nejnavštěvovanějších v celém městě, ale typuji, že její geografická poloha je jedním z nejdůležitějších aspektů.
Mimo tuto drobnost si ale myslím, že dalšími aspekty je to, že káva a jídlo je u nás velice kvalitní, navíc je interiér ozdobený ve velmi jednoduchém černobílém stylu. Máme tam gramofon, po stěnách vylepené staré filmové hvězdy včetně Marilyn Monroe, Audrey Hepburn nebo třeba Charlieho Chaplina a Henryho Fonda, plusem je i malá knihovna.
Když se dostaneme na trávu, Andrew začne znovu pištět, čímž mi naznačí, že chce pryč z mé náruče, a tak ho položím na zem a nechám ho běžet po svých. Následuji jeho malé krůčky dále do centra parku, kde se nachází zmrzlinářský vozík. Při procházení po parku si všimnu několika rodin, které posedávají na piknikových dekách a baví se spolu. Celé rodiny. Mimo mám a dětí jsou tam i otcové. Takovýto luxus Andrewovi dopřát nemohu. Otce mu nahrazuje pouze Will.
Při chvílích, kdy s Andrewem vídáme tyto lidi v parku, jsem vždy vděčná, že ještě není ve věku, kdy by se nějak extra zajímal o to, kde a kdo je jeho vlastní tatínek. Samozřejmě, že se na to párkrát již zeptal, ale vždy jsem byla nějakým způsobem schopná vyhnout se pravdivé odpovědi. Na to je Andy moc malinkatý.
Znenadání se Andrew zastaví a otočí se směrem ke mně. Na tváři mu hraje smutný výraz, což se u něj moc často nestává. Řekla bych, že to bude další vlastnost, kterou zdědil po Harrym: neustávající optimismus.
„ Děje se něco?" přikleknu si k jeho malému tělíčku a nechám ho, aby se mi zavěsil za krk. Popadnu ho za jeho malinkaté pozadí, přičemž se znovu postavím. Opatrně si od sebe odtáhnu jeho malinkatou hnědou hlavičku a starostlivě se mu zadívám do obličeje.
„ Mamy," promluví opatrně a sklopí svoje zelené kukadla na moje tričko.
„ Ano, andílku?" vím, že sama jsem takovéto přezdívky jako malá nenáviděla, ale přesto se nedokáži ubránit svému nutkání a oslovuji ho takto. On totiž jako anděl vypadá. Je to mladší kopie Harryho Stylese, jak taky jinak by měl vypadat?
„ Maminko," znovu se odmlčí a odváží se mi podívat do očí. Mám zlé obavy. Buď něco provedl a teď ho napadlo, že by bylo dobré mi to oznámit dříve, než na to přijdu sama, nebo se chce zeptat na nějakou ošemetnou věc. Jako třeba na již zmíněného otce.
„ Kdo je můj tatínek?" trefa do černého, Emmo! Tentokrát sklopím pohled já. Po chvíli ho ale znovu zvednu a usměji se. Sama jsem se již naučila, že je lepší mu odpovídat. Protože pokud to neudělám, může se Andrew stát pěkně otravným.
„ Víš, zlato. Tohle je věc, o které se promluvíme, až budeš starší, zatím-" chci pokračovat, ale jeho dětský hlásek mě přeruší.
„ Až mi bude tolik, co tobě, mamí?"
„ Třeba," usměji se a pohladím ho po jemné tváři. „ Prozatím ti pouze řeknu, že tě s tvým tatínkem někdy seznámím, teď ale ne," někdy je malá lež lepší jak pravda. Nemohu mu říci, že se s Harrym nikdy nesetká, protože by to nevzal. Byl by z toho pak smutný a to já nechci.
„ Dobře," přikývne a na jeho obličeji se znovu objeví ten úsměv s ďolíčky.
Je nemožné zapomenout na Harryho, když denně vídám tento úsměv. Jistě, byla bych nešťastná, kdybych ten úsměv nevídala, jelikož by to znamenalo, že Andrew není šťastný, ale zároveň pro mě neexistuje den, kdy bych na otce svého dítěte nepomyslela.
Například dnes jsem na něj jen během poslední hodiny myslela několiksetkrát. A tyhle úvahy přibývají, jelikož se čím dál tím více blíží datum jejich týdenního pobytu v San Franciscu. Jak vím, že zde budou týden? Protože jsem se o ně nikdy nepřestala zajímat.
Je to celkem strašidelní, když si vezmete v úvahu, že o nich vím více, jak některá jejich náctiletá fanynka. Ale na druhou stranu, jestli se někdy rozhodnu oznámit svému synovi, kdo přesně jeho otec je, tyto informace se mi budou hodit. Budu znát všechny jeho skandály. I když, za což jsem Harrymu vděčná, už jen proto, aby se jím v budoucnu jeho syn neinspiroval, těch skandálů v posledních letech nebylo mnoho.
Párkrát se o něm prohlašovala, že je na starší ženy a potom byl párkrát viděný s Kendall Jenner, ale nějaký peprný věci? To ani náhodou. Z mého divokého a tak trochu děvkařského Harryho se z nenadání stal slušňák. Dobře pro něj.
Kde jsou ty časy, kdy jsem ho nemohla vystát? Kde je ta doba, co jsem na něj jen nadávala a slibovala si, že s ním nikdy nebudu mluvit? Kdy se to všechno změnilo? Co mě přinutilo změnit názor na kluka, kterého jsem nenáviděla? To už asi nikdy nezjistím.
Během mých úvah dojdeme ke zmrzlinovému stánku a Andrew začne horoucně vykřikovat, jaký příchutě chce. Objednám mu vanilku a skořici- jeho nejoblíbenější příchutě a zároveň nejoblíbenější příchutě jeho otce. Zatím to ve všech směrech vypadá, že Anrew bude stejný jako jeho otec. No pořád mám dost času, abych ho svojí výchovou přeinstalovala k obrazu svému. Což by stejně dopadlo ala druhý Harry Styles, takže nevím, co to tu povídám.
Sobě si objednám jeden kopeček jahodové zmrzliny.
Přinutím Andrewa, aby si šel vedle mě sednout na zelenou trávu, protože se obávám, aby tento výlet za zmrzlinou nedopadl tak jako minule: pobíhal zde všude okolo a nakonec mu kornout vypadl z ruky a spadl na zem. Trvalo mi deset minut, než jsem ho utěšila a slíbila mu, že mu hned koupím další zmrzlinu.
Byla jsem já jako dítě stejná?
Naštěstí se nic nestane, Andrew zmrzlinu slíže v klidu a po půl hodině procházení se po parku jsme na cestě zpět ke kavárně. Je půl čtvrté odpoledne, což znamená, že kavárna bude otevřená ještě další dvě a půl hodiny. Jessice jsem slíbila, že jim tam nyní vypomůžu, takže budu muset nějak zabavit Andrewa.
Nepatří mezi ty děti, které by museli spát několikrát denně, takže možnost uspání ho ihned zavrhuji. Mohla bych přemluvit Willa, ale to by znamenalo, že by nedostali navíc výpomoc ode mě, ale já bych tam pouze nahradila Willa. Mohu ho také nechat volně pobíhat po kuchyni, ale tam by na něj někdo musel dávat pozor, aby se tam o něco nezranil. Stejná hrozba by zde byla, i kdybych ho nechala samotného v bytě.
A tak mi zbývá poslední možnost: zavolat Anne. Anne je studentka zdejší vysoké školy, která bydlí naproti nám a většinu času studuje u nás v kavárně. Je o rok starší jak já a nedělá jí problém, vypomoci mi občas s hlídáním Andrewa. Je ráda, že si něco vydělá.
Tím pádem je rozhodnuto a já po cestě zpět do kavárny volám Anne. Ta mi slíbí, že bude za deset minut stát u kavárny. Během těch deseti minut se já stihnu obléci do pracovního a Andrewa též převléknu do něčeho pohodlnějšího.
Když se přivítám s Anne, je celá vysmátá a nadšená. „ Ahoj," pozdraví mě a obejme mě, poté se skloní za mým synem a plácne si s ním. Možná jsem opomněla tu informaci, že si s Anne rozumím i jinak, než ohledně hlídání mého syna. Jsme velice blízké kamarádky.
„ Nezdržuji tě od něčeho? Nemusíš se učit?" prohlédnu si jí starostlivým pohledem. „ Nemáte zítra nějakou zkoušku, nemusíš odevzdat nějakou seminárku?" vyptávám se jí dál, i když vidím, jak se šklebí nad mými otázkami, na které se ptám vždy.
„ Klid, mami. Seminárku jsem odevzdala včera a zkouškový období je díky bohu ještě daleko přede mnou. Mám to štěstí, že mohu celý zbytek odpoledne strávit v přítomnosti tvého syna," mrkne spiklenecky na Andrewa a já nad nimi protočím očima. „ A navíc, jsem fakt ráda, že si zase něco vydělám. Ne, že bych Andyho hlídala kvůli prachům, ale před pár týdny jsem vyplázla celkem velkou sumu za lístky na koncert, a tak si ty peníze musím vydělat znovu," dodá, přičemž se stále nadšeně usmívá.
„ Na čí koncert půjdeš?" zeptám se a doufám, že odpovědí nebude-
„ Na One Direction, příští týden, znáš je, ne?" moje obavy se vyplnily. „ Po čtyřech letech se vrací zpátky na scénu a já je vždycky milovala, kór Harryho, a tak mě a kamarádku napadlo, že na ně zajdeme," říká, jako bych tuto informaci o nich už dávno nevěděla, což ona ale neví. I když jsme kamarádky, svojí historii s touto skupinou bych radši už nikomu nesdělovala.
„ Což mi připomíná," luskne prsty, jakoby si na něco vzpomněla. „ Že mi kamarádka psala, že na to s-"
„ Uši Andrew," upozorním svého syna, který si hned jako na zavolanou ucpe uši a tak následující Anneino slovo neslyší.
„-ere. Radši pojede s přítelem na týden do Francie," pokračuje i přes moje přerušení dál a na konci věty protočí očima.
„ To je mi líto," zamračím se, protože sama moc dobře vím, kolik lístek na tuto skupinu stojí.
„ No to mi povídej. Máme lístky na stání vepředu a ona se na to vykašle. Nevím, co s tím lístkem budu dělat," kroutí nad svojí kamarádkou hlavou. „ Hele!" vykřikne, čímž na sebe nechtíc upoutá nejen mojí pozornost, ale i všech okolo. „ Nechtěla bys jít se mnou?" zeptá se znovunabytým nadšením.
„ Ne, ne, ne," odpovím až podezřele rychle. „ One Direction nejsou zrovna můj šálek kávy." lež. „ A navíc bych neměla nikoho, kdo by mi pohlídal Andrewa.
„ Ale prosím tě, ta tvoje nejlepší kamarádka-," čímž naráží na Willa, který-
„ Já tě slyším, An!" který zrovna prochází za mými zády.
„ Taky tě mám ráda, Wille. A neposlouchej cizí rozhovory! To se nedělá. Vůbec nejdeš příkladem Andrewovi," pokroutí nad ním pochybovačně hlavou, ale nakonec se rozesměje a já s ní.
Pak se ale vrátíme zpět k našemu předchozímu rozhovoru: „ Ale vážně. Určitě, i kdyby ti Andyho nepohlídal Will, tak neříkej, že bys nenašla nikoho, kdo by ti toho andílka pohlídal," hodí po mně vševědoucí pohled.
„ To je možný, ale pořád neposlouchám One-"
„ A tuhle větu se opovaž doříct, protože vím, že je to obrovská lež. Nezapomeň, že jsem byla u tebe v bytě, takže vím, co tam máš za časopisy a taky jsem viděla pár One Direction plakátů," utne moje protesty a vede si svou, přičemž má samozřejmě pravdu. „ A kdyby ti to nebylo náhodou jako dostatečný důkaz, tak myslím, že tvoje Drag Me Down na vyzvánění mluví za vše," a tím to končí. Myslím, že se nemůžu na nic vymluvit.
„ Ach bože, proč jen studuješ práva. Určitě, kdybys neměla takhle dobrý argumenty, bych tě nějak přesvědčila, že 1D nenávidím," odfrknu si a zklamaně se kouknu na podlahu.
„ Takže mi, moje drahá kamarádko, řekni, proč bys na tuto skvělou skupinu nechtěla jít?" obejme mě kolem ramena a díky její výškové převaze se cítím celkem nepříjemně.
„ Já si to rozmyslím, a pak ti dám vědět. Dobře, Anne? Teď musím jít pomoct s obsluhováním," zakončím naší konverzaci takto a doufám, že na to nakonec zapomene a já se z toho koncertu nějak vykroutím.
„ Fajn, tak mi rovnou můžeš donést jahodový milkshake, miluju tě," a s těmito slovy se posadí vedle Andrewa, který si už jako vždy připravil hru Člověče, nezlob se. Já jí přikývnu a odejdu ze pult, kde se postavím vedle Williama a začnu připravovat jahodový milkshake.
„ Nemohl jsem přeslechnout vaší konverzaci, Em," promluví jako první on.
Povzdechnu si a opřu se zády o linku: „ Tak mluv," pobídnu ho.
„ Půjdeš tam?" zeptá se hned vzápětí.
„ Já nevím, asi ne, Wille. Nechci o tom teď přemýšlet," pohlédnu na něj zoufalým prosebným pohledem. Možná, že se večer, až tuto informaci zpracuji, rozhodnu jinak, ale nyní se mi nápad, že uvidím kluky a především Harryho vůbec nezamlouvá.
„ Měla bys tam jít," zamumlá vedle mě můj přítel.
„ Cože? Proč?" zamračím se a skrčím obočí.
„ Jen říkám, že bys tam měla jít," zvedne hlavu od připravování kávy.
„ Já vím, ale chci vědět proč," syknu na něj šeptem. Nechci na nás upoutat žádnou pozornost, což je možné, že se stane, jelikož mám vždycky tendenci křičet, když se s Willem bavíme o tomto tématu.
„ Protože," odhodí vršek kelímku na linku a opře se dlaněmi o mramorový pult. „ Hele, podívej se," frustrovaně vydechne, ale nakonec ke mně zvedne hlavu. „ Myslím, že bys tam prostě měla jít, abys věděla, jak se ohledně Harryho cítíš. Chtěl jsem ti říct už dávno, ať se ho pokusíš kontaktovat. Ale teď máš možnost zjistit, jestli ho miluješ, a pak bys ho případně kontaktovala. Protože mi přijde vůči Andrewovi dost nespravedlivý, aby vyrůstal bez táty. Je to fajn kluk," nechám ho domluvit, i když jsem ho už v polovině jeho monologu chtěla přerušit.
„ Děláš si srandu?" vyprsknu už rozhořčeně, ale stále se snažím mluvit potichu. „ Wille, to nemůžeš myslet vážně. Víš, jak by se tvářil, kdyby zjistil, že spolu máme dítě? On by mě nenáviděl!" nechápavě na něj pohlédnu. Jsem zklamaná. Ne z jeho názoru. Mrzí mě, že mi to neřekl dříve, když, jak říká, mi to chtěl říci už dávno.
„ Však říkám: jen bys tam měla jít a uvidíš. Prostě ho zahlídneš a uvidíš, jak se ohledně toho budeš cítit. Možná to nic nebude znamenat a ty budeš žít takhle dál. Jen chci, abys to zkusila. To je vše, co ti říkám," zakončí svojí řeč a otočí se zpět k pultu, čímž beru tuto konverzaci za ukončenou. Já mám zatím v hlavě obrovský zmatek.
Mám tam jít a znovu vidět otce svého syna?
---
OH YEAH! Co na to říkáte? Já vím, já vím. Chybí tam kluci, ale myslím, že i bez mých spoilerů je vám jasné, co se bude dít dál.
Chci vědět, co říkáte na tuto změnu? Minule jsem se vás zapomněla zeptat, jestli si myslíte, že to bude kluk nebo holka. A vlastně mě celkově zajímal váš názor na všechny ty události ohledně těhotenství, protože jsem si touhle tématikou z počátku nebyla vůbec jistá, ale jsem ráda, že jsem to zvolila, jelikož mě to napumpovalo novou chutí do tohohle příběhu a konečně mě to zase baví psát.
Tahle kapitola by bylo jistě už minulý týden, ale byla jsem na lyžáku, a tak se mi to nepodařilo napsat. vím přesně, jaká bude osnova další kapitoly, takže se nebojte. Myslím, že jí zde můžete čekat brzy. Ale na druhou stranu: abych to nezakřikla, že ano. Už mě znáte, nemám ve zvyku přidávat moc často.
Doufám, že si užíváte velikonoční prázdniny a moje kapitola vám to ještě zpříjemní. Za každý komentář jsem vám velice vděčná.
Mám vás ráda <3
-BethKab-