Jdu pozdě. Musela jsem jít ještě domů a převléci se. Tílko a kraťasy. Nic neobvyklého. Ale vážně nebudu cvičit ve školní uniformě. To ne. Do tašky hodím flašku s pitím, ručník a balon. Hodím jí přes rameno a vyběhnu na trénink. Vše se ve mě svírá. Jak to bude dlouho co jsme naposledy slyšela ten zvuk podrážek pískajících o dřevěný povrch? Ani nevím.
Vejdu do tělocvičny. Zachytnu jen poslední slova ,,...Jakmile dorazí, rozdělíte se do dvou týmů a dáte si zápas," To se asi mluví o mě že? Dojdu k trenérce "Yo, děkuji, že se k vám mohu připojit..." Povím. Riko se jen usměje. Kluci nasadí takoví ten úchylný výraz. Jakmile jde o velký hrudník, tak jsou jak vymydlený. Je to až smutné. Kagami nevypadal moc nadšeně, že mě tu vidí spolu s Katsu. Ta se tváří neutrálně, jako vždy.
"Mohla by jsis prosím sundat tričko? chci se jen podívat na tvá čísla...nechci-" nevím jestli chtěla něco dodat, ale já si jen přetáhnu tílko přes hlavu. Zůstanu jenom v podprsence a kraťasích. Katsu začne cukat obočí. Abych pravdu řekla, něco tak velkého, je jen na obtíž. Překáží. Co by řekla na to, že bychom si to vyměnily. Já jí dám vnady a ona mě mozek. Kluci vypadají jako banda starých úchyláků. Jako by nikdy neviděli dívku v podprsence. Vždyť je to jako plavky. Skoro. Jediný, s kým nic mé docela narostlé popředí nic nedělá, je Kuroko. A nebo je tak dobrej a neumí to dát na jevo "hmm...Tvá čísla jsou nad průměrná..." poví Riko. Já si jen natáhnu tílko zpátky. To je lepší. Nelíbí se mi, když na mě lidi koukají jenom kvůli mému vzhledu.
"Takže, rozdělíme se dvou týmu..." Začne větu. Čekám něco bodlého. Nějaký podraz. Začne si nás měřit pohledem "Dneska budou kapitáni Kiyoshi a Katsu...Výběr hráčů do týmu nechám čistě na vás..." poví. Ani nevím proč to tak udělala. A není to jedno? Zahraju si tak, jako tak. Uvítala bych ale tým Katsu. Nebo spíš proti ní? Když jí porazím, uzná mě?