Pohled Emmetta:
Byl jsem tak nervozní. Včera jsem přiznal Rosalii co cítím k Liv. Vzala to celkem dobře, což jsem nečekal. Jen nepřítomně kývla hlavou a odešla. No a dnes ráno, když jsem si četl noviny se prostě vytratila. Už je pryč hodinu a mám strach že vyrazila za Liv. Konečně bouchli dveře a u nich stála Rosalie. ,,Kde jsi byla?" přišel jsem hned za ní s otázkou. Rosalie si mě ale nevšímala a dál šla do naší ložnice. Hněv se mě pomali ale jistě zmocňoval. Hned jsem se vydal za ní a když jsem přišel do naší ložnice, znovu jsem zopakoval otázku. Ani teď mi neodpověděla ale udělala něco co jsem nečekal. Bez jediného slova se svlékla ze svých tmavě modrých šatů a stála přede mnou nahá. Šokovaně jsem se na ní díval. I když jsem se opravdu snažil, nemohl jsem od jejího nahého těla odtrhnout oči. ,,Vím že už jsem to spolu velmi dlouho nedělali...takže..." řekla s ďábelským úšklebkem a pomalým krokem se ke mě vydala. Její dlaně se až nechutně pomalu přilepily na moji hruď a moje touha po jejím těle jen rostla. Tolik jsem se chtěl ovládat, ale byla pravda že bez sexu jsem byl velmi dlouho. ,,Vím že mě chceš, vím co všechno mi chceš dělat..." šeptala mi Rosalie vášnivě do ucha a já se začal ze vší té touhy třást. Už jsem se jí chystal políbit, když se mi před obličejem objevil obličej Liv. S kamenou tváří jsem od ní odstoupil. Věděl jsem že určitě byla u Liv. Cítila se ohrožená proto se chovala, tak jak se teď chovala. ,,Co jsi jí řekla?" zeptal jsem se chladně. Rosalie se pousmála. což mě vyvedlo ještě víc z míry ,,Nemusela jsem říkat nic, Liv mi totiž řekla že mezi tebou a ní se nikdy nic nestane". To co řekla mě ještě víc šokovalo než to že přede mnou stála nahá. Vyběhl jsem naštvaně z naší ložnice i domu. Byl jsem tak naštvaný že jsem se musel jít projít, opravdu o mě Liv neměla zájem?
Chodil jsem po svém pokoji sem a tam. Byl jsem tak nervozní. V tu chvíli se ozval známí hlas ,,Ahoj, lásko". Ohlédl jsem se a u dveří stála Reachel, která se s úsměvem opírala o zeď. ,,A..ahoj" usmál jsem se na ní a založil si ruce do kapes. Reachel se na mě nechápavě podívala, určitě jí přišlo divné že jsem k ní hned nepřišel a nesevřel jí v obětí, ale to jsem rozhodně teď neměl v plánu. ,,Reachel, prosím posaď se. Musím se promluvit". Po jejím obličeji přeběhl stín ,,Co se děje, lásko? Děsíš mě". Bože, proč mi pořád říká lásko? Tolik jsem to miloval a teď když vím že mě za chvíli bude nenávidět mi to vadí. Reachel udělala několik kroků ke mně a pousmála se ,,Pokud je ta zpráva špatná, tak bych ráda začala...taky mám pro tebe jednu zprávu. Jsem těhotná!". Šokem jsem nemohl popadnout dech. Tak Reachel je těhotná? Se mnou? Bože! Jak tohle vysvětlím Liv a jak se teď mám s Reachel rozejít když čeká mé dítě. ,,Nejsi rád?" řekla Reachel šokovaně. Usmál jsem se jak je to šlo ,,Jsem rád" Reachel se rozeběhla a objala mě kolem krku ,,Jaká byla ta tvá zpráva". Potichu jsem si povzdychl ,,Už nevím". Bože, tohle je to nejhorší co mě mohlo potkat.
NEWÍM JAK TUHLE KAPITOLU POPSAT :D PROSTĚ SE NÁM TO ZAČÍNÁ ZAMOTÁVAT :)
NA OBRÁZKU REACHEL