Dívka ze smečky (Twilight saga)

31. Vtisknul jsem se do tebe!

Pohled Liv

Té noci jsem pa už neusla, nemohla jsem. Vždy když jsem zavřela měla jsem před sebou očima všechny ti mrtvé. Alespoň jsem měla jistotu že nezaspím. S prvními slunečními paprsky jsem vběhla k Jacobovy do pokoje, kde jsem ho vykopla s postele. Moc se mu stávat nechtělo, ale věděl že proti mě nemá šanci a tak vstal. Poté jsem nasedli na jeho motorku a jeli k Cullenum. Byla jsem ráda že se nevyptával na můj sen, no spíš noční můru. Překvapivě jsem nepřijeli poslední, za což jsem byla ráda. Chvíli jsem ještě čekali na Setha a Leah, který to ale netrvalo dlouho a taky dorazili. Pohlédla jsem na Jacoba a Renesmee, kteří si spolu zaujatě povídali. Bylo jisté že ti dva jsou si souzeni. Očima jsem vyhledala Paula, který byl opodál opřený o strom a sledoval mě. Jsme si taky souzeni a nebo patřím k tomu druhému? Mé myšlenky byly v naprostém chaosu a nejhorší bylo že mé otázky vycítil i Paul. Rozhlédla jsem se a přemýšlela zda ten je ten druhý tady, za je to někdo koho znám nebo někdo koho ani neznám. ,,Neumím si představit že někdo z těchto lidí mi tě vezme.." zašeptal mi najednou Paul ho ucha. Ohlédla jsem se na něj a pohlédla mi do tváře ,,Nevíme jestli je to někdo z nás..." Paul zvedla hlavu a rozhlédl se po ostatních ,,Je to někdo z nás...cítím to". 

Po pár dalších minutách jsem začali řešit bojovou strategii a celkově plán útoku, který se skládal z toho v kolik zaútočit a nebo koho se pokusit zneškodnit jako první. Poté všichni začali řešit Voltury které měli za úkol zneškodnit. Já jsem s Jasprem a Embrym začali řešit Aleca. Musím přiznat že po té co mi kluci řekli, co Alec dokáže jsem dostala trochu strach, ale taky jsem všichni věděli, že díky Belle na nás nebude Alecovy mlha účinkovat. Vlastně si myslím že to bude docela snadné. Náš plán zní jednoduše: Využijeme chaosu a výhody překvapení, což bude asi naše největší plus, pak jeden z nás odvede jeho pozornost a zbylí dva ho roztrhají na kusy. ,,Bojíte se...?" zeptala jsem se zvědavě Embryho a Jareda, když jsem dořešili to co jsem dořešit měli. Jared se zasmál ,,Nemám strach, vím že vyhrajeme". Jinou odpověď jsem od něj ani nečekala. ,,A ty máš strach?" zeptal se Embry starostlivě. Mohla jsem zalhat ale věděla jsem že by to stejně poznali ,,Možná trochu..." špitla jsem. ,,Nemáš čeho, nedovolím aby se ti něco stalo" řekla Embry a já k němu zvedla hlavu. ,,Ani já to nedovolím" ozval se i Jarde a natáhl se pro mou ruku. Bylo zvláštní jak jsem najednou všechna tahle gesta brala jinak.Mohl by snad jeden z nich být tím "další"? Hned jsem tuhle myšlenku zase vyvodila z mysli. ,,Chtělo by to večírek" zvolal Collin, jeden z mladých vlků. ,,S tím souhlasím, dejte mi hodinku a předělám náš dům na nejlepší párty roku" rozzářila se Alice. Fascinovalo mě jak dokázala po tom všem co zažila být stále tak optimistická. ,,Děkujem, ale mi jsme radši pro obyčejné táboráky..." ozval se Sam, na což kývl hlavou k lesu ve znamení, že bychom měli jít. ,,Dobrá tedy, zítra ráno se sejdeme na hranicích Forks" řekl přátelským tonem Edward a Sam kývl. Šlo vidět že Jacobovy se od Renesmee moc nechce, ale věděl že zítra se může stát hodně věcí a možná to pro některé z nás je poslední noc.

Ve vlčích podobách jsem doběhli až k nám, kde se měla konat rada, kde nám naši vůdci měli popřát hodně štěstí v boji. Taky by se tu speciálně pro mě měla odvyprávět stará legenda, která k našemu kmeni patří po staletí. Billy a ostatní z rady už seděli u velkého ohniště, když jsem ve svých podobách sedali k ohni. A když jsem seděli všichni, Billy začal vyprávět svým úžasným hlasem naší legendu.

Ten příběh byl neuvěřitelný. To jak se obyčejná indiánská žena dokázala obětovat pro ostatní bylo natolik úctyhodné. Znovu se mi vybavila má zrada a zbabělost vůči mé staré smečce. Zlost a znechucenost kterou jsem na sebe cítila se nedala vydržet. Bezeslova jsem vstala a odkráčela co nejdál od své smečky, svých přátel. Došla jsem až ke kraji lesa a zahleděla se hluboko do něj. Působil tak krásně a svobodně.Neodolala jsem a pomalým krokem vešla mezi stromy a hlouběji do lesa. Po pár metrech jsem se zastavila, zhluboka nadechla a pohlédla na oblohu. Jen tady jsem se cítila svobodná, můj vlk tu byl svobodný. Za sebou jsem uslyšela kroky ,,Je tu krásně, že?" ozvalo se. Znala jsem ten hlas, Embry. Ohlédla jsem se a koukala do jeho krásné tváře. ,,Sam mě za tebou poslal, nepronásleduju tě, neboj" zasmál se. Nevím proč ale uklidnilo mě to. Byla jsem teď hodně paranojidní a každý menší náznak zájmu o mě jsem si vysvětlovala jedině tím že je do mě ten člověk zamilovaný, ale za to mohla ta věštba. ,,Co se stalo?" zeptal se. ,,Cítím se provinile, za to co jsem kdysi udělala". Embry zavrtěl hlavou ,,Už jsem ti říkal že ty nemáš žádný důvod být provinilá...za svou chybu jsi zaplatila, a teď musíš jít dál, zapomenout na to". Zvedla jsem hlavu a znovu se podívala na temnou oblohu ,,Zaplatila jsem vysokou cenu, to máš pravdu". 

,,Ale na tvé síle a osobnosti ti to neubilo" zašeptal Embry tak zvláštně že jsem sklonila hlavu a podívala se na něj. Naše pohledy se střetly a pak se to stalo...Embryho rty se přitiskly na mé. Byla jsem naprosto šokovaná, alespoň tohle byla má výmluva proč jsem ho neodstrčila. Ale pravda byla jsem se...že jsem nechtěla? Dala jsem své ruce kolem Embryho krku a prohloubila náš polibek. Teprve až teď mi jaksi docházelo co se děje a Embryho odstrčila. ,,Embry..." zašeptala jsem varovně. ,,Já...už jsem se nedokázal déle držet zpátky, musel jsem to udělat". Embryho oči zářili jako by se mu zrovna splnil sen. ,,Ty mě...ty, ty mě miluješ...?!" zakoktala jsem spíše pro sebe než pro něj. Takže Embry je ten třetí člověk který mě miluje. Embry došel až těsně přede mně ,,Ne, nemiluju tě...já jsem se do tebe vtisknul, a to je víc než pouhé milovat". Popadlo mou ruku a přitiskl si jí na své srdce ,,Cítíš to..tohle srdce už nepatří mě. Je celé jen tvoje...Moje duše, moje tělo, můj vlk...to vše teď patří tobě...". 

Nechápavě jsem zavrtěla hlavou, tohle všechno bylo na mě moc. Embry přece do ke mě nemohl vtisknout...to přece není možné. Motala se mi z toho všeho hlava. ,,I Jacob si myslí že jsem pro tebe ten pravý..." pokračoval Embry a mě tím přivedl do ještě většího šoku ,,Jacob?!" vykřikla jsem nechápavě a Embry zatvářil provinile ,,Je to můj nejlepší přítel, musel jsem mu to říct. On pak zavolal Reachel a řekl že je tu dívka která se jí snaží přebrat Paula, proto tehdy tak nečekaně přijela a od začátku tě nesnášela". Teď už jsem všemu rozuměla. Všem těm Jacobovým divným proslovům, tomu proč mě Embry jako hledal když jsem chtěla odejít a nebo když mi tak ochotně vysvětloval a učil hrát fotbal...prostě všemu. ,,Embry ale já miluju Paula..." zašeptala jsem, protože jsem tušila jak moc ho to raní. ,,To je blbost..." vykřikl a mě tím potvrdil že ho to opravdu ranilo ,,Ani nevíš jaké to bylo tě sledovat s Paulem a Emmette...zabíjelo mě to, ale alespoň to že jsi šťastná mi pomáhalo to zvládat, ale teď už to nedokážu". Vůbec jsem nevěděla co na to Embrymu říct ale bych to nestihla protože mě Embry zase krátce políbil než mi zašeptal ,,Dám ti čas na rozmyšlenou. Pokud si zvolíš mě, budu ten nejšťastnější člověk na světe, ale pokud si vybereš Paula tak odejdu a nechám tě být" pak zamířil zpět k ostatním. Já ještě pár minut jsem bez hnutí stála, naprosto šokovaná a ohromená tím co se tu právě stalo, poté jsem se vydala taky zpět. Když jsem se vrátila Embry už tam nebyl, zato Paul se tvářil že každou chvíli vybuchne. ,,Je to on, že? Embry?" zeptal se rázně když ke mě přišel. ,,Jo, je to Embry".

Promiňte že jsem přidala kapitolu až tak pozdě. Další můžete očekávat zítra ;) Jinak co říkáte na Embryho ?? :D