Dívka ze smečky (Twilight saga)

14. Dvojité přiznání

Billymu a Jacobovy jsem řekla že byl Paul tak opilí že si spletl náš dům z jeho, i když je to dost nepravděpodobné, jelikož je jeho dům na druhé straně rezervace. Ale i tak mi to oba uvěřili.

Probudila jsem se kolem 8 ráno a první myšlenka byla, zda je Paul ještě na našem gauči. Co nejrychleji jsem vstala z postele a rychlím krokem se vydala do obyváku ale Paul už byl pryč. Vydala jsem se sklesle do kuchyně kde si už Billy dělal kávu. ,,Dobré ráno" usmál se na mě tak mile, jak to dokázal jen Billy ,,Dáš si kafe?"zeptal se. S úsměvem jsem kývla a sedla si za stůl. Možná bylo i lepší, že už byl Paul pryč. Kdo ví jak by se zachoval, kdybych ho stihla. Možná by byl naštvaný...možná by mi vyhrožoval abych nikde nevyprávěla o tom co mi včera řekl, taky by mohl dělat že si nic nepamatuje, nebo by si vážně nic nepamatoval. Je tady tolik možností a mě ani jedna netěší. 

Celé odpoledne jsem seděla u televize. Jacob se vydal na snídani k Emily a smečce, ale mě se nechtělo. No, spíš jsem měla strach že tam potkám Paula.  Od té doby se Jacob ani nikdo jiný neukázal. I Billy se vydal navštívit přátele. Zrovna jsem se chystala přepnout další nudný kanál, když se ozvalo hlasité zaklepání na dveře. V tu chvíli jsem ztuhla. Pomali jsem vstala a vydala se ke dveřím, které jsem i po chvíli nervozity otevřela. Oddychla jsem si ,,Ahoj Jarede, co tady děláš?". Jared nasadil svůj typický úsměv ,,Ahoj, slyšel jsem že teď jsem na hlídky spolu. Chtěl jsem si o tom s tebou popovídat ale nebyla si na snídani?". Přešlápla jsem provinile na místě ,,Promiň, neměla jsem hlad".                                                                    Jared se zase jen usmál ,,To nevadí...víš jelikož patříš teď ke mně měla by jsi vědět, že jsem vždycky tvůj člověk" řekl Jared s hranou vážností ,,Vždycky budu stát při tobě, vždy tě pudu varovat když Emily uvaří zase něco "zdravého" a nikdy nedovolím aby ti utekla jakákoliv zábava, takže si musíš jít s námi zaskákat k útesu". Musela jsem se rozesmát ,,Mám na vybranou?". I Jared se rozesmál ,, Ne...takže sedni ke mně do auta a jedeme!"

Přijeli jsme k velkému útesu u kterého už stála celá smečka, včetně Paula. Vnitřně jsem se nakopla, nechápu jak jsem nemohla nemyslet na to že tu bude i Paul. ,,Tak pospěš, všichni už čekají" usmál se Jared a rozeběhl se ke smečce, zatímco já jsem se loudala. 

,,Ahoj Liv" začali na mě ostatní volat už zdálky. Rozhodla jsem se Paula a včerejší noc prostě neřešit, protože on určitě udělá to samé. A tak jsem nasadila úsměv a zamávala ostatním nazpět. 

,,Kdo skočí první...?" zeptal se natěšeně Seth. Embry na nás šibalsky mrknul a přišel k Sethovy  podezdřele blízko. ,,No přece ty!" vykřikl rozesmátě, než shodil Setha ze srázu. ,,A ty jdeš hned za ním" dal mu okusit vlastní medicínu Quil, když Embryho taky shodil. Všichni jsem se nad jejich blbostma rozesmáli, dokonce i já. Tolik jsem se chtěla podívat na Paula a zkusit alespoň hádat co si myslí ale nedovolila jsem si to. Sam udělal několik kroků dozadu, než se rozeběhl a skočil z útesu dokonalou šipku. ,,Pcha, jen se předvádí" odfrkla si Leah a také skočila šipku do moře, jen k němu přidala jedno perfektní salto. No nevím kdo z nich dvou se předváděl víc. ,,Tak co Quile, skočíme pořádnou bombu...Liv sleduje" řekl ke mě Jacob než společně s Quilem skočili z útesu bombu. ,,Skvělí Jacobe!" zakřičela jsem na něj, když se po pár chvil vynořil na hladinu. Jeho odpovědí bylo hlasité, radostné zavití. Ohlédla jsem se s úsměvem na zbývající smečku a uvědomila si, že už tu skoro nikdo nezbyl. Jen já, Jared a Paul. Proto jsem se rozhodla to vyřešit tak, že skočím jako další. Ale Paul asi pochopil co se chystám udělat a tak využil Jaredovy nepozornosti a shodil ho. A už jsem zůstali jen mi dva. Má nervozita stoupla na úroveň 10.  Chystala jsem se skočit z útesu ale Paul mě chytil za ruku ,,Liv počkej, musíme si promluvit". Strnula jsem, jeho hlas vůbec nebyl naštvaný nebo povýšený, spíš prosebný. ,,O čem " řekla jsem a pro jistotu se dál koukala z útesu dolů. Paul přistoupil ke mně blíž než řekl ,,Moc dobře víš o čem, o včerejšku". Vědela jsem že se bude nějak vymlouvat že to tak nemyslel ale já jsem to opravdu nechtěla slyšet a tak jsem ho předběhla ,,Chápu to, byla to vina alkoholu, nemusíš se omlouvat nebo vymlouvat" znovu jsem se chystala skočit šipku ale i tentokrát mě Paul zastavil ,,Ne! Právě naopak. Díky včerejšku jsem si konečně uvědomil co k tobě cítím. Vše co jsem včera řekl je pravda. Zítra by měla přijet Reachel, takže ji vše řeknu a pak bychom mi dva mohli být spolu..." přišel až ke mně a chytil mě za ruce. Vůbec jsem nevěřila že to zrovna vyslovil. To všechno co včera řekl myslel vážně a teď čekal na mou odpověď. Ale než jsem mu stačila odpovědět z dálky na mě někdo zavolal mé jméno. Ohlédla jsem se a spatřila Emmetta jak kráčí k nám. Taky jsem ale viděla že Paul není nadšený jeho přítomností a tak jsem se k Emmettovy na proti. ,,Co se děje?" zeptala jsem se. Emmett se koukla na Paula a pak zpět na mě. Tvářil se jako by se chystal udělat největčí věc svého života. Zhluboka se nadechl a stejně jako Paul mě chytil za ruce. A sakra. ,,Liv, já...já tě asi miluju. Vím že to bude znít divně, ale od té doby co jsem tě viděl nemůžu myslet na nic jiného, jen na tebe. A vím, že i ty ke mně něco cítíš...a tak až o všem řeknu Rosalie, mohly by jsem zůstat spolu...". Nemohla jsem tomu uvěřit. Oba dva chtějí být se mnou? Oba teď čekají na mou odpověď ale já jim je nemůžu dát. Podívala jsem se na Emmetta a pak na Paula. Musela jsem odtud pryč, a tak jsem se rozeběhla a konečně skočila z toho útesu do vody.

DNES TROCHU SLABŠÍ KAPITOLA, PROTOŽE JSEM DELŠÍ DOBU MĚLA SPISOVATELSKÝ BLOK A NEMOHLA PŘIJÍT NA TO JAK POKRAČOVAT. ALE DOUFÁM ŽE SE VÁM TATO KAPITOLA ALESPOŇ TROCHU LÍBÍ. NA OBRÁZKU BILLY.