10. První hlídka i hádka

5.9K 318 10
                                    

Pohled Paula:¨

Když Sam řekl že budu s Liv ve směně na hlídku byl jsem rád. Ale neměl bych být rád, mělo by mi to být jedno. Nevím co se to se mnou stalo, ale jakmile jsem Liv poprvé uviděl, jako by se uvnitř mě něco změnilo. Nechápu to. Určitě to je tím, že jsem poslední dobou nesvůj z těch problémů mezi mnou a Reachel. Miluju ji a vím že i ona miluje mě, ale taky mi i hodně ubližuje tím že je neustále pryč a že mě nutí si vybrat mezi ní a smečkou. Dokud jsem nepoznal Liv, věděl jsem že budu muset dřív nebo později opustit smečku a odejít s Reachel i když by mě to neuvěřitelně bolelo, ale když se pak objevila Liv a přidala se ke smečce, najednou jsem cítil že už nikdy nesmím odejít, ani kvůli Reachel. Podrážděně jsem si projel prsty vlasy. Znovu jsem si vybavil tu chvíli, kdy jsem jí na grilovačce řekl že je krásná, a opravdu byla. Nevím co by se stalo kdyby nepřišel Seth. Podíval jsem se na hodiny. Zhruba za půl hodiny jsem se měl u Emily sejít s Liv a vyrazit na hlídku. Jsem z toho tak nervozní a nemám nejmenčí tušení co všechno se tam může stát.

Pohled Liv:

Seděla jsem v křesle a pevně ho svírala v obou rukách. U mě seděl starý indiánský muž a tetoval mi rameno. Nebolelo to, spíš jsem byla nervozní. Seth, který mě sem zavedl, seděl věrně hned vedle mě a celou dobu se odemně nehnul. 

Když bylo tetování dokončeno, vyrazily jsem se Sethem k Emily. Měla jsem u ní počkat na Paula a vyrazit s ním na svou první hlídku. Byla jsem tak natěšená. Má první hlídka! Usmála jsem se. Ale můj úsměv zmizel jakmile jsem si uvědomila že na ní jdu s Paulem. Hned jsem si vzpomněla na to jak mi řekl že jsem...krásná. Aniž bych si to uvědomila, jsem se usmála. Myslí si že jsem krásná. Pak jsem se ale zamračila. To je přece blbost, určitě jsem se přeslechla, kdyby si myslel že jsem krásná, choval by se ke mně jinak. ,,Na čem přemýšlíš?" zeptal se s úsměvem Seth a tím mě vytrhl ze zamyšlení. Usmála jsem se ,,Na své první hlídce" a vlastně jsem ani nelhala. Během dalších pár chvil jsem už stáli před domem Emily. Seth do mě lehce strčil loktem než promluvil ,,Už budu muset jít, dnes s Leah musíme projít severní stranu našeho území, ale uvidíme se u večeře", ještě jednou na mě s velkým úsměvem mrkl a rozeběhl se do lesa a já se s úsměvem vydala do domu. Smečka je spolu pořád. Snídají spolu, večeří spolu, pořádají grilovačky a nebo se prostě jen tak sejdou u Emily aby si popovídali. Byly si všichni tak blízcí a já byla jejich součástí. Má bývalá smečka si nebyla tak blízká, scházeli jsem se vždy jen když jsme museli. Hned jsem ale vzpomínku na svou minulou smečku zavrhla, nechtěla jsem teď na ně vzpomínat. Pořád to tak bolelo.... Vešla jsem do domu a sedla si ke stolu. Rozhlédla jsem se po Emily, ale nikde nebyla. Pak jsem ale zaslechla tlumený smích ze zadní části domu. Hned mi došlo s kým tam asi Emily je a co dělají. Šibalsky jsem se usmála a chystala si vzít jeden z muffinů, co byly na stole. ,,Není dobrý jíst před hlídkou...alespoň to říká Jared, má pár nepěkných zkušeností" ozval se Paul. Leknutím jsem nadskočila a podívala se jeho směrem. Stál opřený o rám dveří, na sobě měl jen ty své staré jeansi po kolena. Odtrhla jsem od něj zrak a vrátila muffin na místo. Pomali jsem se postavila a nervozně si pohrávala s prsty. ,,Kde je Emily?" zeptal se, ale jakmile otázku vyslovil ozval se další hlasitý smích smíšený se vzdychnutím. Paulovým obličejem projelo něco mezi znechucením a úšklebkem ,,Pojď, měli bychom vypadnout než to tu začne být ještě horší" řekl a bez dalšího čekání zamířil do lesa. Fajn, naše hlídka ještě ani pořádně nezačala a už má zase špatnou náladu. Rychle jsem ho doběhla a pokoušela jsem se s ním držet krok. To ticho které mezi námi bylo, se nedalo vydržet a tak jsem se ho zeptala na to co mě jako první napadlo ,,A na jakou stranu máme dohlížet?". Paul se na mě ani nepodíval když odpověděl ,,Sam říkal že západní". Tak dobře, když se nebude snažit, tak proč bych měla já?

Během hlídky jsme jako vlci prošli celé naše západní území. Sem tam jsme něco prohodili, ale nebylo to tak strašné, dokonce se mi jednou povedlo ho rozesmát. Hlídka se už blížila ke konci a já byla spokojená, vše dopadlo dobře. Ale jak se říká, nechval den před večerem. Já i Paul jsem byly zase v lidské podobě a mířili jsem zpět k Emily. ,,Doufám že ti dva už skončili" řekl Paul s žertovný hlasem. Opravdu teď zažertoval? Usmála jsem se. Pak jsem ale oba zaslechly kroky které byly několik metrů od nás. Vítr začal vát a mi ucítili i ten zápach...upír. Oba jsem se za zápachem rozeběhli. Dovedl nás až k malému kopci, kde stál Edward. ,,Ahoj Paule...jak se máš Liv" usmál se přátelsky. Taky jsem mu jeden úsměv poslala ,, Mám se dob..." Paul mi ale skočil do řeči ,,Co děláš na našem území?". Podívala jsem se na něj a poznala že je vážně naštvaný. I Edward znervozněl ,,Renesmee tu byla před několika dny s Jacobem a ztratila tu čepici, tak se jí snažím najít". Hned jsem doufala že to Paula uklidní ale to jsem se spletla. Nahněvaným hlasem řekl Edwardovy ,,Měl jsi to říct Jacobovy, našel by ji. Víš že bych tě teď hned mohl zabít?!". To už jsem se do toho rozhodla vložit ,,Ne nemohl". Paul se na mě naštvaně podíval ,,Ty se do toho nepleť Liv". Tohle mě rozzuřilo ,,Mám se do toho co plést, jsem součástí téhle smečky, pamatuješ!". To už Paul soustředil veškerou pozornost na mě ,,Možná jsi součástí smečky ale mě nemáš co zakazovat nebo nařizovat, když budu chtít tak hned teď toho Cullena zabiju!"         ,,Ne dokud jsem tu já!" řekla jsem velmi hlasitě a udělala několik výhružných kroků k Paulovy. Ten se pyšně usmál ,,Tak sleduj!". Jakmile to vyslovil, uvědomila jsem se že je to fakt zlí. Paul se chystal rozeběhnout k Edwardovy a tak jsem před Paula skočila a vší silou mu zatlačila ruce proti hrudi abych ho zastavila. ,,Edwarde, běž!" vykřikla jsem a dál se už soustředila na Paula který teď vypadal ještě naštvaněji. Popadl mé ruce a silně je stiskl. Přitlačil mě k jednomu ze stromů a podíval se mi do očí ,,Tohle už nikdy nedělej!". I když jsem měla strach, nechtěla jsem to na sobě dát znát ,,Udělám to kdykoli bude třeba, nenechám tě udělat takovou chybu která by tě mrzela celí život". Jeho stisk mých rukou o něco povolil ,,Proč by tě mělo zajímat jestli mě něco bude mrzet nebo ne?".                  ,,Protože mi na tobě záleží" vyslovila jsem aniž bych si to předem promyslela. Paul mě pustil a dal svůj obličej těsně k mému ,,Řekni to ještě jednou..." řekl potichu a já nechápavě zašeptala ,,Co?". Sklonil se k mému obličeji ještě o něco blíž ,,To že ti na mě záleží". Zhluboka jsem se nedechla a pak smyslně vyslovila ,,Záleží mi na tobě". Paul se pousmál a přiložil své čelo k mému. Chvíli se mi díval do očí, než zase zvážněl, odtrhl se odemně a bez dalších slov se proměnil ve vlka a rozeběhl pryč.

TAHLE KAPITOLA MĚ NAPROSTO VYŽDÍMALA :D DALŠÍ KAPITOLU ZVEŘEJNÍM AŽ NĚKDY PŘÍŠTÍ TÝDEN PROTOŽE MÁM NĚJAKOU PRÁCI...DOUFÁM ŽE SE VÁM TATO KAPITOLA LÍBÍ ;) JINAK NA OBRÁZKU JE LIV

Dívka ze smečky (Twilight saga)Where stories live. Discover now