Dívka ze smečky (Twilight saga)

30. Nová posila a rozdělení

Pohled  Liv

Dny utíkali jako vody a všichni byly čím dál tím více nervozní. Paul byl navíc i dost nabroušený z toho že je mezi námi další překážka. Čím více času ubývalo, tím více jsem chtěla s Billym, Jacobem a smečkou trávit co nejvíce času, protože jsem měla takový podivný pocit jako by měl být poslední.

,,Už musím jít Billy, Sam bude naštvaný když příjdu pozdě a Cullenové na nás už určitě čekají" snažila jsem se vymluvit ze snídaně do které mě Billy nutil. Jacob se ke Cullenům vydal už brzy ráno ale nebyl schopen mě vzbudit. Když se mi konečně povedlo Billyho přemluvit k tomu aby mi nevnucoval snídani, vyběhla jsem z domu, kde už na mě naštvaně čekal Jared ,,Víš jak dlouho tu čekám?" postěžoval si. Jen jsem na něj vyplázla jazyk a nasedla do jeho starého Jeepu.

,,Kde jsou ostatní?" zeptala jsem se během jízdy. Jared přeřadil rychlost než odpověděl ,,Už na nás čekají, Paul chtěl pro tebe zajet sám ale byl jsem rychlejší" mrkla na mě spiklenecky a já se zasmála. Jared se svým Jeepem zaparkoval před domem Cullenů. Při vystupování z auta jsem znervozněla. Nebyla jsem tu od Emmettova odjezdu. ,,Proč vůbec Cullenové chtěli abychom přijely?". Jared se znechuceně podíval na dům, šlo na něm poznat že tu není rád ,,Chtějí s námi mluvit o tom boji s Voltury" založil si ruce do kapes a společně jsem vešli do domu.

Všichni už byly v obyvacím pokoji a čekali na nás. ,,No konečně" postěžoval si Sam. ,,Tak co je tak důležitého že jsem museli až sem" řekl znuděně Jared a opřel se o zeď. Edward si odkašlal ,, Nejlepší útok...je nečekaný útok! A proto jsme se rozhodli že nebudeme čekat na Voltury ale překvapíme je v jejich sídle". Tenhle nápad se mi zalíbil ,,Posloucháme..." pobídla jsem ho aby pokračoval. Ten to s radostí udělal ,,Voltuři to nebudou čekat, budeme mýt moment překvapení, navíc když si vše pobereme a pořádně si je rozdělíme tak bychom měli vyhrát...a jelikož nás Emmett s Rosalii opustily, zavolali jsem si na pomoc naše příbuzné...". V tu chvíli s vedlejšího pokoje vyšli dvě velmi pohledné ženy s platinově blonďatými vlasy, jedna bruneta a dva muži, kteří se nebyly téměř v ničem podobni. ,,Zase oni..." povzdychl si Jared, na což jsem ho varovně plácla po rameni. Někdy mě docela štvalo jak byl vůči Cullenům negativní.

Příbuzní Cullenů byly velmi milí, což jsem ani nečekala. Myslela jsem si že nás budou nenávidět jako ostatní upíři ale byly k nám opravdu přívětiví. Ale nejspíše to bylo tím že smečku znají už z předešlého boje. Po dlouhém dohadování jsem se shodli že na Voltury zaútočíme celkem za tři dny.

Začalo se stmívat ale mi jsme v žádném případě ještě nekončily. Ještě dnes jsem si měli podle svým možností rozdělit Voltury a zbývající dva dny trénovat jejich zneškodnění. ,,První je Felix...toho si vezmu já s Garrettem a Eleazarem" rozkázal Jasper a zapsal to na velkou plastovou tabuli. Shodly jsem se že bude nejlepší když nás rozdělí Jasper protože má s bojem největší zkušenosti. ,,Pak je tu Demetri...toho si vezme Paul s Embrym a Quilem. O Jane se postará Alice s Leah a Kate. Alexe si vezme Liv, Jared a Embry. Marcus je Esme a Sethem, ten je celkem neškodný. Caiuse zvládne Tanya, Carmen a Carlai. No a Aro zbude na Edwarda, Sama a Jacoba. Bella bude stát bokem a vytvářet štít pro nás všechny". Sam kývl hlavou a promluvil ,, Renesmee může ten den zůstat u Emily nebo Billyho. Naši mladí vlci půjdou s námi, můžou se hodit". Jasper kývl a ohlédl se po své rodině ,,To by mohl být pro dnešek všechno...zítra ráno se tu sejdeme a dohodneme se na ostatních věcech. Přijďte v čas...všichni" pohlédla varovně na mě a já se omluvně usmála. ,,A mladé vlky vemte s sebou".

Tu noc se mi zdálo o nadcházejícím boji. Voltuři nad námi měli převahu a já jako bych ztratila kontrolu nad svým tělem, to začalo zbaběle utíkat z boje a i když jsem se snažila sebe víc, nemohla jsem se donutit zastavit. Prostě jsem zbaběle utekla jak tenkrát. A pak jsem najednou stála zpět v místech kde s odehrával boj, ale tentokrát tu bylo mrtvo...doslova. Všude kolem se válela mrtvá těla mích přátel. Bolestně jsem spadla na kolena a natáhla se po mrtvém těla Jacoba, byl ale daleko na to abych se ho mohla dotknout. Po mém těla se rozlila bolest která byla silnější než tenkrát. Vydala jsem ze sebe neslyšitelný výkřik. V tom mě ze snu vytáhli mohutné ruce, které se mnou třásli. Otevřela jsem uplakané oči a koukla na Jacoba který se na mě polekaně koukal. ,,Křičela jsi ze snu..jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě. Nedokázala jsem ze sebe vydat hlásku a tak jsem Jacoba popadla a pevně ho objala. Před očima jsem pořád měla obraz mrtvých těl ze svého snu. V jedné knize jsem kdysi četla že ve válce není nejhorší zemřít ale po tom všem jako jediný zůstat na živou. Nikdy jsem tomu nerozuměla až do teď. Od této chvíle se mé priority změnily. Jediné o co se budu snažit je chránit své blízké a přátelé...a pokud při tom příjdu o život,nevadí. Protože mnohem horší než nemřít, je přežít jako jediný.

Chci vás jen informovat že už jsem v cílové rovince této povídky a taky vás chci ujistit že příští pátek nebo sobotu budete číst poslední kapitolu/finále této knihy. Ale hodně z vás psalo že by chtěli jako by druhou sérii této povídky, což se mi zdá jako dobrý nápad :) Takže bych se chtěla kdo by s tím souhlasil?  Taky vám všem chci moc poděkovat že jste po celý čas četly mojí knihu/povídky, že jsem komentovali a dávali vote, Moc vám za to děkuju, ani nevíte jak si toho vážím a cením.Vždy mi to zvedne náladu :) Děkuju...