Dívka ze smečky (Twilight saga)

32. Rada od nejlepšího přítele

Pohled Liv

Tahle noc byla nekonečná. Jako by neměla nikdy skončit a já se na věky věků měla převalovat na své posteli a přemýšlet. Nechápu pro můj život musí být tak strašně složitý, proč prostě není jednoduchý jako těch ostatních. Věděla jsem že neusnu a tak jsem vylezla z postele a vyšla z domu na terasu. Určitě byla zima ale já se nezatřásla zimou od své první přeměny a musím přiznat že někdy mi to chybí. Ne to se třást zimou, ale být jako ostatní a starat se o to, jestli jsem dostatečně teple oblečena. ,,Taky nemůžeš spát?" zeptal se Jacob, který si stoupl vedle mě. Byla jsem na něj naštvaná ohledně té věci s Embrym a on to věděl. Ale taky ho i chápu, nemohl přece jen tak vyzradit Embryho tajemství a vždy se mi to snažil nějak naznačit. ,,Myslím že nikdo z nás dnes neusnul" zašeptala jsem do noci. Po delší pouze ticha jsem se odhodlala a zašeptala ,,Mám strach". Jacob mě lásky plně pohladil po rameni a pak si mě přitáhl do obětí ,,Můžeš mít strach, ale nesmíš se bát". Chvíli jsem se k sobě tiskly jako by nám doopravdy byla zima. ,,Pojď, zajdeme se před bojem pořádně najíst" zasmál se Jacob a já ochotně šla.

,,Dávejte na sebe pozor a vraťte se v pořádku zpět" loučil se s námi Billy. Bylo na něm vidět že má o nás opravdu starost. Jacob ho krátce objal a tvářil se naprosto bez emocí ale já věděla své a doufám že to věděl i Billy. Poté jsem k Billymu přistoupila a silně ho objala ,,Dávej tady na sebe pozor, a až se vrátím tak mě naučíš rybařit" zašeptala jsem mu ve snaze ho povzbudit a myslím že se mi to i celkem povedlo. V tom k nám přijel Jared v svém jeepu. Nechápavě jsem k němu došla ,,Co tu děláš?". Jared si založil ruce do kapes a odkašlal si ,,No jsi můj parťák a tak mě napadlo že budeš na ten boj jet se mnou, ale pokud budeš chtít jet s Jacobem nebo třeba Paulem, tak klidně". Jen jsem se na Jareda zářivě usmála ,,Moc ráda, jen to oznámím Jacobovy". Ten stál u staré dodávky a chystal se k odjezdu. ,,Jacobe pojedu s Jaredem" řekla jsem když jsem k němu došla. ,,Jsi si jistá? Můžeš jet klidně se mnou ?". Mile jsem se na něj pousmála ,,To je dobrý, užíj jsi s Renesmee" mávla jsem na něj a vrátila se k Jaredovy. Sedla jsem si namísto spolujezdce a Jared nastartoval a vjel autem na silnici. ,,Proč jsi vlastně pro mě přijel?" zeptala jsem se ho zvědavě. Jaredovy nebylo moc do řeči ale přece jen po chvíli promluvit ,,Zvykl jsem si na tebe, si můj parťák...moje kámoška a představa že už za několik hodin se ti může něco stát mě děsí". Naprosto jsem žasla nad Jaredovou upřímností, nestávalo se často že řekl co cítí, a byla jsem opravdu ráda že zrovna dnes byl upřímný. Cesta k hranicím Forks netrvala moc dlouho, vlastně jsem tam byly během 15 minut. Ostatní už tam byly, včetně Paula a Embryho. Jacob dorazil krátce po nás. ,,Připravena?" zeptal se mě Jared a já přikývla, na což jsem oba vystoupili s Jeepu. Ihned jsem na sobě cítila pohled Embryho i Paula. Nevím proč ale stoupla jsem si těsně za Jareda jako by měl měl před nimi ochránit. ,,Dobrá, jsem všichni" řekla vlídným hlasem Carlisle(Karlai) ,,Cesta až k sídlu Volturů bude trvat několik hodin, ale mi pojedem bez přestávky abychom dorazili co nejdříve". Všichni jsem na souhlas kývly. Jasper si odkašlal což znamenalo jeho další proslov ,,Až dorazíme na místo, nebude čas na chaos a zdržování. Náš náskok bude trvat jen chvíli, než stráže varují Voltury o naší přítomnosti. Nesmíme ztratit ani minutu. Každý ví co má dělat...držte se plánu a vyhrajeme. Hodně štěstí". Po jeho slovech jsem všichni začali nasedat do aut. Koutkem oka jsem zahlédla jak malá Renesmee šťastně nasedá k Jacobovy do auta, což mě donutilo se usmát. Zahlédla jsem Paula který mě nespouštěl z očí, cítila jsem jak moc si chce se mnou promluvit ale já jsem na to neměla sílu. Co nejrychleji jsem si sedla zpět k Jaredovy do jeepu a zahleděla se před sebe. ,,Opravdu ani jedním z nich nechceš promluvit, pak už třeba nebude příležitost?" zašeptal Jared. Vím že měl možná pravdu ale já to prostě nedokážu. ,,Ne, jedeme" odpověděla jsem a založila si ruce na prsou. Jared uposlechl, nastartoval auto a čekal na Culleny, který musí vyjet jako první aby nás vedli. Nemuseli jsem dlouho čekat a jejich auto vyjelo na silnici. Za nimi se zařadil Jacobova dodávka a hned na nimi my.

,,Řekni a já tě v řízení vystřídám" řekla jsem Jaredovy po půl hodině cesty. ,,Jsem v pohodě". Zahleděla jsem se do zpětného zrcátka a zahlédl v něm Quilovo auta, ve kterém s ním seděl i Embry a Leah se Sethem. ,,Tolik ti závidím..." špitla jsem do chladného skla v okénku. ,,A co?" nechápal Jared aniž by sundal oči z vozovky. ,,Vtisknutí...kdybych to dokázala taky, neřešila bych tenhle problém. Nemusela bych si vybírat, vlk by si vybral za mě toho pravého". Jared si povzdychl ale nic neřekl. ,,Porad mi" otočila jsem se k němu z ničehož-nic. Jareda to polekalo ,,Cože, proč já?".

,,Jsi můj nejlepší přítel. Vždy jsi byl u všeho co se dělo ale nikdy jsi nic neřekl, neřekl svůj názor na to všechno a tak se tě teď na něj ptám..." nevím proč, ale něco mi říkalo že zrovna ta jeho odpověď bude správná. ,,Nechci tě ovlivňovat,Liv..."zašeptal ale já věděla že ho musím donutit k odpovědi. ,,Prosím Jarede, si moje poslední šance". Jared byl chvíli zticha ale pak promluvil ,,Víš, nevím jestli je láska a vtisknutí to samé, protože já totiž pocítil jen to druhé ale zato pořádně. Nemůžu ti říct co k tobě cítí Paul, ale zato přesně vím co k tobě cítí Embry. On tě nechce...on tě potřebuje. Jsi pro něj naprosto všechno. Kdybych měl přijít o svou Kiru asi bych se šel zabít, protože život bez ní není život. A sama jsi to před chvílí řekla ,,Vlk si vždy vybere toho pravého. Což je důkaz toho že vtisknutí je možná více než láska. Ale taky jsem vyděl jak moc miloval Paul Reachel, znamenala pro něj celí svět a pak se najednou zamiloval do tebe. Opravdu nevím co znamená víc jestli a ani tě nechci ovlivňovat. Ty sama musíš zístit bez koho z těch dvou by jsi nedokázala žít". Po jeho slovech jsem se hluboce zamyslela. Myslela jsem že to bude lehké, že správná volba je Paul ale najednou cítím, že bych nechtěla žít i bez Embryho. ,,Já prostě nevím" vykřikla jsem frustrovaně ,,A nejhorší je že dnes po boji si budu muset vybrat..." opřela jsem se o okno a koukala ven. ,,No, vlastně to je 1 ku 4 že si musíš zvolit..." ozval se Jared, ale pak se zatvářil jako by litoval že vůbec otevřel pusu. Povytáhla jsem obočí abych mu naznačila, že by mi to měl vysvětlit. Jared povzdychl ,,Je možné že jeden z vás boj nepřežije...". Takhle jsem o tom nepřemýšlela a jakmile jsem začala, bylo mi ještě hůř. Představa že dnes Embry nebo Paul zemře mě trhala na kusy. Pokud by měl náhodu dnes jeden z nich zemřít, taky bych taky raději chtěla zemřít, protože život bez jakéhokoliv z nich by mě zničil. Sakra! Tohle je kruh ze kterého se nikdy nemůžu dostat ven!

Doufám že se vám před, před poslední kapitola líbila. Očekávejte že ta další bude extra dlouhá ;)