6. kapitola
V den otevřených dveří, přišel Vojta do školy časně ráno. Své měl splněno. Postaral se, aby nekapal jediný kohoutek a pomáhal s instalací fontány ve vstupní hale, ale v nějakém pominutí mysli slíbil jedné z kadeřnic, že bude jejím modelem, protože má dlouhé vlasy, se kterými se dá dělat cokoli a ta to okamžitě řekla, své nejlepší kamarádce, která jako krejčová hledala modela na přehlídku. Ten, na koho oblečení ušila ji na poslední chvíli odřekl a Vojta měl, podle jejích slov, skoro stejnou postavu.
„Nezapomeňte, že po přehlídce musím normálně mezi lidi. Jestli mi to zmršíte, v životě s váni nepromluvím," vyhrožoval, ale dívky se jen smály.
„Vzhledem k tomu, že je to náš poslední týden, tak už ti nezbyde moc času se na nás zlobit," ušklíbla se Sofie a významně cvakala kadeřnickými nůžkami.
„Nejdřív si zkus kalhoty," vyzvala ho Ema, „zatímco tě bude Sofie stříhat, upravím v dílně délku."
Vojta poslechl. Na kalhotách naštěstí nebylo nic strašidelného. Černé, klasického střihu, s rovnými nohavicemi, z oblekové látky, ale ušité skoro jako džíny. Horší to bylo se svetrem, protože ten Ema nejspíš vyrobila z rybářské sítě. Ale možná to měla být drátěná košile. A také jí to hned řekl.
„To je vzácný designérský kousek. Vlnu jsem sama upředla z mé vlastní angorské kočky, obarvila jí přírodní barvou a upletla na vařečkách!" zamávala mu naštvaně svetrem před obličejem. „Takže si toho važ a neznič ho."
„Už nic neříkám," usmál se Vojta a zvedl obě ruce, jako by se vzdával.
„No proto. Navíc to na tvé postavě nádherně vynikne," změnila hlas z naštvaného na líbezný.
Nemyslel si, že má nějak zvláštní postavu, jen byl dost vysoký a hubený. A asi mu zbyly i nějaké svaly z doby, kdy hrál na gymnáziu závodně košíkovou. Možná byl i o něco opálenější než většina spolužáků, protože hodně chodil pěšky, jezdil na kole a pracoval venku. To se, ale dívkám nelíbilo.
„Na bledé pleti by lépe vyniklo kouřové líčení," poznamenala Sofie.
„Počkat!" Vojta, který už seděl v kadeřnickém křesle vyskočil zase na nohy. „Chtěl jsem vám pomoct, ale nepůjdu tam s mejkapem jako holka."
„Uklidni se," zatlačila ho Sofie zpátky do křesla. „Nikdo na tebe nebude patlat třpytky a jahodovej lesk na rty. Jen ti trochu ztmavíme oči. To nosej i herci a zpěváci."
Vojta vzdychl, opřel se a zavřel oči. Vlastně na tom nezáleželo. O jednu pomluvu víc nebo míň. Stejně byl lúzr a na úšklebky si zvykl už dávno.
„Dělej si co chceš," řekl rezignovaně.
Slyšel, že Ema odešla, potom ucítil teplou vodu a Sofiiny prsty, a nakonec hřeben a nůžky. Nechal oči zavřené i po celo dobu, co z něj oprašovala ostříhané vlasy. Slyšel vrznutí dveří. Emin hlas i jemné doteky na očních víčkách.
„Teď potřebuju, abys otevřel oči," zašeptala Ema. „Potřebuju ti udělat spodní linky."
Vojta sice otevřel oči, ale i když měl před sebou zrcadlo, rozostřil zrak a nedíval se. Trochu se uklidňoval tím, že nebude na přehlídce sám a naštěstí ani jediný kluk. Navíc Emin model byl vlastně poměrně normální. Taky mohl předvádět sukni nebo plavky.
V nejhorším se ke všem těm drbům přidá, že je gay.