Atmosféra večera byla po té konverzaci celkem napjatá, ale postupem času a mizením špaget z talíře se začala uvolňovat.
Harry vaří výborně, to musím uznat. Ale že bych se od něj něco naučila? To ani náhodou. Až si zítra budu vařit oběd, dopadne to stejně katastrofálně jako minule. Už vidím tu spoušť. Možná znovu nebudu pokoušet svoje štěstí. Když si vzpomenu, co se stalo naposledy. Ne radši si objednám pizzu nebo čínu a-
„ O čem přemýšlíš?" zeptá se mě Harry.
„ O tom, co si dám zítra k obědu," odpovím upřímně.
„ Jestli chceš, můžeš zůstat u mě na jídlo," nabídne s úsměvem, při kterém se mu ve tvářích vytváří rozkošné ďolíčky. „ Pak tě hodím domů," dodá.
„ Oukej, ráda zůstanu na oběd, jelikož tyhle špagety jsou jednoduše dokonalý," pochválím jeho delikatesu, „, ale domů mě vozit nemusíš. Jen obejdu mrakodrap, přejdu silnici a jsem tam," namítnu a vložím si do úst další sousto.
„ Já vím, že nemusím, ale já chci," znovu se pousměje, tentokrát tím způsobem, že zvedne pouze jeden koutek úst.
„ Děkuji," promluvím po minutovém zírání do Harryho průzračných smaragdových očí.
„ Za co děkuješ?" zasměje se a tím odkryje svoje dokonale rovné zuby.
Vlastně ani nevím, a tak plácnu: „ Za všechno, za jídlo, za odvoz, za příjemnou společnost, za-"
„ Za příjemnou společnost?" nadzdvihne obočí.
„ No...jo. Překvapivě dnes nejsi otravný," vysvětlím.
„ Aha. Takže jindy jsem otravný?" ptá se, i když ví, co mu odpovím.
„ Jsi k nevydržení. To tvoje pošťuchování a ty perverzní kecy," protočím očima.
„ Ty taky nejsi zrovna ideální," obrátí konverzaci na moje chyby.
„ No to je možný, ale stejně jsem svatěji, jak ty," vypláznu jazyk a vítězně se zasměji.
„ To ej bohužel pravda," uzná a vloží si poslední sousto do úst. Já už mám dojedeno, a tak si stoupnu, abych posbírala talíře a umyla je. Přitom snad nezdemoluji kuchyni.
„ Co děláš?" diví se Harry.
„ Sbírám talíře, abych je mohla umýt," řeknu a s plnou náručí nádobí se přesunu do kuchyně.
„ Ale to nemusíš," namítne Harry.
„ Ale já chci," zastavím se u myčky, do které vložím talíře a vidličky se lžícemi.
„ Tak já ti pomůžu," přiběhne za mnou a začne hmatat na všechno nádobí.
„ Ne! Harry," Rukama mu chytím ramena a pozpátku ho vyvedu od kuchyňské linky. Dojdu až ke gauči, na který ho neomaleně strčím. „ ty jsi uvařil, já to poklidím," Mrknu. „ Radši vyber nějaký film, na který bychom se potom podívali. Komedii, prosím," pošlu mu vzdušnou pusu a vrátím se zpět do kuchyně, kde přesunu všechny hrnce do dřezu.
Napřed umyji všechny kastroly a poklice, potom se přesunu na nože a cedník. Cedník je rychle opláchnutý, a tak ho dám sušit. Potom do ruky vezmu ostře nabroušený nůž, který se snažím houbičkou vyčistit. Bohužel mi pří přejíždění přes čepel nůž vyklouzne a ostřím pořeže zápěstí.
„ Au," zasyčím, a pak už jen vidím, jak mi zrány, začne kapat krev. „ Harry," zavolám panicky.
„ Ano, Emmo?" otočí ke mně hlavu, a když vidí mojí pravou ruku, ze které vytékají litry krve, okamžitě přiběhne.
„ Panebože, ty jsi trdlo," opatrně převezme moji ruku a obhlíží si jí. „ Musíme jít do koupelny, tam ti to vydesinfikuji a obvážu. Není to tak vážné, abychom jeli do nemocnice," uklidní mě a jde se mnou do koupelny.
V koupelně se posadím na vanu a natáhnu ruku, aby mi jí mohl Harry opláchnout. Poté vytáhne malou bílou lahvičku z jedné poličky, otevře jí a podívá se mi do očí: „ Bude to trochu štípat, ale to vydržíš, trdlo," pohladí mě volnou rukou po tváři a já protočím očima nad tou přezdívkou.
„ Auvajs," vypísknu, když se tekutina dotkne řezné rány. Harry upře oči na můj obličej a pousměje se.
„ Neboj, to bude dobrý," Skousne si spodní ret a oči vrátí zpět na moje zápěstí.
Natáhne ruku, aby z otevřené poličky vytáhl roušku, kterým mi otřel přebytečnou desinfekci.
Při jeho pohybech jsem z něj nespouštěla pohled. Na jeho čele se ukázala vráska jako vždy, když se soustředil. Snažil se být maximálně pečlivý. Nechtěl mi nijak a ničím ublížit.
„ Nezírej na mě tak, rozptylujeme mě to," přesune pohled k mému obličeji. „ Vím, že se na mě nemůžeš vynadívat, ale tvoje ručička se sama neobváže, lásko," dodá, když od jeho obličeje stejně pohled neodvrátím. Jeho přezdívka ve mně vyvolá příjemné pocity. Nebylo to sarkastické. Cítila jsem z toho upřímnost. Ale také mě toto oslovení donutí odvrátit od něj, konečně, pohled.
Já vím, já vím. Několikrát jsem si slibovala, že o něj přestanu mít zájem, ale copak je to možné? Jen se na něj podívejte. Už jen ty oči vás přesvědčí, že dokonalejší jak na světě nikdo není.
„ Auu," zavřísknu znovu, když se Harry omylem dotkne mé řezné rány.
„ Promiň, promiň, promiň," přes obličej mu přejede starostlivý a zároveň omluvný výraz.
„ V pohodě, jen to trochu štíplo," zaxichtím se, když pocítím další nepříjemné štípnutí v mé ruce.
„ Ono to pořád teče, sakra," zakleje Harry potichu, spíše pro sebe, a proto nic neodpovím. Reaguji, až na jeho následující otázku: „ Pořád to bolí?"
„Ne, ne, už moc ne. Jen, když se toho dotýká-auuu," vypísknu, když se Harry opětovně dotkne mé rány.
„ Sorry, fakt sorry, ale chtěl jsem ti pohladit ruku a omylem jsem-sorry vážně sorry. Radši ti to už zalepím a obvážu," chytí se za hlavu. Je nervózní. Doufám, že nechytí panický záchvat.
„ V pohodě, Harry. Je to v pořádku. Vždyť je to jen řezná rána, neumírám," pohladím ho zdravou rukou po tváři. Můj dotek, zdá se, ho kapku zklidní.
„ Dobře, ale... ale stejně ti to musím obvázat," odtáhne se a začne hledat náplast a obvaz. Po chvilce je vytáhne a gázu odloží do svého klína, aby mi mohl nalepit náplast.
Ránu mi ještě jednou opatrně vysuší od krve, a až poté přilepí náplast. Obvaz obváže s obrovskou opatrností, aby na ránu moc netlačil. Na konci udělá mašličku.
Poté si mojí ručku přitáhne a políbí zavázané předloktí. Ruku mi odloží na stehno, pohladí mi tvář a nastane ticho, příjemné ticho.
Oba se na sebe pouze koukáme a na tvářích nám hrají málo znatatelné úsměvy. Mám ráda tyhle chvíle. Jsou to chvíle, které si moc dobře zapamatujete. Otisknou se vám v mozku a vy je jen těžko mažete.
Ticho prolomím až po několika minutách já: „ Asi... asi bych měla jít dodělat to nádobí," postavím se a zdravou rukou si prohrábnu vlasy.
„ Blázníš?" vyhrkne téměř okamžitě Harry stylem, který značil, že o mně opravdu smýšlí jako o psychicky narušeném člověku. „ Ty si vážně myslíš, že s takto zraněnou rukou můžeš umývat nádobí? Vždyť by se ti do ruky dostala akorát další infekce a předpokládám, že při tvé šikovnosti a tvém štěstí by sis poranila i předloktí na pravé ruce," vysvětluje a při svých slovech výrazně gestikuluje.
„ Oukej, oukej. Chápu, chápu, stačí... stačí" vztyčím ruce do obranného gesta. Uvědomím si, že jsem třikrát za sebou řekla dvakrát jedno slovo. OMG, co jsem to v hlavě zplodila za nesmysl? Jsem asi vážně nenormální. I Harry si uvědomí, co jsem to před chvílí řekla a začne se smát a já s ním.
Je překvapivé, jaká zde nyní funguje uvolněná atmosféra, když vezmu v potaz naši konverzaci, která se konala již před téměř hodinou. A je až neuvěřitelné, že jsem s Harrym takovýhle kamarádka, když jsem ho před měsícem prakticky nenáviděla.
I když musím uznat, že názor na něho se mi moc nezměnil. Je náladový, arogantní, povrchní, ale nyní, jak jsem ho blíže poznala, jsem zjistila, že dokáže být i milý, laskavý, upřímný a velmi ohleduplný viz to, že mi před chvílí sám ošetřil ránu.
Nemůžu říct, že jsme se z nepřátel za měsíc vypracovali na nejlepší kamarády. Pořád se hádáme a náš vztah, ať je mezi námi cokoliv, není dokonalý a já věřím, že ani nikdy nebude. Ani bych nechtělay aby byl.
Další věc, kterou nemohu říct (možná si ji pouze nechci přiznat) je ta, že mě Harry přitahuje. Jistě, fyzicky ano. Jak už jsem říkala je velmi pohledný a není prostě jediná možnost, aby se někomu nelíbil. Spíš mám dojem, že kdybychom spolu randili nebo se stali přítelem a přítelkyní, tak by náš vztah nefungoval. Naše povahy jsou tak stejné, že by nebylo možné najít toho dominantní.
V každé domácnosti je přece pán nebo paní domu. Myslím, že to by byl problém u nás. Oba jsme moc arogantní a povrchní, abychom do vedení pustili toho druhého. A co teprve sex? Tam bychom se stále dohadovali, kdo bude na vrchu.
Pane bože. Kdybychom byli pár, měli bychom tolik problémů. Radši na to ani nemyslet. Nechci být teď ve stresu a rozhodně si nechci zkazit náladu, to bych pokazila celý večer.
„ Kam ses zatoulala?" pohladí mě Harry po tváři, čímž mě probudí z hlubokých a vážných myšlenek. Překvapí mě jeho blízkost. Ani jsem si nevšimla, že se též postavil. Než mu stačím odpovědět, ucítím jeho rty na mých.
Jeho čin mě tak nekvapí, že se od něj téměř okamžitě odtáhnu. Jsem zvyklá, že mě v soukromí líbá, ale tato situace mi přišla na polibek nevhodný. Ale Harry to asi viděl jinak. Přece jen si nemyslím, že by před chvílí myslel na to, na co já.
„ Promiň... já jen. Překvapilo mě to," zhluboka vydechnu. Tvářil se zklamaně. Nechtěla jsme mu ublížit. „ Jen... jen jsem myslela na vážnější věci,"
„ Na jaké věci?" zeptá se trochu uvolněněji. Mám být upřímná?
„ Na nás?" řeknu s otázkou v hlase.
„ Aha. A na co konkrétně?" povzbuzuje mě. Nevadí mi, že je tak zvědaví, já bych byla sejná, ale přece jen mi to není nejpříjemnější.
Stejně, i přes svoje pochyby, zvolím upřímnost: „ Na to, jak nedokonalý bychom byli pár," téměř zašeptám. Chvíli pochybuji, že to vůbec slyšel, ale když se po pár sekundách rozesměje, moje pochyby o jeho sluchu zmizí. Spíše se dostaví pochyby o tom, jak na moje úvahy zareaguje.
Chytne mě za obě ramena a přitáhne si mě o kousek blíž: „ Já si naopak myslím, že bychom byli dokonalý pár. I naše ship jméno by bylo dokonalé Erry, Hemma, Hama nebo Emry," přesně v tuhle chvíli, kdy se rozesmál z plných plic, mi došlo, že vtipkuje. Pravděpodobně, ne stoprocentně, ještě ani neuvažoval o tom, že bychom vůbec mohli být spolu, natož jak by to vypadalo.
A mě píchlo u srdce. Jako by mi tam Harry zabodl nůž.
Jak vidím, tak k mým vlastnostem mohu připsat i naivní a hloupá. Neměla jsem se k němu tak připoutat. Neměla jsem si ho vůbec pustit k tělu. Mohlo mi dojít, že to takto dopadne. Že já budu očekávat něco víc, jak ten druhý. Nebo, ne přímo očekávat, ale že o tom vůbec uvažuji, už dokazuje, že bych to tak trochu chtěla, nebo ne?
No... nebudu se v tom více šťourat. Radši se budu tvářit, že mě nijak, ani trochu, nedotklo jeho vtipkování. Vždyť celou dobu přece vtipkuji taky!!!
A tak se rozesměju spolu s ním. A v mysli si dále nalhávám, že mi nic není, nijak mi neublížil a hlavně, že k němu nic necítím.
*-*-*-*
Po té trpné scéně v koupelně jsme se přesunuli do obýváků a Harry se pustil do umývání nádobí. Já jsem se mezitím přehrabovala ve filmech a navrhovala mu případné kandidáty na dnešní zhlédnutí.
„ Co Mamma Mia?" zeptám se s nadějí v hlase. Ten film přímo miluji.
„ To tady mám?" ohrne nos nad mým výběrem. Díky tónu jeho hlasu mi dojde, že to nebude jeho oblíbený film. „ Asi si to tu nechala sestra," dodá.
„ Ty máš sestru?" divím se.
„ Jop, je straší. Jmenuje se Gemma," nenuceně odpoví.
„ Aha," zamumlám na znak, že jsem tuto informaci netušila.
„ Co třeba... Piráti z Karibiku?" navrhnu další film.
„ Ne, ty jsem viděl už miliónkrát.
„ Ok, co Karlík a továrna na čokoládu?" řeknu s nadějí. Hraje tam Johnny Depp a toho vyloženě miluji.
„ Ne, hraje tam ten hollywoodský herec, ten, co má rád klobouky a hrál i v těch pirátech," začne luskat prsty a mně dojde, že Johnnyho Deppa zrovna nemusí.
„ Johnny Depp," zamumlám polohlasem truchu uraženým hlasem. Copak nemá rád žádný film jako já. Radši se nezaobírám těmito myšlenkami a prohlížím si dál jeho galerii filmů. Překvapí mě, že tam nemá žádné animované filmy, ani filmy pod rok 2000. Chybí mu tma podle mého názoru nejlepší filmy. Jeho nejstarší film je Harry Potter a Kámen mudrců. V tom mě napadne. S tím by možná mohl souhlasit.
„ Co některý z filmů o Harrym Potterovi?" navrhnu. Knížky jsem četla a filmy jsem viděla. Všechno, co se týká světa o Harrym, miluji. Přece jen jsem generace, která Harrym Potterem žila.
„ Skvělý nápad," pochválí mě Harry a já jsem ráda, že jsme se alespoň v něčem shodli.
„ Super, a který díl máš nejradši?" zeptám se a doufám, že řekne Fénixův řád, protože ten miluji já.
„ Co takhle si dát maraton?" otře si ruce, jelikož nádobí už dodělal.
„ Jako, že bychom shlédli všechny díly?" zeptám se tónem, který se ho skrytě ptá, jestli je normální.
„ Přesně tak," rozzáří se.
„ Ale, Harry, to by nám trvalo celý den. Ty filmy jsou strašně dlouhé," namítnu.
„To nevadí. Máme prodloužený víkend, v pondělí je státní svátek, takže nepůjdete trénovat, doufám. Navít tu zítra stejně zůstáváš na oběd, můžeš tu zůstat i na večeři, a pak snídani a na spoustu dalších věcí," přisedne si ke mně. Jeho tón je velmi hravý, ale vím, že nemyslí na to.
„ To se mi líbí," souhlasím s jeho návrhem a ovladačem najedu na Harry Potter a Kámen Mudrců. Potom se na Harryho ještě podívám, abych se ujistila, že mám kliknout na spustit. Harry přikývne, a tak zapnu film.
*-*-*-*
„ Kdo je tvoje nejoblíbenější postava?" zeptá se mě Harry asi půl hodiny po začátku druhého filmu. Nemám nejmenší tušení, kolik je hodin. Pravděpodobně něco okolo druhé ráno. Když jsme si pouštěli první film, bylo pár minut po jedenácté.
„ U mě spíše postavy. Miluji dvojčata. Spíš Freda," pokrčím rameny a zabořím ruku do misky s popcornem.
„ Děláš si srandu? Vždyť zemře," nechápavě se na mě otočí. Kouká se na mě jako na blázna, už po několikáté za tento večer.
„ Já vím, já vím. Ale jestli jsi četl knížky, tak asi chápeš, že jsem se do nich zamilovala ještě dřív, než jsem zjistila, že zemře. A Fred mi přišel vždy vtipnější. Netuším, proč zrovna ten, který umře," vysvětluji mu moje myšlenky, přičemž k němu stočím pohled.
„ Oh... oukej, ale stejně to nechápu," odvrátí ode mě pohled, začne si nabírat popcorn. Teď vytřeštím pro změnu nechápavě oči já.
„ Co na tom nechápeš?" znovu si získám jeho pozornost.
„ Moje nejoblíbenější postava je například Harry. A nechápu, jak může mít někdo jinou oblíbenou postavu," oznámí s pokrčením ramen.
„ Aha," chápavě přikývnu. Stejně nic nechápu. Vždyť je to na palici. Každý si oblíbí vlastní postavu podle svého úsudku a podle vlastních sympatií k určité postavě, či charakteru.
A pak nastane ticho. Zase.
Mlčíme až do části, kdy Harry Potter vstoupí do komnaty. Ticho prolomím já: „ Při téhle části si vždycky přikrývám obličej," vypísknu. „ Bojím se, že Harry přijde o život, Harry, i když vím, že se to nestane," dodám. Je pěkně zmatený, že Harry vedle mě na křesle se jmenuje stejně jako filmová postava, o které se bavíme.
„ To je teda pěkně ujetý," zasměje se Harry.
„ Já vím, ale prostě to nemůžu ovládat," zamračím se, když vidím, jak Harry utíká před baziliškem.
„ Aaaaa..." začnu řvát a Harry se začne-
„ Aaaaa..." dobře, Harry začne taky ječet. „ Pane bože, proč ječíme?" ptá se, i když pořád křičí.
„ Já se o Harryho bojím," vyjeknu, přičemž se Harrymu schoulím do náruče.
Harry se začne nahlas smát a, i když by se všichni ostatní začali smát taky, já se na něj zamračím.
„ To není vtipný, je naprosto normální, že se bojím," zavrčím na něj, přičemž vyšpulím spodní ret. Harry mě obejme jednou rukou kolem ramen a já se v jeho náruči vysunu o kousek výš.
„ Ty trdlo. Já bych řekl, že je normální, když se u téhle scény bojí malý děti, ale osmnáctiletá tanečnice, která na první pohled vypadá, že je dokonalá?" cvrnkne mě do nosu a pousměje se.
„ Nechápu, že je ten film i pro malé děti a nejsem dokonalá," zavrtím hlavou. Do tváří se mi pomalu nahrnuly červené krvinky. Jako vždy mě umí dostat do rozpaků.
„ Z větší části je to pohádka, takže bys to měla chápat a jsi... dokonalá," pohladí mě po tváři, když vysloví poslední slovo.
„ Nejsem," odtáhnu se od něj, nyní již trochu naštvaně.
„ Emmo," povzdychne si. „ Jsi dokonalá," snaží se mě přesvědčit pohledem. Aniž bychom si toho všimli, film se začne chýlit ke konci.
Nesouhlasím s Harrym, ale nemám chuť a vlastně ani sílu mu odporovat. A proto si pouze povzdychnu, prohrábnu si vlasy a promluvím: „ Já... jsem ospalá, Harry. Kam se můžu složit?" podívám se mu zpříma do očí.
Jeho výraz mluví za vše. Očekával, že mu budu zase odporovat. Ale přesto mojí postavu, nebo co tou dokonalostí myslel, přestane rozebírat a odpoví mi: „ Pokoj pro hosty ještě není připravený, takže si můžeš, ne musíš, lehnout do mojí postele. Já se... ehm... vyspím tady," prohrábne si svoje dlouhé kudrny a postaví se. „ Zavedu tě do svého pokoje," nastaví mi ruku.
Přikývnu a bez pomoci Harryho se postavím. Na něm je vidět, že jsem ho tímto gestem pobouřila, ale radši to neřeší, jelikož ví, že by mě mohl více naštvat a atmosféra by byla ještě hustší.
Pomalu jdu za ním až na konec chodby, kde Harry otevře dveře do prostorné a velmi velké ložnice. Musím uznat, že byty v tomhle mrakodrapu jsou luxusnější a prostornější, jak u nás.
„ Děkuji," zamumlám a neřeším, že bude Harry spát na gauči. Vím, že by většinu lidí spíše potěšilo, kdyby jim někdo říkal, že je dokonalý, ale já jsem jiná. Bohužel moje povrchnost nedokáže jeho lichotku přijmout. A moje arogance ho nedokáže pustit do vlastní postele.
Aniž bych čekala, až odejde, zalehnu do postele a přikryji se příjemnou dekou. Své tělo otočím k jeho postavě a tím pádem i ke dveřím zády a zadívám se na noční Los Angeles, které jde rozlehlými okny v jeho pokoji vidět lépe, jak u nás v obývacím pokoji. Jde vidět i osvětlený nápis Hollywood a Malibu beach na druhé prosklené stěně.
Připadám si jako v 50 odstínech šedi, i když tam byli v Chicagu a chybí mi vedle sebe Christian. Špatné přirovnání. Ale výhled na město je stejně úchvatný. Miluji noční Los Angeles.
Ani si nevšimnu, že Harry opustí místnost. A je mi to v celku jedno.
*-*-*-*
Nevím kolik je hodin, ani jestli se blíží ráno. Vím jen, že moje oči zůstávají zavřené, když se dveře od Harryho ložnice otevřou a někdo vejde. Peřinu si nenápadně více přitisknu na hrudník.
Je mi jasné, že to nemůže být nikdo jiný jak Harry. Ani netuším, jestli bych si přála, kdyby to byl někdo jiný. Přes těch pár hodin nebo možná pouze minut mě naštvanost na Harryho přešla a já si začala přát, aby se nic nepříjemného z dnešní noci nestalo.
Harry odhrnul přikrývku a zalehl vedle mě. Opatrně si mě přitáhl k sobě, snažil se, aby mě nevzbudil netušíc, že už vzhůru jsem. Políbil mě jemně do vlasů a zhluboka se nadechl. Nevím, jestli to udělal proto, aby se uklidnil, jelikož jsem i přes látku, která dělila naše těla od přímého doteku, mohla cítit jeho zrychlený puls, nebo proto, aby ucítil mojí vůni. Nevím to a ani nevím, jestli to chci vědět.
Vím pouze to, že jeho obětí, vůně, lechtající kudrny a především jeho přítomnost mě uklidňují. A tento pocit klidu miluji. Možná miluji všechny pocity, které ve mně Harry vyvolává. Možná, že si vše, co dělá, vykládám špatně. A možná... možná tato chvíle bude další z mnoha, které se mi budou přehrávat na smrtelné posteli. Možná...
---
Ahoj po skoro měsíci. Stydím se. Většinu části jsem napsala za poslední dva dny. Ale na mojí obranu 14 dní z toho měsíce jsem byla na dovolené, jiný týden jsme dopisovali poslední čtvrtletní práce a pořádali akce. Potom jsem byla už jen líná. Moc se omlouvám. Doufám, že teď se to díky prázdninám zlepší. Nikam teď nejedu, takže bych mohla začít přidávat pravidelně. Mohla bych to alespoň zkusit.
Každopádně vám všem děkuji za trpělivost a doufám, že se vám tahle kapitola líbí. Kdo nemá rád Harryho Pottera, tak se mu opravdu omlouvám, ale já jsem do tý série úplný magor a druhou část jsem psala zrovna, když jsem se na ty filmy koukala.
Dále se omlouvám za všechny gramatický chyby, a taky to, jestli něco nedává smysl. Momentálně nemám čas si to po sobě zkontrolovat. Mimochodem, vím, že písnička se k části moc nehodí, ale jsem na ní závislá, a tak jsem ji sem hodila.
Snad novou část přidám brzy. Mám vás ráda :*
-BethKab-