Nikdy jsem nezažil šílenější den než tenhle. Byl jsem zmatený, vystrašený, naštvaný, veselý a unavený zároveň. Snad nikdy jsem nezažil, že bych se v jeden den dotkl samotného dna a následně vrcholu. Stále nemůžu uvěřit tomu, co se vlastně stalo. Málem to skončilo tragédii, na kterou bych rozhodně nerad vzpomínal. Bradavice mě očividně nikdy nepřestanou překvapovat a to už je za chvíli konec roku.
Ve zkratce, Taehyung je na svobodě. Čtrnáct dní se nám ho podařilo schovávat v havraspárské věži, ale někdy to prasknout muselo. A přišlo to v neděli ráno. Namjoonovi konečně docvaklo, že tu něco nesedí. Se svou partou obešel pár havraspárských, ale nic z nich nedostal. Proto se rozhodl si podrobit ty nejmladší z naší koleje, což se mu i podařilo. Zatímco Jisoo málem vyletěla z kůže, když se dozvěděla, že máme kluka z 1. ročníku na ošetřovně, Namjoon mezitím obeznámil školu o tom, co se dozvěděl. A tak se stalo, že nám před dveřmi stálo skoro přes 30 lidí.
Opravdu to nebylo příjemné. Stačilo správně odpovědět a dveře by se otevřeli. Snad jakoby ale vycítily, že hrozí nebezpečí a položily tak těžkou otázku, že ani my jsme na ni nedokázali odpovědět. Tak se ale stalo, že jsme byli uvězněni ve vlastní koleji. Našlo se pár studentů, co se z toho zhroutilo, někteří navrhovali, abychom jim Taehyunga vydali, což se ale setkalo s velkou vlnou nesouhlasu. Samotného mě to překvapilo, protože jsem to nezačal já, ani Jisoo a Yoongi. Čtrnáct dní jsme se o něco snažili, nechtěli to teď vzdát. Cítil jsem, jak se mi hrnuly slzy štěstí do očí. Byl jsme na svou kolej opravdu pyšný. Ale po pár hodinách uvnitř začala klesat naděje a objevovaly se obavy. Taehyung dokonce navrhl, že raději půjde. Hned jsem mu to společně se svými přáteli zatrhl. Ušlapali by ho, hned jak by ho spatřili.
Po nějaké době ale randál před dveřmi utichl, což samozřejmě přilákalo naši pozornost. Poznali jsme hlas ředitele školy, Brumbála, jak promlouvá k ostatním studentům. Trvalo to docela dlouho, což ve mně vzbuzovalo ještě více nervozity než předtím. Najednou se ale dveře otevřeli. Vyskočil jsem na nohy a instinktivně si stoupl před Taeho. Spatřili jsme ale profesora Kratiknota, Snape a Brumbála. No, prvotní radost vystřídal strach z toho, co bude následovat. Překvapilo mě ale, když se studenti za Taeho a mě postavili, protože Brumbál poručil, abychom ho my dva následovali. Samozřejmě jsem věděl, že jsme porušili řád školy. Do toho všeho se vložila Jisoo a následně i Primuska, která se tady zničehonic zjevila se svým mužským protějškem. Ten si narozdíl od Irene začal prohlížet společenskou místnost. Zmijozelka ale měla jiné starosti.
"Pane řediteli, myslím si, že toto bylo jediné řešení. Studenti by byli schopní Taehyungu zabít, zatímco by se na to profesorský sbor díval," rýpla si, za což si vysloužila přísný pohled Kratiknota. Objevila se tu i profesorka McGonagallová a Prýtová, která je kolejní profesorkou Mrzimoru.
"Jedná se ale o hrubé porušení řádu!" řekla podrážděně McGonagallová.
"Student vaší koleje zbil malého chlapce jen proto, aby získal informace o poloze Taehyunga. Ten, kdo si zaslouží trest, je Kim Namjoon a další nebelvírští. Poštvali skoro celou školu proti jednomu studentovi. Šíří lži a pomluvy, zatímco se profesorský sbor z povzdáli dívá. Proč ještě studenti neví, jak to skutečně bylo? Co stálo za pády zdí? Už to víte, mohli jste to zastavit. Čtrnáct dní..." hlas Primusky byl ostrý jako čepel a pohledem by mohla zabíjet. Zarazil jsem se ale nad jejími posledními otázkami.
"Už se to ví?! Tak proč se nám několik hodin snažila skupinka nebelvírských a mrzimorských dostat do koleje, když už se dávno ví, že s tím Taehyung nemá nic společného?!" zvýšil jsem naštvaně hlas. Profesoři mlčeli, jako obvykle, což mě ještě více naštvalo. Cítil jsem Taeho ruku na svých zádech, snad jako by se mě snažil uklidnit. Bylo to od něj milé.
"Každý z vás, kdo chodí na hodiny Péče o kouzelné tvory asi ví, že Hagrid před třemi měsíci ztratil pár malých broučků. Zoraptera Margus s kusadly tak tvrdými, že se dokáže i prokousat kameny. Staví si obrovská hnízda s velkým množstvím cestiček. Nikoho asi nenapadlo, že se ubytují právě ve zdech bradavického hradu," promluvil Primus, Chan. Šokovaně jsem otevřel pusu a pohlédl na Taeho. To snad není možné!
"Takže celou dobu jste nechali studenty nahánět nevinného člověka, zatímco jste věděli, že za to můžou pitomí brouci?! To je neuvěřitelné!" prohodila rukama Jisoo a chytla se za hlavu. Ano, neuvěřitelné to bylo, ale mně spíše bylo do pláče. Všechno se dalo vyřešit tak jednoduše, kdyby profesoři něco udělali.
"Chápu Vaše rozhořčení slečno Kim, ale mějte na paměti, že i my jsme si nejdříve museli tuto teorii potvrdit. Uznávám, že jsme měli zakročit ihned, ale bohužel i my nejsme bezchybní. Nastala nemalá chyba v komunikaci, která uvedla školu do čtrnáctidenního chaosu. Už je ale načase ukončit tuto šarádu a vrátit se k výuce. Nemusíte se bát, ti co způsobili trable, budou řádně potrestáni," oznámil Brumbál svým rázným hlasem.
"Přímo zúčastněným navrhuji školní trest přetrvávající do dalšího školního roku. K tomu pro studenty 7. ročníku zhoršené výsledky v rámci zkoušek OVCE, pro 5. ročník to samé se zkouškami NKÚ. Ti, co jsou členi famfrpálového družstva, budou okamžitě vyloučeni," řekl Chan, čímž si vysloužil překvapené pohled nejen od studentů, ale i profesorů.
"To je přeci jenom trochu moc drastické, no ne?" pousmála se profesorka Prýtová, která to očividně nebrala vážně. Chanův výraz v obličeji ale hovořil něco jiného.
"Právě naopak. Tři koleje porušili několik pravidel školy. Především ale zaútočili na nevinného člověka, poškodili jeho pověst a to, co způsobili, by se dalo považovat za ublížení na psychické zdraví. To mimoděk trvá už delší dobu. Havraspár ukázal, jak má správná kolej vypadat. Studenti drží pohromadě a brání slabší. Jdou příkladem. Jménem své koleje se hluboce omlouvám za způsobené problémy. Je mi líto, že jsem je nestihl zastavit již dříve. Můžete si ale být jisti, že se postarám o tom, aby při jejich posledním měsíci ve škole řádně pochopili, co udělali špatně. Osobně se o to postarám, pokud dovolíte," pohled přesunul na Brumbála, který přikývl, ale dodal, že to ještě proberou.
"Uvidíme se na zítřejší snídani v 7:30, která je povinná pro všechny studenty školy. Přeji krásný zbytek dne," usmál se ředitel a opustil společenskou místnost. Následovali ho i ostatní profesoři. Kdo ale zůstal, byla Primuska s Primusem. Ten ostatně přistoupil k Taehyungovi a znovu se mu omluvil. Též ho ujistil, že se postará o to, aby jeho návrat do školy proběhl hladce a bez potíží. Samotný Tae vypadal překvapeně z této nabídky. O čem dál mluvili, to mi Tae neřekl. Já jsem naopak šel poděkovat Irene, stejně jako Jisoo. Opravdu zachránila celou situaci. Ostatní studenti se různě rozprchli ať už do svých pokojů, či ven. Někteří ovšem zůstali a pozorovali toto prazvláštní uskupení. V Havraspárské věži byli dva zmijozelové a jeden nebelvír. Ještě Mrzimor a bylo by to komplet. Byl jsem z toho všeho tak nadšený, že jsem se celé odpoledne usmíval a rozdával objetí, jak kdybych byl něčím sjetej. Když jsem však usínal v Taeho náruči, dost jsem se obával dalšího rána.
Teď sedím ve Velké síni a snídám, zatímco pohledem jsem zabodnutý na osobě u vedlejšího stolu. Včera večer měl Brumbál dlouhý proslov před většinou studentů. Já a Tae jsme zůstali na pokoji, takže mi vše musela přetlumočit Mina. Ke slovu se dostala i Irene a Chan, který zopakoval a doplnil to, co říkal u nás na koleji. Ráno to vypadalo všelijak. Jakmile Tae vstoupil v doprovodu svým přátel a Chana do Velké síně, rozlehlo se naprosté ticho. Nikdo se neodvážil cokoliv říct, natož udělat. Byla to asi nejdivnější snídaně v mém životě, protože bylo slyšet pouze cinkání příborů.
Následně jsem se přesunul na hodinu Péče o kouzelné tvory, kde mi teda ruply nervy a vylil jsem si vztek na Hagrida. kvůli jeho pitomým broučkům spadlo pět zdí, umřela kočka, byla zraněna profesorka a pronásledován a slovně napadán jeden student. Hagrid se z toho až rozbrečel, takže jsem byl donucen Minou a Rosé se mu omluvit. Bylo to poprvé, co jsem se choval nezdvořile k nějakému profesorovi. Fakt mě to ale naštvalo. Zbytek dne jsem strávil učením a především vysvětlováním. Především mrzimorští, ale i někteří nebelvírští se dožadovali mého vysvětlení. Na začátku jsem se bál o svoje zdraví. Dokonce se u mě objevil Chan, ale hned jsem ho ujistil, že se nejedná o nic špatného. Nakonec jsem skončil v knihovně, kde jsem jak debil vyprávěl furt to stejně dokola. Pokud tím ale zajistím, že nechají Taeho na pokoji, budu to dělat klidně celý den.
Opravdu šílený den...
... Tajemství Hada a Orla ...