Kráčel jsem chodbou svižnou chůzí. Přes rameno jsem měl přehozenou tašku. Většina studentů se nacházela na obědě, tudíž jsem skoro nikoho nepotkal. Mířil jsem k havraspárské věži. Vyšel jsem pohyblivé schody a zaklepal na dřevěné dveře s klepadlem orla čekajíc na hádanku. Prošel jsem dovnitř a hned se mi na tváři objevil úsměv. Tae seděl v křesle, který si přisunul k jednomu z velkých oken a díval se z něj. Venku svítilo sluníčko a bylo teplo. Postupně se studenti začali trousit ven, aby pauzu mezi hodinami strávili sezením na trávě. Já jsem ven ale zavítal pouze na tréninky. Byli jsme jedni z mála, kteří je zachovali. Uvnitř školy je ale dost zvláštní atmosféra, která už trvá týden a půl.
Ano, pátrání po Taehyungovi neustále. Stále se najedou tací, kteří prohledávají školu, za účelem ho najít. Je to poměrně děsivé. Profesoři se konečně probrali k životu a začali něco dělat. I když moc platní nejsou. Snaží se situaci uklidit stejně jako já. Je to docela riskantní, ale přesto jsem se do toho pustil. Snažím se především mrzimorské přesvědčit, že Namjoonovo chování je hloupé. Jdu na to jinak než předtím s vlastní kolejí. Na kolej s jezevce ve znaku funguje totiž něco jiného. Už se mi povedlo některé přesvědčit. Třeba Felixe, Jisunga a Jeongina. Jisoo zpracovává starší studenti skrz svého přítele. Kdo nám v tom ale dělá bordel, je Hoseok. Přesvědčit ho bude sakra těžké.
Taehyungovi se u nás už zabydlel. Skoro každý den jsem ho bral do společenské místnosti, aby si zvykl nejen on, ale i ostatní kolem něj, že to zafungovalo. Předevčírem jsem ho viděl, jak dával radu Kunovi, studentovi 5. ročníku a komentátora famfrpálových zápasů. Ne že by se se studenty bavil a doučoval je, ale prohodí s nimi pár slov a to bohatě stačí. Lepší něco než nic. Na co jsem byl obzvlášť hrdý, bylo to, že zatím nikdo neodhodlal obeznámit školu, kde se Taehyung nachází. Pravděpodobně mají někteří podezření, kterým dost pomáhám já, ale s tím už nic nenadělám. Zatím je u nás v bezpečí.
"Jedl jsi?" optal jsem se ho a posadil se na opěradlo křesla. Automaticky jsem mu položil ruce na ramena a začal ho jemně hladit. Vyhovuje mi, že ho mám takto na blízku. Každé ráno se probouzím v objetí jeho paží a večer tak i usínám. Náš vztah nikdy nebyl lepší, což je paradox k tomu, co se děje v hradu. Tae přikývl a svou hlavu o mě opřel. Po chvíli mě stáhl k sobě na klín a přitáhl do objetí. Ač to bylo velice příjemné, nedokázal jsem se uvolnit.
"Tae, může sem kdokoliv přijít," upozornil jsem ho a lehce se od něho odtáhl, když mi věnoval pár letmých polibků na krk. Nechtěl jsem se ale blízkého kontaktu vzdát, proto jsem se nezvedl.
"Tak pojďme do pokoje," zavrněl mi do kůže, když si mě k sobě opět přitíhl blíž. Zavřel jsem oči a zatnul pusu, aby ze mě náhodou nevyšel nějaký slastný zvuk. Líbal mou pokožku a dlaněmi sjel na můj zadek, který rád mačkal. Od doby kdy mi vyznal lásku, se od sebe nedokážeme hnout. Ač jsem již dávno věděl, že mě miluje, když to řekl nahlas, opadly ze mě všechny starosti. Atmosféra mezi námi nikdy nebyla lepší. Nejraději bych se opravdu přesunul do mého pokoje a pokračoval, ale vím, že bychom měli trochu brzdit. Navíc, jsem mu chtěl něco říct.
S námahou jsem se od něho odtáhl a zvedl se z něj. Nechápavě a možná i trochu ublíženě se na mě podíval. Pravděpodobně teď začal přemýšlet nad tím, jestli neudělal něco špatně. Opravdu mi přijde roztomilý. Všiml jsem si boule v jeho kalhotách a lehce zalitoval toho, že jsem se odtáhl. Nejsme ale zvířata, co se neumí ovládat. Usmál jsem se na něj a posadil se na své původní místo, tudíž na opěrku.
"Většina je teď venku nebo se učí, na chodbách je prázdno. Musíme toho využít," oznámil jsem mu. Tae hned věděl, co to znamená, ale nevypadal zrovna dvakrát spokojeně. Chápu, že myšlenka toho, že jsme teď spolu mohli mít úžasný sex, je lákavější než se potkat se svými přáteli, kteří jsou celý týden strachy bez sebe. Když jsem Jennie oznámil, že se Tae celou tu dobu schovává u nás, vypadalo to, že mě na místě prokleje. Vyslechl jsem si dost ostrou přednášku, nejen od Jennie. Vím, že jsem jim to měl říct hned, ale nějak jsem se k tomu nedostal.
"No tak Tae, jdeme," pobídl jsem ho a zvedl se.
"A co mám podle tebe dělat s tímhle?" ukázal na svůj naběhlý klín. Zarazil jsem se a nevědomky otevřel pusu. Samozřejmě že takhle ven jít nemůže. Zaváhal jsem a hodil pohled ke vchodu. Raději jsem nad tím moc nepřemýšlel. Klekl jsem si před Taehyunga a začal mu rozepínat kalhoty. Ušklíbl se a pohladil mě po vlasech. Protočil jsem na tím oči a s posledním pohledem ke dveřím jsem se pustil do práce. Celkem rychle bylo hotovo. Otřel jsem si rty a pořádně polkl, abych uklidnil svůj podrážděný krk. Tae si zapínal kalhoty, když se dveře otevřely.
"Tady jsi Kooku. Mysleli jsme, že ještě budeš ve Velké síni. Můžeme jít?" optala se hned Jisoo, zatímco já jsem byl rudý jako rajče. Kdyby přišli o minutu dřív, viděli by něco trochu jiného. Přikývl jsem, zatímco Taemu vedle mě hrál na obličeji spokojený úšklebek. Jakmile se mí přátelé otočili, dal jsme mu loktem, aby se tak blbě netvářil. Cítil jsem se tak trapně.
Vyšli jsme ven, přičemž si Taehyung hned stoupl za mě. Seungmin pokýval hlavou, že je čistý vzduch a vydali jsme se na cestu. Mina šla s Minem pár metrů před námi, Yoongi zas kousek za námi. Byl jsem ale dost nervózní. Potily se mi ruce. Šli jsme svižnou chůzí, protože čím rychleji dojdeme na domluvené místo, tím menší šance někoho potkat. Držel jsem Taeho pevně za ruku a jednou za čas se ohlédl za sebe. Jisoo mě několikrát ujistila, že vše je v pohodě. Přesto jsem se nedokázal zbavit nepříjemného pocitu. Představa toho, že teď na někoho narazíme a Tae bude prozrazen, mě děsila. Museli bychom-
Ozvalo se několik zvonivých ran, které se jako ozvěna roznesly po chodbě. Nadskočil jsem a musel si rukou přikrýt pusu, jinak bych totiž vykřikl. I ostatní sebou trhli a zmateně se rozhlíželi kolem sebe. Uvědomil jsem si, že někde muselo spadnout brnění. Jednou za čas se to stává. Ulevilo se mi, ale ostatní na to nebyli stejně. Naopak se tvářili ještě více šokovaně než před tím. Nechápavě jsem sklopil zrak a setkal se s párem jasně modrých očí. Několikrát jsem zamrkal, než jsem si uvědomil, co se stalo.
"To jsi si na to nemohl vzpomenout dřív?!" zanadával jsem. Celou dobu se tady stresuju jak debil, když se on umí proměnit na tygra a odplížit se. Zavrtěl hlavou a začal roztomile ťapkat dopředu za nechápajících pohledů ostatních.
"Tae je zvěromág," objasnil jsem jim a vydal se za ním.
"Jak je to možný?" optala se nevěřícně Mina. Stát se zvěromágem jsem extrémně těžké, to všichni moc dobře ví. Najde se ale málo věcí, kterých Tae není schopný, pokud se jedná o magii.
"Je to trochu složité. Raději bych zvolil vyprávění na jindy," ač už nám nehrozilo takové nebezpečí, stále bychom neměli otálet. Pokračovali jsme, ale fakt, že je Tae zvěromág ostatní ne a ne pustit.
"Počkej! V říjnu Namjoona tvrdil, že ho napadl nějaký bílý tygr. Zněla to jako totální kravina, ale teď..." zadíval se Min na malého tygra před námi.
"Pravdou je, že jsem se ten den s Namjoonem potkal a vyměnili jsme si pár ostrých slov. Bylo to poprvé, co jsme spolu mluvili. Chtěl mi dát pěstí, ale najednou se ze křoví vynořil velký bílý tygr a zachránil mě. Omdlel jsem a nic dalšího jsem neviděl. Až po dlouhé době jsem zjistil, že to byl Tae," usmál jsem se. Nevzpomínám na tu událost rád, ale vždycky mě u srdce zahřeje fakt, že už tenkrát mu na mě záleželo. Jen si to ještě nedokázal přiznat. Pokračovali jsme v chůzi, když jsme se dostali k učebně přeměňování v 5. patře. Ta učebna mi byla dobře známá. Rozhlédl jsem se kolem sebe a následně vzal za kliku a vstoupil s ostatními dovnitř. Hned jsem spatřil Jennie, která jistě netrpělivě pochodovala po třídě. Tae již nabral svou lidskou podobu, a jakmile nás spatřila, rozeběhla se k nám.
"Taehyungu!" skočila hned Taemu okolo krku. Ten ji rychle objal zpátky. Viděl jsem na jeho tváři úsměv. Takové shledání mě zahřálo u srdce. Jennie se odtáhla a v tu chvíli nám oběma dala pohlavek.
"Blbečci! Ani nevíte, jak jsem se bála! Celou dobu jsem nespala, zatímco vy jste šukali v havraspárské věži," rozkašlal jsem se, když mi zaskočila slina. Tváře hned nabraly rudý odstín. Radši jsem se neotáčel. Setkat se teď z pohledem Jisoo nebo Yoongiho by mě zabilo.
"Uvědomuji si, že jsi mi vůbec nechyběla, Jen," prohlásil s úšklebkem Tae, načež ji ale znovu uvěznil v objetí. Samozřejmě že ji postrádal, i ostatní. Nikdy jim asi nahlas neřekne, jak moc mu na nich záleží.
"Ty mě taky, debílku," zamumlala do jeho ramene. Mezitím se k nám přidali i ostatní zmijozelští, kteří doteď seděli na lavicích.
"Jsi v pohodě?" zeptala se se starostí v hlase Primuska, která si ho prohlédla od hlavy až k patě. Přikývl a nechal se od ní na krátkou chvilku obejmout. Kdo ale v jeho pažích zůstal o něco déle, byl Minho. S Hyunjin se spokojil s pouhým kývnutím hlavy.
"Děkuji ti Jungkookshii. Upřímně nevím, jak by to bez tebe dopadlo. Mohl jsi nám to al říct o trochu dříve!" nezapomněla si ještě rýpnout. S úsměvem jsem přikývl.
"Sám bych to nikdy nezvládl. Nebýt ostatních, nikdy bych to nezvládl. To Jisoo se povedlo přesvědčit celou kolej, která je teď na naší straně."
"Nebuď skromný, největší zásluhu máš ty," promluvila hned Jisoo. S úsměvem jsem záporně zakroutil hlavou. Sám bych nezvládl nic.
... Tajemství Hada a Orla ...