Camrál byl vyhozen do vzduchu a hráči se bleskurychle odrazili od země. Camrálu se okamžitě ujala Wendy, která se vydala směrem k Nebelvírskému brankovišti. Nahrála své kolegyni, ale přihrávku jim překazil nebelvírská střelkyně Hyoyeon. Camrál byl teď v držení druhé strany. Jungkook letěl po obvodu hřiště a rozhlížel se kolem sebe. To, že dal Nebelvír gól, ho zatím moc netrápilo. Času je ještě dost. Obletěl profesorkou věž a zůstal se vznášet nad ní. Odtud měl dobrý rozhled. Zamračil se, když jejich branou opět proletěl Camrál.
"Yuri se ladně vyhnula Potlouku, který na ni poslal nebelvírský kapitán. Nahrává Sooyoung - to bylo opravdu těsné, Nebelvír se dneska opravdu nedrží zpátky. Byli bychom rádi, kdyby hráči mohli odejít po svých - blíží se a Camrál vrací své starší kolegyni. Ta se hadí smyčkou vyhýbá znepřátelené střelkyni - ano paní profesorko, myslím nepřátelství ve sportu. Vaši kolej bych si nedovolil urazit, potřebuju projít u zkoušek - a jsme u brankoviště! Yuri si nadlétá, míří a střílí, Changbinovi Camrál proletěl nad hlavou a je to gól! 20:10 pro lví kolej!"
Jungkook se jemně usmál a dal se též do pohybu. Snesl se trochu níž do malinko rizikovější oblasti, proto nezůstával na místě, aby nebyl tak snadný cíl pro dva zběsilé míče, které by mu nejraději urazili hlavu. Oklikou se vyhnul Namjoonovi a vydal se směrem k tribuně své koleje. Úsměv se mu rozšířil, když mu jeho spolužáci zběsile mávali a volali na něj. Dodalo mu to sebevědomí a novou energii. Dnes ráno se totiž blížila k bodu mrazu, opravdu se mu nechtělo. Prokličkoval slalomem mezi jednotlivými věžemi tribuny a zároveň se snažil dívat po Zlatonce. Tato malá potvora se zatím schovávala. Jeho pozornost upoutal bouřlivý potlesk, protože Wendy skórovala.
Tohle je poslední nebelvírský a havraspárký zápas. Možná mu je trochu líto, že již hrát nebude. Školu čeká poslední zápas asi v březnu, kdy se proti sobě postaví Zmijozel a Mrzimor. Nechápal, proč se nemohlo s těmito zápasy trochu počkat, až bude hezčí počasí, i když v červnu by bylo zas moc velké vedro. Asi Brumbál ví, co dělá. V Krásnohůlkách se závody konaly od října do listopadu, to byla podzimní sezóna, a od března do května, to je zas jarní sezóna. Lhal by, kdyby tvrdil, že mu rychlostní závody nechybí. Trénoval většinou sám, či s někým jiným. Bylo to naprosto o něčem jiném. Když se mu závod nepovedl, byli na něj na koleji, kde bydlel, naštvaní. Tady jde o týmovou práci, ale zas to víc prožívají.
"Johnny skóruje! 60:30 pro Nebelvír!" zaznělo hřištěm, což Jungkooka přinutilo se soustředit. Na chvíli se nechal zaměstnat svými myšlenkami a už se všechno hroutí. Občas by neměl tolik přemýšlet a uvažovat. Někdy je méně více.
"Máš dovolenou, Jungkooku?!" vyjela po něm jeho kapitánka s dosti naštvaným výrazem ve tváři. Záporně zakýval hlavou a raději se dal do pohybu. Když se od ní vzdálil, zabrblal si něco, jak se říká, pod vousy. Rozhlížel se kolem sebe a snažil se splnit svou část tohoto náročného sportu.
"Ano, máš dovolenou, Jeone?" zavolal na něj výsměšně Namjoon, když kolem něj proletěl. Jungkook ho ignoroval, opravdu na něj neměl náladu. Zatím nic nešlo podle jejich plánu a to ho štvalo. Namjoon se zase předváděl a to ho možná štvalo ještě víc. Pohledem utekl ke své koleji, kde vyhledal obličeje svých přátel. Co by dal za to, aby mohl sedět vedle nich.
"Sooyoung se motýlí kličkou vyhnula Potlouku a řítí se k protihráčům. Nahrává kapitánce a - Johnny jejich přihrávku překazil a mění směr! - Nahrává Dojoonovi a podlétá Potlouk poslaný havraspárskými odražeči. Blíží se k bráně, střílí a - Doyoung ubránil obruče a šanci má opět Havraspár! - Wendy to bere bezpečnější trasou a kličkuje mezi věžemi a - Ahoj Wendy! - postupuje blíže k obručím opačného týmu. Nahrává Yuri, která střílí a proměňuje v gól! Je to 6 - moment, co to vidí oči mé?! Na scéně je Zlatonka!"
Zraky všech přihlížejících se přesunuli do východní části hřiště, kde dva chytači pronásledovali malý zlatý míček. Letěli rychle a blízko sebe, ostatní studenti hlasitě povzbuzovali svého vybraného, ale překvapivě měl Jungkook více přívrženců než by kdo očekával a než si i on sám myslel.
"Jestli ji nechytí, udělám jeho hlavu součástí svý kabelkový kolekce," šeptla zmijozelská princezna směrem k hnědovlasému prefektovi. Byla by nerada, kdyby ji například zaslechl kapitán jejich družstva. Potřebují, aby Nebelvír tento zápas prohrál, ale též to znamená, že se Havraspár dostane v žebříčku nad ně samé. Výsledky avšak rozhodne poslední zápas.
"Musíme jen doufat," odpověděl jí Minho a s lehce zamračeným výrazem pozoroval dění v hřišti. Nebelvír opět skóroval.
"Ten debil se tváří, jako by už vyhrál. Nejraději bych mu zmaloval ten ksicht netopýřím zaklínadlem. To by mu už do smíchu nebylo," pronesl Yuta, který stál po boku zmijozelské princezny, které dneska dělal společnost. Trochu mu nedošlo, že dělat společnost jí, též znamená být ve společnosti těch dvou z 5. ročníku. Pro jeho štěstí se ještě domluvili na procházce po zápasu.
"To ale byla podlá rána. Potlouk zasáhl nejen Jungkooka, na kterého byl mířený, ale i Lisa ztratila rovnováhu a zpomalila - asi to nebyl nejchytřejší tah, Namjoone - Zlatonky se ale stále drží, ale již v podstatné vzdálenosti. Uvidíme, jak se to vyvine dál," komentoval Kun a stejně jako ostatní s napětím pozoroval dění v hřišti. Samozřejmě si přál, aby jeho kolej vyhrála, ale jako komentátor musel být nestranný. Hlavně když vedle něho seděla kolejní profesorka druhého družstva. A on opravdu propadnout z Přeměňování nechtěl.
Jungkook se zuby nehty držel po boku své sokyně. Nerad se k ní takto tisknul, ale potřeboval, aby měl co nejmenší odpor vzduchu. Jenže už několik minut, které se mu zdály nekonečné, se ani jeden z nich k Zlaté nepřiblížil. Pokud chtěl své družstvo dovést k vítězství, musel být rychlejší a v tomhle případě i chytřejší. A to by mu mohlo jít, ne nadarmo je v nejmoudřejší koleji v Bradavicích, že ano? Proto se rozhodl riskovat. V tomto sportu si to dovolit mohl, ba i možná musel, pokud chtěl něčeho dosáhnout. Zničehonic násadou od koštěte zvedl k oblakům a odpojil se od své zmatené protivnice. Slyšel Kunův zmatený hlas, ale brzo zanikl pod svištěním větru. Letěl přitisknutý k násadě již ne tak vysoko. Srovnal koště do vodorovné polohy, ale stále se k němu tiskl.
Lisa toto viděla jako příležitost a zvýšila na svou maximální rychlost. Už ji od Zlaté dělil pouhý metr. Proběhlo to rychle. Najednou se ji něco přehnalo přímo před obličejem a o hlavu se jí otřel smeták. Když se ji prostor vyčistil, Zlatá byla fuč. Zmateně se rozhlížela kolem sebe, zatímco Jungkook, který se jako lovec prudce snesl z výšky na svou kořist, se s hrdým úsměvem proletěl po obvodu hřiště za jásotu nejen své koleje. Přistál na zemi a co nevidět se k němu slétli ostatní hráči jeho družstva, kteří ho uvěznili v radostném objetí. Byl štěstím bez sebe, dopamin mu koloval tělem a úsměv se mu ještě rozšířil, když k němu po hřišti běželi jeho přátele.
"Vyhráli jsme, vyhráli jsme!" volal na ně a jakmile k němu doběhli, skočil Seungminovi, který byl nejblíž, kolem krku.
"My víme, Kooku, viděli jsme to. Byl jsi úžasný!" řekla starší dívka a když dostala prostor, též chytače svého týmu objala.
"To co jsi předvedl bylo fantastické. Dobrá práce," poplácal ho Yoongi po zádech. Jungkook se nemohl přestat usmívat. Vyhráli klíčový zápas! Neodpustil si výsměšný vítězný úsměv směrem k Nebelvíru. Namjoon už na hřišti nebyl, neboť rozzuřeně seřval svůj tým, hlavně Lisu, a odkráčel si to do šaten. Jungkook byl na sebe opravdu hrdý. Se svým týmem se též odebral převléknout.
"Jungkooku, to bylo teda něco!" zvolal Hoseok, když se potkali v davu.
"Bylo to hustý! Musíš mě to taky naučit!" přidal se hned chytač mrzimorského týmu, Jisung, kráčejíc opět po boku svého blonďatého nejlepšího kamaráda. Jungkook byl rád, že je vidí. Byl opravdu šťastný, protože poslední zápas skončil z jeho pohledu katastrofou. Ale kdyby dopadl jinak, nejspíše by neskončil přitisknutý ke zdi líbajíc zmijozelského chytače. Instinktivně se rozhlédl a pokusil se ho najít v davu. Bohužel na něj nenatrefil, což ho zamrzelo, ale zároveň se zvýšili jeho obavy. Už je to opravdu dlouho.
Místo krásného zmijozela s bledou pletí zahlédl jeho přátele. Navázal s hnědovláskem oční kontakt a prefekt 5. ročníku poklepal na rameno dívce po boku. Jennie se na Jungkooka usmála a rty naznačila něco jako 'gratuluji'. Nebyl si moc jist, jestli to odhadnul správně. Ještě chvíli pozoroval zmijozelskou skupinku, než mu zmizeli z dohledu a on se opět začal věnovat svým přátelům z jak havraspárské, tak i z mrzimorské koleje. A překvapivě se od nich Yoongi neodpojil.
Od skupinky zmijozelských se oddělil jeden pár, který párem ve skutečnosti ani nebyl. Yuta byl konečně rád, že stráví nějaká ten čas se zmijozelskou princeznou o samotě. Kráčeli uzoučkou cestičkou, kde sníh už dávno roztál a probírali dění zápasu. Je docela překvapivé, že se zrovna dáma jako Jennie o tento sport zajímá. Co by pro své přátele neudělala. Celou dobu se ale nenápadně ohlížela směrem k hradu a bystré oči by poznaly, že je nervózní.
"Je ti zima?" otázal se Yuta, což donutila dívku k úsměvu. Najednou tak starostlivý.
"Ne, doufám, že kluci vezmou jídlo Taehyungovi a dají mu i nějakou zeleninu," řekl starostlivě a ještě jednou se podívala k hradu. Přítomný chlapec se zamračil a protočil očima.
"Nejsou malý, ani jeden z nich," dodal a strčil si ruce do kapes. Jennie samozřejmě neunikl tón hlasu, který použil.
"Promiň, ale asi půjdu. Někdo zodpovědný by ho měl zkontrolovat," oznámila mu a zastavila se, přičemž se na ni Yuta nechápavě a zamračeně podíval.
"Necháš mě jen kvůli němu?!" řekl prudce a trochu zoufale. Doufal, že se projdou, třeba by dostal pusu na rozloučenou, ale rozhodně nečekal, že se zmijozelská princezna rozhodne jejich procházku zrušit takřka na začátku.
"Kvůli komu?" zeptala se s varovným tónem hlasu vyčkávajíc na odpověď. Yuta výrazně polkl, protože vycítil, že se vydal špatným směrem. Váhal a snažil se uspořádat slova, aby dívku před sebou nenahněval.
"No kvůli Taehyungovi. Není už dítě, aby se o sebe nedokázal postarat, no ne?" lehce se zasmál pro odlehčení situace, ale vzápětí nasadil vážný výraz, když si ho Jennie prohlídla od hlavy k patě.
"Nechápeš ho, stejně jako ostatní," řekla tiším hlasem, otočila se k němu zády a vydala se směrem k hradu.
"To mě opravdu necháš kvůli němu?!" křikl za ní ještě a prohrábl si své vlasy. Jennie ho okázale ignorovala a pokračovala v cestě. Nepotřebuje ho. Má tolik nápadníku, že by každý týden mohla chodit s jiným, a tenhle je jen jeden z nich. Sice pěkný, ale stejný jako ostatní a to Jennie nechtěla. Možná proto ji Taehyung tak uchvátil, ale romantické city vyprchali stejně rychle jako i přišli. Dříve ji to bylo líto, dnes ví, že by to byla chyba.
... Tajemství Hada a Orla ...
Další kapitola: WHY DOES YOUR TOUCH FEEL SO GOOD?