„Už jsou ve vzduchu! Camrál třímá v ruce nebelvírský střelec Johny, obratně se vyhnul prvnímu náletu Potlouků a míří k bráně. Nahrává svému spoluhráči Dojoonovi, který se pomocí hadí smyčky dostal z obklíčení zmijozelských - chápete to? Hadí smyčkou se dostal od hadů! A - ano paní profesorko, pokračujeme v krasojízdě, protože Camrál má teď Zmijozel, konkrétně Yuta," komentoval dění havraspárský student jménem Kun. Post komentátora vlastní již třetím rokem a zatím se neočekává žádná změna. Studenti jeho komentování měli rádi, profesorka McGonagallová o něco méně, takže vše klape jako po drátkách.
Jungkook seděl mezi Minou a jedním z dvojčat, konkrétně to byl Woozi. Oči mu kmitaly ze strany na stranu, jak se snažil si udržet přehled. Famfrpálové zápasy Nebelvíru a Zmijozelu bývají ty nejrušnější a nejnapínavější. Tyhle dvě koleje si jdou doslova po krku a jde především o hrdost. Kook nějakou dobu váhal, jestli vůbec na zápas jít, ale jelikož nechtěl získat příliš mnoho pozornosti, rozhodl se jít. Za ním seděl Seungmin a Jisoo. Oba pozorovali dění ve hřišti, ale očkem vždy sklouzly ke svému spolužáku před nimi. Vtipné bylo, že o sobě nevěděli. Ani jeden totiž neměl tušení, že oba se snaží dostat k jednomu cíli, který zní: co se s Jungkookem poslední dny děje?
Měli své části skládačky a kdyby je dali dohromady, možná by už dávno věděli, nebo by dokázali odhadnout, co se tak stalo. Mladší věděl alespoň něco málo o silvestrovské párty a jeho šestý smysl mu říká, že je do toho všeho zapletený zmijozelský chytač. Naopak Jisoo neměla ani páru o tom, co se o svátcích stalo, ale věděla o Kookově náklonosti k chlapci s vybledlou pletí a tmavými rozcuchanými vlasy havraní barvy. To, že se nejedná o náklonost přátelskou, ale zamilovanou, zatím nerozklíčovala. Možná kdyby ti dva dali hlavy dohromady, nemuseli by se tak namáhat. Jenže zatím to nevypadá, že by se chtěli navzájem kontaktovat, a tak na to budou dál muset přijít sami.
Jungkook, absolutně netušící, že právě zabírá mysl jeho dvou přátel, se opřel a zábradlí a podepřel si hlavu. Seděl hned v první řadě. Alespoň měl dobrý výhled na hřiště, Camrál, Potlouky, hráče obou týmu a to i na toho jednoho, na kterého by nejraději nekoukal a zapomněl na něj, ale jaksi to nešlo. Ač se snažil sebevíc, vždy mu pohled utekl k němu. Vznášel se vysoko nad jakýmkoliv děním stejně jako tenkrát, kdy poprvé hráli proti sobě. Vypadal soustředěně, ale přesto seděl na koštěti tak elegantně, až si Kook málem potichu povzdychl. Proč zrovna on?
„Haechan nahrává Hyunjinovi, který se svou typickou piruetou vyhnul náletu nebelvírských - nevím jak vám, ale mně už tenhle trik přijde trochu ohraný. Chtělo by to něco nového - Camrál je zpátky u kapitána, který střelu proměňuje v gól! Je to 50:40 pro Nebelvír, dámy a pánové!" neslo se hřištěm. Většina studentů fandila Nebelvíru, ale našli se i tací, co ho nemohli vystát. Zatím vedli lvi, ale to se může ještě změnit. Johnny se chopil Camrálu a vydal se proti zmijozelkému týmu. Letěl rychle a svižně, nahrával svým spoluhráčům a dali gól. Jejich taktika byla dobrá.
Kapitán opačného týmu, Haechan, zuřil vzteky. Dnes se jeho týmu nedařilo, samozřejmě to nebyla jeho chyba. Začaly poletovat sněhové vločky a ztížily výhled nejen hráčům, ale i studentům a profesorům na tribunách. Jistě šlo do tuhého, protože ani jeden tým nechtěl hrát zbytečně dlouho v takovém počasí. Měla totiž přijít sněhová bouřka. Famfrpál má ale jedno důležité pravidlo: hraje se, dokud se nechytne Zlatonka. Proto hráči sem tam koukli a snažili se zjistit, kde se jejich chytač nachází. Sníh a mráz udávaly hrozné podmínky.
Taehyung se snesl o pár metrů níž, protože kvůli snížené viditelnosti nic neviděl. Obvykle býval velice vysoko nad děním, nejen kvůli lepšímu rozhledu, ale též kvůli své vlastní bezpečnosti. Nebelvírští jsou schopní čehokoliv a on nechtěl nic riskovat, hlavně kvůli Jennie, která ho po celou dobu zápasu bedlivě sledovala malým dalekohledem. Má ráda famfrpál, ale zápasy Nebelvír vs. Zmijozel ji stresují. Má o něj strach, nezvládne se soustředit na hru.
Kličkoval mezi věžemi tribuny a rozhlížel se okolo. Sníh pomalu ale jistě houstl. Věděl, že Nebelvír bude chtít hrát co nejdéle, protože součástí jejich taktiky proti nim je jejich tým vyčerpat. Zmijozel hraje rychle, zbytečně neprodlužuje hru. Proto Taehyung věděl, že musí Zlatou najít co nejrychleji, jinak se jejich šance na vítězství snižují. Pokud dnes Nebelvír vyhraje, bude ve vedení a to si on na sebe nevezme. Musejí vyhrát!
Jen tak tak se vyhnul prolétajícímu Potlouku. Začínalo jít do tuhého, protože za několik okamžiků na Taehyunga mířil i Potlouk druhý. Rychle se přitiskl k násadě a trhl celým koštětem směrem dolů k zemi. Potlouk se mu otřel o záda. Narovnal se, ale neměl moc času na stabilizaci, protože se ocitl v centru dění. Kličkoval k okraji hřiště, vyhýbal se ostatním hráčům a Potloukům, které k jeho štěstí odrážely zmijozelské odražečky Dahyun a Chaeyoung. Bez nich by už přišel nejmíň třikrát o hlavu. Srdce mu rychle bušilo kvůli adrenalinu a konečně se zastavil u boku profesorské věže. Uvolnil dlaně, kterými křečovitě svíral násadu. Nebylo ale moc času na odpočinek. Zlatá stále nikde, počasí je každým momentem horší a horší a Nebelvír nabírá body rychleji než Zmijozel. Taehyung se rozlétl po obvodu přímo nad hlavami diváků. Ignoroval jejich nechápající a zděšené pohledy.
Jungkook sklopil hlavu k dřevěné podlaze, když nad jeho hlavou prolétl zmijozelský chytač. Jakmile byl trochu dál, zvedl svůj pohled, který zabodl do jeho zad. Měl pocit, že cítil jeho vůni, což je naprostá hloupost, když se nachází na otevřeném prostranství, je kolem něj dalších 20 studentů a on už je dávno, Merlin ví jak, daleko. Je nemožné, aby Jungkook cítil jeho vůni. Přesto o tom byl přesvědčen a necítil se kvůli tomu moc dobře. Radši se rozhodl opět sledovat hru. Byla mu ale zima a začínalo mu vlhnout oblečení. Doufal, že to už brzo skončí, aby se mohl převléct a zachumlat do peřin své postele, kde by mohl dál brečet nad neopětovanou láskou.
Vtom ale si všichni začali šeptat upínajíc pohled kamsi do severozápadní čísti hřiště. I Jungkook naklonil hlavu, aby lépe viděl a hned mu došlo, o co jde. Ve hře je Zlatá a oba chytači ji pronásledují. Lisa a Taehyung se hnali k vzájemné nechuti vedle sebe s jediným cílem: chytit Zlatonku dřív než ten druhý. A snad jako by jim ta malá zlatá kulička chtěla udělat radost, protože neustále měnila směr, kličkovala mezi hráči v hlavním centru a zkrátka dělala vše proto, aby její chycení bylo co nejnáročnější. Oba se jí ale drželi zuby nehty, nezpomalujíc ani o vteřinu.
Silný vítr foukal vločky Taehyungovi přímo do obličeje a ač měl na očích ochranné brýle, přivíral oči. Viděl pouze nažloutlou malou skvrnu někde před sebou a jen ji pronásledoval. Kdyby zvedl ruku, aby si brýle vyčistil, ztratil by rychlost a dal možnost Lise, která ale měla úplně stejný problém jako on. Najednou ale jeho sokyně do něho prudce narazila bokem. Potlouk ji trefil přímo do boku a ona nezvládla udržet směr. Ač byl Taehyung zmatený a decentně naštvaný, udržel si svou rychlost, zatímco Lisa zpomalila. Konečně si mohl vyčistit brýle, aby alespoň na pár vteřin, než mu na ně opět napadá sníh, viděl. Zlatonka byla jen malý kousek před ním, stačilo pouze natáhnout ruku. Taehyung se přitiskl k násadě a pustil se jednou rukou, kterou natáhl před sebe.
V jednu chvíli už cítil náraz malých mechanických křidélek, ale najednou ucítil obrovskou bolest v levé části celého těla, ale především v boku. Jeho vidění se rozmazalo a poslední, co viděl, byla obloha zahalená mračny, než se mu udělalo černo před očima. Nemohl nahmatat koště. Měl pocit, že padá a pak... nic...
... Tajemství Hada a Orla ...
Další kapitola: I DON'T KNOW HOW MUCH LONGER I CAN TAKE IT
Kapitola prošla korekcí klarush_s