Zmijozelská dívka s dlouhými černými vlasy scházela schody do sklepení. Prošla kolem hromady sudů naplněných octem, který se nebojí potřísnit kohokoliv, kdo se pokusí vstoupit do společenské místnosti Mrzimoru. Tam ale dívka nemířila. Pokračovala po schodech dolů, dokud se před ní neobjevily mohutné černé dveře.
„Krvavý měsíc," vyslovila Primuska heslo a otevřela si dveře. Prošla delší chodbou a objevila se ve společenské místnosti její koleje. Svíce se rozhořely, jakmile zaregistrovaly pohyb. Místnost byla prázdná, proto se Irene nijak nezastavovala a šla rovnou k chodbě, kde je umístěno spoustu dveří vedoucích do jednotlivých pokojů. Zarazila se, když procházela kolem dveří z tmavého dřeva, které byli hned na rohu. Zpod nich bylo vidět světlo, obyvatel této ložnice ještě očividně nespal. Primuska chvíli stála u dveří a váhala. Nakonec se však rozešla do své ložnice.
***
Taehyung se líně protáhl a posadil se na posteli. Zamžoural na hodiny a lehce v něm hrklo, když si uvědomil, kolik je hodin. Každou chvílí začne druhá vyučovací hodina. Ne že by si potrpěl na dochvilnosti, ale o víkendu se rozhodl, že se chce zlepšit, ve všem. Dlouho nad tím přemítal. První takové myšlenky začal mít o pátečním tréninku a dospělo to do stavu, kdy místo spánku přemýšlel a hádal se sám se sebou, tedy přesněji, se svým vnitřním hlasem. Dospěl k závěru, že jeho páteční absence byla i poslední, zkusí se více zapojovat do hodin a hlavně začne trávit více času se svými přáteli. Nejen že je bude poslouchat, ale bude i mluvit. Otevře se a bude sdílet svoje pocity. Nechá si od nich poradit, bude se více usmívat, bude...
Tak hezky ta slova znějí v jeho hlavě. Moc dobře věděl, že mu to dlouho nevydrží, ale za zkoušku přece nic nedá. Alespoň to vždy tvrdí Jennie. Není ale naivní a ač se opravdu snaží, své pesimistické myšlenky společně s vnitřním hlasem zahnat nedokáže. Snažil se o to již několikrát, ale nikdy se mu to nepodařilo. Už si zvykl, že zůstanou navždy s ním.
Oblékl se do hábitu a upravil si svoje vlasy havraní barvy. Přes jedno rameno si přehodil plátěnou černou tašku, do které předtím vložil dvě učebnice, kalamář a brko. S posledním pohledem do zrcadla a hlubokým nádechem otevřel dveře své ložnice a vydal se chodbou do společenské místnosti. Stačilo mu k tomu jen pár kroků. Procházel místností, ale zamrzl na místě, když u stolu, kde obvykle sedává, spatřil své přátele, kteří se zrovna něčemu smáli. Nejdříve si myslel, že špatně vidí, že má halucinace z malého množství spánku. Jenže když se nerozplynuli ani neproměnili v jeho rodinu, což se mu zásadně stává v jeho nočních můrách, usoudil, že se mu to nezdá. Že jeho přátele v době výuky sedí ve společenské místnosti a povídají si.
„Taehyungshii, budeš nás ještě hypnotizovat dlouho?" zeptala se s laskavým hlasem Jennie.
„Už jsem si myslel, že jsi tam u sebe pošel. Týjo, to by se školou rozneslo rychleji než odhalení vztahu Dina a té mrzimorky," rozzářily se Hyunjinovi oči, jako by doufal, že se to opravdu stane. Jeho nejlepší kamarád do něho loktem drknul a zamumlal, že jsou jeho kecy trochu nepatřičné. Taehyungovi to však bylo naprosto ukradené, protože stále nechápal, co tady dělají.
„Snape stále nedorazil," odpověděla mu na nevyslovenou otázku Primuska, která si nechala lakovat nehty od červenovláska. Každý ve Zmijozelu ví, že pokud někdo chce nějakou radu co se módy týče, Hyunjin je správná osoba. Taehyung skrytě obdivoval, kolik toho červenovlasý ví o módě. Vždy se oblíká podle aktuálních trendů, které sám občas udává. Je prostě zmijozelská módní ikona... a drama queen a drbna dohromady. Tuhle jeho stránku osobnosti už Taehyung moc nemusí. Posadil se vedle Primusky a svou tašku položil k nohám stolu. Až teď si všiml, kolik lidí se ve společenské místnosti nachází. Začal se cítit lehce nekomfortně, ale následně si vzpomněl na svoje víkendové předsevzetí a rozhodl se zůstat. Když skončil se skenováním místnosti, zaměřil svoji pozornost na dění u stolu.
„No a pak ten kluk vyslal kouzlo, to ale bylo odraženo a zasáhlo toho pitomce z Mrzimoru-"
„Jmenuje se Felix," skočil mu do věty Minho.
„No a co?" odvětil červenovlasý a zvedl zrak do Irene(niných) nehtů.
„Chodíš na tuhle školu 5 let, tak by sis mohl pamatovat jména lidí, se kterýma chodíš na vyučování."
„Nepotřebné věci mi jdou z hlavy pryč."
„Nepamatuješ si, s kým chodíš do ročníku, ale že má Chaeyoung crush na tu starší blondýnu z Havraspáru, to si pamatuješ?"
„Cože má Chaeyoung?" zeptala se z ničeho nic Jennie. Též jsem lehce pozvedl obočí a zpracovával fakta. Chaeyoung... to je ta drzá a jako střela nekontrolovatelná holka z jejich ročníku, nebo ne? Mám takový pocit, že hraje na pozici odražečky i s tou její kamarádkou.
„No, znáš tu blondýnu, se kterou děláš proj-"
„Stačí! Už dost těch drbáren, už na to nemám náladu a ani mozkovou kapacitu," přerušil jejich konverzaci naštvaně Minho. Hyunjin naštvaně nafoukl tváře a vypadalo to, že se hodlá hádat, ale Irene do něho rýpla rukou s již zaschlým lakem, takže se k ničemu neodvážil. Upřímně bylo Taehyungovi jedno, o čem se baví. Spíše ho zaujala oční konverzace dívčího osazenstva u stolu. Zarazil se, když se obě dívky naráz podívaly na něj.
„Taehyungshii, mohli bychom si promluvit někde v soukromí? Třeba u tebe?" zeptala se s vážným hlasem, ale stále s jemným úsměvem, Jennie. Taehyung výrazně polkl a tikal očima z jednoho na druhého. Minho ani Hyunjin nevypadali, že by věděli něco víc než on. Pomalu přikývl s pohledem přímo do očí své nejbližší kamarádky a následně se ještě ve společnosti Primusky odebrali k němu do pokoje.
„Hej! A co my?! Haló!" slyšeli za sebou Hyunjinův hlas, který vzápětí utichl kvůli varovnému pohledu nejstarší dívky. Taehyung vešel do svého pokoje první a v hlavě váhal, jestli se má posadit a pokud ano, na postel či na židli. Nakonec zvolil postel, protože na židli se posadila Irene a Jennie se opřela o stůl. Pokojem se rozlehlo ticho. Taehyung se v žádném případě nechtěl ptát, proč s ním chtějí mluvit. Vyčkával, která z nich se ujme slova.
„Taehyungu, Jennie mi říkala, že máš teď nějaké trable s jedním studentem. Nechceš mi o tom taky něco říct?" zeptala se starší. Taehyung se trochu zamračeně podíval na Jennie a následně na svou druhou kamarádku. Proč se vlastně diví? Měl předpokládat, že si to Jennie nenechá pro sebe. Irene mu více méně nevadí, ale přesto doufal, že se to dál nedostane.
„Už ti všechno řekla, nemám co dodat," řekl a překřížil si na hrudi ruce. Zaujal obranný postoj.
„Chci to slyšet přímo od tebe. Uděláme to takhle, já budu mluvit a ptát se a ty zas odpovídat. Stačí nějaké kratší odpovědi. Vyhovuje ti to tak?" Primuska se vždy snažila být vůči němu empatická, ač chvíli trvalo, než na to přistoupila. Narozdíl od Jennie si nehlídá slova a nepřemýšlí nad tím, jestli v něm náhodou nevyvolá nějakou špatnou vzpomínku. Podle jejího názoru se Taehyung musí naučit vypořádat s pravdou a upřímností. Nikdo kolem něj nebude chodit po špičkách. Jediný chlapec v místnosti přikývl, ačkoliv by se nejraději vypařil. Neměl tohle rád.
„Snape vám zadal práci do dvojic a tebe dal dohromady s tím klukem z Havraspáru. Jmenuje se Jungkook, že ano?" ujistila se, třebaže jeho jméno dobře znala. Taehyung přikývl.
„Nedorazil jsi na schůzku, což se mu samozřejmě nelíbilo, hlavně protože jsi ho nijak neinformoval. A on tě v zápalu vzteku nazval Kruvalským Hadem a řekl, že jsi zradil jeho důvěru. Chytám se stále?" položila další otázku. Chlapec s havraními vlasy chvíli hleděl někam na zem, pohrával si s prsty a nakonec z něj vyšel tichý povzdech.
„Řekl, že byl bláhový, když se snažil najít něco hezkého v monstru," řekl smutným hlasem.
„Ty ale nejsi monstrum, Tae," vložila se hned do jejich rozhovoru Jennie.
„To tvrdíš ty a Irene, Minho a Hyunjin. Mínění ostatních nemůžu změnit, vzdal jsem to již dávno. Jen... nečekal jsem, že i on si o mně bude myslet tohle. Doufal jsem, že... nevím, v co jsem doufal. Byl jsem naivní, opět..." jeho hlas opět klesl. Podrážděně zafuněl, aby alespoň trochu ventiloval svoje pocity. Zahleděl se na okno, za kterým plavala jedna menší ryba. Byla sama a kolem ní byly jen řasy. Taehyung se cítil stejně. Měl pocit, že je sám.
„Lituje svých slov," promluvila starší a tím i získala chlapcovu pozornost, který lehce trhl hlavou a nechápavě se na ni podíval.
„Cože?" zeptal se zmateně a tázavě pohlédl na Jennie, ze které ale nic nedokázal vyčíst. Hleděla na Primusku.
„On svých slov ale lituje, Tae. A chtěl by to napravit."
"Jak tohle víš?" nedokázal vysvětlit, proč je najednou více podrážděný. Proč se v něm začíná hromadit vztek. Nerozuměl tomu. Nejspíše to bude tím, že začal pociťovat naději a tenhle pocit z celého svého srdce nesnášel. Nic jako naděje neexistuje. Vždy, když si myslel, že by ostatní mohli změnit názor, zmýlil se. Ublížil si.
„Včera jsem mluvila s jednou osobou z jeho koleje, která je s ním v každodenním kontaktu. Věřím této osobě. Prý ho to mrzí a chtěl by se omluvit," oznámila a pozorovala chlapcovu reakci. Zamračil se ještě víc.
„Nechci s ním mluvit,"
„Ale mohl-
„Říkám, že s ním nechci mluvit!" zvýšil hlas. Ruce měl zatnuté v pěst. Naštvaně rukama bouchl do matrace a v hlavě se mu ozval hlas.
Vidíš to, Tae? Vidíš, jak se chováš k lidem, kteří se o tebe alespoň trochu zajímají? Pak se nediv, že tě nazývají monstrem
Taehyung se zády položil na postel a dlaněmi si promnul obličej, přičemž opět jeho ruce zamířily do vlasů, za které se donutil silně zatáhnout. Jak moc ten hlas nenáviděl! Primuska se trochu zoufale podívala na druhou dívku, která pozorovala jejich třetího společníka se smutnýma očima. Ač tohle nikdy nezažila, dokázala odhadnout, co se v jeho hlavě děje. Nebo si to alespoň myslela, protože Taehyung by s ní rozhodně nesouhlasil. Nikdo přece nemůže vědět, jak se cítí. Nikdo nezažil to, co on.
„Taehyungu, všimla jsem si vašich pohledů. Hypnotizujete se, nemůžete od sebe odtrhnout pohled," použila Irene slova, kterým, ač nebyla její, rozuměla. Jennie se odlepila od stolu a posadila se na postel. S jemným pohledem si ho prohlídla, ale neodvážila se ho dotknout.
„Tae, nebylo by hezké, kdybyste se usmířili? Kdybys měl další osobu, které bys mohl alespoň z půli věřit tak jako nám?" mluvila jemně. Přála si, aby nad jejími slovy přemýšlel. A taky že to udělal. Další kamarád? Další osoba? Neměl rád slovo další. Vždy to totiž znamenalo něco negativního. Další, kdo ho nenávidí. Další, kdo se mu vysměje. Další noční můra. Další den, kdy pouze bloudil po hradu s plnou hlavou. Další záchvat vzteku. Další osoba, které se bude muset otevírat. Další výslech a... ale co by dostal tentokrát, kdyby nechal to 'další' vstoupit do svého života, který připomínal noční můru?
Chlapec s vlasy havraního odstínu byl zmatený. Měl strach. Nechtěl riskovat, že se znovu zraní. Vždy, když měl pocit, že už je všechno dobré, muselo se to zásadně pokazit. Osud mu nepřeje, aby byl šťastný. Pronásleduje ho minulost. V jeho vlastním stínu číhá zlo.
„Nech si to projít hlavou, Taehyungshii," řekla Jennie a zvedla se z postele. Kývla na starší dívku a s posledním pohledem na ležícího chlapce, který měl zavřené oči, opustily jeho ložnici. Jakmile se ozvalo cvaknutí naznačující, že je Taehyung v pokoji sám, otevřel oči a posadil se. Lehce se mu zatočila hlava, protože se zvedl moc rychle. Povzdechl si a pohledem propaloval stěnu naproti němu, na které visely hodiny, které spokojeně tikaly. Už mu vážně lezly na nervy. Po jednom máchnutí hůlky se pokojem rozneslo hrobové ticho.
Taehyung vstal a došel k zrcadlu. Postavil se před něj a začal se prohlížet. Nejdříve se sjel pohledem od hlavy až k patě. Byl tak průměrně vysoký, pohublé postavy a hlavně s alabastrovou, skoro až bílou, pletí. Více se zaměřil na svou tvář. Na levém oku měl dvojité víčko, zatímco na pravém ne. Hnědé oči, které se dokázaly změnit do modrošedých díky proměně v tygra. Hyunjin mu několikrát říkal, že jeho tvář nemá jedinou chybu, že je definicí krásy. Prý jeho tvar hlavy připomíná tygra nebo medvěda. Tak jak je možné, že ostatní tu krásu nevidí a nazývají ho monstrem? Proč zrovna on?
Na svém zevnějšku viděl pouze jednu dobrou věc. Každý, kdo znal jeho rodinu, řekl, že vypadá jako matka. Nikdy to nebral jako kompliment. Nikdy neměl důvod obdivovat vlastní vzhled či cizí. Ano, považuje Jennie a Hyunjina za lidi s krásnou tváří, ale nikdy neměl potřebu si je detailně prohlížet, či nad jejich vizuálem více přemýšlet. Když ale teď zavřel oči, dokázal si představit pouze jednu osobu. Ani si to neuvědomil, ale jeho koutky se lehce zvedly a vytvořily tím nepatrný a vzácný úsměv.
Proč mu připadá, že on vypadá jako králíček?
***
Jungkook vyšel schody do 5. patra a procházel chodbou. Vzal za kliku a otevřel si dveře do nepoužívané učebny. Posadil se na zem a otevřel skříňku pod katedrou. Opatrně z ní vyndal kotlík, ze kterého vycházela šedá pára. Chlapec s havraspárským odznakem na hrudi prolistoval učebnici lektvarů. Nebyl si jist, jestli toto má jeho lektvar dělat. Překvapeně vzápětí zjistil, že je vše správně. Na malý okamžik se bál, že lektvar zkazil. Začal ho pomalu míchat po směru hodinových ručiček. Najednou prudce zvedl hlavu a rozhlédl se kolem sebe.
Jeho neznámý pocit se opět dostavil. Byl silný, ale trochu odlišný od těch předešlých. Už ho nic nebodalo zad, či neměl pocit, že se na něj dívá sto páru očí. V tomhle ohledu byl tento pocit jemný. Přidalo mu to zvláštní. Měl dojem, že ho někdo pozoruje, ale byl si jistý, že je v místnosti sám. Zavřel oči a s povzdechem si promnul obličej. Už ho to vážně unavuje. Neviděl v tom smysl. Jediná nápověda pro tento záhadný jev je asi chlapec s havraními vlasy. Zas a opět na něj myslel. Dal si jedna a dvě dohromady a došlo mu, že u skoro všech těch pocitů byl i jeho zmijozelský protějšek. Nevěděl sice, kde byl při jeho setkání s tygrem, ale jinak už si to vysvětlit nedokázal.
Nechal nohy pokrčené a lehl si zády na studenou podlahu. Dlaně si dal pod hlavu a zíral do prázdného a ničím nezajímavého stropu. Ignoroval pocit, že ho někdo doslova skenuje pohledem. Povzdechl si, ale ani se nehnul.
Kdyby jen tušil, že za dveřmi sedělo malé bílé tygří mládě, možná by si tento záhadný jev mohl odůvodnit. Tygřík tam seděl až do té doby, kdy se Jungkook nerozhodl odejít. Když mu zmizel z dohledu, vplížil se do staré učebny a nabral svou lidskou podobu. Kouzlem uzamkl místnost, aby měl jistotu, že ho nevyruší nezvaný host. Posadil se na místo, na kterém před chvíli ještě seděl havraspárský chlapec a otevřel skříňku pod katedrou. Vedle lektvaru položil tenký malý pergamen s nápisem:
Odpouštím ti
... Tajemství Hada a Orla ...
Kapitola prošla korekcí klarush_s