„ Ahoj, zlato,“ usměje se na mě přes Skype Dean.
„ Ahoj, vole,“ vypláznu jazyk a zasměju se.
„ Koukám, že se tam beze mě máš přímo dokonale,“ také se začne smát, takže mu jsou vidět jeho úžasně bílé zuby.
„ Jojo, přímo perfektně,“ protočím očima. „ Proč mi voláš?“ zakousnu se do zeleného jablka, které mi dnes poslouží jako oběd. „ Myslela jsem, že jsme si řekli, že si budeme volat třikrát týdně a tohle je už po čtvrté a to je teprve středa.“
„ Já vím, promiň,“ poškrábá se za krkem, „ ale už od-“
„ Hlavně se divím proto, že tenhle víkend mě máš přijet navštívit. Ale povídej dál,“ nechtěně mu skočím do řeči.
„ Jo právě o tom chci mluvit,“ skousne si spodní ret a vypadá, že neví, jak pokračovat.
„ Ne, to neříkej. Já se na tebe tak těšila, Deane,“ zaskuhrám s mučednickým výrazem na rtech.
„ Emmo, neviděli jsme se pouze dva týdny,“
„ No právě,“ povzdychnu si, „ tak dlouho jsme ještě nebyli oddělení a moc mi chybíš a taky-“
„ Emmo, já odjíždím pryč ze země,“ utne mě sebejistým hlasem.
„ Cože?“ vyjeknu nechápavě.
„ V pátek odlétáme ne exkurzi na americkou základnu v Asii,“ teď už nezní tak jistě jak před chvílí.
„ Cože? Jak je to možný? Vždyť jsi tam pouhý dva týdny!“ vykřiknu.
„ Já vím, ale poslouchej mě-“
„ Ne ty poslouchej mě, do prdele, Deane! Vždyť se vám něco může stát, idiote! Okamžitě se vrať do Los Angeles,“ řvu na něj přes obrazovku mého notebooku.
„ Emmo, počkej, já ti to vysvětlím,“ zhluboka vydechne. „ Na té základně se nám nemůže nic stát. Je to za hranicemi Afghánistánu a budeme tam pouze trénovat se zkušenými vojáky. Je to něco, jako když jsme v prváku na střední jeli na konci do Paříže-“
„ Na konci, ty debile!“ nešetřím nadávkami. „ A rozhodně to není to stejný. To byla Paříž, Francie. Ne Afghánistán, Asie, kde je plno teroristů, kterým je úplně u prdele, kdo nebo co jsi!“
„ Ale já už jsem ti říkal, že budeme v ochranný zóně-“
Znovu mu skočím do řeči: „ Kokotové, fakt, největšího kalibru na vaší škole. Až si to rozmyslíš nebo přesněji, až zmoudříš, dej mi vědět. Ale jestli odjedeš, tak ti chci říct, že až se vrátíš, jestli se vrátíš, tak mě tady nenajdeš, Deane,“ nedám mu prostor na odpověď a okamžitě zaklapnu notebook.
No je normální? Není! Prostě není. Kdo normální by v osmnácti letech letěl do Afghánistánu na Bůh ví co. Nikdo. Sakra Deane.
Zvednu notebook a praštím s ním o zem. „ Kurva!“ zařvu na celý obývák. Ať jdou všichni do prdele.
Popadnu Adidas mikinu, co mi leží na koženém křesle a přehodím si ji přes ramena. V hale, do které se mezitím přesunu, si obuji kecky, také Adidas a v rychlosti si udělám culík. Z botníku popadnu klíče, mobil se sluchátky a vyjdu ze dveří, které málem rozrazím.
Rychlostí větru seběhnu dvanáct pater našeho mrakodrapu a z vchodových dveří už vybíhám. Během sbíhání schodů jsem si zapnula hudbu a pecky sluchátek si stihla dát do uší.
Nerozhlížím se a prostě běžím, kam mě nohy vedou. Podle značek soudím, že směřuji k Malibu beatch.
Nevím, co si mám myslet. Trošku mě překvapuje, že Dean jedná tak nerozvážně a odjíždí si na americkou základnu u Afghánistánu. Ale asi víc mě překvapuje, že si učitelský sbor na jeho škole vůbec něco takového dovolí.
Po chvíli vytrvalého běhu se dostanu až na pláž. No, po chvíli, když se podívám na telefon, kolik je hodin, zjistím, že běžím přes půl hodiny. Čas plyne strašně rychle, aniž bychom si toho všímali.
Zadýchaně se zastavím, pravděpodobně proto, že se můj běh za poslední čtvrt hodinu podobal více, jak klusu, sprintu. Snažím se znovu nabrat dech s rukama na bocích a tělem v hlubokém předklonu. Strašně mě píchá v boku. Bolest vystřeluje až do hlavy. Strhnu si z uší sluchátka.
Po pár minutách snažení se na zem sesypu jako domeček z karet. Někdo mě ale zachytí. „ Vypadá to, že dnes nejsem jediný, kdo má bad day,“ slyším v uchu Harryho chraplavý přeskakující hlas. Zní nemocně.
„ To mi povídej,“ posadím se nyní, již s kontrolovanými pohyby, na zem.
„ Chceš se mi vyzpovídat?“ přisedne si ke mně. Přesunu na něj svůj pohled. Bílé tričko má mokré od potu, takže mohu vidět, jak mu tílko obtahuje pumpující svaly a také všemožné nápisy všude na jeho hrudi. Také se snaží nabrat dech.
„ Jak dlouho za mnou běžíš?“ zeptám se hypnotizujíc jeho tělo a ignorujíc předešlou otázku. Mimochodem, vyzpovídat se někomu, ještě k tomu jemu, nemám za potřebí.
„ Řekněme tak dlouho, abych věděl, že máš skvělou kondičku. Patnáct minut sprintovat, to není lehký, ani pro zkušeného sportovce,“ podotkne a usměje se. Neubráním se uchechtnutí.
„ To mám být lichotka?“ přesunu pohled k písčité zemi, kterou začnu prohrabovat svými prsty.
„Možná,“ zašeptá.
Podívám se mu do obličeje, po kterém mu z vlasů stékají kapky potu, které se neúspěšně snažil zadržet šátkem s americkou vlajkou. Mimo kapek potu si všimnu, že má rty zkroucené do úšklebku, ze kterého usuzuji, že se snaží zase flirtovat. Když si všimne, že ho důkladně pozoruji, mrkne.
Z úst mi unikne chichot. „ Ty nepřestaneš, Harry, že ne?“ stočím svůj zrak znovu na zem.
„ S čím bych měl přestat, princezno?“ osloví mě touto, pro někoho roztomilou, přezdívkou.
„ S flirtováním,“ vyhrknu trošku popuzeně. „ Nemám zájem o vztah a už tuplem ne o vztah s tebou, Harolde,“ Zamračím se na něj.
„ Harolde?“ Vybuchne smíchy.
„ Ano, Harolde, ale to není pointa toho, co jsem ti řekla,“ založím si ruce na hrudníku.
„ Uvolni se,“ cože?
„ Cože?“ zopakuji svojí myšlenku.
„ Uvolni se. Jsi strašně… jak je to slovo… strašně upjatá!“ vykřikne.
„ Upjatá? Já a upjatá?“ zašeptám si sama pro sebe.
Jelikož je z mého výrazu v obličeji očividné, že nechápu, začne vysvětlovat: „ Vůbec se neuvolníš. V baru si hlídáš, kolik panáků vypiješ, takže máš asi napočítáno, po kolika se opiješ, a taky-“
„ To není pravda!“ vyhrknu ještě víc naštvaně. „ Když už piju alkohol, tak se neohlížím na to, kolik sklenek vypiju.“
„ To je další věc!“ okamžitě zareaguje, takže nemám možnost pokračovat: „ mluvíš strašně slušně, odborně. Vůbec nepoužíváš sprostá slova, což je pro lidi ve tvém věku, naprosto nepochopitelné.“ S tímto výrokem souhlasím. „ A teď, podle mě nejdůležitější věc. Kdy jsi měla naposledy sex?“ ptá se, jako by toto téma nebylo vůbec intimní.
„ To si věříš, když si myslíš, že ti tohle řeknu,“ zkonstatuji a uchechtnu se.
„ No kdy?“ pobouzel mě.
„ Neřeknu,“ odsekla jsem.
„ Dělej, nemáme na to celý den,“ a už je z něho zase kokot.
„ Si děláš srandu, ne?! Už se zase chováš jako první den, co jsme se potkali. Chováš se zas a znovu jako arogantní idiot,“ postavím se a začnu si oprašovat kalhoty, abych při běhu nevypadala jako bych právě vylezla z popelnice.
„ Cože?“ nechápe.
„ Ty nevidíš ten problém v tobě. Nevidíš to, proč se s tebou nechci bavit. Strašně často měníš nálady a mě to přestává bavit,“ narovnám se a jsem připravená vyběhnout, ale ještě si počkám na jeho odpověď.
„ Tak kdybys mi odpověděla hned. Asi nevidíš, že mi není dobře, ale jde o to, že když člověku není dobře nebo když má holka krámy, tak nemá příčetnou náladu. Já, když mi není dobře, měním často nálady,“ přeruším ho tleskáním.
„ Skvělý, ale nikdo tě tu neprosil o vylévání srdíčka. Plus jsi neměl vůbec běhat, jestli si nemocný. No, ale je pravda, že když budu mít štěstí, tak dostaneš zápal plic, a pár dní nebudeš chodit na naše zkoušky,“ zatetelím se. „ Teď, jestli mě omluvíš, jsem domluvená s Niallem a Louisem, že si zajdeme před tréninkem na snídani, takže: Adios, kriple,“ Nakonec se usměji a pošlu mu vzdušnou pusu. Rozhodně se k němu otočím zády, ale místo toho, abych běžela (přece jen jsem astmatik), jdu rychlým krokem směrem pryč z pláže.
Vím, že jsem na něj nemusela být tak hnusná, ale moje nálada je od dnešního rána opravdu, ale opravdu na nic, takže si myslím, že nemám za potřebí, aby mě ji někdo ještě zhoršoval.
Začnu si nasazovat sluchátka, ale v polovině pohybu mě někdo silně stiskne pravé předloktí, tak moc, až zasyčím bolestí: „ Au.“
„ Tak to počkej, ty náno pitomá. Ke mně se nikdo nebude chovat takhle. Myslel jsem, že po těch pár sladkých dnech, týdnech budeme v pohodě, ale jde vidět, že se slečinka zase uráčila mít svojí náladičku a být na každýho hnusná,“ vyprskl mi Harry do obličeje.
Stisk ne ruce nepovoloval, mám spíš tušení, že ještě zesílil, ale i přes jeho viditelnou převahu jsem se odhodlala ke slovu: „ Ty mi máš, co říkat. Já se dneska nechovám, jako bych měla první menstruaci. Tys začal být hnusný a agresivní, já na tebe jen navázala,“ Vytrhnu mu loket z jeho sevření a s posledními slovy: „ nech mě na pokoji, kokote. Už tě nikdy nechci vidět,“ se otočím na podpatku a začnu znovu sprintovat.
Během rozbíhání si nasadím pecky sluchátek do uší a zaposlouchám se do znělého hlasu Seleny Gomez a její písně The heart wals what it wants.
*-*-*
Netrvá dlouho a ocitnu se na prahu svého bytu, kde se osprchuji a převléknu do neopoceného a pohodlnějšího oblečení. Tedy tmavou modrobílou kostkovanou košili, šedý svetr a bledě modré džíny. K tomu jsem si oblékla conversky stejného odstínu jako košile a přes svetr jsme si přehodila riflovou bundu stejné barvy jako džíny. Vlasy, které jsem si stihla umýt, jsem přehodila přes jedno rameno. Venku sice není zima, ale stahují se mračna, takže si myslím, že bunda i svetr nebudou na škodu.
S make-upem jsem se moc nezdržovala. BB cream, oční stíny NAKED 3 a k tomu nová řasenka, vše NARS. Místo rtěnky jsem si pusu natřela jemným leskem.
Do příruční tašky jsem si vhodila AIR maxy na trénink a taky bílé tričko s legínami, abych se mohla v šatně převléci. Z lednice jsme si vytáhla litr Spritu a při zjištění, že jako obvykle nestíhám, jsem ji neopatrně vhodila také do tašky, aniž bych se zajímala o to, jestli mi, až jí posléze budu otevírat, nevyprskne vše do obličeje.
Z mrakodrapu vyběhnu pět minut po dohodnutém čase. Naštěstí vidím, jak teprve přicházejí. Louis, Niall a… ne, ne, ne, ne, ne. Bože, dej mi sílu, abych dnešek přežila.
Za ruku s Niallem přichází také Ashley. Nejde o to, že bych žárlila, jelikož jsem Nialla fakticky měla první já, ale o to, že se muckají. Nejsem nijak nepřející člověk (jsem), ale Ashley si Nialla nezaslouží. Ashley je mrcha. Myslím si, že jediným důvodem, proč jsme my dvě byli kamarádky, byl tan lidumil a zrádce Dean. Prostě a jednoduše s jejich vztahem nesouhlasím. Podle Louisova výrazu nejsem sama.
Pomalu se ke mně došourají a Louis pozdraví: „ Nazdar,“, odpovím mu stručným ahoj, které bylo mířeno i na ty dva.
Niall mě pozdraví, až když se odtáhne od Ashley, což se pro mě zdá jako minuta, „ ahoj.“. Jen přikývnu.
„ Kam jdeme?“ otázka je mířena na Louise, jelikož Ash s Niallem zase nevnímají.
„ Nevím, ty to tu znáš líp,“ pokrčí rameny.
„ Tak pojď,“ rozejdu se rovně míříc neznámo kam. Niall s Ashley se od nás drží v pětimetrové vzdálenosti.
„ Koukám, že s jejich vztahem taky nesouhlasíš,“ ozve se Louis po pěti minutách chůze.
„ Absolutně, Asley je kráva,“ Mohu si být jistá, že mě ani jeden z těch zaláskovaných neslyšel, jelikož se jejich vzdálenost ještě zvětšila.
„ Souhlasím,“ přikývne.
„ Co kdybychom jim utekli?“ navrhnu a aniž bych čekala na Louisovu reakci, popadnu ho za ruku a zahnu za roh. Chůzi ještě zrychlím tak, že skoro běžíme a u dalšího rozcestí znovu zahnu. Pak znovu a zase znovu.
„ Doufám, že to tu znáš dobře,“ směje se Louis.
„ Líp, než si myslíš. Třeba teď si jsem 100% jistá, že když půjdeme blok rovně, tak pak stačí zatočit jen doprava, kde je ihned nalevo užší ulička, ze které se jednoduše dostaneme na Wlak of Fame,“ vychloubám se.
„ Takže se už nacházíme v Hollywoodu?“ zeptá se pro ujištění.
„ Vlastně ano, ale tohle je méně známá část. Tady sídlí jen pár menších, nepopulárních hudebních studií,“ mávnu rukou.
„ Víš, kde je Universal Studio?“
„ Jop, ale to je přes hodinu pěší chůze,“ Prohrábnu si vlasy, rozcuchané během
„ A autem?“ Neotálí Louis s další otázkou.
„ Autem něco okolo deseti minut po Highland Ave. Jsou to jen 3 kilometry, ale jde taky o to jaký je provoz,“ skousnu si ret a pohledem zavadí o Louise.
„ Já jen, že bych se tam chtěl podívat. Je u toho i zábavní park, že? Jelikož na Walk of Fame jsem už byl,“ Vysvětlí svoje záměry.
„ Tak když si vezmeme taxi, tak tam budeme za chvilku. A je pravda, že je to i blíž k studiu, který je na Theatre West,“
„ Ty to tu znáš fakt dobře, ne? Jsi jak Google,“ směje se mým vědomostem o Los Angeles.
„ No znám, ale taky mi trvalo dobu, než jsem se tu začala orientovat. Vlatsně když to tak vezmu, tak okolí našeho mrakodrapu s Hollywoodem je mi jako jediný známý,“ argumentuji.
„ Však v pohodě. Věřím, že to musí být občas dost užitečný,“ zvolníme chůzi, jelikož jsme na Walk of Fame a všude okolo stojí mnoho taxíků.
„ No, ale jen občas. Pojď si radši chytit taxi a vyrazit, abychom kromě normální prohlídky stihli zaskočit na atrakce a na jídlo,“ popadnu ho za ruku a začnu stopovat postávající taxíky. Netrvá mi ani deset sekund taxi sehnat.
*-*-*
„ Ááááá… Ty jsi věděla, proč si tu bundu bereš, co?!“ Začne mě okřikovat Louis, když se rozprší. Zrovna jsme vyšli z jedné z horských drah v areálu studia.
„ Ano, věděla,“ směju se jeho snaze zakrýt si hlavu, aby mu nezmokla. „ Jdeme na zmrzlinu, pak už musíme jít do tanečního studia,“ dodám a táhnu naříkajícího Louise pryč z přístřešku, který si našel.
„ Dva kopečky, jeden čokoládový a druhý karamel,“ objednám si u chlápka, který mi je absolutně nesympatický. „ Co ty, Louisi?“
„ Citrón a čokoláda. Zaplatím,“ vyjekne pisklavě, když začnu vytahovat dolary. Nic nenamítám a radši si přeberu zmrzlinu, kterou zmrzlinář stihl připravit.
S Louisem si sedneme pod jeden přístřešek a potichu lížeme svoje kornouty.
„ Co ty a Harry?“ zeptá se znenadání.
Když se k němu překvapeně otočím, vidím, že už má zmzku snězenou a pouze mě pozoruje: „ Co má být mezi mnou a Harrym?“
„ No právě, že nic, ale podle toho, jak o tobě nezavře hubu, tak soudím, že mezi vámi něco je,“ řekne na jeden dech.
„ On o mně mluví?“ zeptám se zaskočeně.
„ Jo, je k nezastavení. Nechápej mě špatně, on je otravný normálně, ale když mluví o tobě, tak je ještě otravnější. Nemám tušení čím to je. Možná tím, jak se vždycky hodinu rozplývá nad tvými rty,“ zamýšlí se sarkasticky.
„ Ha ha ha,“ protočím očima. „ Ale tohle mě celkem zajímá: jak popisuje moje rty?“ nakloním se k němu a odlíznu si z karamelové zmrzliny. Stojím si za názorem, že jídlo, ať je jakkoliv hnusné nebo naopak dobré by se mělo vychutnávat. I když o tom hnusném někdy pochybuji.
„ Wow, takže tebe nepřekvapuje ten fakt, že Harry vůbec ví, jak tvé rty chutnají?“ poznamená výhružně.
„ Já bych to spíš vyjádřila tak, že mě nepřekvapuje ten fakt, že jsme se s Harrym políbili. Překvapující by bylo, kdyby mě to překvapovalo,“ odvětím mu.
„ Moc slov s kořenem překvap v jedné větě, Emmo,“ rozesměje se a to rozesměje zase mě.
„ Tak jak?“ popostrčím ho.
„ Tak jak co?“ nechápe. Ach Louisi, neměl jsi řeč odvádět na jiné téma.
„ Tak jak popisuje moje rty?“ znovu zopakuji moji otázku.
„ Jo tohle,“ protočí očima. „ Její rty jsou příjemně hebké s příchutí čerstvého jahodového jogurtu-“ s rukou na srdci cituje procítěně Harryho akcentem- „, když se do polibku usměje nebo se rovnou rozesměje, je to jako ta nejkrásnější melodie pro moje uši. Ale teprve, když se rozpohybuje i její jazyk cítím se jako v ráji,“ zakončí hlubokým procítěným výdechem.
Pochybovačně pokroutím hlavou: „ to sis právě vymyslel!“
„ No, ale nějak tak to říká.,“ mávne rukou. „ Při jméně Emma už vypnu, abych to zase nemusel poslouchat,“ dodá se smíchem.
„ Louisi, ty mě vždycky dokážeš rozesmát“ položím mu ruku na rameno a z úst mi zní chechtání.
„ Díky. A jak je na tom Dean?“ Změní téma.
Při zmínění Deanova jména okamžitě zvážním. „ Ani se neptej,“ povzdychnu si.
„ No mluv, mně můžeš říct všechny tvoje strasti, ale samozřejmě i radosti,“ mrkne, takže mi ihned dojde, že radostmi myslel mimo jiné i sex.
„ Jdi do prdele, už jsi jak Styles. Ten se mě dneska ráno ptal, kdy jsem měla naposledy sex,“ bouchnu ho do ramene.
„ A kdy?“ provokuje
„ Deane, ty zmetku!“ vyhrknu, později mi dojde, co jsem řekla a okamžitě se začnu omlouvat: „ promiň, Louisi, promiň, že jsem tě nazvala Deanem,“ složím si hlavu do dlaní.
„ To je v pohodě, Em. Chápu, že ti Dean chybí, a že Dean byl přesně ten typ kamaráda, jako jsem teď já,“ položí mi ruku na záda a začne mě jí jemně přejíždět po lopatkách. Úplně nám z hlav vyprchal dnešní trénink.
„ Právě že poslední dobou nebyl,“ zvednu se a narazím na Louisovi oči.
„ Jak to myslíš?“ zeptá se vážněji než obvykle.
„ Ty víš,“ zašeptám tišeji.
„ Jako, že jste spolu spali? Byli jste kamarádi s výhodami?“ zeptá se stále s trošku nechápavým obličejem.
„ Nespali. Teda málem, kdybych to nezastavila. Nevím, jak bych ten vztah nazvala,“ pokrčím rameny zahanbeně, ale oční kontakt nepřeruším.
„ Aha,“ je jediné, co mi na to řekne. „ A jak se tedy má v San Francisku?“ dodá po minutce mlčení.
„ Brzy už se nebude nacházet na americké půdě,“ odpovím stručně.
„ A jak myslíš, sakra, tohle?“ začne se smát, nervózně na odlehčení situace.
„ Jedou na nějakou americkou základnu v Asii,“ povysvětlím tišeji.
„ Děláš si srandu? Vždyť je tma dva týdny,“ zasměje se nevěřícně.
„ Kéž by, Louisi,“ vzdychnu. „ Víš, já si myslím, že tam dojíždí už delší dobu, protože vždycky na pár dní někam zmizel. Říkal, že jezdí za rodiči, ale vždycky se vracel utahanější,“ sdělím mu svojí teorii.
„ Nevím, Emmo, já Deana tak dobře neznám, takže opravdu nevím, ale pojďme se radši bavit o tobě a Harrym. Tahle konverzace ti přidělává vrásky,“ pohladí mi tvář.
„ Já si myslím, že konverzace o Harrym mi přidělá dvakrát tak vrásek,“ zasměji se a Louis se mnou.
„ Nepřeháněj,“ pokárá mě a stoupne si.
„ Kam jdeš?“ zakryju si oči, aby mi slunce nesvítilo do obličeje. Ani jsem si nevšimla, že už přestalo pršet.
„ Slunce svítí, vyšla duha, tak co kdybychom pokračovali na další atrakce?“ Trénink nám absolutně vyšuměl z hlav…
---
Ahoj :) Po skoro měsíci přicházím s novou částí :) ... Rozhodla jsem se, že to ZATÍM nebudu hrotit a Zayna tam nechám :) A abych se i vyjádřila k odchodu Zayna: Jeho rozhodnutí respektuji, Perrie z toho neobviňuji a Zayn mi bude strašně moc chybět <3 Mimo jiné i z toho důvodu, že jsem s ním měla namyšlený další příběh :( :)
Co si o této části myslíte? :) Jsem nemocná, takže jsem se včera rozhodla, že si k tomu sednu a pokusím se něco vymyslet, proto vám to možná připadá do poloviny takový zmatený a k nepochopení. Pokusím se to v příští části nějak dovysvětlit :)
Mimochodem, přemýšlím o druhé sérii, ale nemohu najít vhodné a originální antonymum ke slovu Perfection, takže to asi nebudu hrotit a napíšu to vše sem :D
Mimochodem2, přiložila sjem fotku toho outfitu, který jsem popisovala :)
Děkuji, že to čtete <3
-BethKab- (Ať je to trošku originálnější, jak jen*Beth* :D )