Růženka//Yzomandias (dokončeno)

Epilog

Sedím na střeše. Přede mnou zapadalo Slunce, takže obloha hrála úžasnýma barvama a foukal teplý letní větřík. Vedle sebe jsem měl červené víno, kdybychom dostali slinu. Najednou se ozve bouchnutí dveří. Prudce se tím směrem otočím. Kráčela ke mně moje Růženka. Černé vlasy jí vlály při chůzi, stejně jako její velké tričko, které nosila místo šatů. Mlčky se posadí vedle mě. ,,Tak proč jsem měla přijít?" kuňkne po chvíli mlčení. ,,Myslím, že bych ti pár věcí měl říct." podívám se na ní. Se zájmem mě sledovala, proto pokračuji. ,,Už od začátku ses mi líbila. Ještě se mi to nikdy nestalo, aby mi nějaká holka takhle padla do oka jako ty. Nevěděl jsem, co s tím mám dělat. Vím, že to je docela klišé. Pokaždý, co jsme spolu byli, se něco posralo a furt se to takhle točilo dokola. Hrozně mě to sralo. Úplně neskutečně, ale myslím si, že se to stát mělo, abychom si něčím prošli a tím se ukázalo, jak silný náš vztah může být." souhlasně přikyvuje. ,,Po čase jsem si uvědomil, že mi na tobě strašně záleží a že tě miluju." sklopím hlavu dolů, abych se nemusel koukat do jejích očí. Mojí hlavu zvedne. ,,Ještě nedávno, jsem pořádně nevěděla, jaký city k tobě mám, byly dost smíšený, ale jsem si teď jistá, že to mám stejně jako ty." lehce se usměje. ,,Takže, chceš být moje holka?" souhlasně kývne hlavou a ihned se přilepí na moje rty. ,,Omlouvám se ti za všechny sračky, který jsem kdy udělal a řekl." projede mi rukou vlasy. ,,Odpouští se." špitne moje Růženka.