Nechtěl tam jít. Celý den ho na nohách a s křečovitým úsměvem na tváři držela jen představa, jak leží rozvalený na pohovce v obýváku a drnká na kytaru. Byl rozhodnutý nejít – totiž až do momentu, kdy si uvědomil, že stojí před zrcadlem v koupelně, z poličky bere svůj oblíbený parfém a do vlasů si uvazuje zelený šátek. Přes béžové pruhované triko si vzal manšestrovou bundu a se skupinou Rush ve sluchátkách se vydal na metro.
Odpoledne mu přišla esemeska z neznámého čísla, které mu však bylo z nějakého důvodu povědomé. Během pauzy v práci stejně neměl čas se jí zabývat a vzpomněl si na ni až ve chvíli, kdy přemýšlel, jakou večeři si nechat dovézt.
19:30 Blue Moon. Přijdeš?
Zamrkal. Klub Blue Moon znal, ne proto, že tam často chodil, znal jeho pověst a historii protkanou zlatým nitěmi slávy. Ze všech sil se snažil, aby pro něj i po těch pár letech nadále představoval jakousi svatyni kultury a pomyslný kariérní milník. Bylo jeho a Maxovým snem tam hrát, do line-upu se však dostávaly jen... opravdové kapely.
A tak kolem šesté místo objednávky sushi odeslal zprávu: 19:30 začátek, nebo na řadě?
Vlastně to neudělal tak docela vědomě, přesvědčoval se o tom, že tu zprávu ve skutečnosti vůbec nechtěl odeslat. Jenže myšlenky na Eamese, od nějž mu již druhý den nepřišla žádná esemeska, by pravděpodobně nedokázala rozvířit jen polystyrenová krabička s lososími rolkami. Pro rozptýlení byl dokonce ochotný riskovat určitou dávku masochistické bolesti.
Odpověď přišla téměř okamžitě. Začátek, ale pochopitelně počítej s akademickou čtvrthodinkou.
Osobně neznal nikoho, kdo by měl tu čest hrát na pódiu Blue Moon. Taky neznal nikoho, kdo by v textovkách používal slovo pochopitelně. Ale znal akademickou čtvrthodinkou. Totiž, jen ten pojem, nikdy nepochopil její koncept, přestože mu jej Arthur vysvětloval.
Lampy v ulicích U-Districtu byly zdobené blikajícími vánočními hvězdami, z nebe se líně a tiše snášel sníh a jemu se podařilo dvakrát zabloudit. Pod nohama mu křupala silniční sůl a v jednu chvíli mu kolem projíždějící auto ohodilo kožené kalhoty roztátou šedivou břečkou. Z principu za řidičem ukázal prostředníček, uvědomil si však, že ho to nijak neznepokojilo.
Do tváře se mu vkrádal úsměv, když si společně s Geddym Lee zpíval Limelight a na chvíli si dovolil zapomenout, o čem vlastně ten song je. Studený vzduch ho příjemně štípal v nozdrách a v hrudi ho šimralo – nikoli však nervozitou, jak se obával, ale očekáváním. V kapse mezi prsty protáčel zapalovač, ale neměl potřebu si zapalovat cigaretu.
Dřevěná cedule s černovláskou svůdně sedící na srpku měsíce se lehce pohupovala a z oken klubu pronikalo do ulice teplé oranžové světlo lákající k návštěvě. Cukl obočím na skulpturu opilce vystavenou u vchodu, trhaně se nadechl, sluchátka schoval do kapsy a bez dalšího rozmyslu vstoupil.
V klubu Blue Moon byl jen jednou, ten den si pamatoval lépe než by si přál. I proto ho tak znepokojovalo rozpoložení, ve kterém se mu podařilo přijít. I proto ho nepřekvapilo tmavě modré plátno s logem UW visící nad drobným pódiem obitým starým ztmavlým dřevem. Bezděčně se dotkl jizvy na své tváři a polkl.
Na chvíli zapomněl, co tam vlastně dělá. Viděl před sebou klub naplněný k prasknutí rozesmátými studenty. Slyšel ozvěnu remixu All I Want For Christmas Is You a volání svého jména. Někdo mu položil ruku na rameno.
„Fakt jsi přišel!"
Lance Vaughn s vlasy opět staženými dozadu gumičkou a s brýlemi na šňůrce měl na sobě otrhaný béžový svetr a v ruce držel lahev piva. Dante zamrkal. Když se otáčel, čekal za sebou... někoho jiného.
Na stagei nějaká dívka právě dozpívala nejnovější hit od Hoziera a s roztržitým úklonem seskočila mezi své přítelkyně. Dante je chvíli pozoroval; Lance mu něco povídal, ale vnímal ho jen napůl.
Zatoužil přetáhnout si přes hlavu kapuci a opít se. Ale ne tady. Rozhodně ne tady. V jedné kapse nahmatal zapalovač, v druhé mobil. Chtěl někomu zavolat, kdykoli ho však napadlo jméno, zase si to rychle rozmyslel. Tohle musel zvládnout sám.
„Představím ti Richieho a Reece," slyšel Lance. Bezduše přikývl a nechal se táhnout do opačného rohu klubu. Ještě jednou se ohlédl za zpěvačkou a jejími kamarádkami, ale ty zmizely mezi dalšími hosty.
Interiér se od jeho poslední návštěvy nezměnil. Dřevěné boxy byly plně obsazené bavícími se studenty, na stěně za barem viselo několik relikvií a parta přátel hrála kousek od pódia kulečník. Pamatoval si, že mu- jim to nešlo.
Obešli pult a Dante se zamračil při pohledu na snědého mladíka s rudými kšandami, který se marně snažil zaujmout pozornost nějakého spolužáka na protějším konci baru.
„Kde je Reece?" zeptal se Lance a Dante se ušklíbl, když mu došlo, že ta otázka byla myšlena právě na toho černovlasého kluka.
„Šla si přepudrovat nos, co já vím," mávl rukou.
Lance se posadil na volnou stoličku, která asi patřila Reece. Kývl na Danta: „Tohle je Richie. Richie, Dante."
„Dlužíš mi tabák," ucedil Dante a cukl koutkem, když Richiemu vystřelilo husté černé obočí.
„Vete a la chingada!" zvolal a pokynul barmanovi. „Co piješ? Dneska budeš pít na mě."
„Vy se znáte?"
Dante zakroutil hlavou. „Tvůj amigo mi ukradl pytlík s tabákem."
„Nebylo to úmyslně," zvedl Richie ruce na obranu. „Lekl jsem se, když přišel tvůj kluk."
Tu poznámku přešel bez reakce. Ten večer tam byl jen s Arthurem. Musel vidět, jak ho políbil.
Na Richieho účet si Dante poručil o dvojitého panáka vodky a vyklopil jej do sebe dřív, než si s ním stihli Lance nebo Richie přiťuknout. Rozpačitě se ušklíbl a pozornost obrátil k chlapeckému duu, které si právě upravovalo výšku stojanů na mikrofony. V publiku zahlédl dívku, která vystupovala před nimi, jak tleská a píská, když jeden z nich rozehrál struny na své akustické kytaře. Ten druhý pak začal zpívat nějakou vypalovačku od Radiohead.
„Hrál jsi někdy v Blue Moon?"
Dante se otočil. Mezi Richiem a Lancem seděla na barovém pultu s nohou přehozenou přes druhou vysoká blondýnka se zvláštně nakreslenými očními linkami a krvavě rudou rtěnkou. Zadívala se na něj velikýma hnědýma očima a naklonila hlavu na stranu.
„Ne."
Pokývala hlavou. Kolem pěšinky měla asi centimetrové odrosty a pod červenými látkovými kraťasy měla černé silonky se zvláštním vzorováním. Pak si všiml sandálů na platformě s obrázky Hello Kitty a cukl koutky.
„Každej rok tu má UW jeden večer v prosinci vyhrazenej pro vánoční besídku," pokračovala hlubokým sametovým hlasem.
„Já vím."
„Chodil jsi na UW? Nevypadáš na to."
„Ty taky ne," ušklíbl se. „Ale já na vejšku nechodím."
„Můžeš si zahrát s náma," ozval se Lance, který je zřejmě poslouchal.
Reece, jak se domyslel, se zazubila. „A na co by měl podle tebe hrát? Pokud teda z kapsy nevytáhne nějaký srolovaný klávesy. Nevytáhneš, že ne?"
„Ne," rozesmál se Dante. „Zrovna jsem je nechal doma."
Nad tím ovšem Reece protočila oči, obrátila se k barmanovi a poprosila o sýrové tyčky. „Richie, chceš je zase s česnekovým dipem? A ty, máš rád sýrový tyčky, nebo chceš něco jinýho?"
„Nechci nic, ale dík."
„Takže prej tě Lance potkal na nějaký party na kampusu a vnutil ti naší kapelu," řekla Reece.
„Nevnutil," oponoval Lance.
Dante se nahrbil. „Byl jsem trochu nalitej, takže si z toho popravdě moc nepamatuju."
Richie i Reece se rozesmáli a on pokračoval: „Vlastně je s podivem, že mi došlo, kdo tu textovku napsal."
„Ty vole, to jsou fakt ukázkový první dojmy," ozval se Richie a vysvětlil Reece, jak tu noc v gay klubu popadl Dantův pytlík s tabákem a zdrhl.
Plácla se do stehen a zvolala: „Říkala jsem vám, že s lidma mám komunikovat jenom já! Každopádně dík, že jsi na nás nezanevřel, zvlášť takhle o Vánocích."
„Myslím, že tohle má docela slušnou šanci předčit večer s Netflixem a donáškou sushi," řekl Dante.
Richie s Reece se opět začali smát. „Ty jsi sem asi přišel s hodně vysokýma očekáváníma, že jo?"
„Takže kdy jdete na řadu?"
„Až dohraje Richieho ex," řekla Reece a ukázala palcem za sebe na chlapecké duo.
„Nikdy si nezačínej s klukama, co studujou inženýrství," poučil ho Richie.
„Sám studuješ inženýrství!" osočila ho Reece.
Přimhouřil oči, ukázal na ni prstem: „Nestuduju inženýrství! Moje zaměření jsou... ty... obří studny."
Dante zamrkal: „Cože?"
„Myslí vodohospodářský stavby," poradil mu Lance.
„Přesně to! Gestión del agua."
Reece zadržovala smích. „A je to inženýrství."
„Nechtěj, abych začal komentovat tvůj obor," varoval ji Richie.
Vytáhla obočí. „A co přesně bys na tom chtěl komentovat?"
„Co studuješ?" zeptal se Dante.
„Medicínu," stihla odpovědět dřív než Richie, který zamumlal něco o tom, že jde připravit svůj set bicích. Ještě dlouho se s úsměvem dívala na jeho záda, než se otočila na Danta. „Bude ze mě gynekoložka."
„To je... užitečný povolání."
Rozesmála se a poplácala ho po zádech. Pak seskočila z pultu a s posledními pár tyčkami v ruce kývla na Lance. „Jdeš? Už skoro končí."
„Hned."
Jakmile se její blonďatá hlava vytratila mezi studenty, otočil se Lance k Dantovi. „Jsem ti vážně vděčnej, že jsi přišel."
„Potřeboval jsem odreagovat," přiznal Dante. „A taky jsem byl zvědavej."
„Fakt bych si přál, abychom na tebe udělali dojem."
Dante se uchechtl a popřál mu hodně štěstí. Poručil si o lahev piva a pomalým tanečním krokem se přesunul doprostřed davu. Sledoval, jak Richie společně s dalšími dvěma kluky připravuje stage, a prohodil pár slov s dívkou, která ho oslovila s tím, že miluje jeho koncerty v Centralu.
V hlavě stále cítil zvláštní tlak a jizva na obličeji mu několikrát bolestivě cukla, s trochou alkoholu v krvi, nepříjemnou ozvěnou zesilovače z pódiu v uších a neklidnými těly, která se na něj tlačila ze všech stran, se mu však dýchalo překvapivě dobře a jeho tváři zase brzy dominoval úsměv.
Protáhnul se kolem líbajícího se páru blíž k pódiu a hvízdl, když se ztlumila světla a mikrofon na zrezlém stojanu ozářil poblikávající reflektor. Richie s úšklebkem věnovaným publiku usedl za svůj set bicích, paličky vyhodil do vzduchu a zase je chytil. Pak zpoza rohu Lance vyvedl Reece, dlaň měla položenou na té jeho v gestu jako vystřiženém z nějakého románu sester Brontëových, a Danta rozesmálo mrknutí, které mu věnovala. Postavila se k mikrofonu, tázavě se otočila na své dva kolegy, a pohodila dlouhými vlasy.
„My jsme Break From Commerce," začala hlubokým hlasem, „a pokusíme se vám něco zahrát dřív, než někdo opije Richieho. Takže pokud se vám nebudeme líbit, víte, co dělat."
Lance pobaveně zakroutil hlavou, když Richie uhodil do činely, jako by Reece zrovna pronesla nejlepší vtip večera v komediálním klubu.
Zhoupla se v bocích a olízla si rty. Richie odpočítal doby a Lance rozehrál struny své kytary. Začali nějakou vypalovačkou od Rolling Stones.
A Dante spustil ruku s lahví piva zase dolů podél těla. Vzpomínku na Eamese okamžitě vystřídala myšlenka na to, že by celý klub Blue Moon ztichl, i kdyby Reece zpívala bez mikrofonu.
Svou polohou hlasu zaujala už před pár minutami, když spolu mluvili poprvé, neočekával ovšem, kolik síly se v jejích hlasivkách skrývá. Všechny emoce poddávala svému hlasu a slovům, která zpívala. Ve výškách křečovitě svírala kovovou tyč stojanu, v hloubkách naopak klesala v kolenou. Během refrénu vytáhla mikrofon z držáku, kabel si omotala kolem ruky a energicky začala přecházet po stagei. Gestikulovala k posluchačům, tančila a házela vlasy, každý její krok byl spontánní a přeci tak promyšlený.
V hlavě ji nedokázal k nikomu přirovnat, ani neměl potřebu ji k někomu přirovnávat. Byla svá, pódium bylo její a ona si to uvědomovala, aniž by to dávala nějak okatě najevo. S poslední notou Lanceovy kytary se uklonila a svým spoluhráčům a publiku věnovala ten nejširší úsměv.
„Ty ji znáš?"
Reece byla vprostřed refrénu Imagine, když si Dante všiml vysoké brunety po svém boku. Nebyl si jistý, jak dlouho už vedle něj Lennon stojí, a nebyl si jistý, proč na něj vlastně mluví.
„Trochu."
Nevěděl, jestli se začít Lennon svěřovat s podstatou své známosti s Break From Commerce a udržet tak konverzaci, nebo ji zase nechat jít. Ale bylo tak uklidňující vidět, že s úšklebkem přikyvuje.
„Ne takhle," protočil oči.
„Tak co tu teda děláš?"
Překvapila ho zmatenost a jistá starostlivost v jejím hlase. Tázavě se po ní ohlédl, než se přidal k potlesku věnovanému kapele.
„Být v kterýmkoli klubu v gayborhoodu, tak se neptám," věnovala mu významný pohled.
„Hledají bassáka na nahrávání nějakýho dema," vysvětlil, „a já úplně nevěřil, že na to mají, tak jsem se přišel podívat."
„A teď už věříš?"
S úšklebkem pokrčil rameny. „Kde ses tu vůbec vzala ty?"
„S holkama jsme se přišly podívat na Chrissy, zpívala-"
„Zpívala, když jsem přišel," zvolal. „Já si říkal, že je mi povědomá."
Zhoupla se na patách a ve chvíli, kdy se jí Dante zeptal, jestli chce přinést nějaké pití, ukázala za sebe a zamumlala něco o tom, že by se měla vrátit ke Chrissy a ostatním.
„Jasně, jo."
„Jenom jsem chtěla... vědět, že jsi v pohodě."
Vytáhl obočí. Dlouze si ho prohlížela, než se rozpačitě usmála a s mlasknutím pohodila vysokým culíkem.
Dante všechnu svou bytostnou energii soustředil na výkon Reece a Lanceovo sólo na kytaru. Namlouval si, že ani nezaregistroval Lennonin odchod po skončení písně. Namlouval si, že se neotáčel za ní, ale za vysokým blonďákem stojícím kousek za ním.
Vypil poslední lok svého piva a přesunul se k baru. Zasáhl ho pocit, že tam nechce být. Že nechce sedět sám u dřevěného ohmataného pultu. Že nechce hledat výmluvu, proč odejít. Ze zadní kapsy kalhot vyndat mobil a položil ho před sebe. Blížila se půl desátá a jeho přepadla náhlá únava.
Řekl si o dalšího panáka vodky a barmanka ho požádala o občanku.
„To už po mně dlouho nikdo nechtěl."
„Nikdy jsem tě tu neviděla, musím se zeptat."
Ze zoufalství se rozesmál. „Byl jsem tu před čtyřma rokama s bratrem, totálně jsme se ztřískali a nikdo po nás občanku nechtěl."
„Tak to jsem tu ještě nepracovala."
Neodpověděl. Napil se a chvíli mezi prsty protáčel vysokou úzkou sklenku.
„Ještě jednu?"
Přikývl. Dolila mu a kývla na problikávající obrazovku jeho mobilu. „Někdo tě shání."
Jediným líným pohybem hovor od Kimberly típl a zamračil se, když si uvědomil, že ho dál sleduje. „Potřebuješ něco?"
„Možná jsi to měl vzít."
„A ty by ses možná měla vrátit k práci."
Tvrdě mu opětovala pohled, pak mávla utěrkou zastrčenou za pásek džínů a přešla na opačnou stranu baru.
Sledoval její záda, než mobil popadl a naťukal rychlou esemesku. Bříškem prstu obkroužil hranu sklenky a napil se.
Max se předávkoval, jedeme do nemocnice.
Zprávu si ani nestihl dočíst, když zaslechl Reece lákající na další song.
„Jelikož tady dneska večer máme jednoho fanouška The Doors, rozhodli jsme se zahrát-"
Vypadáš jak Morrison, opakoval mu čísi hlas v hlavě a Dante v puse ucítil vlastní zvratky. Ochromeně polkl a zamrkal.
Jako by v transu z peněženky vytáhl několik bankovek a strčil je pod prázdnou sklenku od vodky. Při pohledu na ni se mu znovu navalovalo, rozklepaně pobral všechny své věci do dlaní, napočítal do tří a zvedl se na nohy.
Ten scénář znal zpaměti, neexistovala možnost, že by si nevzpomněl byť na jediný výstup postavy, kterou v tom dramatu hrál. Avšak jakmile vratkým krokem vyšel na ulici a dveře klubu se za ním s třísknutím zabouchly, zjistil, že neví, kam jít.
Hypnotizoval display mobilu se zářící zprávou od Kimberly a nedýchal, když vytáčel její číslo.
„Dante? Jsi tam?" ozvala se okamžitě. Nevzpomínal si, kdy naposledy ji slyšel tak roztržitou. Kdy ji vůbec slyšel.
„Jo."
„To je Dante," řekla tlumeně někomu dalšímu, zřejmě Isaacovi nebo Charliemu.
„Mám... eh- Co mám... Kam ho..." Nikdy pro něj nebylo těžší formulovat, na co myslí. Nikdy pro něj nebylo těžší myslet.
„Prej ho odvezli do nemocnice Virginie Masonový," odpověděla pohotově. „Jsi doma?"
„Ne, jsem... nejsem-" rozhlédl se a světlo lamp odrážející se v čerstvé vrstvě sněhu na kraji chodníku ho začalo pálit do očí.
„Dante, pil jsi?"
Cukl sebou. „Ne... trochu. Já nevím."
Na obou stranách panovalo ticho, než se Kimberly tichým, opatrným hlasem znovu ozvala: „Dám ti vědět hned, jak budu vědět, jak je na tom."
„Kimmy-"
„Bude v pohodě, jasný? Slibuju, že ti zavolám hned-"
Hovor típl. Nechtěl ji poslouchat. Věděl, co by mu svými dalšími slovy naznačila. A i když to kdesi uvnitř věděl, nebyl připravený to slyšet z jejích úst.
„Do prdele!" zařval a teprve v tu chvíli si uvědomil, že mu po tvářích stékají slzy. Podlomila se mu kolena a on se schoulil do sněhu k soše opilce pod okny Blue Moon.
Jeho role se změnila.