Secret little rendezvous ~ Larry ✓

45.

Přitulil jsem se k němu. Když mě políbil, pohladil jsem jeho hruď a zavěsil se na něj jako koala. Nechal jsem se hladit až do rána a spalo se mi skutečně skvěle, no vzbudil nás Mick, který se na nás zářivě usmíval.
"Kluci vstávat, jinak vás takhle najdou ostatní."

Spalo se mi hezky, dokud nás neprobudil Mickův hlas. Vlastně si ani nepamatuju, kdy jsme s Harrym spali a vzbudili se sami...
"Micku, nech nás ještě spát. My máme výmluvu," zamručel jsem nespokojeně.
"Jo? Tak tu chci slyšet," uchechtl se.
"Harry měl noční můru a nechtěl spát sám," usmál jsem se pořád ještě se zavřenými oči.

"To vám nespolknou ani kdyby si moc chtěl," zasmál se Mick. Já jenom zabručel něco nesrozumitelného a víc se zakroutil do Louiho těla.
"Včera jste po sobě na šou hezky koukali. Vypadali jste rozkošně," zasmál se Mick a já se usmál.
"Snad si to viděl jenom ty."

"Ani nemusíš, nemáme tu výmluvu pro tebe," zasmál jsem se a vyplázl na ně jazyk.
"Snad ano. Vždyť uvidíme, když se najednou objevíte ve zprávách, zda se tam neobjeví i konspirační teorie," zasmál se opět a bedlivě nás pozoroval.
"Nezáviď nám," ušklíbl jsem se a víc si k sobě Harryho přitáhl.
"Proč bych měl?" ušklíbl se taky a hned se vtěsnal k nám do postele.

"Teď už nemusím," zasmál se Mick a já trochu zkňučel, když se ke mně přitisklo studené tělo Micka, který se k nám přitiskl z druhé strany a vytvořili jsme takový sendvič.
"Studíš Micku," zaskučel jsem a nechal ho, ať mě obejme kolem pasu.
"Za chvíli už nebudu."

"Jsi blázen, víš to?" zasmál jsem se a koukal přitom na něj. Ten se jenom usmál a hrdě, ano hrdě, přikývl.
"Jen by mě zajímalo, jakou výmluvu budeme mít teď," zamyslel jsem se s úšklebkem.
"Taky jsem měl noční můru," řekl tak nevinně, jak to jen šlo a mykl u toho rameny.

"Všichni tu máme noční můru," zasmál jsem se a políbil Louiho na tvář. Mick mě taky políbil na zátylek a celkem to zalechtalo.
"Ale měli bychom vstávat, protože to asi opravdu nevymyslíme," broukl jsem a pomaloučku se vytáhl z dvojitého objetí.

"No dobře," povzdechl jsem si, no i tak se nakonec usmál. Pohled mi padl na Harryho, byl rozkošný takhle po ránu.
Přesunuli jsme se do kuchyňky ke stolu. Samozřejmě, Mick už nám tu přichystal snídani a kávu, jenom nás přišel vzbudit.
"Takže, dnes si projdeme všechny nové písničky, které bychom mohli zahrát ještě počas turné!" usmál se vesele Mick, zatímco připravoval kávu i pro ostatní, kteří ještě spali sladkým spánkem. Ach, jak já jim závidím.
"Slyšel jsem, že i kluci mají zopár písniček, takže nám je ukážou a ty jim zase ukážeš svoje. Vybereme ty, které zahrajeme ještě na turné a ty, které nahrajete ve studiu do alba."

Když přišli i kluci, dali jsme do hromady všechny naše nové nápady. Strávili jsme nad tím celý den.
Zbytek celého tour se nesl ve stejných tónech. My s Louim jsme si pro sebe občas kradli chvilky pro sebe, no občas jsme měli energii jenom padnout do postele a spát. Když jsme po měsíci a půl koněčně překročili práh našeho domu, s úlevou jsem se usmál.
"Bože, jak mi to tady chybělo!"

Tour byla naprosto skvělá a moc jsme si ji užili. Ale nejvíc asi Harry. Fanynky si ho moc oblíbili a už se s ním pár holek i fotilo, a taky odevzdal několik autogramů. Nakonec se to ale vše skončilo a mi se vrátili do Londýna, domů. Zasloužili jsem si velký odpočinek.
"Konečně doma!" vykřikl Niall a rozběhl se schody nahoru, zřejmě do svého pokoje, aby si mohl trochu víc pospat. Blázen...

Když jsem konečne hodil tašku na podlahu, měl jsem chuť skočit po Louim a zlíbat ho. Tour byla úžasná, no byl jsem rád, že jsme doma. Ihned jsem mrkl na Louiho, protože mi slíbil, že když se vrátime domů, půjdeme na opravdové rande. Naše první opravdové rande. Těšil jsem se jako malý, že si prostě jenom užijeme večer. Jenom já a on.

Pomalu se všichni utáhli do vlastních pokojů, aby si patřičně oddechli. Až jsme nakonec dole zůstali jenom já a Harry.
"Co kdybychom vzali nahoru všechny naše věci a pak si vyrazili ven. Co ty na to?" usmál jsem se na něj šťastně a v téhle ničím a nikým nerušené chvíli jsem si ho přitáhl blíž, abych ho mohl dlouze políbit.

Bože, jak mi jeho rty za tu chvilku chyběli. Konečně jsem se mohl ponořit do jeho rtů a cítit jeho ruce na mých bocích. Než se na schodech neoběvil Liam.
"Někdo si tady chyběl!" ušklíbl se a projel nás pohledem. "Běžte si vybalit a utíkejte do města."

"Někdo tady šmíruje," zasmál jsem se mu na oplátku.
"Moc rádi," usmál jsem se vesele a hned jsme s Harrym vyběhli nahoru. Rychlostí blesku jsem si vybalil a převlékl se, abych mohl konečně jít ven s mojí láskou. Zaklepal jsem na jeho dveře, abych ho obeznámil se skutečností, že já už jsem připraven jít ven.

Musel jsem se oblíct tak, aby mě nepoznali, takže mou tvář ukrývala kšiltofka. Měl jsem na sobě džíny a svetr, který mi vybral v New Yorku Louis.
Když jsem zaslechl klepání, musel jsem se usmívat jako puberťačka.
"Půjdeme?" zeptal jsem se, když jsem otevřel dveře. Vypadal skvěle jako vždy.

"To jsem se měl zeptat já," zasmál jsem se a nabídl mu rámě.
"Ovšem moc rád," mrkl jsem na něj a i s ním jsem se vydal ven z domu. Naštěstí nikde kolem nestáli žádní fanoušci a mohli jsme opustit dům bez problémů.
"Takže, konečně máme chvilku jenom pro sebe," usmál jsem se, když jsme bok po boku kráčeli vedle sebe ulicí.

"Až se cítím podivně. Jako kdyby odněkud měli vyletět fanoučci nebo paparazzi," kňuknul jsem. Louis věděl, jak moc tuhle část slávy nenávidím. Nenáviděl jsem ty lidi, kteří se snažili zbohatnout na lžích. Několikrát počas tour jsem to psychicky nedával a Loui musel poslouchat mé vzlyky z koupelen, kde jsem se pokaždé zamkl.

"Harry klid," řekl jsem tiše jeho směrem a ruku přesunul na jeho záda, pomalu jej hladíc na uklidnění.
"Když budeme v pohodě, nic se nestane. Nezapomeň, myšlenky jsou mocná věc, tak nic takového nepřivolávej. A když, tak jsme se prostě šli projít," zasmál jsem se poslední větě.
Pomalu jsme došli do malé kavárny, kde nechodí moc lidí, no to bylo pro nás jenom výhodné. Navíc tam výborně pekli a vařili kávu a čaje.

"Já vím lásko, jenom se bojím," řekl jsem popravdě a nechal se hladit. Když jsem došli do kavárny, oba jsme si sedli za malý stoleček úplně v rohu,kde nebylo téměř vůbec vidět.
"Chyběla mi ta trocha soukromí," šeptl jsem jeho směrem a pod stolem ho chytl za ruku. Jeho dlaně mi vždy dodali pocit jistoty, že jsem na místě, kde mám být a tak jak mám být. Oba jsme si objednali čaj a k tomu koláč.

"Jo, já vím," usmál jsem se na něj vřele a jeho ruku pod stolem jsem stiskl.
"Ale teď už jsme sami, není se čeho bát. Možná jenom toho, že ty koláčky budou moc sladké, nebo že čaj nebude sladký vůbec," zasmál jsem se, než nám naši objednávku donesli. Hned jsem si upil z čaje a slastně přivřel oči.
"No, zatím se nic z toho nenaplnilo," mrkl jsem na něj. "Horší to bude asi v tom Disneylandu, ale tam se dá stratiť v davu."

"Seženeme si paruky," navrhl jsem i s obřím úsměvem na rtech.
"A hlavně tam nikdo nebude vědět, že jsme tam," přiesvědčil jsem se a nechal si pohladit ruku pod stolem.
"Kluci zas budou mít řeči. Nevím jak ty, ale mám pocit, že už to vědí i ostatní, jenom nám to nechtějí říct," zamyslel jsem se a upil jsem si z čaje.

"Možné to je. Možná jenom něco tušá a nejsou si zcela jistí, tak jenom čekají až se nějak doví pravdu a pak to na nás vybafnou," zasmál jsem se a pomalu ujídal z koláče. Jo, Niall i Zayn měli někdy blbý kecy či narážky a opravdu to někdy vypadalo, jako by jsme byli prozrazeni.
"Zas, nejsou to idioti, jednou by na to přišli."